V šokující reportáži Channel Four News ve středu večer obvinil bývalý obyvatel dětského domova ve velšském městě Wrexhamu Sira Petera Morrisona, nejvýznamnějšího poradce premiérky Margaret Thatcherové v době její vlády, že si spolu s dalšími spiklenci jezdil luxusními automobily se šoférem pro děti z dětského domova, které brutálně znásilňovali v místních hotelích.
Statisíce Řeků dnes zahájily ochromující osmačtyřicetihodinovou stávku, kterou protestují proti novému kolu ořezávání mezd a penzí. O těchto návrzích má vláda jednat od středy. Hlasování bude zatím největší zkouškou premiéra Antonise Samarase, který, pokud by neuspěl, neobdrží zahraniční finanční pomoc, ale současně nepřesvědčil nejmenšího koaličního partnera k veřejné podpoře škrtů.
Pohleďme, jak na to rok po roce šli. Nejdříve (2008) zavedli šílenou "rovnou daň" (k tomu tato analýza BBC, pozn. red.), poprvé snížili firmám daň z příjmu a zavedli strop na zdravotní a sociální pojištění. Stát tak přišel o 61 miliard korun. Poté (2009) podruhé snížili daně firmám a odvody zaměstnanců i zaměstnavatelů na sociální pojištění, v němž byla také uplatněna řada zvláštních slev. To znamenalo další puštění žilou státní pokladně, tentokrát ve výši 71 miliard. A nakonec (2010) snížili sociální pojištění a zvýšili paušální odpočty pro živnostníky s celkovou škodou pro stát ve výši 22 miliard korun. Sečteno a podtrženo: za vlád Mirka Topolánka, Jana Fischera a Petra Nečase - a za ministrů financí Vlastimila Tlustého, Miroslava Kalouska, Oldřicha Janoty (dlouholetého hlavního účtaře všech našich financů ve vládě) a znovu Miroslava Kalouska - příšel český stát zcela zbytečně úhrnem o 154 miliard. To je základ současné neutěšené situace, našich nynějších poměrů.
"Nemohl jsem akceptovat drakonické škrty ve školství," oznámil Josef Dobeš v březnu Lidovým novinám údajný důvod, proč podle Václava Klause nejlepší ministr školství z tohoto resortu odchází.
Nyní tentýž Dobeš zakládá Hnutí pro sport, které by zcela nesportovně mohlo vládě zajistit potřebné hlasy (Kolik jenom nově nevolených stran se z Věcí veřejných ještě vyloupne?) a podpořit kabinet Petra Nečase -- a co hlavně -- nový rozpočet ministra Kalouska, který resort školství seškrtal vskutku ukázkově. Dobeš teď už proti podfinancování školství nic nenamítá.
Nečasova vláda stojí na stále se měnících půdorysech. Byli jsme svědky vzniku podivné, nikým nevolené strany LIDEM, která se odštěpila od Věcí veřejných a zajišťuje ve vládě mimo jiné boj proti korupci. Samotný její vznik je však důkazem zkorumpovanosti.
Větu "odpovědnosti se nezříkám" lze považovat za větu univerzální. Lze ji použít v oblasti sportu, ve stavebnictví, ve strojírenství, v oblasti průmyslu jako takové. A v neposlední řadě ve finanční sféře. Můžeme ji slýchat po rozkradení financí, zejména financí veřejných, státních a dotačních. Lze ji zneužívat kdykoli se něco pokazí, po malérech všeho druhu.
Prvenství v četnosti zneužívání této věty, zneužívání před širokou veřejností, kdy tato věta neznamená nic víc než vyslovení osvědčeného klišé, náleží profesi politické. Pro našeho politika je tato perla mezi větami pouhopouhým sloganem. Lze dodat, že sloganem podtrhujícím jeho lidskou trapnost a jeho pokrytectví. Tedy ve většině případů. Za jednu z mála výjimek potvrzujících pravidlo, je možné považovat opravdové vyvození odpovědnosti z výsledku voleb. A sice když Jiří Paroubek rezignoval na funkci předsedy ČSSD. Paradoxně po volbách vítězných, kdy se ČSSD umístila na prvním místě a odsunuta do role poraženého byla nikoli počtem voličských hlasů, ale jediným hlasem svérázně nadstranického prezidenta.
