KD│ Nostalgie je legrační věc; nikdy nevíte, co zaujme místo Proustovy madeleine a katapultuje vás zpět ke vzpomínkám na jinou dobu. Před více než rokem jsem si to připomněl během návštěvy Upland Hills Ecological Awareness Center v michiganském Oakland County. Cesta z parkoviště vedla půvabným podzimním lesem, pak zahnula za roh - a přemístila mě zpátky do 80. let.

Reformy amerického zdravotnictví, které podpořil Barack Obama, byly schváleny při hlasování v Senátu. Znamená to, že se ještě před Vánoci stanou zákonem. V Senátu bylo schváleno procedurální opatření které zablokovalo zdržující taktiku Republikánů. Znamená to, že Senát zřejmě schválí reformu amerického zdravotnictví, o niž neúspěšně usilovala Demokratická strana po desetiletí.

Nový zákon poskytne zdravotní péči 30 milionům dosud nepojištěných Američanů. Pod tlakem Republikánů však byla reforma zdravotnictví podstatně změkčena, Protipotratoví aktivisté si například vynutili zvláštní klauzuli, aby federální finanční prostředky nebyly k dispozici pro potraty.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Izrael přiznal, že jeho patologové odebírali tělesné orgány mrtvým Palestincům i příslušníkům jiných národností bez souhlasu jejich rodinných příslušníků. Jde o praxi, která prý skončila v devadesátých letech.

Statisíce truchlících, mnoho z nichž skandovalo protivládní hesla, se podle zpráv sešly v městě Qom na pohřeb čelného reformistického duchovního Velkého ajatolláha Hosseina Aliho Montazeriho. Navzdory přítomnosti velkého počtu režimních bezpečnostních jednotek se pohřeb stal příležitostí pro další protesty proti zpochybňovanému znovuzvolení prezidenta Mahmuda Ahmadinežáda

Přicházejí zprávy o potyčkách s policií poté, co demonstranti skandovali hesla proti íránskému nejvyššímu vůdci ajatolláhovi Alimu Khameneímu. Na YouTube byly umístěny videozáběry, na nichž se shromáždily velké davy, které skandují opoziční hesla.

Montazei zemřel v neděli ve věku 87 let a byl pohřben v pondělí před 7 hodinou ráno světového času. Podle některých zpráv se na pohřeb dostavil až milion osob, avšak zprávy nebylo možno ověřit v důsledku vážných omezení novinářské práce v Íránu.

BBC konstatovala, že došlo k pokusům rušit její vysílání v perštině poté, co začal vysílat rozšířenou reportáž z pohřbu. Podle tiskové kanceláře Fars byl také zakázán reformistický deník Parlemannnews.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V románu Thomase Wolfa O času a řece vystupuje výstřední strýc, který se uprostřed velkoměsta živí výhradně vlastnoručně nastrouhanou syrovou zeleninou, protože trpí paranoiou maloměstského Středozápaďana vůči všemu neosobnímu - včetně potravin, o nichž neví, kdo na ně sahal a co do nich přidával. U newyorského rodáka a "fermentačního fetišisty" Sandora Ellixe Katze bychom takovou anamnézu hledali marně. Jeho výzkumy v oblasti fermentace potravin naopak navazují na zkušenosti z kosmopolitního prostředí východního pobřeží.

Ovšem kdo se nikdy nesetkal s Američanem úzkostlivě shánějícím výhradně potraviny zalepené v originální plastové fólii, jež pro něj představuje div ne obdobu židovského košer certifikátu, a kdo neviděl statistiky spotřeby antibakteriálních prostředků po vlně mediální masáže ohledně biologických zbraní v souvislosti s 11. zářím, těžko si asi představí, jak kacířskou knihu vlastně Katz čtenáři předložil.

