Brazílie se zatajeným dechem očekává možné násilnosti a nedělní pokus o převrat

1. 10. 2022 / Fabiano Golgo

čas čtení 25 minut

Očekává se, že současný brazilský prezident, populistický autokratický křesťanský fundamentalista Jair Bolsonaro, prohraje hlasování o znovuzvolení a v prezidentských volbách zvítězí bývalý populistický levicový prezident Lula, který strávil rok a půl ve vězení za účast na korupci. Obyvatelstvo je hluboce rozděleno, a přestože pro Lulu  a proti Bolsonarovi jsou voliči většinově, Bolsonarovi fanoušci jsou hlasitější a angažovanější, neboť v něm nevidí jen prezidenta, ale dokonce pravého Mesiáše, kterého poslal Kristus, aby Brazílii zbavil komunismu. To, že se jmenuje Bolsonaro prostředním jménem "Messias", napomáhá tomu, že tento mýtus berou jako realitu miliony velmi křesťanských Brazilců, zejména občané  s nízkým vzděláním.


Boj mezi nimi rozdělil národ na ty, kteří v Bolsonarovi vidí spasitele, jenž přišel zastavit sexuální nemravnosti v této tropické zemi a rozšířenou korupci, tak běžnou pro každou vládu, ale ještě více akcentovanou v Latinské Americe, a na ty, kteří se zděsili Bolsonarových pobídek k nelegální těžbě a kácení stromů v Amazonii, jeho otevřeného povolení zabíjet  původní domorodé obyvatele, kteří v pralesích žijí, nenávidí Bolsonarovy štvavé předsudky vůči ženám a homosexuálům, jeho rasistické výroky, jeho podporu Vladimíra Putina, jeho zjevný korupční kruh, který vytuneloval miliardy z pandemické nouzové pomoci, abychom zmínili jen některé z otřesných necivilizovaných a zpátečnických politik, které zavedl tento bývalý armádní kapitán, jenž byl vyloučen z armády poté, co se na protest proti nízkým platům vojáků pokusil odpálit bombu v jejím sídle.

Tyto volby jsou líčeny jako závěrečná bitva mezi dobrem a zlem jako ve filmu od Marvela.

Jako obvykle není ani jedna strana svatá. Ale zatímco Bolsonaro prokázal, že není ani dostatečně gramotný, aby pochopil své prezidentské úkoly, natož aby je realizoval, Lula je zkušený bývalý prezident, jehož vláda vyvedla více než 30 milionů lidí z chudoby do nižší střední třídy. Stejný počet, tedy 30 milionů lidí, nyní v důsledku Bolsonarovy tragické vlády oficiálně trpí hladem. Lula je známý svou schopností uzavírat obchody a kompromisy i s těmi nejnenávistnějšími nepřáteli, vždyť svou kariéru začal jako odborový předák, což je pozice, která vyžaduje hájit jednu stranu a zároveň být schopen sdílet stůl a vyjednávat s druhou stranou a pak najít kompromis. Bhem, svých dvou prezidentských  období měl Lula za viceprezidenta miliardáře průmyslníka z pravicové strany.

Během Lulova působení byl v Brazílii oficiálně odstraněn hlad a negramotnost klesla z 38 % na 7 %. Vytvořil úspěšný vzorec poskytování sociálních dávek především ženám, aby s penězi nehospodařili špatně muži, kteří se při nakládání s prostředky obecně méně orientují na dlouhodobé zájmy svých dětí a manželek, zatímco ženy bývají pečlivější a starostlivější. Lula také vázal právo získat státní pomoc na prokázání školní docházky dětí příjemce. To vedlo k tomu, že děti zůstaly ve škole, aby jejich matky mohly dostat peníze, a v důsledku toho tyto děti získaly dostatečné vzdělání, aby se mohly zapojit do oficiální ekonomiky, což bylo dříve nemožné pro ty, kteří nebyli dostatečně gramotní, aby mohli nabídnout nějaké užitečné dovednosti na trhu práce. To samo o sobě představovalo sociální revoluci, protože děti z velmi chudých rodin měly poprvé důvod zůstat ve škole déle, místo aby ji předčasně opustily, aby pomohly rodině vydělat peníze.

