Proč Putinovi dochází čas

30. 9. 2022

čas čtení 6 minut
Rusko na Ukrajině nadále prohrává. Dramatická ukrajinská protiofenzíva podle prezidenta Volodymyra Zelenského dobyla zpět území mnoha tisíc čtverečních kilometrů a přivedla ruské síly do skrumáže. Putin, stejně jako mnoho autoritářů, spoléhá na obraz osobní nezranitelnosti, a tak se oprávněně obává politických rizik vojenské porážky. Doma dokonce i jeho nejvěrnější patolízalové požadují, aby udělal něco pro zastavení ztrát na Ukrajině, napsal Tom Nichols.

Putin na toto volání odpověděl dvěma pošetilými kroky. Za prvé, nyní se osobně zapojuje do některých operačních rozhodnutí na Ukrajině; za druhé, zahájil odvody, které mají zmobilizovat dalších 300 000 mužů do ruské armády. Obě tato rozhodnutí uspíší příchod mnoha rostoucích hrozeb jeho režimu, kromě jiného včetně sankcí, sociálních nepokojů a vojenského zhroucení.

Putin nyní zjevně sám řídí část vojenských aktivit na Ukrajině na velkou vzdálenost z Moskvy – uvádí se například, že odmítl žádosti některých jednotek o povolení k ústupu z Chersonu. Takové zásahy jsou vždy riskantní volbou pro civilní vůdce daleko od bojiště. Převzetí velení kremelským šéfem je samozřejmě snadnou potravou pro memy Hitlera v bunkru, ale i ruská imperiální historie by měla být pro Putina varováním: Když se car Mikuláš II. rozhodl převzít velení nad silami ruského impéria v 1. světové válce, jeho vlastní poradci ho varovali, že osobní spojení s neúspěchem by mohlo zničit jeho vládu. "Uvaž, Výsosti," napsal mu jeden, "na co kladeš ruce - sém na sebe, Výsosti!" (Další ho bez obalu varoval: "Armáda pod vaším velením musí zvítězit.")

Putin podstupuje stejné riziko. Jedním z mnoha hrozících termínů, kterým čelí, je začátek zimy, kdy se boje zpomalí, ruská morálka klesne ještě níže a problémy se zásobováním se zhorší. Ruské vrchní velení a jeho důstojníci téměř jistě chtějí vyhrát tuto válku. Má to být způsob, jak se vzpamatovat z hanby a potupy své ohromující neschopnosti za posledních sedm měsíců. Ale pokud přijdou o další muže a území kvůli nedomyšlenému rozkazu od Putina, budou zase mlčky stát a nést vinu?

Mobilizační rozkaz je tak nesmyslný, že mě napadá otázka, kdo si v Moskvě myslel, že by to mohl být dobrý nápad. Bylo to rozhodnutí zaručeně vyvolat masivní protesty bez zjevného vojenského prospěchu. Nedostatečně zásobená a zkorumpovaná ruská armáda nemá žádný způsob, jak vycvičit, ubytovat, obléknout a vyzbrojit 300 000 mužů v nejbližší době, a už vůbec ne před příchodem zimy. Ve skutečnosti Putin nemá ani 300 000 mužů; má zhruba 300 000 jmen mužských ruských občanů, z nichž mnozí nikdy nevkročí na vojenskou základnu. Jako strategická záležitost je toto opatření čirá idiocie.

Jednou hrozivou možností však je, že se Putin a jeho velitelé rozhodli jednoduše házet těla na Ukrajinu. Generálové se možná smířili s tím, že budou krmit ukrajinský mlýnek na maso, a myslí si, že mohou jen posílat děti neruských menšin z okrajů Ruské federace, a tak omezit volání do ruských televizí. Skutečná implementace však byla zatím úžasně nekompetentní a po celé zemi se rozšířily protesty a chaos.

Zde však může působit mnohem temnější motiv.

Putinova fantazie o "zvláštní vojenské operaci" na osvobození slovanských spoluobčanů od nacistického režimu se během několika dní rozpadla na kusy, ale mnoho Rusů invazi nadále podporovalo, dokud se jich nedotkla. Putinova dohoda s ruskou veřejností je v podstatě stará sovětská sociální dohoda: Nechte ty u moci na pokoji a oni nechají na pokoji vás. Ale povolání mladých mužů, aby šli a zemřeli v prohrané válce – jak se Sověti dozvěděli v Afghánistánu – tuto smlouvu ruší.

Posílat nevycvičené muže do bitvy, aby zemřeli, může být součástí Putinova plánu. Zuří z prohry a (jak jsem psal už před měsíci) velmi se snažil, aby invazi proměnil v nacionalistickou válku proti NATO jako jediný způsob, jak si zachovat tvář a motivovat ruský lid, aby snášel další oběti. A v tom tkví Putinovo dilema: Jak může vlít pocit zápalu do Rusů, jimž nezáleží na falešných republikách v Luhansku nebo Doněcku?

Odpovědí pro Putina je anektovat ukrajinské území a zároveň prohlašovat, že válka je nyní "na obranu naší vlasti, její suverenity a územní celistvosti", což z ní činí svatou válku na ochranu samotného Ruska proti Ukrajině, NATO a celému Západu. Putin pak promění Ukrajinu v "Rusko" tím, že vezme ruské muže z jejich rodin, pošle je na Ukrajinu, nechá je zabít a nechá jejich krev vsáknout do hlíny. Svým lidem a světu by pak mohl říci, že pohřbené kosti tolika ruských mužů činí Ukrajinu posvátnou zemí, z níž Moskva nikdy neustoupí.

Sovětští vůdci zacházeli s východní Evropou stejně. V roce 1968 např. Leonid Brežněv řekl vůdcům tehdejšího Československa, že nemají právo se bouřit proti SSSR, protože jejich národy byly vykoupeny krví sovětských vojáků a že jejich hranice jsou navždy také hranicemi Sovětského svazu. Putin, čelící neúspěchu, možná počítá se stejnou myšlenkou – a zároveň se opět odmítá poučit z historie.

Ruský prezident čelí mnoha odpočítáváním, která mohou skončit katastrofou, přičemž všechna jsou uvedena do pohybu řadou jeho vlastních hloupých a neuvážených rozhodnutí, která stála tisíce životů a ohrozila světový mír. Je tu jedna poslední chyba, kterou ještě neudělal – použití jaderné zbraně – a můžeme jen doufat, že všechny ostatní budíky zazvoní dříve, než bude vůbec uvažovat o nejhroznějším přešlapu ze všech.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5264

Diskuse

Obsah vydání | 4. 10. 2022