Proč Česko potřebuje levici
18. 1. 2024 / David Marenčák
Mnohé známé tváře často hovoří o slušnosti, hodnotách, západu a civilizovanosti, demokracii a svobodě. Pokud tím zrovna poněkud průhledně nemaskují své xenofobní, homofobní, rasistické a jinak hnědé reálné činy, obvykle tím přifukují zdejší mýtus o apolitické politice slušnosti, o překonání pojmů pravice a levice a následně do turbulentních postmoderních vod naprostého zmatení přihazují dělení světa a lidí na demokratické a svobodné versus populistické a oligarší.
O tom, kdo patří do prvního a kdo do druhého tábora rozhodují výhradně mluvčí, co mají přístup k moci, do médií či mají jiné způsoby, jak ovlivňovat veřejné mínění. Rozhodování je to snadné, kdo je s námi, je demokratický, i kdyby se na jeho podporu hajlovalo. Do tábora druhého patří vždy ti, kteří s námi v čemkoli nesouhlasí, byť by to byla sebemenší technikálie a šlo o subjekty vzešlé z demokratických voleb.
Sprostý a zavrženíhodný oligarcha je tu samo sebou jen jeden, ostatní jsou svatí, tedy nekritizovatelní, byť by dělali totéž, nebo hůře.
Samozvaným demokratům totiž demokracie a vůle lidu příliš nevoní. Protože si jinak ctnostné pojmy unesli a přisvojili, propagandou pokroutili a vyprázdnili, musí se dnem i nocí starat o to, aby nikdo jiný než oni nebyl slyšet.
Svoboda slova má totiž jednu zákeřnou vlastnost – možnost říkat si, co slina na jazyk přinese je k ničemu, pokud nemá nikdo povinnost vás poslouchat, zohlednit při rozhodování či se jím jakkoli jinak řídit. Když váš hlas zanikne v miliardě prefabrikovaných „názorů“ nemyslících biorobotů, kteří za mrzký peníz i zadarmo jen opakují to, o čem animálně cítí, že je žádoucí opakovat, kam vane vítr a má se točit jejich korouhev, není překvapivý závěr, že jaksi na tom, co si myslíte a říkáte vůbec nezáleží.
Pokud je váš hlas nadto delegimitizován odkazem na libovolnou ideologii, cejch, nálepku (dezolát, socka, spoluobčan, úkáčko, nemakačenko, lůzr atd. ad nauseam) nebo historické události, je zřejmé, že svoboda slova má vážné trhliny a demokracie jako taková taktéž.
Jestli vám alespoň trochu záleží na podmínkách, jaké přenecháváme budoucím generacím, v jakém světě budou žít, je ve vašem bytostném zájmu rehabilitovat slovník i konání sloužící prostým lidem (těmi rozumím lidi bez nejrůznějších kapitálů a rent, lidi práce, všedního dne, jako jsou čtenáři, já nebo kdokoli, koho znáte) a přestat je nálepkovat zprofanovanými pojmy, které jako by plodilo samo peklo.
Je ve vašem bytostném zájmu hlasovat i bojovat za takovou politiku, abychom mohli svobodně říci, že chceme důstojné mzdy, zdanění kapitálu a nemuseli se obávat, že se strhne hysterická mediální panika, že jsou na obzoru monstr procesy 50. let, žvásty o totálním komunismu, gulazích a podobné nadužívané zabijáky jinak zcela legitimních diskuzí.
Ať už v blížících se europarlamentních volbách, lokálních volbách, pracovištích a jiných kolektivech je nesmírně zdravé tuto potřebu levicovosti zohlednit a vyhnat tím také ze srdcí ustrašenou lokajskost, se kterou zde bývá zvykem doprovázet každé dílčí zhoršení životních podmínek pro všechny a zvětšení možnosti přikrádat pro nemnohé.
Česká politika musí přestat být cinknutými závody mezi stále stejnými, jen různě pravicovými dinosaury, podnikatelskými stranami (vy víte které, máme tu tři) bez členských základen řízené na autoritářském principu a doprovodným mediálním cirkusem, který má za cíl hlavně nic neměnit.
Diskuse