Lula dal práva služkám, typické součásti brazilské společnosti - protože je tak levné si je zaplatit, většina rodin má nějakou ženu, která uklízí, vaří, funguje jako chůva a často i jako sexuální objekt pro manžela a dospívající potomky mužského pohlaví - a nyní mají služky legální status, pracovní doba je omezena na 48 hodin týdně. Dříve pracovaly jako otrokyně, které byly k dispozici 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Velmi dobře si pamatuji, jak služebná mé rodiny vstávala uprostřed noci z postele pokaždé, když můj bratr přijel z večírku, aby mu mohla nabídnout něco k jídlu, přinést mu ručník do sprchy, umýt nádobí, které používal, než se vrátil ke spánku, a pak se znovu velmi brzy probudila, aby připravila snídani.

Byl to pozůstatek z dob otrokářství v zemi, která měla devětkrát více afrických otroků než Spojené státy a která jako poslední země na světě zrušila otroctví na nátlak Velké Británie, což vedlo k povstání proti panovníkovi Donu Pedrovi II., které dalo vzniknout současné republice. Vynucené ukončení otroctví  elity nikdy plně nepřijaly, a pak našly si další úskoky, jak svůj otrocký vztah s potomky Afričanů udržet, například si nechávaly jejich ženy na úklid a sexuální zneužívání, zatímco jejich muži vykonávali nekvalifikovanou a špatně placenou manuální práci.

Tento sociální apartheid, který v Brazílii odjakživa vládl, je jedním z důvodů, proč Lulu zuřivě odmítají střední vrstvy  a proč se nejméně 35 % z 220 milionů Brazilců ztotožňuje s Bolsonarem. Lula pochází z velmi chudé rodiny, mluví portugalsky se spoustou gramatických chyb a má zvyky lidí z nižších vrstev. Bolsonaro také příliš dobře neovládá náš jazyk, ale má auru vojáka, což má v Brazílii velký význam. Navíc má zelené oči, což je další plus pro latinskoamerickou společnost, kde jsou běloši více ceněni. Pochází ze středostavovské rodiny, a to přitahuje ty, kteří byli vychováni v onom dříve přijímaném apartheidu, kdy se s lidmi z nižších vrstev může otevřeně jednat jako s méněcennými občany.

Každý, kdo měl někdy žaludek sledovat nějakou latinskoamerickou telenovelu na TV Nova nebo Prima, viděl scény, kde bohatí špatně zacházejí se svým služebnictvem, kde si chudá žena nesmí vzít bohatého muže a podobně. I když to všechno vypadá velmi karikaturně, není tomu tak. Je to realita tohoto kontinentu, kde se lidé snaží cítit důležitější než jsou ostatní na základě peněz, barvy pleti a rodinné historie. Ne že by se to ve většině kultur nedělo, ale v latinské verzi je to hrubší a nestydatější. Lula diky tomu počítá s podporou jen části střední třídy, zejména z řad umělců, pedagogů, sociálně smýšlejících osob a s většinou, ale ne všemi, chudými voliči, protože mnozí se nechali okouzlit Bolsonarovým srozumitelným zjednodušeným násilným řešením brazilských neduhů.

Lula bude volen zpět k moci nejen hlasy svých skutečných fanoušků, kteří tvoří asi 40 % obyvatelstva. Nyní počítá s hlasy i mnoha těch, kteří ho nemají rádi, ale cítí se nuceni ho volit, protože je demokrat, zatímco Bolsonaro je autokrat.

Lula dostal brazilskou ekonomiku na 6. místo na planetě, čímž předstihl mnohé evropské země. Tvrdí, že právě díky tomu a zejména po objevení obrovských zásob ropy v našich mořských vodách Spojené státy a další síly napojené na ropný průmysl předešly procesu, který ho přivedl do vězení a který dal Bolsonarovi moc. Soudce, který ho odsoudil k 12 letům vězení, byl nakonec obviněn z podjatosti a ze spolčení s prokurátory, díky čemuž byl případ zrušen a Lula byl osvobozen. Nyní Lula usiluje o svůj návrat, aby dokázal, že nebyl zkorumpovaný, i když přiznává, že v jeho a každé vládě v naší historii bylo hodně korupce, jenže on vytvořil mechanismy a nastolil neutralitu a nezávislost nezbytnou pro to, aby instituce dostaly do vězení mnoho ministrů a spolupracovníků jeho vlády. Bolsonaro se mezitím zaštítil tím, že na všechny klíčové posty dosadil své přátele, aby se vyhnul tomu, že ho úřady za jeho korupci potrestají.  Bolsonaro také zavedl oficiální stoleté utajení své agendy, svého očkovacího průkazu, jmen lidí, kteří navštívili jeho prezidentskou kancelář, svých bankovních účtů a účtů všech svých příbuzných, abychom zmínili jen některé. Přijal 65 návštěv evangelického pastora, který byl zachycen na videozáznamu, jak žádá zlatou cihlu pro každého starostu, který by chtěl získat vládní prostředky pro své školy.

