Puťka a jeho story

26. 4. 2021 / Milan Čech

Jmenuji se Čech a bydlím v bytovce na sídlišti Labyrint, pojmenovaným po nějakým učiteli, co je už prý dávno mrtvý, žilo se mi tu s rodinou celkem dobře, obzvlášť poté, co jsme s těmi spořádanějšími sousedy, což je většina naší bytovky, založili sdružení nájemníků (my se k němu teda spíš s partou chudých příbuzných vtírli).

Říkali jsme si EUnuši, protože oproti zbytku sídliště jsme byli docela "čistí"  a taky proto že nám něco chybělo, říkám, čistí jen v porovnání se zbytkem, ale každý nějak začínal a my fakt povětšinou chtěli dát bytovku a sídliště do kupy a zachránit ho před požárem, co měl dle vědců brzy přijít.

Chybělo nám bohužel dost dobrých vlastností a kvalit, hlavně z toho jak nás zdegenerovaly ty poslední dekády v blahobytu, a tak jsme dost toho pomíjivýho považovali za trvalý a samozřejmý.
 

Úplně čistý a svatý jsme nebyli a věděli jsme to, taky jsme se občas opili, do nevěstinců jsme chodili taky, ale tak, aby o tom manželky nevěděly a i my sami jsme se za to spíš styděli a chtěli ten svůj hedonismus nějak změnit, což se teda naším mafiánům, co z našich slabostí žili, dvakrat nelíbilo, ale to je jiný příběh.

Měli jsme peníze, všechno nám docela vycházelo, trochu jsme žili z práce těch, co opravdu makali v továrnách za sídlištěm, ale jinak jsme byli ta nejlepší parta široko daleko a proto k nám, z ghet kolem továren a jiných drsných mist utíkalo i dost lidí, co nám pak pomáhali v domácnosti za pár korun a tak jsme si je nechávali.

Všechno docela dobře běželo do doby, než umřel starý alkoholik Ruslan, který kdysi zdědil celou velkou sousední bytovku od svýho dědka bolševika, co ji zas ukrad carovi i se spoustou vzácnýho bohatství.

Když ten vopitka zemřel, jeho mladej, kterýmu jsme do ty doby říkali Puťka a už mu to zůstalo (Puťka proto že když měl někoho nad sebou tak předstíral že je tichý, hodný, slušný kluk, s takřka německým vychováním, my teda věděli že bylo spíš východoněmecký), se utrh ze řetězu a stal se z něho, bez tý kontroly nad sebou, agresivní surový narcistický nacionalistický násilník s oblibou v týrání druhých, obzvláště těch co mu jen naznačili, kým je doopravdy.

Domácí násilí nebo to venku, ukájel se obojím.

Puťka měl paranoiu že ho jednou ti, co týrá vyženou z bytovky. A ten strach ho deptal, věděl totiž, že mají proč.  

Z nějakého důvodu se snažil získat a podmanit i další bytovky kolem sebe, i když se nedokázal postarat ani o tu svoji, na to jak vlastně bohatý bez zásluhy byl, to tam byla děs a hrůza.

Nedávno kus sousední bytovky dokonce UKRAdl a obsadil, ale tvářil se že byla vždy jeho a nic se teda vlastně nestalo.

Puťka si ve své hlavě myslel že je silný a obrovský sumo zápasník, který si tohle může dovolit protože se mu na celým sídlišti nemůže nikdo rovnat, ale ve skutečnosti to byl spíš trpaslík, co vyhrával převážně jen souboje, kam za sebe poslal druhé a které sám vypsal, často aniž by o tom "soupeř" věděl, a vyhrával je tím, že druhému v nestřeženém okamžiku, třeba i s předstíraným úsměvem, nechal vrazit nůž do zad, pak se zpravidla tvářil že to nebyl on.

Trochu nespravedlivě těžil z toho že starej vopitka Ruslan, jeho táta, kdysi v hospodských rvačce dvou největších grázlů sídliště, zabil toho druhýho psychopata, co si hrál na vegetariána, ale nic ho nebavilo tak jako mrtvý lidi, což tenkrát většina přijala s povděkem….