Komunismus, socialismus, státní kapitalismus, reálný socialismus, socialismus s lidskou tváří… To vše jsou jména, která zachycují nějakou interpretaci toho, co lidé prožívali v období po druhé světové války až po konec války studené na části zemského povrchu… Nechci se připojovat ani k těm, ani k oněm, protože je to úplně jedno. Jediné, co je pravdivé, jsou slova Jana Čulíka, který prostě a jednoduše tvrdí, že na Západě se tomu říká tak a tak. Dodám jenom, že Západ v zásadě jen opakuje terminologii sovětské a především stalinské propagandy, na kterou tak úspěšně navázala ta brežněvovská. Nějaké drobné nuance Západ nikdy nevnímal, snad mimo socialismu s lidskou tváří, který ovšem zapadl v daleko významnějším a hlubším společenském kvasu na Západě a pozdější perestrojky, která ale byla vnímána jako labutí píseň komunismu, předzvěst vítězství ve studené válce a konce bipolárního světa. Slovo socialismus, pokud bylo používáno, tak výhradně v souvislosti se socialistickými hnutími a stranami na Západě.

Není jednoduché vzpomenout si na hlavní mezníky této své činnosti, když už to bude 20 let, co jsem zanechal cvičitelství. Začátky mé aktivity cvičitele přitom spadají do doby před již čtyřmi desítkami let. Asi se hodí připomenout některé osobně prožívané paradoxy, které někdy stimulovaly a jindy nepředstavitelně brzdily rozvoj tohoto zpočátku v českém prostředí zvláštního počínání.

Šéf britské Konzervativní strany David Cameron odstranil téměř všechny zmínky o soukromém vzdělání členů svého politického týmu z jejich oficiálních životopisů, píše britský konzervativní deník Daily Telegraph. Camerona podle listu zasáhla kritika, že je Konzervativní strana elitářská a privilegovaná. Proto vysocí činitelé Konzervativní strany odstranili z údajů o členech svého stínového kabinetu téměř všechny zmínky o svém soukromém vzdělání.

Od 18. prosince 2009 je v Rakousku „pilulka poté“ k dostání bez receptu, aby se zabránilo nechtěnému těhotenství v Německu a v některých jiných zemích ženy v časové tísni tenhle lék zatím k dispozici nemají. Že se to může stát lidským problémem, o tom něco v téhle poznámce…

Vědecko-technické programy jejich dopracování do civilní průmyslové podoby by měly být jednou z priorit průmyslových zemí. Mezi vyspělé země se členské státy Evropské unie rády propagandisticky samy zařazují.

Při snaze odpovědět si na otázku, proč tomu tak není, se dostaneme poměrně blízko samé podstatě našeho společenského fungování, píše Jiří Krautwurm.

Ctihodné čtenářstvo. Jednou za čas odhlédnu od svých vlastních potíží (...a že jich mám se svými záležitostmi víc než dost) a zacílím svoje skoro slepé virtuální vševidoucí oči na to, čemu intelektuálstvo říká nálada ve společnosti. Do bufferů si s nevelkou periodou ukládám headlines (nadpisy v internetovém tisku či výkřiky v televizi) a některé obsahy článků z webových portálů či rozhovorů, breafingů nebo monologů ze zpravodajství z televizních stanic a jednou za čas svoje buffery (rozuměj krátkodobou paměť) vezmu, jejich obsah naparsuji (rozuměj zamyslím se s určitým nadhledem) a pokusím se vyvodit si z toho určité závěry, určitý kompilát. O to se teď ve stručnosti pokusím. Jsem motivován velmi silnou averzí vůči všemu co smrdí socialismem a komunismem (neplést s levicí), to jen kdyby náhodou nebyly moje pohnutky zřejmé, píše Čeněk Svoboda..

Příští rok budou volby. Celkový součet 50 procent socialistů (netvrdím, že celá ČSSD je ve své podstatě a ve všech částech koncentrované zlo, ale momentálně prostě je socialistická) a komunistů smrdí strašným průserem, takže se dopustím určité (možná trochu účelové) analýzy přítomnosti.

