Australané konstatují, že byli týráni poté, co izraelská armáda zadržela flotilu směřující do Gazy, a Itamar Ben-Gvir se jim posmíval

22. 5. 2026

čas čtení 7 minut

 

„Každému aktivistovi ve flotile… jen dodalo odvahu, když byl svědkem a zažil brutalitu izraelského státu,“ říká Zack Schofield

Australan Zack Schofield bezmocně přihlížel, jak izraelští vojáci srazili k zemi jeho kolegyni z flotily, irskou ženu, poté, co byla natočena, jak křičí „svobodu Palestině“ na izraelského ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira.

„Měla svázané ruce i nohy a pak ji táhli po zbytku zadržovacího centra, než ji naložili do vězeňského autobusu,“ říká Schofield z Istanbulu poté, co byli aktivisté deportováni z Izraele.

 

Schofield říká, že s mnoha ze 428 členů flotily Global Sumud bylo zacházeno brutálně poté, co izraelské obranné síly zadržely jejich lodě plující z Turecka s cílem doručit potraviny a pomoc do Gazy.

„Mnoho lidí bylo za mnohem méně vystaveno podobnému nebo ještě horšímu zacházení,“ říká organizátorka klimatických akcí z Newcastlu. „V tom násilí není žádná logika. Záleželo to opravdu na tom, jaký strážný zrovna stál před vámi.“

„Velmi promyšlená kampaň násilí“

Mezi osobami zadrženými izraelskými obrannými silami na začátku tohoto týdne bylo jedenáct Australanů. Zadržení tvrdí, že byli vystaveni mučení, sexuálnímu napadení, bití a střelbě  nesmrtícími náboji.

Izraelský velvyslanec v Austrálii Hillel Newman tvrdí, že se se zadrženými členy flotily zacházelo s „velkou citlivostí“. Odmítl obvinění z násilí a sexuálního zneužívání.

„Z více než 400 lidí, kteří byli na flotile, nebyl nikdo zraněn,“ řekl ve čtvrtek stanici ABC.

Všichni australští aktivisté potřebovali po zadržení první pomoc a tři z nich byli převezeni do nemocnice v Turecku, uvádějí koordinátoři flotily. Ostatní členové globální kampaně byli vyfotografováni s modřinami a odřeninami.

Juliet Lamont, australská filmařka, řekla novinářům v Turecku, že ji izraelští vojáci sexuálně napadli a zbili. Tvrdí, že vojáci zbili 180 lidí na její vězeňské lodi, přičemž nejméně 40 z nich utrpělo zlomeniny, zatímco ostatní byli zasaženi taserem a podána jim byla sedativa.

„Byli jsme mučeni,“ konstatuje Lamontová. V říjnu 2025 cestovala na jiné flotile a tvrdila, že i tehdy byla sexuálně napadena. Tentokrát bylo násilí vojáků podle ní mnohem horší.

„Byla to neúprosná, velmi cílená a velmi promyšlená kampaň násilí, aby se už nevrátili.“

Schofield trvá na tom, že by se ochotně vydal znovu směrem k Gaze.

„Každý aktivista ve flotile, ať už se rozhodne vrátit, nebo ne, má jen ještě odvážnější srdce poté, co byl svědkem a zažil brutalitu izraelského státu,“ říká.

Schofield uvádí, že násilí začalo, když lodě IDF v pondělí zadržely jejich čluny s humanitární pomocí a posádky přinutily nastoupit na vězeňské lodě.

Ozbrojení strážci podle Schofielda zadržovaným vyhrožovali paralyzéry, při sebemenších „údajných provokacích“ na ně stříleli neletálními „gumovými projektily“ a někteří z nich kvůli tomu krváceli.

Dva dny museli spát v světle šedých vězeňských teplákových soupravách na studené, mokré podlaze, bez přikrývek a matrací, „těsně vedle sebe“, říká Schofield. Odhaduje, že v každém otevřeném kontejneru byli čtyři lidé na metr čtvereční.

