HRW: Izrael: Palestinští zdravotníci mučeni. Tohle Fialova vláda podporuje! Čtěte!

27. 8. 2024

čas čtení 33 minut
Apel na pražské novináře: Mohli byste se prosím někdo zeptat Fialy nebo Lipavského, proč tuto neuvěřitelnou kriminalitu podporují a proč proti ní neprotestují? Čtěte:

Žalobce Mezinárodního trestního soudu by měl vyšetřit útoky na zdravotní péči a týrání zadržovaných osob

Uniklá fotografie ze zadržovacího zařízení na vojenské základně Sde Teiman ukazuje muže se zavázanýma očima a rukama nad hlavou. Zdravotničtí pracovníci v rozhovorech tento snímek popsali jako trest, který izraelští vojáci ukládají zadrženým Palestincům, pokud promluví nebo se pohnou.

(Jeruzalém) - Izraelské síly od začátku bojů v říjnu 2023 svévolně zadržují palestinské zdravotníky v Gaze, deportují je do vazebních zařízení v Izraeli a údajně je mučí a špatně s nimi zachází, uvedla dnes organizace Human Rights Watch. Zadržování zdravotnických pracovníků v souvislosti s opakovanými útoky izraelské armády na nemocnice v Gaze přispělo ke katastrofální degradaci zdravotnického systému obléhaného území.

Propuštění lékaři, zdravotní sestry a záchranáři popsali organizaci Human Rights Watch špatné zacházení v izraelské vazbě, včetně ponižování, bití, nucených stresových poloh, dlouhodobého spoutávání a zavazování očí a odpírání lékařské péče. Hlásili také mučení, včetně znásilnění a sexuálního zneužívání ze strany izraelských sil, odepření lékařské péče a špatné podmínky zadržování pro celou populaci zadržených.

 „Špatné zacházení izraelské vlády s palestinskými zdravotnickými pracovníky pokračuje nenápadně a musí okamžitě skončit,“ uvedl Balkees Jarrah, zastupující ředitel organizace Human Rights Watch pro Blízký východ. „Mučení a další špatné zacházení s lékaři, zdravotními sestrami a zdravotníky by mělo být důkladně vyšetřeno a náležitě potrestáno, a to i Mezinárodním trestním soudem (ICC).“

Od března do června 2024 vedla organizace Human Rights Watch rozhovory s osmi palestinskými zdravotnickými pracovníky, kteří byli v období od listopadu do prosince 2023 odvezeni izraelskou armádou z Gazy a bez obvinění zadržováni po dobu od sedmi dnů do pěti měsíců. Šest z nich bylo zadrženo v práci po izraelském obléhání nemocnic nebo během evakuace nemocnic, která byla podle jejich slov koordinována s izraelskou armádou. Žádný ze zdravotníků neuvedl, že by byl informován o důvodu svého zadržení nebo obviněn z trestného činu. Organizace Human Rights Watch rovněž hovořila se sedmi lidmi, kteří byli svědky zadržení zdravotníků izraelskými vojáky při plnění jejich povinností.

Human Rights Watch zaslala 13. srpna izraelské armádě a izraelské vězeňské službě dopis s předběžnými zjištěními, ale neobdržela na něj odpověď.

Všichni dotazovaní zdravotničtí pracovníci poskytli podobná svědectví o špatném zacházení v izraelské vazbě. Po pobytu v Gaze byli deportováni do vazebních zařízení v Izraeli, včetně vojenské základny Sde Teiman v Negevské poušti a věznice v Aškelonu, nebo násilně převezeni na vojenskou základnu Anatot poblíž východního Jeruzaléma a do vazební věznice Ofer na okupovaném Západním břehu Jordánu. Všichni uvedli, že byli svlečeni, zbiti, se zavázanýma očima a spoutáni po mnoho týdnů a pod nátlakem, aby se přiznali k členství v hnutí Hamás, přičemž jim bylo vyhrožováno zadržením na dobu neurčitou, znásilněním a vyvražděním jejich rodin v Gaze.