V novinách (Blesk, 19.12.) sdělují národu, a hezky jmenovitě, kdo je miliardářem, kolik těch tisíců milionů vlastní, v jakém oboru lidské činnosti podniká. Jejich aktivity jsou zaměřeny, cituji, na investice, uhlí, energie, developerství, ale s podivem čtu, že i zemědělství, potravinářství, železárny, léky. Jsou majiteli holdingů a kapitálových společností, vlastní české a moravské uhlí, doly, železárny, čili, ony Steel Groupy, A & B & C atd. Jsou většinovými vlastníky a spolumajiteli, šéfy a akcionáři. Žijí v anonymitě, ušetřeni pozornosti bulvárních pisálků, v televizi je neuvidíte, v rádiu k vám nepromlouvají. Necpou se do politiky, nechtějí se stát senátory ani členy vlád. A je to škoda, protože prvních pět má dle odhadu majetek ve výši letošního českého deficitu - 175 miliard korun.

Soudní líčení u okresního soudu v Táboře s Bushkou Bryndovou, bábou kořenářkou, která používá konopnou mast k léčbě různých chorob, což soud v Táboře považuje za trestný čin (přestože za svou kořenářskou činnost dostala Bushka Bryndová právě státní vyznamenání) bude pokračovat v únoru 2010.

Podrobnosti ZDE, zvukový záznam od soudu ZDE

JU│ Tak nějak by se dal přeložit název článku v Nezavisimaja gazeta, kde se autor Andrej Baganov zamýšlí nad současnou situací kolem ruské vědy.

Co je nesporné: rok 2009 byl v Rusku ve znamení toho, že jsme definitivně odmítli výstavbu společnosti založené na znalostech a vyzbrojili jsme se novou metaforou – modernizace. Ta se chápe jako modernizace technologická. V Rusku jsme vždycky nedůvěrou přijímali to, co se nedá nahmatat – informace, znalosti, zákony – a proto teď je lepší modernizace.

Dohodou, která byla nakonec připravena v Kodani v sobotu ráno, se měly země zavázat k rozsáhlým škrtům emisí uhlíku. Nakonec nebyla přijata, protože Čína se ostře postavila proti americkému tlaku, aby se podrobila režimu mezinárodní kontroly. Čínský premiér Wen Jibao odešel v jednu chvíli z konference a poslal k vyjednávání s Barackem Obamou nízko postaveného úředníka pro protokol. Nakonec text, který připravila Čína - a který podpořily Brazílie, Indie a africké země - slibuje obecně, že svět bude usilovat o to zamezit, aby světové teploty stouply nad 2 stupně Celsia. Avšak dohoda nezavazuje žádnou zemi, aby učinila konkrétní snížení emisí.

Během klimatické konference v Bali byl před dvěma lety schválen plán nahrazení dosluhujícího Kjótského protokolu - mezinárodního dokumentu z roku 1997, jenž směřoval k zastavení změn klimatu. Jednu z hlavních vad protokolu představovala skutečnost, že prudce se industrializující země v bývalé koloniální sféře Západu nebyly zahrnuty do skupiny těch, kdo jsou povinni omezovat emise. Druhou vadou byl fakt, že řada zemí - například USA, až donedávna největší světový znečišťovatel - řadu let stála mimo kjótský proces a v podstatě jej (až do přistoupení Ruska v roce 2004) blokovala. V Bali se tedy sešla OSN coby jakási akciová společnost a dohodla se, že na příští schůzi nově a lépe zformuluje závazky, ale i práva všech akcionářů. Na konci kodaňské konfererence však vidíme, že společnost byla fakticky vytunelována a kmenové jmění v poslední chvíli přešlo na novou společnost založenou USA, Čínou, Indií, Brazílií a Jihoafrickou republikou. Zmíněné země uzavřely dohodu, která místo toho, aby zpřesnila povinnosti a práva akcionářů stojících dosud "mimo hru" se snižováním emisí, tyto - ale také některé významné průmyslové země - kompletně vyloučila z rozhodování. Navíc se USA coby insider fakticky vyvlékly i z těch závazků, které jim měly příslušet podle původního Kjótského protokolu. Zatímco zrušený podnik byl čímsi jako akciovou společností s nedokonalými, ale relativně přesně formulovanými pravidly, nový subjekt ze všeho nejvíc připomíná společnost s ručením omezeným. "Liga superznečišťovatelů", jak ji pojmenoval Bill McKibben, vydala politickou deklaraci obsahující "tak velké díry, že by jimi mohl prolétnout letoun Air Force One", říká výkonný ředitel Greenpeace International Kumi Naidoo - a neobsahující žádné emisní cíle ani závazný plán dalšího postupu. Členové klubu těch, kdo spolu mluví, nyní ručí za budoucnost planety pouze do výše vlastního vkladu.

