„Pentacity“ v srdci Prahy

18. 1. 2024 / Matěj Metelec

Jiný je osud prostoru nádraží Masarykova. Tam staví společnost Penta, a vyroste tam podle všeho další administrativně-komerční centrum, tedy směs kanceláří a obchodů, doplněná patřičným podílem kavárniček a bister pro osazenstvo oněch kanceláří. Vlajkovou lodí, která už nějakou dobu někomu lahodí a jiné dráždí, je budova, kterou navrhlo studio architektky Zahy Hadid. Té se někdy s despektem říká „radiátor“, je však pouze částí chystané přestavby, jejíž většina se nebude snažit působit jako progresivní architektura, před kterou si budou turisté fotit selfíčka. Správa železnic poskytla Pentě mimo jiné celý „nadzemní“ prostor mezi Florencí a Hybernskou, a v okolí nádraží postupně roste jakési „Pentacity“. 

Otázka je, zda je zvolené řešení adekvátní pro centrum Prahy, které je památkovou rezervací, dokonce jednou z největších na světě. V takovém případě je vždy předmětem debat, a často i vášnivých polemik, jak do něj citlivě do umístit novou zástavbu. V této souvislosti se mi vybavují diskuze, vedené jak mezi odborníky, tak mezi vice či méně poučenými laiky, o hodnotách brutalistní architektury. O stavbách, které dnes už mnohdy z tváře českých měst zmizeli, často jejich odpůrci tvrdili, že hyzdily své okolí. Když se ale podívám na to, jakým způsobem se mění třeba právě okolí Masarykova nádraží, a to počínaje stavbou (kterou realizovala rovněž Penta) Florentina, těžko se mi loví v paměti podobně rozsáhlý brutalistní projekt. Snad jenom okolí Vltavské, které dnes působí skutečně dystopicky, a většina těch, kteří mohou, se mu raději vyhne. Ale to pro odlehlou polohu a možnosti alternativních cest není zas tak velký problém. 

Ne, že by se za minulého režimu stávalo zřídkakdy, že celé části města padly, aby mohly být realizovány kroky, které, jak se věřilo, posouvaly jeho celek mílovými kroky směrem k modernosti. Ostatně patrně největší takový projekt, pražská severo-jižní magistrála, stále přetíná centrum města a odděluje někdejší reprezentační budovy Státní opery a Pražského nádraží od jeho zbytku. Podoba, kterou nabývá někdejší prostor Masarykova nádraží vyvolává neodbytný dojem, že podobně jako zůstává magistrála v srdci Prahy, zůstávají v srdcích pražských konšelů představy o modernosti, které tato „městská dálnice“ představuje.