Británie: Éra konzervativců zřejmě nenávratně končí

30. 1. 2023

čas čtení 4 minuty

Rebelie a magické myšlení způsobily, že konzervativci vypadají zároveň arogantně i rozhádaně

Rishi Sunak je konzervativní premiér, který chce být vnímán jako nový začátek, jako rozchod s minulostí. Potíž je v tom, že Sunak vede stranu, která seminulosti  nemůže vyhnout. Přísloví, že "moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně", visí nad Sunakovou agendou a narušuje jeho pokusy o reset narativu. V pondělí zveřejněný plán britského premiéra na záchranu kolabujícího zdravotnictví  byl odsunut stranou, když se ukázalo, že opředseda Konzervativní strany Nadhim Zahawi je už druhým ministrem, o kterého Sunak přišel během svých prvních 100 dnů ve funkci. Další zřejmě bude muset rezignovat, jakmile skončí vyšetřování četných stížností na šikanu vznesených proti vicepremiérovi Gavinu Williamsonovi.

Labouristé mají nyní nad konzervativci náskok 25 procentních bodů. Znamenalo by to, že by labouristé měli nad konzervativci většínu větší než 320 poslanců.



 

Ani pak nebude Sunak z nejhoršího venku, protože Británie bude sledovat Borise Johnsona, jak je vyšetřován, zda lhal parlamentu během aféry Partygate. Pro veřejnost vypadají konzervativci jako strana, která se stala příliš samolibou a jejíž ministři jsou plní pocitu oprávněnosti, který může vést k neetickému jednání. To má nádech devadesátých let minulého století. Stejně jako tehdy se na titulní stránky novin dostaly skandály týkající se vyčerpané strany toryů. Stejně jako tehdy se zdá, že nepopulární toryovská vláda ztratila smysl pro to, jak nakládat s mocí, a chybí jí iniciativa k prosazování vlastních nápadů. Sunak není zodpovědný za selhání osobností ve své straně. Nebyl za to v devadesátkách odpovědný ani John Major. Ale vlna skandálů ukončila jeho kariéru.

V Konzervativní straně panuje taková panika, že každý, kdo v jejích řadách byť jen vzbudí vyhlídku na oživení jejího osudu, je prohlašován za spasitele. William Hague, bývalý vůdce konzervativců, byl nucen popřít, že by se vrátil do první linie politiky, když minulý týden řekl kabinetu, že přece ještě mohou konzervativci vyhrát příští volby. Hague srovnával rok 2023 s rokem 1990, kdy strana - s většinou 100 křesel - v průzkumech značně zaostávala, potýkala se s ekonomickými problémy a prohrávala doplňovací volby s liberálními demokraty. Zrychlil konzervativcům puls, když poznamenal, že konzervativci dostali "nového vůdce, který byl populárnější než [strana] a v roce 1992 vyhrál".

Vypadá to, že konzervativce nyní nečeká  vítězství proti přesile z roku 1992, ale potenciální drtivá prohra jako  v roce 1997. Vedení labouristů je nejisté. Ale ani čtyři roky silného růstu před volbami v roce 1997 nezachránily konzervativce před drtivou porážkou. Voliči přestali straně důvěřovat pi potupném vypadnutí britské libry z evropského mechanismu směnných kurzů způsobilo, že úrokové sazby vzrostly na 15 %. Labouristé vyhráli volby 1. května 1997, ale dnem, kdy je toryové prohráli, byla  černá středa 16. září 1992. V loňském roce se zdálo, že volební šance toryů se rozplynuly s děsivým státním rozpočtem  Liz Trussové, který způsobil pád libry a prudký nárůst úrokových sazeb hypoték.

Za Sunaka ve funkci nedošlo k výraznému hospodářskému růstu, o který by se mohl opřít. Minulý týden vyšlo najevo, že podle Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost se vyhlídky Británie na hospodářský  růst zhoršily. Tato špatná zpráva byla pravděpodobně vypuštěna, aby umlčela toryovské poslance, zejména ty z libertariánské pravice, kteří volají po snížení daní. Konzervativní stranu odsoudila k záhubě kultura vzpoury a magického myšlení, která v ní vzkvétá od brexitu. Pravičáci radostně rozhádali svou svou stranu a pokořili její vůdce - i když tito vůdci vzešli z jejich řad. Právě díky jejich síle se nyní zdá porážka toryů tak pravděpodobná.

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
6683

Diskuse

Obsah vydání | 2. 2. 2023