Projevem paternalismu je především zcela nulové zapojení příslušníků a zástupců chudých romských komunit do plánování a realizace takzvané politiky sociální integrace a do designování jejích nástrojů. Názory, postoje a priority lidí a komunit, kteří mají být příjemci pomoci této politiky, do ní nejsou žádným způsobem zahrnuty. Projekty určené na pomoc chudým nevznikají tak, že by jejich obsah někdo konzultoval s lidmi z chudé komunity, pro něž jsou projekty určeny. Vznikají na poradě projektového týmu ve vzdálené pražské kanceláři. Od chudých romských komunit očekáváme, že se aktivně zapojí do procesu své integrace a budou na ní aktivně spolupracovat. Přitom však s nimi vůbec nemluvíme.
Míra Brož, z Občanského sdružení Konexe, vyčítá Člověku v tísni i místní správě, že se při tzv. pomoci sociálně vyloučeným absolutně nezajímají o osud a názory postižených lidí.Vnucují jim řešení, která jsou čistě formání, nepraktická a krutá.
Pozn. red.: Hlasování při televizních pořadech je vždy zavádějící, protože nevychází z ověřeného sociologického vzorku obyvatelstva, je tedy "self-selecting" - hlasují jen ti, kdo mají k tématu intenzivní potřebu se vyjádřit. Seriozní televizní stanice NIKDY nepoužívají televizního hlasování pro politická témata, protože by tím vytvářely ve společnosti falešný dojem o politických preferencích.
Praha, 6. 11. 2012 -- Matematik a programátor Michal Škop ze sdružení KohoVolit.eu nedávno upozornil na podezřelé hlasování v pořadu Hyde Park s odstupujícím ministrem Jaromírem Drábkem (TOP 09). Nyní se mu podařilo velmi snadno hlasovat 1150krát během jedné hodiny a tím zcela zvrátit výsledek hlasování. A to není jediný problém pořadu Hyde Park.
Nejsložitější a nejnákladnější onkologická léčba je v ČR soustředěna
do 13 Komplexních onkologických center (KOC). "Počet pacientů vyžadujících specializovanou léčbu v centrech se každoročně se zvyšuje. Mnozí onkologicky nemocní se díky moderní léčbě uzdraví, jiní přežívají déle a další nově diagnostikovaní pacienti neustále přibývají," popsal situaci prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr.h.c., předseda České onkologické společnosti.
Britský ministr financí George Osborne a německý ministr financí Wolfgang Schäuble společně oznámili, že podniknou mezinárodní kroky proti multinacionálním firmám, které se vyhýbají placení daní v zemích, v nichž podnikají.
K tomuto rozhodnutí dochází v okamžiku, kdy britský ministr pro podnikání Vince Cable ostře kritizoval americký kavárenský řetězec Starbucks za to, že "si bere z britské ekonomiky a nic nedává zpět." Podle zprávy Reuters z minulého měsíce neplatila firma Starbucks daně v Británii už tři roky.
Před několika lety jsem v článcích "Ústavní pořádek v podání ministerstva zdravotnictví aneb Úřednický příkaz nad zákon" (BL 17. 5. 2007) a "Ministerstvo zdravotnictví rekordmanem v nečinnosti" (BL 22. 7. 2008) popsal případ, kdy Ministerstvo zdravotnictví ČR nezákonně odmítá lékařce vydat potvrzení o specializované způsobilosti k výkonu soukromé praxe, o které lékařka ministerstvo zdravotnictví požádala ve své žádosti o udělení specializované způsobilosti podle ustanovení § 44, odst. 1, věta šestá zákona č. 95/2004 Sb., podle něhož "Bez doplnění odborné praxe podle věty prvé až páté získávají specializovanou způsobilost ti, kteří získali osvědčení České lékařské komory k výkonu soukromé lékařské praxe a nejméně 5 z posledních 6 let nepřetržitě vykonávali zdravotnické povolání lékaře".