Seznam Bolsonarových zločinů je rozsáhlý a na prezidenta neuvěřitelný. Obyvatelstvo je však imunní vůči skandálům a všemu, co ruší jpozitivní mýtus vůdce, kterého si zvolili. Na celém světě jsme svědky tohoto jevu, kdy se politici stávají zbožňovanými a získávají slepou loajalitu bez ohledu na to, co dělají, což dobře ilustrovalo tvrzení Donalda Trumpa před jeho zvolením, že by mohl někoho zastřelit na 5. avenue v New Yorku a i pak by ho jeho voliči volili. Bolsonaro si užívá totéž.

Je velmi pravděpodobné, že Bolsonarova rodina je zapletena i do vraždy levicové černošské političky Marielle Franco. Vraždu si objednal Bolsonarův soused, jehož dcera chodila s   nejmladším synem Bolsonara. Vrazi po jejím zastřelení přijeli přímo k Bolsonarovu obytnému domu a hlas, který zazněl v interkomu a který otevřel vrahům bránu, patřil Bolsonarovu prostřednímu synovi Carlosovi, který je zároveň manažerem Bolsonarovy volební kampaně. Carlos neboli Carluxo byl několik dní před vraždou Marielle obviněn, že je skrytý homosexuál. Bolsonaro často prohlašuje, že má raději za syna násilníka nebo zloděje než homosexuála a že by ho s chutí zabil, kdyby jím byl. Carlos tedy musí svou sexualitu skrývat.

Rio de Janeiro je město plné favel. V těchto oblastech, kam stát nevstupuje, neposkytuje žádné služby a nevybírá žádné daně, žijí více než dva miliony lidí. Favely vznikly bezprostředně po zrušení otroctví 13. května 1888. Jako trest pro zotročené lidi za to, že se odvážili chtít být svobodní, je jejich bývalí majitelé vyhnali a miliony Evropanů je přišly nahradit. Miliony černochů se v témže týdnu ocitly bez domova po celé Brazílii. Tito lidé neměli peníze ani kam jít, a tak obsadili těžko přístupné oblasti na kopcích v okolí Ria de Janeira a dalších měst. Postupem času se favely rozrostly do obrovských rozměrů a ovládly celou zemi.

Dealeři drog se ve favelách skrývají právě kvůli této nepřístupnosti pro úřady. Místním obyvatelům obvykle poskytují bezplatné služby, jako je péče o děti, pomoc s placením plynu na vaření a lékařská péče. Drogy konzumují hlavně střední vrstvy, jejichž policie běžně vstupuje do favel a nevybíravě zabíjí, aby předstírala, že bojuje proti obchodu s drogami, přičemž je více než známo, že policie ve skutečnosti dostává podíl ze zisku, aby chránila drogové kartely.

Bolsonarova rodina je zapojena do občanských milicí, které vznikly v 90. letech 20. století, kdy se většinou policisté a vojáci stali partnery drogových dealerů a začali od obyvatel favel vybírat poplatky za nejrůznější služby, jako je kabelová televize nebo dokonce elektřina. Ti, kteří se nepodřídili, skončili mučeni a zabiti. Bolsonaro zaměstnával ve své poslanecké kanceláři desítky příslušníků milicí, kteří skončili ve vězení nebo byli zabiti. Členům milice udělil vyznamenání, zatímco byli ve vězení! Nikdy se netajil tím, že podporuje zabíjení zločinců milicemi bez jakéhokoli soudu.