Jeden z chirurgů uvedl, že „měl na sobě lékařský plášť“, když ho izraelské síly v prosinci zadržely při obléhání nemocnice Kamal Adwan v Bejt Lahíi v Gaze. „Bylo nás 50 zdravotnických pracovníků, včetně sester a lékařů,“ řekl. „Voják u mikrofonu nařídil mužům a chlapcům starším 15 let, aby opustili nemocnici..... Když nás odváděli z nemocnice, řekli nám, abychom se svlékli a zůstali ve spodním prádle.“

Jeden ze zdravotníků uvedl, že ve vazební věznici Sde Teiman byl zavěšen na řetěz připevněný k poutům, dostal elektrošoky, byla mu odepřena lékařská péče kvůli zlomeným žebrům způsobeným bitím a před výslechy mu byla podávána látka, o které se domníval, že je psychoaktivní. „Bylo to tak ponižující, až to bylo neuvěřitelné,“ řekl. „Pomáhal jsem lidem jako záchranář, něco takového jsem nečekal.“

Zdravotníci také uváděli, že byli ve vazbě trestáni za pohyb nebo mluvení a kolektivně trestáni, pokud promluvili ostatní zadržení. „Někdy, když promluvil jeden, potrestali [vojáci] všechny vězně [ve věznici Naqab], kolektivně,“ řekl jeden zdravotnický pracovník.

Ministerstvo zdravotnictví Gazy oznámilo, že izraelské síly od 7. října zadržely nejméně 310 palestinských zdravotníků. Nevládní organizace Healthcare Workers Watch-Palestine zdokumentovala 259 zadržení zdravotnických pracovníků a shromáždila 31 svědectví popisujících mučení a další týrání ze strany izraelských orgánů, včetně používání stresových poloh, zbavování dostatečného množství jídla a vody, vyhrožování sexuálním násilím a znásilněním a ponižujícího zacházení. Organizace Healthcare Workers Watch-Palestine pomohla organizaci Human Rights Watch vést rozhovory s propuštěnými zdravotnickými pracovníky.

Dlouhodobé svévolné zadržování a špatné zacházení se zdravotnickými pracovníky zhoršilo zdravotní krizi v Gaze, uvedla organizace Human Rights Watch. Od října bylo v Gaze zraněno více než 92 000 lidí, funkční nemocnice mají méně než 1 500 lůžek, a přesto izraelské úřady umožnily opustit Gazu pouze 35 % z téměř 14 000 lidí, kteří požádali o lékařskou evakuaci, uvedla 5. srpna Světová zdravotnická organizace (WHO).

Výpovědi zdravotníků jsou v souladu s nezávislými zprávami, mimo jiné Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR ), Agentury OSN pro pomoc a práci s palestinskými uprchlíky (UNRWA), izraelských zpravodajských médií a skupin zabývajících se ochranou práv, které dokumentují desítky svědectví zadržovaných osob o zadržování v izolaci, bití, sexuálním násilí, vynucování přiznání, mučení elektrickým proudem a dalším mučení a týrání Palestinců v izraelských vazbách.

Izraelské noviny Haaretz 3. června informovaly, že izraelská armáda vede trestní vyšetřování úmrtí 48 Palestinců v izraelských vazebních zařízeních od 7. října. Patří mezi ně Dr. Adnan al-Bursh, chirurg a vedoucí ortopedického oddělení nemocnice al-Šifa, a Dr. Eyad al-Rantisi, ředitel ženského zdravotního centra v nemocnici Kamal Adwan v Bejt Lahii.

Společný článek 3 čtyř Ženevských úmluv z roku 1949, který se vztahuje na nepřátelské akce mezi Izraelem a palestinskými ozbrojenými skupinami, stanoví, že „s osobami, které se aktivně neúčastní nepřátelských akcí ... musí být za všech okolností zacházeno lidsky“. „Kruté zacházení a mučení“ a ‚urážky osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení‘ jsou zakázány za všech okolností. O zraněné a nemocné „musí být ... postaráno“.

Článek 49 čtvrté Ženevské úmluvy, který se vztahuje na okupovaná území, zakazuje individuální násilné transfery na okupovaném území, jakož i deportace civilistů z okupovaného území na území okupační mocnosti, a to bez ohledu na motiv. Závažná porušení společného článku 3 a článku 49 čtvrté Ženevské úmluvy spáchaná se zločinným úmyslem jsou válečnými zločiny.