Česká pojišťovna a.s.
generální ředitel Pavel Ř e h á k
Spálená 75/16
113 04 Praha 1
Vážený pane generální řediteli,
dovolte mi, abych Vás upozornil na velmi závažnou skutečnost -- protiprávní postup České pojišťovny.
Dne 23.10.2012 jsem se svojí osmdesátiletou matkou navštívil pobočku České pojišťovny v Praze 8, Sokolovská 125 za účelem ukončení pojistné smlouvy č. (....) výpovědí, kterou moje matka s Českou pojišťovnou uzavřela 16.11.1999.
Místo výpovědi byla s mojí matkou sepsána "Servisní žádost" (!) - jakýsi zápis o ..."projednání záměru pojistníka změnit/zrušit výše uvedené pojištění...".
Povinné ručení na svůj automobil jsem chtěl vypovědět v řádném termínu, tedy
6 týdnů před ukončením ročního cyklu. Postup ČP byl zcela totožný, otravný a
nedůstojný, pojistná smlouva byla vypovězena řádně k datu ukončení smlouvy.
Zcela náhodně cca týden před datem ukončení platnosti smlouvy jsem se stal
účastníkem dopravní nehody, viník byl pojištěn u jiné pojišťovny.
XII. seminář ČHäS, se uskuteční v Praze 7 - Holešovicích dne 7.
listopadu 2012 od 18.00 hodin na téma "Louis François Roubiliac
(1702-1762) - 'osobní sochař' Georga Friedricha Händela". Přednášet bude
Pavel Polka, předseda ČHäS.
Podrobnosti naleznete
ZDE.
Možná si v tuto chvíli říkáte: "Cože?! Vždyť je to přece pravice, kdo chce nízké daně." Přiznám se, že jsem doufal, že tímto názvem přilákám pár lidí "nastartovaných" k tomu, aby odsoudili "takovou hovadinu", jaká se zde prezentuje. Hlavně bych však rád upozornil na jednu opomíjenou skutečnost, která se týká vztahu pravice k daňové otázce.
Myslíte si skutečně, že cílem pravice jsou nízké daně a že zvyšování daní je něco typicky levicového? Myslíte si, že Nečasova vláda provádí levicovou politiku, když zvyšuje DPH, jak se nám snaží sugerovat někteří novináři?
Každý v Izraeli ten příběh zná. Když byl předsedou vlády Levy Eškol, jeho asistenti se k němu v panice přihnali: „Levy, přišlo sucho“. „V Texasu?“ zeptal se úzkostlivě Eškol. „Ne, v Izraeli“, volali asistenti. „Tak na tom vůbec nezáleží,“ ujistil je Eškol. „Vždycky můžeme dostat všechno obilí, které potřebujeme, od Američanů.“
To se stalo před 50 lety. Od té doby se nic moc nezměnilo. Volby v USA za několik dní jsou pro nás důležitější, než naše vlastní volby, které se budou konat za tři měsíce.
Vydal článek, který se nesmyslně obdivuje zabijákovi. Jenže filmové vraždění je trochu něco jiného než zabíjení ve skutečnosti, milá IDnes... To, co jste vydali, je skutečně hnus. PROČ proboha něco tak blbého odporného publikovat? Jen v naději, že tím váš server "vydělá"? (JČ)
Syrský snajpr už má 76 zářezů, vzorem mu je hrdina od Stalingradu
Realita může být mnohdy stejně strhující, jako výplody Hollywoodu. Důkazem je příběh syrského elitního odstřelovače, který má na kontě nejméně 76 obětí a vzorem mu je filmový kolega ze snímku Nepřítel před branami. Ve válce se cítí jako doma a často lituje své nezkušené spolubojovníky. (...)