Ale to všechno jaksi nehraje roli pro ty, kteří jsou na Lulu prostě alergičtí. Je to čistě kulturní záležitost. Jde o pocit, že někdo z nižších vrstev by neměl být připuštěn k vedení země. Jednou z nejčastějších stížností, které zaznívaly na sociálních sítích z řad středních vrstev, bylo, že "z našich letišť se stala autobusová nádraží", v narážce na to, že za Lulovy éry mohli lidé, kteří byli dříve chudí, létat a jezdit na dovolenou do zahraničí. Slavné pláže Copacabana a Ipanema opustily střední vrstvy, které se přestěhovaly na vzdálenější pláže, kam se dá dojet jen autem, protože tato dvě mezinárodně známá místa se zaplnila černochy, kteří také chtějí své místo pod sluncem, a to doslova.

S potěšením jsem zjistil, že všech pět dětí jedné z mých služebných z dětství má díky Lulovým pobídkám a kvótám pro menšiny vysokoškolský titul. Před Lulou jsme měli 3 miliony vysokoškoláků a po něm 8 milionů vysokoškoláků  ročně.

Ale korupční skandály, které dosáhly stovek miliard dolarů, pohoršily  Lulovy zaryté fanoušky. Postupem času se však ukázalo, že ve skutečnosti šlo o to, že Lula uzavřel dohody s pravicovými stranami, aby získal jejich hlasy pro schválení oněch sociálních reforem, které vyvedly 30 milionů lidí z naprosté chudoby do civilizovaného světa. Dal jim pozice ve vládě, které umožňovaly tunelování, dokud tito lidé= schvalovali  zákony, které Brazílii změnily. Lula uzavřel dohodu s ďáblem.

Rozdělení společnosti je tak hluboké, že je těžké odhadnout, jak bude bohatší část Brazílie reagovat na případné Lulovo vítězství již letos 2. října, pokud Lula dosáhne více než 50 % hlasů. Pokud ne, dojde o dva týdny později k druhému hlasování mezi ním a Bolsonarem.

Problémem je, že Bolsonaro stále dokola opakuje, že naše elektronické hlasovací stroje jsou náchylné k hackerským útokům a manipulaci, takže pokud nevyhraje, je to prý proto, že byly zmanipulovány. Očekává se tedy, že bude hrát podobnou kartou, jakou použil Trump, když prohrál. Otevřeně nabádá obyvatelstvo, aby v případě jeho prohry napadlo Nejvyšší soud. Útočí na soudce Nejvyššího soudu slovy, která se nedají publikovat, a snižuje tak úroveň veřejného diskurzu na tak nízkou míru, na jaké ještě nikdy nebyl, a to ani na tomto horkokrevném a nevzdělaném kontinentu.

Rychlý průzkum mezi mými bývalými spolužáky ze soukromé školy mi ukázal, že téměř všichni z nich, kteří jsou bohatí, souhlasí s Bolsonarem, že pokud prohraje, bude to kvůli volebním podvodům, a většina z nich vyjde do ulic protestovat, jen několik z nich se vyslovilo proti použití násilí nebo vojenského převratu, aby Bolsonaro zůstal prezidentem.

Jak si to vysvětlit, když za Luly všichni zbohatli, zatímco za Bolsonarova působení se země opět stala součástí třetího světa? Jedině tak, že připustíme, že jde o kulturně zakořeněné sociální předsudky, které rozdělují národ na zhruba 110 milionů chudých, 90 milionů příslušníků střední třídy a 20 milionů velmi bohatých.

Když jsem Brazílii opouštěl, nikdy jsem na soukromých školách a univerzitách, které jsem navštěvoval, neviděl černochy a v nákupních centrech nebo restauracích byli černoši  jen uklízeči nebo ochranka. Po nástupu Luly jsem viděl, že se černoši konečně stali plnohodnotnou součástí společnosti. Není pochyb o tom, že Lula dokáže odvést mnohem lepší práci než Bolsonaro, i když mu brzy bude 77 let a doba je jiná než za jeho vlády v letech 2003-2011. Ale i opice by dokázala odvést lepší práci než Bolsonaro, který jenom tráví čas na sociálních sítích útoky na své imaginární příšery komunismu, genderismu, lidských práv a úcty k institucím. Je to násilník, který ovládl školní třídu. Byl by naprosto neschopný řídit dokonce i stánek s časopisy.