Organizace Human Rights Watch zjistila, že izraelské orgány po desetiletí nezajistily věrohodnou odpovědnost za mučení a další týrání í palestinských vězňů. Podle oficiálních izraelských statistik bylo v letech 2019 až 2022 zahájeno 1 830 stížností na týrání páchané příslušníky izraelské vězeňské služby, přičemž žádná z nich nevedla k odsouzení za trestný čin. Izraelské orgány od začátku nepřátelských akcí neumožnily nezávislým humanitárním agenturám přístup k palestinským vězňům.

Vlády by měly podporovat úsilí mezinárodní justice o řešení izraelského týrání  palestinských vězňů a pohnat odpovědné osoby k odpovědnosti. Spojené státy, Velká Británie, Německo a další země by měly tlačit na Izrael, aby ukončil své praktiky týrání během zadržování, které tvoří jeden z aspektů systematického útlaku, jenž je základem zločinů proti lidskosti izraelských úřadů spočívajících v apartheidu a pronásledování Palestinců.

Mezinárodní trestní soud zvažuje žádosti o vydání zatykače na vysoké izraelské představitele za závažné mezinárodní zločiny a měl by zajistit, aby se jeho vyšetřování zabývalo týráním palestinských vězňů. Spojenci Izraele by měli tlačit na vládu, aby urychleně umožnila nezávislý monitoring vazebních zařízení.

„Mučení palestinských zdravotníků je oknem do mnohem širšího problému zacházení izraelské vlády se zadrženými obecně,“ řekl Jarrah. „Vlády by měly veřejně vyzvat izraelské úřady, aby propustily nezákonně zadržované zdravotnické pracovníky a ukončily kruté týrání a noční můry pro všechny zadržované Palestince.“

Ponižování, špatné zacházení a mučení

Všichni dotazovaní zdravotníci uváděli ponižování, špatné zacházení a mučení, včetně svlékání a bití, dlouhodobých bolestivých stresových poloh, téměř neustálého spoutávání a zavazování očí. Někteří uvedli, že jim bylo vyhrožováno sexuálním násilím a útočnými psy.

Týrání během deportace a zadržení

Všech osm mužů uvedlo, že byli nuceni se ihned po zadržení veřejně svléknout a zůstat po delší dobu klečet, vystaveni chladu, a to po různou dobu jejich zadržení. Fotografie a videa, která izraelští vojáci sdíleli na internetu a která agentura Reuters ověřila, ukazují zadržené Palestince bez oblečení nebo ve spodním prádle. Zveřejňování takových snímků na internetu je urážkou osobní důstojnosti a zveřejněné sexualizované snímky jsou formou sexuálního násilí, které je válečným zločinem.

„Byli jsme nuceni svléknout se na ulici a zůstat v trenýrkách, jeden po druhém,“ řekl 28letý Usáma Taštaš, lékař indonéské nemocnice v Bejt Lahíi, který byl zatčen začátkem prosince ve svém nedalekém domě. „Hodinu a půl jsme byli na kolenou.“ Uvedl, že během této doby byl on i další zadržení vystaveni nebezpečí ze strany izraelských vojenských operací v oblasti. Uvedl, že na ně dopadaly střepiny, když izraelští vojáci házeli granáty na blízké domy a zapalovali je.

Doktor Chálid Hamúdí, 34 let, byl zatčen 12. prosince ráno v nemocnici Kamal Adwan v Bejt Lahíi. Na fotografii, kterou pozdě večer rozšířila izraelská televizní stanice Channel 12, je Dr. Hamoudeh zachycen bez košile spolu s dalšími čtyřmi muži, které označil za své kolegy ze zdravotnictví. Na fotografii jsou muži zachyceni v řadě před izraelským vojákem, který drží světelný panel a osvětluje zadržené.

Dr. Hamoudeh uvedl, že byli vyfotografováni a poté určeni k propuštění nebo zadržení. Za nimi je na fotografii vidět stovky mužů, kteří sedí ve velké jámě a hlídá je nejméně 18 izraelských vojáků. Podrobná analýza investigativního serveru TechJournalist identifikovala několik zadržených s rukama svázanýma za zády, včetně Dr. Hamoudeha.