Autorem tohoto příspěvku je údajně pracovník Ministerstva zahraničí České republiky, který má prý obavy, že by přišel o zaměstnání, kdyby bylo jeho jméno zveřejněno.
Pražský Ústav mezinárodních vztahů (ÚMV) zorganizoval ve dnech 31. 10.-1. 11. 2012 velmi zajímavou mezinárodní konferenci o české zahraniční politice. Zaplněný Velký sál v Černínském paláci byl často konfrontován s významnou škálou značně rozdílných názorů, např. intelektuální reflexi dvou dekád české zahraniční politiky nabídli experti od Václava Bělohradského přes Petra Druháka a Pavla Baršu až k Romanu Jochovi. Podobně o budoucnosti eura pohovořili profesor Georg Milbradt, bývalý saský premiér, a profesor Iain Begg z London School of Economics. Paradoxně německý politik nabídl dosti euroskeptický pohled na rozdíl od relativně optimistické, ale věcné, analýzy britského ekonoma.
Mnoho lidí teď čeká na konkurenceschopnost jako na návrat Mesiáše. Podle těch kdo konkurenceschopnost propagují je to cesta z pasti deindustrializace a masové nezaměstnanosti. Jak by se dal takový zázrak uskutečnit? V podstatě se říká, že by stačilo snížit podnikům mzdové náklady. Jinak řečeno, bez ohledu na zvolený postup by bylo výsledkem snížení příjmů zaměstnanců a jejich rodin.
Jak se asi bohužel dalo předpokládat, tak se vůbec nic nestalo.
Metanolová aféra se změnila na stíhání pár jedinců, lhostejno, zda pět nebo
dvacet lidí, píše Petr Novák.
Realita současné české politiky: za to, že nebyli Tluchoř a Šnajdr (a Langer a Dlouhý) zvoleni do užšího vedení ODS, bude potrestána tato země tím, že Kalousek o 40 miliard korun sníží prorůstové výdaje (omezení vědy a výzkumu, platů učitelů, spolufinancování evropských projektů, pomocí kterých k nám plynou miliardy z Bruselu). Aspoň tak to vypadá podle článků v Hospodářských novinách.
Jaká je za tím "logika"? Tluchoř a spol. mohou nechat vládu padnout. Nečas a Kuba chtějí vládnout, a tak Tluchořovi ustoupí a nezvýší DPH. Kalousek se jim za to "pomstí" tím, že "ukáže", že bez jeho geniálního návrhu na zvýšení DPH (kdy se beztak vybere méně peněz než před zvýšením) bude celá země bičována drakonickými škrty. Dokonalé, že?
Prodávat britské zbraně autokratickým režimům v Saúdské Arábii a ve Spojených arabských emirátech je "legitimní a správní", protože autokratické země mají právo na sebeobranu, vyjádřil se britský konzervativní premiér David Cameron a odcestoval na nenápadnou návštěvu na Blízký východ, kde bude přesvědčovat tyto autokratické režimy, aby nakoupily britské stihačky.
Na dotaz, zda je etické prodávat zbraně nedemokratickým zemím, Cameron řekl: "Jsme přesvědčeni, že země mají právo se bránit. A jsme si také jisti, že Británii má důležité zbrojovky, které zaměstnávají přes 300 000 lidí, a tento druh podnikání je naprosto legitimní a správný."
Vláda složená z nelegitimních a neexistujících stran ohrožuje demokracii a měla by dobrovolně odejít. Obvyklý argument, že po pádu vlády a předčasných volbách přijde Sobotka s komunisty, není protentokrát použitelný. Oddalováním voleb bude síla nejen komunistů, ale i dalších antisystémových stran jako Suverenita či DSSS, jenom narůstat, protože ODS jasně předvedla, že není žádného posunu schopna (a dalšímu volebnímu projektu TOP09 se preference trvale snižují). Buď je nám vláda s tichou či hlasitou podporou komunistů souzena, nebo se strany, jako jsou KDU-ČSL či zelení, dokážou zvednout a stát se relevatní politickou silou. Pokud to ale nedokázaly doteď, tak další rok a půl nehraje roli. ODS bude jistě v případě přelezení 5 % sehrávat roli důstojné opozice -- podívá se jako jeden muž, jak hlasují komunisti, a bude hlasovat naopak...