Přesto počítá se skoro náboženskou podporou lidí, kteří mají zbraně. Nebezpečí představují armáda, policejní složky, zemědělci, bohatí. Můžeme se dočkat toho, že se někteří z nich rozhodnou rozvrátit národ mnoha způsoby a dovést ho k puči. Různé epizody, kdy Bolsonarovi fanoušci zavraždili fanoušky Luly, plní noviny. Fyzické potyčky mezi přáteli a příbuznými se staly normální. Viděl jsem to zblízka, když se během grilování z ničeho nic kvůli tomu, že jeden z mých bratranců, Felipe, řekl, že Bolsonaro je genocidní prezident kvůli své nečinnosti během pandemie, pustil jeho bratr André do rvačky, která oba přivedla do nemocnice se zlomenými kostmi a krvácením všude kolem. Jeden je právník a druhý počítačový programátor. Strýcové a další bratranci nezasáhli, protože také podporují Bolsonara.

Bylo mi 15 let. Moji nejlepší přátelé Rosane a Luis nechtěli jet. Neměli zájem o politiku, já jsem byl ten, kdo trval na tom, že se musíme připojit k překvapivému občanskému hnutí, které vyrostlo ve školách a pak v divadlech a na ulicích Brazílie a požadovalo návrat k přímým prezidentským volbám. Byli jsme generace, která vyrostla ve vojenské diktatuře, jež předstírala demokratičnost tím, že udržovala jednu opoziční stranu a jednu provládní občanskou stranu. Na začátku, v roce 1964, střední vrstvy vlastně puč uvítaly, protože se bály od chvíle, kdy prezident João Goulart, známější jako Jango, slíbil, že majitelům půdy sebere ty kusy zemědělské půdy, které nebyly produktivní. Goulart, sám velmi bohatý majitel farem, argumentoval,  že chudí Brazilci by měli mít šanci získat vlastní kus půdy, z níž by mohli žít.

Tehdy, téměř všechna média a část společnosti, která měla hlas (před i vznikem internetu a sociálních médií neměli chudí možnost ovlivnit mocenské struktury), podpořila vojenské diktátory. Trvalo dvě desetiletí než má generacei, která se narodila v nedemokratickém režimu, požádala o změnu. Sedmdesátá léta byla trochu jako československá normalizace, kdy si Brazilci užívali zvýšený přístup k levné, ale naplňující zábavě a mělo možnost si rozšiřovat majetek. Ale děti z těch kruhů, které byly uspány "chlebem a hrami", chtěly víc, byly ovlivněny záplavou americké kultury, která zahltila cenzurovaná média. Zpravodajské pořady a publikace nebyly schopny prezentovat dostatek zpráv o Brazílii, tak se zaměřovaly převážně na Spojené státy. Našich pět televizních kanálů mělo 85 % americké produkce, takže jsem vyrůstal s úplně stejnými seriály, filmy a hudbou jako Američané. Do toho všeho byly zakomponovány ideály svobody a demokracie. Pro nás bylo nepřijatelné, abychom nebyli stejně demokratičtí a svobodní jako naši bratranci ze severu.

Když jsme dorazili na hlavní náměstí v centru města, desítky tisíc studentů už zaplňovaly jeho okolí. Pocházím z dlouhého rodu vojáků. Můj nejvýznamnější předek, plukovník Marcos Alencastro de Andrade, byl již synem a vnukem vojenských vůdců, kteří kolonizovali a vládli Brazílii. Vyrůstal jsem v domě, kde vstupní halu zaplňovaly desítky vojáků na velmi starých fotografiích a i kresbách těch vojáků pocházejících z doby před příchodem fotografie. Mého otce, stejně jako všechny jeho mužské předchůdce, poslali studovat na vojenskou akademii, kde strávil téměř celý rok a domů se vracel jen zřídka. I můj nevlastní otec byl příslušníkem armády. Takže protestovat proti vojenskému režimu znamenalo pro mou babičku zradu a rouhání.

Já jsem byl od tohoto vojenského osudu uchráněn, protože jsem prostřední syn, takže prokletí padlo na mého staršího bratra. Ale na ničem z toho nezáleželo. Bylo mi jasné, že režim se mýlí. Částečnou jakoby glasnost a perestrojku po brazilsku, s otevřením systému a oslabením cenzury zavedl poslední z pěti vojenských diktátorů, který slíbil, že opustí svůj post a předá ho civilnímu kandidátu. Chtěl si však vybrat, kdo jím bude. A my jsme si ho chtěli vybrat sami.