Snímek, jehož místo nejprve identifikoval výzkumník otevřených zdrojů FDov na X, dříve známém jako Twitter, a později jej potvrdila organizace Human Rights Watch, byl pořízen přibližně půl kilometru severovýchodně od nemocnice. Dr. Hamoudeh uvedl, že na něm sedí asi 50 zdravotníků odděleně od vnitřně vysídlených osob. Uvedl, že mu bylo řečeno, aby se svlékl a zůstal ve spodním prádle, a poté mu byly zavázány oči.

Zdravotničtí pracovníci popsali bití a fyzické týrání po zadržení, včetně toho, že je izraelští vojáci bili pěstmi, kopali botami s ocelovou špičkou, fackovali a bili pažbami útočných pušek.

Padesátiletý Eyad Abed, chirurg z indonéské nemocnice, který byl zadržen během koordinované evakuace nemocnice v listopadu, uvedl: „Každou minutu jsme byli biti. Myslím tím po celém těle, na citlivých místech mezi nohama, na hrudi, na zádech. Kopali nás po celém těle i v obličeji. Používali přední část bot, které měly kovovou špičku, a pak zbraně. Měli zapalovače: jeden voják se mě pokusil popálit, ale popálil člověka vedle mě. Řekl jsem jim, že jsem lékař, ale bylo jim to jedno.

Abed uvedl, že v důsledku fyzického napadení izraelskými vojáky při zatýkání a zadržování měl zlomená žebra a zlomenou kostrč, které se ani po dvou měsících nezahojily.

Řidič sanitky, který si nepřál být jmenován, uvedl, že když byl spolu s desítkami dalších mužů držen ve velké kovové „kleci“ poblíž hraničního plotu mezi Izraelem a Gazou, viděl, jak strážci kovovými tyčemi ubili k smrti dva muže, z nichž jednoho poznal.

Všichni zdravotníci popsali špatné zacházení během deportace z Gazy do zadržovacích zařízení v Izraeli, včetně bití, dlouhého sezení v bolestivých stresových polohách se zavázanýma očima a spoutanýma rukama a nohama, „naskládání na sebe jako ovce“, stříkání pepřovým sprejem a odpírání vody.

Týrání ve vazebních zařízeních

Zdravotničtí pracovníci uvedli, že izraelské úřady týrají zadržené osoby ve vazebních zařízeních uvnitř Izraele. Čtyři z nich uvedli, že když přišli do zadržovacích zařízení, úřady je nutily nosit pleny pro dospělé a odepřely jim přístup na toalety.

Řidič sanitky, který byl zadržován pět měsíců, byl nejprve převezen do věznice v Aškelonu, kde ho dozorci týden denně vyslýchali a během této doby ho ve spodním prádle připoutali k židli na 10 až 15 hodin denně v místnosti s puštěnou klimatizací. Řekl, že byl silně bit a že mu sezení způsobuje extrémní bolesti páteře. Uvedl, že mu úřady odepřely přístup na toaletu a nutily ho, aby se pomočil, a odmítly mu poskytnout jídlo a vodu. Poté byl převezen do vojenského vězení Ofer na okupovaném Západním břehu Jordánu, kde na něj v noci strážní chrstali studenou vodu a na jeho matraci.

Utrpení palestinského zdravotníka v izraelské vazbě

Zdravotník Walid Khalili, 36 let, uvedl, že když mu vojáci v zařízení Sde Teiman sundali pásku z očí, uviděl, že se nachází ve velké budově „jako ve skladišti“, kde ze stropu visely řetězy. Desítky zadržených v plenách byly zavěšeny u stropu a řetězy byly připevněny k jejich hranatým kovovým poutům. Uvedl, že personál zařízení ho poté zavěsil na řetěz, takže se nohama nedotýkal země, oblékl ho do oděvu a čelenky, které byly připevněny k drátům, a dal mu elektrický šok.

Dva lékaři držení v zařízení Sde Teiman uvedli, že k nim přišli další zadržení, aby vyhledali ošetření zranění způsobených izraelskými orgány. Když si zadržení „zvedli košile, viděl jsem známky týrání a fyzického bití,“ řekl jeden z lékařů. Druhý řekl: „Viděl jsem [muže], kteří měli na rukou popáleniny od cigaret, bylo to velmi zřetelné. Jeden měl na břiše kousanec od psa.“

Jako trest za pohyb nebo promluvení byli zadržení nuceni stát, někdy i celé hodiny, se spoutanýma rukama drženýma nad hlavou nebo připoutanýma k plotu, uvedli zadržení. Zadržení slyšeli  křik jiných zadržených, kteří byli poblíž biti. Jeden ze zadržených uvedl, že poté, co položil otázku, mu izraelský důstojník protlačil prsty skrz řetězový plot, „řekl mi, abych byl zticha a neřekl ani slovo“, a několik minut tlačil na zadrženého prsty směrem dolů, což mu způsobovalo silnou bolest a zadržený prsty přestal cítit.

