Jistěže je Havlův život plný pozoruhodných zvratů, proč se však soustředí právě na ně, když je současná politická situace dnes, dvacet let po odstavení komunistů od moci, hodnocena jako krizová a vyznačuje se překvapeními, jež by před lety nikdo nečekal? Připomeňme: Českou republiku nyní spravuje vláda, na níž přímo neparticipuje žádná z volených politických stran. V zemi, kde se před volbami opakovaně straší návratem komunistů k moci, vede vládu bývalý komunista. Tato vláda má nezvykle vysokou důvěru obyvatelstva, které je ovšem na druhou stranu hrubě nespokojeno s politickou situací – poslední průzkum uvádí, že pouze 12% populace starší osmnácti let je se současnou politickou situací spokojeno.

Že ne vše je s Českou republikou v pořádku, o tom se Václav Havel zmiňuje; ovšem tak, jako by se s těmi nedostatky smířil:

Vraťme se o dvacet let zpátky – k 1. lednu 1990, kdy Václav Havel přednesl svůj první prezidentský projev. Úryvky z něj dnes, po dvaceti letech a s vědomím toho, co se v současné České republice děje, nepotřebují obsáhlejší komentář. Toto byla jedna z prvních slov, jež tehdy přednesl:

Jen stručně: Tvůrčí a duchovní potenciál ani dnes není smysluplně využit. Vystudovaní vědci a lékaři (ale i zdravotní sestry) odcházejí kvůli špatnému finančnímu ohodnocení do zahraničí. Dnes ne stát, ale soukromé firmy ponižují a vykořisťují zaměstnance. I v současnosti vydává naše země trvale málo prostředků na vzdělání, i když počet VŠ studentů neustále roste. I dnes máme životní prostředí nejhorší v celé Evropě – uveďme jako příklad Ostravu-Radvanice a Bartovice. O tom Václav Havel neví? Nebo už dnes patří k těm politickým činitelům, kterým kdysi ve svém novoročním projevu vytýkal, že se „nedívali nebo nechtěli dívat ani z oken svých letadel“?

Ve skutečnosti se životní prostředí v České republice dramaticky zhoršuje a situace si žádá co nejrychlejšího zásahu, jehož se ovšem, možná i díky Havlovu liknavému postoji, nejspíš nedočkáme. Mocné stavební a betonářské lobby úspěšně zastavují ohromné výměry dříve zelené krajiny, což bude radikálně zhoršovat povodně způsobené přívalovými dešti, podobně jako se to děje v zastavěné Belgii. Co horšího, stavby jsou velmi často budovány na velmi úrodných půdách, čímž se do budoucna ohrožuje výživa českého obyvatelstva, jak na to v Britských listech poukázal např. Petr Tuček.

Dodejme ještě, že výstavba dálnic akcelerovala (výstavba mimochodem dražší, než v sousedním Německu) za vlády trojkoalice tvořené mimo jiné i Stranou zelených. Právě tou Stranou zelených, kterou Václav Havel opakovaně podpořil.

Jak je to s tím kapitalismem?

V diskutovaném článku píše Václav Havel, že jsme se [naše země] stali „nebo přesněji: stáváme se – standardní demokratickou a kapitalistickou zemí“. A v Otázkách Václava Moravce na aktuální kritiku polistopadového vývoje z pera KSČM [v čase 17:10] reagoval takto [v čase 19:30]:

„Je pravda, že jsme slovo kapitalismus neužívali … [protože] to bylo slovo naprosto zprofanované komunisty právě, kteří po desítiletí to slovo užívali jako synonymum zla a veškerého neštěstí světa.“

„Bál jste se ho i proto používat,“ navázal další otázkou Václav Moravec „že mělo negativní konotace?“

„Já jsem se tomu slovu prostě vyhýbal, protože nerad opakuji slova obtěžkaná druhotnými významy, které nemají původně nebo neměly,“ odpověděl Havel.

Bez měsíce před dvaceti lety, 16. prosince 1989, oslovil tentýž Václav Havel veřejnost ve vysílání Československé televize těmito slovy:

Jaká jsou fakta: Po roce 1989 byl v Československu a později v České republice demontován sociální stát (tato demontáž pokračuje metodou neoliberálních reforem dodnes) a nastolen kapitalismus. Kapitalismus hrubého zrna, označovaný slovem „dřevní“, neboť se západoevropským sociálně-demokratickým kapitalismem z období studené války má jen pramálo společného. Napsáno o tom bylo již mnoho, a to i na stránkách Britských listů. Položme si proto na závěr jen tuto jedinou otázku: Kdy Václav Havel říkal pravdu – 16. prosince 1989 nebo 15. listopadu 2009?