I přes tento dávný historický úspěch se Puťky celá naše bytovka tak trochu bála, bála se taky jestli bez předstíranýho kamarádství s ním bude mít např. dost dřeva na zimu, tedy bez parket co si vytrhá Puťka z podlahy a prodá, aby měl na to, co chtěl víc než ty parkety.

No a on si myslel že je i díky tomu významný, nepřekonatelný a všemocný.

A jako tyran a agresor tak trochu byl.  

Jen v další sousední bytovce žil náš kamarád, občas taky tak trochu divný "macho", boxer s americkou vlajkou na tričku, ten se ho nebál, ale bohužel byl poslední čtyři roky v blázinci s trumpínou, co vám může udělat z mozku úplnou bramboračku, a co se nedávno vyléčen vrátil, ale ještě se úplně necítil fit.

Ještě dál žil jeden dost drsnej asiat co dělal kung fu, ale byl divnej, bil svoji muslimskou ženu, zavíral ji do krytu s mučírnou, co pro ni postavil a ještě všem vyprávěl jak je tam šťastná.

Na něj jsme se v ničem spolehnout nemohli, i když jeho pašovaný levný zboží jako digitálky atd jsme kupovali rádi, protože jsme ušetřili a nemuseli jsme kupovat drahý rolexky. (My měli rádi hodně nových věcí co jsou klidně i šunty, přišlo nám to nějak lepší než mít málo věcí, ale kvalitních. Nakupování blbostí byla taková naše nemoc.)

Puťka měl navíc podplacený známý v televizi a na internetu a tak si zajistil vytváření pohádek o něm, který vyznívaly jinak než reálné příběhy o zákeřném nasraném trpaslíkovi, co jen drancuje svou bytovku, které točila jedna jiná televize, kterou za to chtěli Puťkovi kámoši nechat zavřít.

Puťka nemakal, zbylo mu ještě nějaký bohatství po carovi v podzemí bytovky, co dědek neprochlastal, bohatství který se úspěšně snažil proflámovat nebo utratit za zbraně nebo oboji naráz, to pak chodil po ulici a střilel z nich do vzduchu a dělal bugr, což jsme tolerovali do chvíle než začal házet granáty, protože si umanul, že musí zničit něco imaginárního, co ho dle něj strašně ohrožuje, a pár z nás zabil.

My tenkrát nejdřív mysleli že bouchnul plyn a tak jsme to neřešili, ale pak se profláklo že to byly ty Puťkovy granáty, protože to viděl a z nálezů na místě odvodil jeden chytrej BISexuál z našeho vchodu, Puťka ho nenáviděl, protože byl taky tak trochu nácek a měl to v popisu práce a tak chtěl všechny jinak orientovaný, co hajlují málo nahlas pozabíjet.

Vlastně mu ani nijak nevadili, ale tak nějak ho bavilo někoho nenávidět a hodit na něj to, proč se pořád cítí tak na nic, občas i masturboval u představy že bisexuála za jeho "zvrácenosti" sexuálně mučí a namlouval si u toho že to dělá proto, aby ho napravil.

Divný a nezdravý mu to nepřišlo, kamarádil s farářem, co si hrál na ovčáčka zbloudilých duší i když sám bloudil nejvíc a ten mu to za flašku vodky a nějaký pozemky vždycky nahoře vyžehlil, nebo si to aspoň oba mysleli.

Bisexuál to o granátech a Puťkovi řek svým známým, Rohožce a Tajnýmu, i proto aby to rozhlásili u nás v bytě i v naši eunuší bytovce a začali sme s tím něco konečně dělat.

Je teda bohužel nejdřív napadlo, že by to mohli s Puťkou nějak zobchodovat (měli s ním nějaký kšefty a znali se) a vyměnit za jeho známosti v televizi a na sítích, který potřebovali pro svý kšefty s čápama a se všema dalšíma věcma, co si ještě nenacpalo Starý Efko pod matraci, ale když bisexuál naznačil, že by to moh na ně prásknout, i s tím že řekne co jsou zač, začali v panice zmateně ostatním říkat, co že se to vlastně stalo.