Tři zdravotníci uvedli, že vojáci používají vojenské psy k zastrašování zadržených. „Vyhrožovali nám, že nás zastřelí, a začali nabíjet zbraně,“ uvedl jeden z lékařů. „Připadalo mi to jako horor. Přivedli vojenské psy. Křičel jsem, byl to nejhorší okamžik v mém životě, protože jsem byl stále spoutaný a se zavázanýma očima, neviděl jsem, odkud psi přicházejí.“ Jiný lékař uvedl, že psi byli přiváděni pozdě v noci, aby budili a děsili zadržené.

Výhrůžky a akty sexuálního zneužívání

Tři zdravotníci uvedli, že jim izraelské orgány vyhrožovaly sexuálním násilím. Třicetiletý Khader Abu Nada, zdravotník v nemocnici Beit Hanoun v severní Gaze, uvedl, že když při prvním výslechu na vojenské základně v Gaze popřel jakoukoli příslušnost k Hamásu, velitel mu vyhrožoval znásilněním „elektrickou tyčí“. Když Abú Nada nadále popíral jakoukoli příslušnost k Hamásu, vojáci ho bili, dokud mu z nosu, rukou a úst netekla krev.

Abu Nada uvedl, že se ho velitel poté zeptal, kde je jeho matka, a vyhrožoval mu, že ji přivede z kontrolního stanoviště, kde byl zatčen, a přede všemi ji svlékne. „Když jsem to slyšel, byl jsem psychicky zlomený. Cítil jsem se ponížený,“ řekl. Dodal, že před propuštěním mu bylo znovu vyhrožováno znásilněním.

Zadržený zdravotník, který byl po dvaceti dnech ve věznici al-Naqab ve Sde Teimanu převezen do věznice, uvedl, že byl přivezen muž, který viditelně „krvácel ze zadku“, a byl umístěn vedle něj. Muž zdravotníkovi řekl, že než byl umístěn do vazby, „tři vojáci ho střídavě znásilňovali zbraní M16 [útočná puška]. Nikdo jiný to nevěděl, ale on to řekl mně jako zdravotníkovi. Byl vyděšený.“ Kromě toho lékař uvedl, že při zadržení na vojenské základně mi zadržený, „ve věku kolem 30 let, silně plačící ... řekl, že byl sexuálně napaden při prohlídce“.

Kruté, nelidské a ponižující podmínky

Všichni zdravotničtí pracovníci popsali otřesné podmínky ve vazbě. Chirurg Abed uvedl, že strava byla „příšerná“ a nedostatečná a že během měsíce a půl ve vazbě zhubl o 22 kilogramů. Koupelny „nebyly vhodné ani pro zvířata“. Matrace a přikrývky byly tenké a chladné noci byly „nesnesitelné“. V celách byla voda na toalety a k pití k dispozici pouze jednu hodinu denně, přičemž z nesplachovacích záchodů se linul „odporný“ zápach. „Dali nám pytel na odpadky. Naplňovali jsme ho vodou a později z něj pili. Strašně to páchlo, ale neměli jsme na výběr,“ řekl Abed.

Pro jídlo zadržených v Sde Teimanu vojáci „vyprázdnili konzervy s tuňákem do pytle na odpadky a dali mi ho,“ řekl doktor Chálid Hamúd, kterému vojáci nařídili rozdělovat jídlo zadrženým. „Jednou jsem viděl, jak voják do pytle plivl. Mnozí [zadržení] hladověli a říkali mi, že mají hlad.“ Zdravotník zadržovaný v Anatotu řekl: „Dostávali jsme dvě jídla [denně]. Bylo to hrozné jídlo. Pil jsem jen vodu, nebylo žádné ovoce, dokonce ani jablka. Dávali nám jídlo, jen abychom přežili den.“

Zdravotník Chalíli uvedl, že v jednu chvíli, kdy byl zadržován ve Sde Teimanu, přijel izraelský zpravodajský štáb a jeden ze zadržených, který rozuměl hebrejsky, mu řekl, že jeden z vězeňských úředníků novinářům lživě sdělil, že zadržení jsou členy jednotky ozbrojeného křídla Hamásu, které je zodpovědné za útoky ze 7. října. Druhý den, řekl zdravotník, vojáci přinesli jídlo, postavili ho před zadržené, nařídili jim, aby ho nejedli, vyfotografovali je a pak jídlo odnesli.