Schofield říká, že zadržení byli odvezeni do přístavu Ašdod k vyřízení imigračních formalit a že se řídili pokyny vojáků, dokud jeden voják nevytáhl z davu muže arabského vzhledu do přepravního kontejneru.

„Slyšeli jsme jeho výkřiky asi minutu, nebyly to výkřiky způsobené údery nebo bitím, ale neustálým tlakem,“ tvrdí 27letý muž.

„Když se naši lidé vzbouřili na protest proti tomuto křiku, využili to jako záminku k vystřelení gumových projektilů do davu.“

Byli odvezeni do věznice Ktzi’ot a strávili tam dva dny, kde měl Schofield podle svých slov ruce spoutané za zády po celé hodiny. Zadržení byli nuceni zvedat ruce nad hlavu „až do vykloubení“, tvrdí.

Schofield uvádí, že vězeňští strážci omezovali zadrženým přístup k vodě a nutili je sedět na zemi v bolestivých stresových pozicích nebo je tlačili, aby se mačkali jeden na druhého.

Říká, že nikdy neviděl tvář žádného vojáka IDF ani vězeňského strážce: všichni byli maskovaní.

Ben-Gvir se mu během prohlídky věznice pro zadržené vyhýbal pohledem, říká Schofield.

„Prováděl nás a vždy se díval přes naše uši, nikdy do očí. Snažil jsem se ho upoutat pohledem, ale ne… ta fasáda odvahy je dost tenká.“

Ben-Gvir čelil odsouzení v Austrálii i po celém světě poté, co sdílel záběry, na nichž slovně napadal klečící a spoutané zadržené.

Kritice čelil i v Izraeli, kde premiér Benjamin Netanjahu sice obhajoval zadržení flotily, ale svého ministra odsoudil slovy: „Způsob, jakým ministr Ben-Gvir zacházel s aktivisty flotily, není v souladu s hodnotami a normami Izraele.“

Schofield říká: „On [Ben-Gvir] je skvělým příkladem politiky izraelského státu… Je velmi, velmi dobré, že tak veřejně projevil svůj postoj k humanitárním dobrovolníkům.“

„Gaza je decimována“

Melbournská studentka Neve O’Connorová, další účastnice flotily, tvrdí, že jí vojáci kolenem udeřili do obličeje a břicha, praštili jí hlavou o stůl a kleštěmi jí tahali za náušnice. Během svlékání a prohlídky byla vystavena ponižujícím komentářům, říká ve videozáznamu své výpovědi.

O’Connorová říká, že stráže nutily zadržené téměř každou hodinu měnit cely a hrály si s nimi „psychologické hry“, při nichž vězni viděli kresby na stěnách cel, které tam zanechali bývalí palestinští vězni.

„Byla to fyzická připomínka toho, že s námi bylo sice brutálně zacházeno, ale v porovnání s tím, čím procházejí Palestinci, to nebylo nic,“ říká.

Australská židovka Anny Mokotowová se připojila k flotile poté, co ji frustrovalo odmítání federální vlády podpořit palestinské hlasy. Říká, že chtěla najít nový způsob, jak zvýšit povědomí o izraelské genocidě v Gaze.

71letá žena říká, že na moři ji pobouřila zpráva o tom, že palestinskému vrcholnému  orgánu bylo odepřeno vystoupení před australskou královskou komisí pro antisemitismus a sociální soudržnost, která byla svolána v reakci na antisemitský teroristický útok v Bondi, při kterém v prosinci během oslav Chanuky zahynulo 15 lidí.

„Gaza je decimována, lidé umírají každý den,“ říká.

„Cítila jsem, že… jen svým tělem mohu nyní něco změnit, protože se zdá, že nikdo není schopen opravdu naslouchat.“

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
267

Diskuse

Obsah vydání | 22. 5. 2026