An English version of this article is in

Takže takto. Nejhorší znečišťovatelé na této planetě, kteří drasticky mění naše klima, se sešli v Kodani a oznámili, že budou dál vařit, bez ohledu na všechna varování vědců. Zapečetili rakev pro nízko položené ostrovy v mořích, pro ledovce, pro severní pól a pro miliony životů, píše Johann Hari v deníku Independent.

Praktická, inteligentní řešení, nabídnutá vědci, rozvojovými zeměmi a aktivisty byla systematicky vetována zeměmi severní Ameriky a Evropy.

Shrňme zde několik návrhů, které byly bez diskuse odmítnuty - protože až se svět nakonec rozhodne usilovat o skutečné řešení, budeme se k nim muset vrátit.

Odmítnutý návrh číslo jedna: Mezinárodní ekologický soud. Všechno snížení skleníkových emisí v důsledku Kodaně bude jen dobrovolné. Když se vlády rozhodnou své závazky nesplnit, nic se nestane. Kanada přislíbila v Kjótu, že sníží své emise, a pak je zvýšila o 26 procent. Nic se nestalo. V důsledku Kodaně možná vzniknou stovky Kanad.

Klaus "vzkázal světu", že globální oteplování "je nové světové náboženství", píší česká média. Svět to ale jaksi neposlouchá. Zadáte-li si "Václav Klaus" do google news, objeví se vám tři odkazy na toto nejnovější Klausovo prohlášení. Jeden na americkou ultrapravicovou televizi Fox News, která odvysílala rozhovor s Klausem, druhý na českou verzi ČTK "Czech Happenings" a třetí na Auburn Journal. Obrovská mezinárodní publicita, tedy...

Zdroj ZDE

Lumumba Di-Aping, súdánský předseda skupiny G77 130 chudých zemí světa, přirovnal dohodu, která vznikla v Kodani, k holocaustu.

"Požaduje od Afriky, aby podepsala souhlas se svou sebevraždou, pakt o upálení, aby se udržela hospodářská nezávislost několika málo zemí. Je to řešení, založené na hodnotách, které poslaly šest milionů lidí v Evropě do plynových komor."

Když přijel Obama v pátek do Kodaně, čelil tvrdému konfliktu mezi bohatými a rozvojovými zeměmi. Bylo to především důsledkem hlubokého resentimentu vůči Americe, která změkčila svůj cíl snížit uhlíkové emise na pouhých 17 procent ve srovnání s úrovní roku 2005 do roku 2020. A í tato nabídka závisela na tom, zda ji americký Kongres vůbec schválí. Během posledních dnů summitu se vynořil ještě složitější problém, totiž americký požadavek, aby Čína a další industrializující se země umožnily kontrolu svých opatření proti emisím skleníkových plynů.