Z ničeho nic do davu vtrhly desítky vojenských policistů na koních a tena teenagery začali dupat a lámat jim kosti policejními pendreky. Přiblížil se k nám policista s mečem, a kdyby mě Rosane nesrazila k zemi, byl bych přišel o hlavu. Byl jsem ale zatčen. Při cestě na policejní stanici mě položili hlavou dolů, dotýkal jsem se zadní strany podlahy auta, nohy jsem měl zaklesnuté mezi pažemi a rukama dvou policistů, kteří mě každých pár minut udeřili pěstí, což někdy vedlo k tomu, že jsem na několik vteřin omdlel.

Na stanici mě jedna stará žena odvedla do tmavé místnosti, kde byla obrovská kovová nádoba s tmavě zelenou hustou tekutinou uvnitř, a ta žena a dva policisté mě postupně nutili vypít kelímky naplněné touto tekutinou. Pokaždé jsem vydatně zvracel. Až do té míry, že jsem to už nevydržel a vší silou jsem narazil hlavou do jejího obličeje a rozbil jí nos. Ti muži mě zbili do bezvědomí.

Probral jsem se až při pohledu na babičku a generála, který téměř plakal a prosil ji o odpuštění. Rosane se podařilo utéct před policií a utíkala za babičkou, protože věděla, že její význam jako matriarchy rodiny nejvýznamnějších historických vojáků jihu Brazílie pomůže při mém hledání a záchraně. Ostatně generál vedle ní v pubertě navštěvoval její dům každé léto, kdy místo aby cestoval mnoho dní do svého dalekého severního kraje, je trávil se svým spolužákem, mým otcem.

V jejím domě už čekali někteří z mých příbuzných, aby na mě křičeli za mé revoluční činy, ale když viděli můj fyzický stav, poprvé si uvědomili, že režim je schopen bít jejich děti tak surovým způsobem. Teprve když nás, děti bohatých a mocných, zastihla násilná represe režimu, elity se k nám přidaly a žádaly konec diktatury. Různí rodiče těch, které policie zajala, byli důležití lidé, a to bylo klíčové pro zesílení tlaku proti režimu. Do té doby se proti režimu odvážili bojovat pouze umělci, někteří lidé z médií, studenti a intelektuálové. Střední vrstvy byly zaměstnány svou lacinou zábavou a amerikanizovaným životem.

Přímé volby toho roku ještě nebyly povoleny. Kompromis vedl ke zvolení civilního prezidenta parlamentem, v němž měla většinu strana vojenské vlády. Kandidát opozice se stal partnerem kandidáta na viceprezidenta z vládní strany a poslanci je zvolili. Nečekaně den před tím, než měl být nově zvolený prezident inaugurován, skončil v nemocnici s intersticiálními problémy a po několika dnech zemřel, což nás odsoudilo k tomu, že jsme jako prvního občanského prezidenta měli politika, který byl součástí vojenské diktatury, a čekali jsme dalších pět let, než jsme si konečně mohli přímo vybrat, kdo bude naším prezidentem.

To ukazuje, jak brazilským středním vrstvám vyhovuje autokracie a armádní muži u moci. Bolsonaro těží z této velké a silné základny podpory. Prvním, druhým a třetím a mnoha dalšími následujícími brazilskými prezidenty byli vojáci. Většina našich politických dějin se odehrávala za vojenské diktatury nebo pod její hrozbou. Nebezpečí pokusu o puč je reálné, stejně jako občanské nepokoje. Tentokrát je však Bílý dům rozhodně proti a americký Kongres před několika dny přijal rezoluci na podporu brazilské demokracie a varující před jakýmikoliv dobrodružstvími proti ní.

V neděli ve 22:30 českého času budou vyhlášeny výsledky. Elektronický systém umožňuje okamžité výsledky v okamžiku, kdy je provedeno poslední hlasování. Pokud vyhraje Lula, dočkáme se občanských nepokojů, otázkou je, jak velkých. A jakou úroveň účasti a zapojení bude mít armáda.


 

2
Vytisknout
4298

Diskuse

Obsah vydání | 6. 10. 2022