Dlouhodobé spoutání a zavázání očí

Zdravotníci uvedli, že byli po celou dobu zadržování téměř neustále spoutáváni. Uvedli, že izraelské orgány často ignorovaly zadržené, kteří si stěžovali na těsnost pout, nebo jim pouta utáhly jako trest za stížnosti. Ve veřejném dopise izraelský lékař pracující ve vojenské polní nemocnici v Sde Teimanu napsal, že během jediného týdne „byly dvěma vězňům amputovány nohy v důsledku zranění pouty, což je bohužel běžná událost“.

Zdravotník Abu Nada uvedl, že byl zatčen na Kuvajtském kruhovém objezdu v Gaze 22. listopadu, když se s rodinou evakuoval ze severu. Vojáci mu nařídili, aby se svlékl, spoutali ho a zavázali mu oči, poté ho odvedli k výslechu. Uvedl, že první výslech skončil tím, že ho izraelský vojenský velitel udeřil pěstí do obličeje a kopal ho po celém těle, poté nařídil jinému vojákovi, aby mu utáhl pouta a odvlekl ho na volné prostranství, kde hodinu čekal na kolenou.

„Zápěstí mě tak bolela, že jsem je měl ochrnutá a znecitlivělá. Tolik jsem brečel, nemohl jsem tu bolest vydržet,“ řekl Abu Nada. Když požádal vojáka, aby mu uvolnil pouta, řekl, že ho voják místo toho opakovaně kopl do hlavy. „Řekl jsem mu: 'Zabij mě, už to nevydržím, zabij mě už'“. Izraelští vojáci ho v reakci na jeho opakované žádosti o uvolnění pout ignorovali nebo bili.

Abú Nada uvedl, že mu později zčernala zápěstí, a obával se, že mu špatné zacházení mohlo způsobit trvalé poškození: „Stále cítím bolest v rukou. Mám slabé ruce a nemám sílu cokoli držet nebo nést. Také mě stále bolí od ramen až ke konečkům prstů. Mám silnou bolest krku z tlaku na hlavu, když nám stále tlačili hlavu dolů“.

Jak uvedli Lékaři za lidská práva v Izraeli, dlouhodobé fyzické omezování způsobuje intenzivní bolest a může mít za následek trvalé poškození nervů, které brání v používání rukou a v krajním případě může vést až ke smrti.

Všichni zdravotníci také uvedli, že jim byly dlouhodobě a téměř nepřetržitě zavazovány oči. Podle organizace Physicians for Human Rights Israel"může zavazování očí i při krátkodobém použití vyvolat u zdravých jedinců zrakové halucinace. Při dlouhodobém používání může dlouhodobé zavazování očí přispět ke vzniku úzkostných poruch, depresí, zneužívání návykových látek a posttraumatické stresové poruchy (PTSD) ve střednědobém až dlouhodobém horizontu.“

Lékařské zanedbávání

Zdravotničtí pracovníci popsali zanedbávání lékařské péče navzdory četným žádostem zadržených osob a jejich jasné a naléhavé potřebě ošetření již existujících zdravotních potíží nebo zranění, která utrpěli během bojů v Gaze nebo v důsledku týrání ve vazbě.

Zdravotník  z nemocnice Awda v severní Gaze, který si nepřál být jmenován, uvedl, že 21. listopadu byl zraněn při izraelském leteckém útoku na jeho nemocnici. V nemocnici Awda podstoupil urgentní operaci, při níž mu byly stabilizovány zlomené prsty a přetržená šlacha na pravé ruce, která mu byla následně dána do sádry, a otevřená rána na levé ruce byla zabalena do gázy.