I s tím, že ví, že to Puťka přehnal a začali domlouvat i to, jak si to s ním my eunuši vyřídíme. Zkoušeli ho nenasrat kuli těm jeho známostem, ale protože bez rodiny, ostatních eunuchů a dotací, co jsme si rozdávali (původně pro ty slabý a nemajetný z nás), by byly nahraný, tak museli proti němu jít aspoň trochu taky, i když vlastně vůbec nechtěli a byli tam kde byli i díky Puťkovi.

Bohužel se ukázalo že Puťka je fakt úplnej psychopat a je těžce závislej na drogách, co mu dodávaly to jeho sebevědomí a přesvědčení že je Někdo, i když ve svý degradující bytovce měl už jen jeden suchej hajzl pro všechny partaje, barák byl rozpadlej a jediný, co za něco stálo byly jeho kvéry, co si kupoval a vyráběl za to, co vydrancoval ze svýho vlastního baráku.

Když jsme ho zkoušeli umravnit a dohnat k omluvě za smrt dvou spolubydlících a vyhnali jsme na oplátku i pár nejožralejších grázlů z jeho rodiny, co jsme nechali u nás na návštěvě, i když bisexuál upozorňoval že když jsme v práci, tak dělají v bytě bordel, všechno ničí a pijí z našeho baru a dolívají pak ty polovypitý lahve vodou a ještě nám pak nadavaji, že náš chlast nestoji za nic, stejně jako my, tak Puťka aby dokázal že na to jejich vyhození nemáme právo, protože nikdo nic takovýho nemůže dělat “velkýmu medvědovi” kterým se cítil být (vzal si zrovna na potvoru LSD a nějak mu to nesedlo), vyhnal ze svýho bytu na oplátku hodně našich kamarádů, který ho přitom u něj doma jen zkoušeli zcivilizovat tím, že zlepší jeho životní úroveň kupováním těch věcí z jeho bytu co prodával.

A vyhnal jich dokonce víc než my těch grázlů. Což nás, krom Rohožky a Tajnýho dost naštvalo. Ty dva to naštvalo až když nás naštvalo, že je to nenaštvalo a je teda nejvíc naštvalo pomyšlení, že by jsme je na podzim mohli vyhodit z eunuší rady.

A tak jsme se s Puťkou, co byl čím dál vzteklejší a naštvanější dál přetahovali ve snaze udělat z něj souseda, s kterým půjde nějak žít. (nejvíc šílel ve chvílích, kdy mu na okamžik došlo že to s těma granátama fakt udělal a vyjevila se mu ta spousta jeho dalších průšvihů a utrpení za nima, to byl úplně bez sebe, protože vidět, co je zač, bylo pro něj tím úplně největším utrpenim, kterýho se bál daleko víc než smrti).

Ale k psychiatrovi se bál a tak s to s ním šlo od desíti k pěti.

Bohužel jeho kamarádi v telce a na sítích dál vysílali, že je mu ubližováno a je to oběť a tak dokonce i u nás v našich eunuších rodinách, včetně rodin obětí těch granátů, byli tací, co Puťku milovali a byli tak zblblý, že by ho milovali, i kdyby je pozvracel tou směsí chlastu a drog co měl v sobě.

Ty nám trochu ztěžovali to jak se s ním vypořádat, protože vlastně stáli na jeho straně. I oni totiž měli právo volit naši eunuší domovní radu, která byla pak částečně tak mimo, že chtěla, aby ji na pozadí ovládal a směroval sám Puťka, i když u nás nebydlel,  což bylo zajímavé hlavně proto, že k němu na návštěvu nebo dovolenou do toho jeho šílenýho baráku nikdy nechtěli a jezdili raděj do míst, kde to fungovalo férově a civilizovaně.

