Starmerovo chabé vítězství: Vyhrál sice ve volbách, ale nikoli v lidovém hlasování

6. 7. 2024

čas čtení 5 minut

Ačkoliv to z výsledků britských parlamentních voleb není patrné, předvčerejší noc nebyla pro Keira Starmera žádným velkým vítězstvím.

Jsme sice svědky propadu toryů, ale zároveň nejde o jednoznačné vyjádření podpory pro Labouristickou stranu. Labouristé si bezpochyby zajistili jednu z největších parlamentních většin v britské politické historii - ale při žalostném podílu na celostátním hlasování. 

Labouristé by měli získat kolem 34 procent, což není ani o dva procentní body více, než kolik získal Jeremy Corbyn v roce 2019, a výrazně méně než 40 procent, které Corbyn získal v roce 2017. 

Jinak řečeno - kvůli druhé nejnižší volební účasti od roku 1885 - sotva 20 procent oprávněných britských voličů podporuje Starmerovy labouristy. Přesto labouristé nakonec získají přibližně dvě třetiny všech parlamentních křesel, píše na webu middleeasteye.net (MEE) Peter Oborne.

Propad podílu hlasů labouristů je přímým důsledkem Starmerova vypočítavého rozhodnutí vést kampaň bez vášní a rizik, jejímž cílem bylo zajistit si podporu velkého byznysu, proválečného britského establishmentu a Murdochova tisku.

Všechny tři cíle se Starmerovi podařilo splnit, ale za cenu toho, že se obrátil zády k tradičním stoupencům strany na levici a mezi muslimskými voliči. Labouristé brali muslimské voliče příliš dlouho jako samozřejmost a tentokrát na to doplatili.

Vycházející hvězda Thangam Debbonaire, která se měla stát stínovou ministryní kultury, byla poražena v západním Bristolu. Carla Denyer, spoluvůdkyně Strany zelených, se dozajista stane jednou z největších favoritek nového parlamentu. Její vítězství se opírá o odpor proti politice labouristů vůči Gaze.

V Leicesteru padl stínový ministr vlády a Starmerův chráněnec Jonathan Ashworth, a to jen týden poté, co označil bangladéšské migranty za lidi, kteří přišli do Británie nelegálně a kteří by měli deportováni.  

Tyto šokující výroky se jevily jako úsilí o získání hlasů krajní pravice. Ashwortha porazil dosud neznámý propalestinský kandidát Shockat Adam, který ve svém elegantním vítězném projevu vyzval k jednotě a prohlásil: "Tohle je za Gazu." 

Adam je typickým představitelem dnešních progazanských rebelů. Je zároveň bývalým stoupencem labouristů. 

Adam mluvil za nespočet muslimských voličů v celé Británii, které Starmerova dřívější podpora izraelské politiky kolektivního trestu v Gaze a jeho vytrvalé odmítání podpory příměří odpuzovaly. 

Nyní tito nezávislí voliči vytvoří v Dolní sněmovně blok - blok, jehož součástí bude i Iqbal Mohamed, inženýr a konzultant v oblasti informačních technologií, který Starmerovým labouristům zajistil masivní vítězství v Dewsbury a Batley.

Po historickém vítězství Mohamed prohlásil: "Domnívám se, že politiku unesli zkorumpovaní a sobečtí lidé, proválečné a rasistické elity. Tato politika je zneužívána proti nám. Obě hlavní strany plně podpořily genocidu v Palestině a v této podpoře i nadále pokračují, prodávají Izraeli zbraně, které jsou používány k zabíjení nevinných civilistů v rozporu s mezinárodním právem."

Protiválečné hnutí podporuje širší koalice, mj. tradičních labouristických voličů, studentů a dalších. To je přesným opakem sektářského hnutí založeného na rasovém a náboženském základě, které je zobrazováno labouristickým establishmentem.

Místní labouristickou poslankyni Kate Hollern smetl další bývalý labourista - Adnan Hussain.

V rozhovoru pro MEE Hussain uvedl: "Gaza je důležitá, a je to také důvod, proč jsem kandidoval. Ale chudoba je také obrovským problémem a stejně tak i zdravotnictví."

Vedle falangy nezávislých, které odpuzuje Starmerova zahraniční politika, bude v parlamentu i Jeremy Corbyn, který získal pohodlné vítězství v severním Islingtonu. S toryi ve volném pádu se Corbyn může stát faktickým vůdcem opozice.

Některé výsledky naznačují, že Starmerova volební strategie, možná záměrně, napomohla Konzervativní straně a dokonce i krajní pravici. 

Starmerovo rozhodnutí zakázat propalestinské obhájkyni Faize Shaheen kandidovat v Chingfordu a Woodford Green přisoudilo toto místo bývalému předsedovi toryů Iainu Duncanu Smithovi.

Starmerovo nepochopitelné rozhodnutí stáhnout podporu kandidátovi labouristů v Clactonu připravilo půdu pro hladké vítězství Nigela Farage.

I když je jistě pravda, že vzestup hlasů pro Reformní stranu hluboce poškodil torye, nejhrozivějším poznáním včerejších výsledků byl vzestup hlasů pro Nigela Farage.  

Jako předseda údajně pokrokové strany měl být Starmer odhodlán zastavit tento trend za každou cenu. Nepokusil se o to.

Shrneme-li výsledky voleb: strana toryů byla rozvrácena a...může se přiklonit k temné politice evropské krajní pravice. 

Volební argumentace pro tuto strategii je lákavá, neboť jak reformní UK, tak i konzervativci mají podle všeho větší podíl hlasů než labouristé. 

Morální argument je však zcela jiný. 

V rámci seismického posunu nyní labouristé zaujímají středopravou pozici, kterou kdysi drželi konzervativci.  

Tento posun přinesl ohromující úspěch menších stran - liberálních demokratů, zelených a nezávislých. Starmer získal v parlamentu většinu, ale zajistil si jen zlomek hlasů.  

Propast mezi politickou třídou ve Westminsteru a britským lidem nebyla nikdy větší.

 

Celý článek v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
1840

Diskuse

Obsah vydání | 9. 7. 2024