Následujícího dne opustil ošetřovatel nemocnici v sanitce spolu s dalšími 15 lidmi, včetně pacientů, jejich doprovodu a nemocničního personálu, v rámci evakuace, kterou zajistil Červený kříž a Lékaři bez hranic (MSF neboli Doctors Without Frontieres). „Nemocnice sdělila [izraelské armádě] poznávací značku našeho auta, průkazy totožnosti a jména a vše bylo schváleno,“ řekl.

Krátce po jejich odjezdu izraelští vojáci na Kuvajtském kruhovém objezdu sanitku zastavili a nařídili všem cestujícím, aby vystoupili. Zdravotníka a  lékaře odvedli stranou a nařídili jim, aby se svlékli. „Moje pravá ruka měla sádru a titanové [implantáty], nemohl jsem ji používat. Nemohl jsem se ani sám vymočit. Lékař, který byl zadržen se mnou, mi pomohl svléknout se, dokonce i boty,“ řekl zdravotník.

Spoutaný a se zavázanýma očima byl zdravotník převezen na vojenskou základnu Anatot. Uvedl, že při příjmu vojáci představili jakéhosi muže jako lékaře, který prohlédl jeho zranění, ale nic jiného neudělal. Uvedl, že navzdory opakovaným žádostem mu byl obvaz poprvé vyměněn až třetí nebo čtvrtý den zadržení a poté už jen zřídka. „Vyměnili pouze gázu na zranění - žádné vyšetření, žádné pořádné léky, nic. Moje zranění, kůže byla otevřená, [ale nedostal jsem] nic na léčbu případných bakterií,“ řekl. Zdravotník také uvedl, že po týdnu zadržení byl propuštěn a potřeboval operaci na léčbu hemoroidů kvůli neustálému sezení a kopání ve vazbě.

Dr. Hamoudeh uvedl, že během svého zadržení v Sde Teiman koncem prosince viděl jiného zadrženého se zjevným „traumatem z bití a já jsem se bál, že zemře“. Upozornil úřady, které tvrdily, že jsou zdravotníci - izraelského lékaře v zařízení nikdy neviděl - a „pořídily [zranění] fotografie a někomu je poslaly. Ten voják jim pak řekl, že to stačí a že už nemají dělat žádnou další lékařskou péči“. Řekl, že když vojákům říkal o lidech, kteří potřebovali lékařskou péči, odpovídali mu, že je jim jedno, jestli zemřou.

Doktor Hamoudeh uvedl, že jednoho prosincového dne vojáci přivedli pět zadržených lékařů, včetně doktora Adnana al-Burshe, vedoucího ortopedie v nemocnici al-Šifa v Gaze, o němž  izraelské vězeňské orgány v dubnu oznámily, že zemřel  ve věznici Ofer. „Doktor Adnan trpěl bolestmi z bití. Byl také potrestán. Měl viditelná tupá zranění a měl problémy s dýcháním,“ řekl doktor Hamoudeh. „To, co se stalo jemu, se stalo mnoha lidem. Je tu jasné zanedbání lékařské péče.“

Osmadvacetiletý Dr. Usáma Tuštaš onemocněl po týdnu zadržování ve věznici al-Naqab, o níž se domníval, že je to věznice, silnou horečkou, ale izraelské úřady ho odmítly pustit k lékaři a dokonce mu nedaly ani lék proti bolesti. „Řekli mi jen, abych pil vodu,“ řekl.

Zdravotník Chalílí uvedl, že v důsledku bití utrpěl zlomená žebra a poranění plic, ale v Sde Teimanu mu nebylo poskytnuto žádné lékařské ošetření. Řekl, že viděl, jak jeden zadržený zemřel na následky, které považoval za zástavu srdce. Když voják přivedl lékaře, který potvrdil, že zadržený je mrtvý, zadržení křičeli „Alláhu akbar“, což vyvolalo násilný zásah izraelské speciální jednotky, která má za úkol provádět razie ve věznicích.

Pitvy Palestinců, kteří zemřeli v izraelských vazebních zařízeních, ukázaly zanedbání lékařské péče a známky fyzického týrání, včetně podlitin a zlomenin, uvedl v březnu deník Haaretz. Zpráva zveřejněná organizací Lékaři za lidská práva v Izraeli dokumentuje léčbu bez souhlasu, operace prováděné bez anesteziologa a politické zásahy do lékařských rozhodnutí ve vazebních zařízeních.