KD│ Bill McKibben z Middlebury College, spoluzakladatel nevládní organizace 350.org usilující o závazný emisní cíl kodaňské dohody, komentoval výslednou "dohodu" (fakticky politickou deklaraci vybraných zemí, která např. úplně obešla Evropskou unii) vzešlou z dvoutýdenních jednání zástupců 192 zemí světa.

Prezident Spojených států svou dnešní dohodou s Čínou, Indií a Jižní Afrikou udělal několik věcí:

• Zničil Organizaci spojených národů. Myšlenka světového společenství, které něco znamená, dnes večer zmizela. Jasný závěr zní: Vy, chudé země, si o věcech jako jsou lidská práva nebo postavení žen, boj s obrnou nebo zacházení s uprchlíky můžete říkat, co chcete. Ale jakmile se příliš přiblížíte k centru toho, co se počítá - k fosilnímu palivu, které tvoří jádro naší ekonomiky - můžete na to zapomenout. Vaše názory nás nezajímají. Otravujete, a pokud se potopíte pod hladinu, nepřejeme si o tom slyšet. Nejmilejší naděje americké pravice byla nakonec padesát let v zásadě uskutečňována proto, že v centru americké ekonomiky stojí uhlí. Dosahovali jsme toho prostředky válečnými i mírovými, a nyní jsme toho dosáhli globálním oteplováním. K čemu je teď vlastně OSN?

Stále ještě nám zní ozvěna v uších z těch ohlušujících decibelů ze super- a hypermarketů a dalších obchodů, i když už jsme z nákupů dávno doma? A jdeme-li už jednou kolem těch obchodů v podvečer, nejsme navíc málem oslepeni září četných světel, která odtamtud přicházejí? Nejsme tím vším omámeni přinejmenším jako nějaké můry, neschopné odolat té sugesci lákadel zvnějška? Přitom v posledních letech začínají obchodní řetězce se svými předvánočními nabídkami pokaždé o nepřehlédnutelný díl času dřív. Málem hned po letní dovolené už se lidským tvorům připomíná, že také letos budou Vánoce! Ne že by hned nutně mělo jít o narození Jezulátka. O to masivněji se pod záminkou příštích Vánoc buší do všech smyslů potenciálních zákazníků, co budou za zboží potřebovat jak sami, tak jejich blízcí. Určitě výrobcům i prodejcům moc záleží na tom, aby v následujícím roce byl překonán i ten dosavadní – ziskově úspěšný – trend.

Vánoce nemají ve správné demokracii co dělat. Pocházejí z doby otrokářského, feudálního a komunistického zřízení. Je opravdu až s podivem, že dosud nebyly zrušeny.

Například vánoční nakupování je jedním z typických totalitních přežitků. A navíc jeho způsob provádění je vlastně obyčejným okrádáním poctivých občanů.

Při předvánočním nakupování především stojíte v ponižujících frontách jako za reálného socializmu. Zboží je sice hodně, ale téměř úplnou většinu vůbec nepotřebujete. Ruku na srdce, za socializmu byl výběr potřebného zboží oproti tomu nepotřebnému mnohem a mnohem větší.

Shromáždění černošských kongresmanů (Congressional Black Caucus) ztrácí trpělivost s prezidentem Obamou a toto politické napětí už proniká do médií. Členové Shromáždění mají pocit, že Obama nevěnuje dost pozornosti faktu, že nynější ekonomické potíže dopadají silněji na Afroameričany a jiné menšinové skupiny než na zbytek obyvatelstva a že je tedy pro ně třeba udělat něco navíc. Cituje se výrok člena Sněmovny reprezentantů Emanuela Cleavera: „Obama se zoufale snaží vyhýbat rasovým otázkám a všichni chápeme, co dělá. Když ale máte tak neúměrné množství nezaměstnaných Afroameričanů, bylo by nezodpovědné nevěnovat pozornost a nepomoci lidem, kteří nejvíc trpí.“

V příspěvku údajného F. Vomáčky padlo i moje jméno – a přestože teď v důsledku nutnosti vydělávat na vezdejší chleba nemám čas ani chuť obsáhle a věcně s ním polemizovat (větší článek o budoucnosti jaderné energie se stejně chystám psát o Vánocích, tak teď mám aspoň pořádnou motivaci), nedá mi to, abych se aspoň stručně neozval.

