Co si z voleb roku 2020 vezmou američtí spojenci a protivníci

6. 11. 2020

Ačkoliv dosud neznáme velkého vítěze prezidentských voleb, víme, kdo v nich velmi utrpěl: Globální postavení Spojených států, napsal William F. Wechsler.

Místo aby volby poskytly příležitost "obvázat národní rány", jasně potvrdily hluboké rozdělení americké společnosti podle třídních, regionálních, rasových, genderových, náboženských a kulturních linií. Nehledě na to, kdo bude prezidentem, výsledkem bude zřejmě národ více obrácený do sebe, zejména pokud výsledky nebudou nějaký čas potvrzeny vyústí v dění, které mnozí považují za nelegitimní. Spojenci a protivníci v zahraničí si toho dobře všimli.

Volby se také mohou ukázat být vítězstvím rozdělené vlády ve Washingtonu, ačkoliv je spíše lépe charakterizována jako dysfunkční a hyperstranická. Naneštěstí se stupeň dysfunkce zdá být přímo úměrný strategické důležitosti politických témat, které je třeba řešit. Zásada bývalého senátora Arthura Vandenberga, že "politika končí na břehu moře", která kdysi definovala zahraničněpolitickou debatu ve Washingtonu, je dnes takřka úplně irelevantní. Také toho si v zahraničí dobře všimli.

Pro některé zahraniční pozorovatele, zejména mnohé politiky v Evropě, americké morální vedení utrpělo vážnou ránu. Tito představitelé považovali Trumpovo prezidentství za neslučitelné s tím, co o amerických hodnotách věděli a co na nich obdivovali, s liberálním světovým pořádkem, které Spojené státy vytvořily. Postupem času a s ohledem na domácí zkušenosti začali racionalizovat, že takové anomálie se demokratických systémech občas vyskytnou. Proto očekávali jasné odmítnutí výsledků prezidentských voleb z roku 2016 a návrat k tomu, co považovali za normalitu. Avšak nedokážou vysvětlit fakt, že miliony Američanů volili znova stejně. I když Joe Biden nakonec vyhraje, tito zahraniční politici nejspíše přehodnotí některé ze základních předpokladů ohledně USA. Současně ti ve Washingtonu, kdo prosazují přístup k zahraniční politice založený na hodnotách, budou podobně muset přehodnotit, zda jejich vlastní hodnoty dosud odrážejí ty národní - nebo jak mnoho je kdy odrážely.

Další zahraniční lídři zakládají svůj vztah ke Spojeným státům méně na společných hodnotách než na společných zájmech a obecně byli pozitivněji nakloněni Trumpově administrativě. Tito lídři, mnozí z nich ze zemí s autoritářštějšími tradicemi, dlouho záviseli na Spojených státech coby primárním bezpečnostním partnerovi. Nicméně během zhruba poslední dekády z velké části dospěli k závěru, že Spojené státy zahájily pomalý proces stahování se z tradičních rolí globálního a regionálního lídra, a sledovali jiné mezinárodní aktéry, jak agresivně vyplňují vakuum vytvořené tímto rozšířeným dojmem. Nic z toho, co proběhlo během letošních voleb, je od tohoto závěru neodvedlo. Dokonce zřejmě budou mít za to, že tento proces stahování bude rozdělením a dysfunkcemi doma akcelerován.

Pro lidi po celém světě, kteří bojují za demokracii a lidská práva, kteří dosud považovali Ameriku za příslovečné "město na hoře", nemohou být tyto volby ničím jiným než rozčarováním. Před čtyřmi lety byla největší hrozba naší schopnosti uspořádat svobodné a férové volby externí - ve formě zahraničních dezinformačních kampaní. Letos jsme to zavinili sami a světu to bylo zcela zřejmé. Příliš mnoho Američanů, včetně příliš mnoha držitelů moci až po samotného prezidenta, podněcovalo politické násilí, zastrašování voličů a bránění ve volbách. Dysfunkce ve Washingtonu účinně zabránila jakémukoliv nadstranickému řešení těchto trendů - a volby naznačují, že žádné takové řešení nebude hned tak nalezeno. Jak ti v zahraničí, kteří riskují své životy, když požadují svobodu, tak ti, kdo druhým životy berou, aby jí zabránili, nepochybně dávají dobrý pozor.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2595

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2020