V dopise adresovaném vysokým izraelským představitelům popsal izraelský lékař z polní nemocnice Sde Teiman praktiky, které ohrožují zdraví zadržovaných osob, včetně nedostatku vyškoleného zdravotnického personálu a převozu pacientů zpět do vazební věznice po pouhé hodině pozorování po „velkých [chirurgických] operacích“, uvedl Haaretz.

Článek 91 čtvrté Ženevské úmluvy vyžaduje, aby zařízení zadržující civilisty „měla odpovídající ošetřovnu pod vedením kvalifikovaného lékaře“, kde mohou zadržení dostat „potřebnou péči i vhodnou stravu“. Podle mezinárodního práva v oblasti lidských práv by měla být lékařská péče o zadržené osoby přinejmenším rovnocenná péči, která je dostupná běžnému obyvatelstvu. Současné podmínky zadržování porušují izraelský zákon o věznění nezákonných bojovníků, který stanoví právo zadržovaných osob na lékařskou péči, hygienické podmínky, zdravé a důstojné podmínky pro spaní a každodenní pohyb venku.

Využívání vězeňských funkcionářů

Dva zdravotničtí pracovníci zadržení v různých zařízeních uvedli, že je izraelští vojenští velitelé pověřili, aby plnili funkci vězeňských funkcionářů nebo šavišů (arabský slangový výraz pro „sluhu“ nebo „podřízeného“). Muži uvedli, že šaviši, kteří působí jako prostředníci mezi dozorci a zadrženými, jsou jedinými zadrženými, kteří nemají neustále zavázané oči, ačkoli jejich ruce zůstávají spoutané. Muži připravovali a rozdělovali jídlo, pomáhali zadrženým s jídlem nebo použitím toalety, uklízeli místnosti, převáděli zadržené k výslechům a poskytovali základní lékařskou péči.

Whistlebloweři, kteří hovořili s CNN, tvrdili, že izraelské úřady jmenovaly zadržené jako šaviše až poté, co byly očištěny od podezření z vazeb na Hamás, a neměly tedy důvod je zadržovat. Izraelská armáda ve svém prohlášení pro CNN popřela, že by zadržené osoby zadržovala zbytečně.

Dr. Hamoudeh uvedl, že mu vojáci v Sde Teimanu řekli, aby se choval jako šavliš, protože mluví anglicky, a varovali ho: „Pokud něco uděláš, budeš potrestán hůře než ostatní.“ Byl vyslýchán pouze jednou, asi 10 minut, desátý den zadržení, a po 22 dnech byl propuštěn bez obvinění.

Ošetřovatel Abu Nada uvedl, že mu úřady na vojenské základně Anatot řekly, aby pracoval jako šajch. Pátý den zadržení mu voják hovořící arabsky řekl, že pokud chce právníka, musí mu sdělit jeho telefonní číslo, což nemohl. Řekl, že mu voják řekl: „Nic jsme na vás nenašli. Ale budeme pokračovat ve vyšetřování.“ Asi po osmi dnech, 1. prosince, byl propuštěn bez obvinění.

Se sundanou páskou přes oči viděl doktor Hamoudeh v Sde Teimanu 10 až 20 zadržených se zdravotními potížemi, z nichž někteří potřebovali okamžitou lékařskou péči. „Hodili na mě [vojáci] tuto odpovědnost, ale [nechali mě] bez řádného lékařského vybavení a zařízení,“ řekl Hamoudeh. „Měl jsem strach, že někteří zemřou. [...] Šajch přede mnou mi [před propuštěním] řekl, že během jeho působení zemřeli tři zadržení.“

Abú Nada doprovázel spoutané zadržené se zavázanýma očima ze „skladiště“ do výslechové místnosti. „Celou cestu k výslechu do [zadržených] vojáci kopali a napadali je,“ řekl. „Při převozu jsem plakal, protože jsem to byl já, kdo je k tomuto mučení přivedl. Vojáci mi říkali, abych odvrátil tvář a nedíval se, jak do zadržených stále kopou a bijí je.“

Zdroj v angličtině ZDE

-1
Vytisknout
2669

Diskuse

Obsah vydání | 29. 8. 2024