Polemika Karla Dolejšího by si zasloužila zasvěcenější oponenturu než je článek "Je pravda, že nadchází soumrak věku levné energie?". Autor v článku odkazuje na dva příspěvky Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky AV ČR. Je to velmi dobrý popularizátor odvětví, ve kterém pracuje, ale nedovedu si dost dobře představit, že by svůj nedostatkový volný čas ještě dělil s nějakým deníkem, byť by to byly Britské listy. Všechny naděje i problémy jaderné energetiky, řekl bych - že nezaujatě, velmi živě a čtivě popisuje v odkazech pod touto suplikou.

Omlouvám se, že Vás obtěžuji s touto záležitostí, ale napadlo mě, že bych mohl "zneužít" Britské listy v jedné naléhavé záležitosti - třeba se mezi jejich čtenáři najdou lidé ochotní finančně pomoci. NEJEDNÁ SE O HOAX. O chlapci se mluví a píše v bosenských rádiích, televizi i v tištěných médiích, píše Jan Čihák.

Bez nějakého velkého rozepisovaní se o předmětu energie a klimatu, s kterým je už každý ad nauseam obeznámen, pokud ovšem nežije podle hesla „lepší v sladké naději dlíti než trpkou pravdu zvěděti“, nechte mě volně ocitovat krátkou pasáž z knihy nazvané Simplexity (Jeffrey Kluger, Hyperion 20080) z kapitoly „Why do people, mice, and worlds die when they do? Confused by Scale.“

V době letošní letní okurkové sezóny poctil svou pozorností neoliberální ekonom Matěj Šuster v deníku E 15 pro něj jistě poněkud odlehlé pole literární teorie. Jeho článek vyzývá k zamyšlení. Jednak nad autorovou pozoruhodnou manifestací toho, co to znamená zaujímat liberální postoj – jeho názory spíše připomínají stalinistické cenzory padesátých let – jednak nad tím, jak důležité je pěstovat si elementární kulturu veřejného prostoru a jak nebezpečné je, pokud na toto činnost rezignujeme, či budeme k rezignaci dotlačeni nepřímými mechanismy politicko-administrativně-ekonomického rázu.

Architekt Martin Říha má na Útvaru rozvoje města (Magistrátu podřízené organizační struktuře, jež je zpracovatelem nového územního plánu Prahy) na starosti problematiku životního prostředí. Nyní se nám rozepsal o tom, jak že to sdružení Arnika veřejně působilo při prvém neformálním výkladu ke konceptu územního plánu a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Velice se mu nelíbilo, že Arnika poděkovala jakoby jménem developerů a investorů pražským radním za to, že neumožňují na prvních dvou veřejných představeních konceptu diskusi – a tím aktivní účast veřejnosti na tvorbě územního plánu. V tom je tedy podstata tématu pana architekta. On naopak zdůrazňuje, že nynější projednání je nadstandardně vstřícné k veřejnosti. Tedy výklad konceptu je činěn dvakrát předběžně a až poté následuje veřejné projednání podle zákona. To je ovšem pravda, i propagace možností seznámit se s konceptem je nyní na poměry pražského magistrátu nebývalá. Jde nesporně o kroky správným směrem a pokud je mi známo, tento postup nekritizuje ani Arnika, ani nikdo jiný.

Nesmírně zavazující byla reakce čtenářů na náš nedávný apel, že potřebujeme dva nové servery. V listopadu 2009 přispělo finančně na Britské listy 348 osob celkovou částkou 123 717.57 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 10. 2009 částku 148 397.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1600.09. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.