NEKROLOG: Milan Kundera, jeden z největších středoevropských spisovatelů o komunistické zkušenosti

13. 7. 2023 / Albín Sybera

čas čtení 3 minuty
 
Kunderův život lze číst i jako kapesní dějiny poválečné střední Evropy, neboť jeho životem prošla velká část významných politických událostí, které tento region formovaly.
 


Milan Kundera, česko-francouzský prozaik a esejista, zemřel 11. července ve věku 94 let ve svém pařížském domě.  

Kundera byl nejznámějším a nejpřekládanějším českým autorem, ale ke své rodné zemi, kterou opustil v roce 1975, měl komplikovaný vztah.  Kundera napsal všechna svá pozdější díla ve francouzštině a později se označoval za francouzského spisovatele. Poté, co ho komunistické úřady v roce 1979 zbavily československého občanství, mu bylo vráceno až v roce 2019. Od roku 1981 byl Kundera francouzským občanem.

 

Jan Čulík, docent slavistiky na univerzitě v Glasgow a uznávaný Kunderův znalec, řekl pro bne Intellinews, že nejcharakterističtějším rysem Kunderova psaní byla "mystifikace" a "nářek nad neschopností poznat svět", takže nám vlastně zbývá jen "dělat si z něj legraci". Čulík upozornil, že Kundera varoval: "Jsem aprílové dítě".

Kunderův život lze číst i jako kapesní dějiny poválečné střední Evropy, neboť jeho životem prošla velká část významných politických událostí, které tento region formovaly.

Kundera se narodil 1. dubna 1929 v moravské metropoli Brně v rodině spisovatelů a hudebníků. Jeho prvním významným dílem byl satirický román Žert z roku 1967, který se odehrává ve stalinských letech po komunistickém puči v Československu v roce 1948 a je pravděpodobně nejlepším dílem o stalinské éře v Československu.

Mezi jeho další významné romány patří Život je jinde z roku 1973 a Nesnesitelná lehkost bytí z roku 1984, v nichž zachytil rozdrcení liberálních reforem komunistického režimu známých jako Pražské jaro invazními sovětskými tanky v roce 1968 a následující léta tzv. normalizace - dusivé politické a společenské atmosféry jednoho z nejkonzervativnějších komunistických režimů ve východním bloku.

Kundera nazval československého prezidenta normalizační éry Gustáva Husáka "prezidentem zapomnění" a kultovního, k režimu vstřícného popového zpěváka Karla Gotta "idiotem hudby".

Kundera hlasitě podporoval reformy Pražského jara a měl v ně naději i po invazi 21. srpna, což vyvolalo debatu, která se odehrávala v médiích s Kunderovým současníkem, spisovatelem a pozdějším vůdcem disentu a prvním postkomunistickým prezidentem země Václavem Havlem.      

Kundera také zanechal trvalou stopu v chápání střední Evropy svým esejem Tragédie střední Evropy, který vyšel v New York Review of Books v roce 1984.

"Kundera potvrzuje jak kontinuitu ruských tradic, tak jejich hlubokou odlišnost od evropských," napsala americko-bulharská badatelka o střední a jihovýchodní Evropě Maria Todorovová a vysvětlila, proč je podle Kundery "přilnutí střední Evropy k Západu přirozenou dispozicí" tohoto regionu.

Někteří čeští političtí a literární teoretici tuto myšlenku znovu oživují po ruské plnohodnotné invazi na Ukrajinu v únoru 2022.

Než byl Kundera nakonec v roce 1970  definitivně vyloučen z KSČ, vstoupil v mládí do komunistické strany a stalinská léta formovala veřejný diskurz o Kunderovi v jeho rodné zemi ještě dlouho po pádu komunismu v roce 1989, a to navzdory jeho kritice Moskvou prosazované komunistické vlády.   

V říjnu 2008 uveřejnil český týdeník Respekt článek o vyšetřování, které v té době vedl Ústav pro studium totalitních režimů v Praze a podle něhož se měl Kundera v době svých pražských vysokoškolských studií podílet na udání mladého západního špiona Miroslava Dvořáčka, který se v roce 1950 dostal z exilu zpět do Československa a po dopadení komunistickými úřady skončil odsouzen k 22 letům vězení.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
4050

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2023