S pokřikem "HOŠI, ZABALTE TO" odkazuji na krátký film Robina Kvapila natočený na loňském kongresu ODS a jdu si namazat rohlík z Lidlu. Z obou stran.
Letošní Kongres ODS byl první sjezd nějaké politické strany, který jsem podrobně sledoval. Nebyl jsem tolik překvapen jenom hloupostí většiny projevů, nýbrž zejména tím, že představitelé ODS téměř vůbec nereflektují to, že tato strana je už dlouho vnímána -- a stále více -- jako strana zlodějská a prokorupční.
Začalo to už Klausem a "podnikateli" 90. let, všemi těmi privatizacemi a lehkými topnými oleji, které dodnes pokračují v případě nelegálního obchodu s lihem.
Po volbách v roce 2010 mi kamarád podnikatel s nadšením vyprávěl, že má informace, že po vykroužkování Ivana Langera si v ODS už budou dávat pozor a zreformují se.
Také jsem věřil, že ODS má šanci se změnit, nicméně tuto naději pohřbila Drobilova aféra. Ostatně Drobil i Langer mluvili na Kongresu, jako by to byly vzory ctnosti a pravdy.
Tento text by se také mohl jmenovat "Jak jsem se zmýlil v ODS" - neboť po krajských a senátních volbách jsem předpokládal, že pud sebezáchovy povede onehdy nejsilnější českou politickou stranu k personální obměně. To se ovšem nestalo. S instalací otevřeně kmotrovských persón typu Kuby do předsednického křesla se zatím váhá a Fuksa - který má mimochodem též na krku aféru Tendergroup vyšetřenou "do ztracena" - se nestal dalším v řadě relativně přijatelných regionálních politiků zastírajících navenek nevábnou realitu Bratrstva kočičí pracky.
Senátor Kubera pronesl na kongresu ODS v Brně myšlenku, že je nutné, aby
role státu byla co nejmenší, aby nezasahoval do našich životů, neboť se prý
lidé dokáží dohodnout sami. Svoji myšlenku demonstroval na příkladu zákazu
sekání elektrickou kosou ve dnech volna. Prý co je komu na druhem konci
města do toho, když se sousedi dohodnou a sekat si (vyrábět notně nepříjemný
hluk) si dovolí.
Podle mne je jeho vize mimořádně nebezpečná, neboť si pan
senátor evidentně neuvědomuje, že lidé nejsou beránci a že za situace kdy
zjistí, že mají nad druhým např. fyzicky či mocensky navrch, tak se o
dohodu v pravém slova smyslu slova jednat nebude, píše František Štván.
Kromě toho, že častým námětem Britských listů je kritika české mediální scény, zejména té mainstreamové, jmenovitě Boris Cvek se často věnuje kritice českých parlamentních stran. Naposledy reflektoval svoji situaci zklamaného voliče ODS s tím, že považuje tuto stranu za nereformovatelnou. Chtěl bych obdobně vyjádřit svoje zklamání z ČSSD, jímž jsem byl členem od června 2008 do října 2012, přičemž od října 2010 do ukončení členství jsem byl předsedou obvodní kontrolní komise (OKK) v jedné z pražských obvodních organizací.
Dobrý den, i já měl tu pochybnou čest učinit zkušenost s pracovištěm tohoto typu. Společným znakem takovýchto pracovišť je nízký věkový průměr firmy, nízké platy (nemluvím zde o managementu a odděleních mimo samotný openspace), časté využívání brigádníků, velká fluktuace a neustálé monitorování zaměstnanců.