Přesto neustále prohlašovali že u Puťky je krásně a je tam ráj na zemi a že jestli je u Puťky něco špatně, tak za to můžeme my, protože ho nemáme rádi, každopádně máme jít prý Puťkovým směrem…

Jak říkám bylo to těžký a tak trochu nelogický a šílený, ale nějak jsme to dali. Puťka se bez normálního kontaktu s náma stával postupně úplnou troskou a opravdu kamarádil nakonec už jen s jedním týpkem, kterýmu jsme říkali Kimchi, to byl úplnej ale úplnej šílenec, co zavřel i celou svou rodinu do lágru, který vytvořil v kanalizaci a pronajímal ty svoje práce schopný příbuzný těm, co mu za to dali nějaký snobský nesmysly.

Sám pak ve stanu, u bytovky Kungfisty co nad ním držel bůhvíproč ochranou ruku, žil docela královsky… Kimchi taky rád vyhrožoval kolemjdoucím že je (a i celou svou rodinu) zabije, když mu nedají najíst.

Kolemjdoucí masakr vidět nechtěli, a tak je krmili poklopem kanálu a fungovalo to. Jak byl Puťka čím dál šílenější a naštvanější tak se mu tahle jeho strategie zalíbila a rozhod se ji taky používat, měl totiž spoustu zbraní a jeho vyhrožování mělo daleko větší váhu než to Kimchiho, kterej sice předstíral že má zbraně taky, ale byly to většinou airsoftový atrapy.

No a my tedy měli na výběr, ohnout se v pase, tvářit se že Puťka je vlastně dobrej, i když to s ním jde tak strašně z kopce a pořád mlátí a terorizuje i svoji vlastní rodinu a zabíjí ty z ní, co mu jen naznačí že není medvěd, ale zfetovaný psychopat co si to jen myslí. Nechat se jím postupně úplně taky zničit díky jeho známostem v mediích, internetu a díky drogám co rozdával před našima školama pro mentálně malomocný. Anebo s ním ten boj dokončit, obejit bez parket a žít i s tou možností, že Puťka svůj arzenál použije a sídliště lehne popelem a budem muset stavět nový, jako se částečně stalo po náletech druhý světový.

Rozhodli jsme se pro to druhý, život vedle něj by stejně nestál za moc a přišlo nám lepší stát za tím lepším v nás a neuhnout, i když se to zdálo na první pohled pohodlnější a bezpečnější. Řekli jsme si že je lepší umřít s pravdou a beze strachu ze zla a smrti než žít se lží a v křeči, že jednou z Puťkovy ruky, v závěrečný křeči jeho nasranýho psychopatickýho a destruktivního života, stejně přijde a my si ještě ke vší tý hrůze budem připadat jak zbabělý pitomci, co si za to můžou sami..   

V paralelním vesmíru tam žijícímu Puťkovi došlo že tuhle situaci nemůže i přes svou nekonečnou velkohubost vyhrát, a je tedy lepší dočasně méně prohrát, než strávit zbytek života v hořkém obětí s dvoumetrákovým Kimchim, a tak stáhnul ocas, i když doma dál vyprávěl, jak se všema co byli proti němu zatočil a zdůrazňoval taky, jak je mu celým světem nespravedlivě ubližováno, protože žádný granát nikdy neviděl a typ těch granátů taky nesouhlasí.

Kamarádi v jeho TV i na netu se mohli přetrhnout, aby ho ukázali jako toho největšího vítěze situace, co opět všechny slavně pokořil.

Ve skutečnosti se v té krajní, jej tak ohrožující situaci, vybičoval k na jeho poměry ostré analýze a přemýšlení a zjistil, že je pro něj teď nejtaktičtější nepoškozovat sebe i svoje lidi mezi námi tím, že by situaci dál hrotil a zjistil dokonce, že nejlepší bude, když se na oko bude chvíli chovat slušně a mravně a využije ten čas na přípravu odplaty, a až naše ostražitost opadne, zatočí s námi i s úroky za to, jak jsme se mu tehdá dovolili postavit jen kvůli tomu, že nás pár zabil, což byla nespravedlnost která ho od nás hluboce ranila a uložila se do škatulky “very very bad” v jeho podvědomí.

V jakém z těch vesmírů žijete vy nevím. Nevím ani v jakém vesmíru to pro nás dopadlo nakonec lépe. Ale Puťka skončil v obou stejně.
2
Vytisknout
2123

Diskuse

Obsah vydání | 28. 4. 2021