16. 1. 2024
/
Ivan Větvička
čas čtení
8 minut
Foto Ivan Větvička
Popis
k fotografii
Dionýsovo
divadlo na jižním svahu Akropole v Athénách z 6.
století před naším letopočtem. (Foto Ivan Větvička, 2011)
„Tady
to začalo,“ jedná se o první antické kamenné divadlo na světě.
Po rekonstrukci, která proběhla ve 4. století př. n. l., zde
mohlo sedět až 17 000 lidí.
Cypřiše
v pozadí za hledištěm vyrůstají z rozvalin Asklépionu,
který stál v bezprostředním sousedství divadla, v místě,
kde vyvěral údajně zázračný pramen. Zdravotní péče tedy byla
pod Akropolí komplexní – příchozí mohli v Asklépionu
vyléčit tělo a v divadle mysl. Divadlo stojí v blízkosti
Asklépiova chrámu nejenom v Athénách, ale i v Pergamu,
kde divadlo působí jako architektonický doplněk Asklépiova
okrsku. Naopak v Athénách to vypadá, jako by Asklépion byl
spíše zázemím divadla.
Ve
skále za posledními řadami hlediště (mimo záběr) je patrný
vstup do jeskyně, která byla od roku 320 př. n. l. součástí
Dionýsova chrámu a křesťané ji později přeměněnili na
svéráznou mariánskou kapli. (Jedná
se o objekt s velmi netradičním rozvržením vnitřního
prostoru, který je přístupný jednou do roka, v den
nanebevzetí 15. srpna.) Pannu Marii v jeskyni či „ve skále“
křesťané dodnes prosí o uzdravení v Lurdech i na jiných,
méně slavných místech. Athénské divadlo a jeho okolí si tedy
dodnes uchovává zbytky své „léčivé aury“.
* * *
Ve
starověkých řeckých a římských městech byla věnována
mimořádná pozornost divadlu. S nadsázkou lze říci, že
v každé větší díře (pardon – regionálním centru)
stálo divadlo a obvykle se jedná o perlu místní architektury.
Proč i římské provincie, které odváděly enormní procento
příjmů do metropole a na vlastní rozvoj jim mnoho peněz
nezbývalo, na divadlech nešetřily? Kromě toho, že se jednalo o
centra kulturního a společenského dění, která se nepotýkala
s multimediální konkurencí jako dnes, existuje jedna
překvapivá odpověď: Sledování antických dramat pomáhá
válečným veteránům zpracovat zážitky z bojů a pomůže i
civilistům, které život vystavil extrémní situaci. Antická
divadla byla tedy kromě jiného místem skupinové léčby
posttraumatického syndromu (PTSD). A budovy, kde se léčí, na
první pohled poznáme podle honosnější architektury. (Toho se ve
skromném měřítku snažili držet i naši komunisté, a to i při
výstavbě méně významných poliklinik.)