Firma Apple platila mimo Spojené státy ze svých zisků pouze 2% daně, ukazuje přiznání, které podala v USA u regulátora Security Exchange Commission. Řadí se tak do stejné skupiny jako Starbucks, Facebook a Google, jejichž údaje byly zveřejněny již dříve. V žádném z těchto případů nepadlo obvinění, že by se firmy přitom dopustili něčeho nezákonného.
Ministerstvo kultury rozhodlo, že dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice neprohlásí za kulturní památku. Majitel, který se chystá dům zbourat a na jeho místě postavit nový, tak může požádat o demolici. Odchod Bessera z ministerstva kultury nepomohl, ministryně Hanáková drží svědomitě štafetu v započatém tempu.
Jak parazité zákonem k zisku přišli? Vzniklo, bylo schváleno, vetem prezidenta odmítnuto a znovu přehlasováno další, zákonem nařízené parazitování jedněch na druhých, včetně omezení osobních svobod a odpovědnosti občana pod výhrůžkou stotisícové pokuty. Zákonodárci České republiky zákonem zakázali svépomocnou instalaci solárních elektráren pod pokutou 100 000 Kč.
Úsloví "skrýt nebo schovat se v davu" bylo v podstatě důvodem, proč StB, svým způsobem břídilská organizace, musela pracně shromažďovat informace s pomocí donašečů a primitivními, té době odpovídajícími technickými prostředky. Nebyly mobily, ani digitální kamery, sledování korespondence odpovídalo století páry, jejímž prostřednictvím byly údajně rozlepovany obálky podezřelých adresátů.
Jakou roli Čína v současném světě hraje, a jakou roli bude hrát do budoucna? Je to jenom jedna z rozvojových zemí, jejíž ekonomický rozvoj je přeceňován, a jež stojí před politickým i ekonomickým kolapsem? Nebo se jedná o budoucí supervelmoc, která bude svět ekonomicky ovládat a která výrazně posílí také vojensky a bude tak představovat bezpečnostní hrozbu (Perceptions of Danger: The China Threat Theory, Journal of Contemporary China, Volume 12, Issue 35, 2003)? Je možné v případě Číny hodnotit její politický i ekonomický systém buď jako komunistický, nebo jako kapitalistický? Jsou neliberální omezení trhu v Číně známkou komunismu, nebo jde spíše o určitou podobu kapitalismu, jež není založena na soutěži, zato však vyžaduje silný stát? Jaké podmínky vytváří Čína pro nadnárodní korporace a proč tyto firmy ve velkém do Číny přicházejí? Jaká je v Číně praxe a k jakému modelovému systému má blíže? Která kritéria by měla být v posuzování čínského modelu rozhodujícími? Jak Čína ovlivňuje další země a jaký lze u ní predikovat budoucí vývoj (Odmítnutí Číny jako bezpečnostní hrozby pro svět), a to nejenom ekonomický, ale i sociální a demografický?
To jsou otázky, na něž tento článek hledá aspoň přibližné odpovědi.
Čím větší je role Spojených států ve světové politice, tím méně zkušeností z mezinárodní politiky mají noví američtí prezidenti. Z dvanácti, kteří řešili globální problémy po 2. světové válce, pouze dva měli takovéto osobní zkušenosti před příchodem do Bílého domu: Dwight Eisenhower a George Bush st. To je pro zahraniční partnery i protivníky USA, ale také pro analytiky problém: co od nezkušeného politika očekávat?
Některé oběti hurikánu Sandy na východním pobřeží v neděli, dva dny před prezidentskými volbami, stále bojují s nedostatkem paliv a výpadky proudu. Teploty se v noci přiblížily nule a ačkoliv bylo vyvinuto značné úsilí ohledně zásobování palivem a obnovy dodávek elektřiny, newyorský starosta Michael Bloomberg varoval, že do úplné obnovy dodávek paliv a energií zbývají ještě celé dny.
Toto je můj první a samozřejmě poslední článek, v němž budu "lobbovat" za znovuzvolení Baracka Obamy do úřadu amerického prezidenta. Na rozdíl od českých voleb, kdy se stavím za "aktivně nihilistický" přístup Karla Dolejšího, a tudíž volím neúčast v této kocourkovské frašce, se domnívám, že volba amerického prezidenta by měla být celosvětová, neboť se přímo dotýká každého z nás, byť si to možná ani pořádně neuvědomujeme.
Nasypali jsme si popel na hlavu, napovídali spoustu slov, propátrali možnosti, proč jste zůstali doma a nechali nás ve štychu. Naslibovali jsme sobě i tomu nejcennějšímu, tedy vám, našim drahým voličům, jak se polepšíme a jak pro vás a ve váš prospěch budeme neúnavně makat. Víc po nás nechtějte. Jsou tu naši koaliční soudruzi a ti nám určitě víc neumožní. Možná snad, když všechno dobře dopadne, tak vybojujeme nějakou tu kosmetickou úpravičku. Jsme vázáni dohodami. Pochopte, nic víc nemůžeme a nezmůžeme, pokud chceme udržet alespoň ještě chvilku bradu nad hladinou.
Rozhodl jsem se, že při tomto kongresu ODS si projdu aspoň příspěvky nejznámějších účastníků či hostů a opatřím je krátkým komentářem na svém Facebooku. Uvědomil jsem si, jak je úroveň české politiky a českých politiků děsná. Vybírám některé momenty.
Schwarzenberg: Nebavme se tolik o hospodářství, ale o vizích a svobodě.
BC: Až bude hospodářství úplně na dně, on přijde nějaký ten Hitler s patřičnými vizemi.
Bělobrádek: Na našem příkladu se ukazuje, že sebereflexe je velice důležitá.
Podle diskusí v laboratoři i na ulici jsem získal dojem, že Kanaďani
dávají ve velké míře přednost Baracku Obamovi před novým uchazečem o funkci
prezidenta, guvernérem Mittem Romneym. Nyní to potvrdily noviny statistickými
údaji. Současně ukázaly, že bude výsledek voleb záležet na tom, jaká bude
volební účast levicověji orientovaných Američanek.
Je to již přes rok, co euroatlantickou civilizací hýbalo hnutí Occupy Wall Street. Řada komentátorů se tehdy shodla na tom, že jde převážně o nespokojené mladé lidi, kteří vědí, co nechtějí, kteří ale neumějí formulovat alternativu a říci, co by být mělo a na jakém základě.
Ve snaze zpřístupnit názory kandidátů na prezidentský úřad přinášejí Britské listy rozhovor Josefa Brože s prezidentskou kandidátkou Zuzanou Roithovou. Kamera, režie, střih a produkce Alexander Vojta.
Josef Brož k tomu napsal:
Kandidátka na úřad prezidenta České republiky Zuzana Roithová říká:
"Ztratili jsme étos vlasti a naší identity!"
Mám pocit, že pro mne Zuzana Rothová zůstane asi navždy senátorkou. Tehdy v oněch letech kolem vzestupu Čtyřkoalice, která se vymezila proti opoziční smlouvě, jež uzavřela ODS s ČSSD, jsem se s ní setkal vůbec poprvé. Vždy na mne působila, a to od prvního pohledu, jako: "krásná paní".
To označení zní možná trochu staromilsky, kalendářově, ale vždy mi tím imponovala v onom širším významu slova: tím zvláštním klidem, přístupností, mimořádným pochopením pro potíže ostatních. Byla a zůstává i dnes pro mne ukázkou političky, za kterou jsem se nemusel nikdy stydět. Estetická dimenze je ale také neméně důležitá, nezbavuje nás totiž citovosti. Ženy bývají citové jaksi z podstaty...
V září 2012 přispělo finančně na Britské listy 180 osob bankovním příkazem celkovou částkou 32 886.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2012 částkou 2044.98 Kč. Příjem z reklamy byl v září 2012 29 915 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30. 9. 2012 částku 117 501.95 Kč. Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.
Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.