Babiš, mistr politického juda, který během svého premiérování zvládl přetavit každou krizi v marketingový slogan, tentokrát odmítá hrát roli statisty ve Fialově „předvolební show“. Schůzku o obraně země, svolanou vládou, ocejchoval jako marketingový trik. Ironií je, že sám Babiš si v Poslanecké sněmovně zvykl proměňovat jednání v maratony nesourodých projevů, kde bezpečnostní strategie soupeří o pozornost s osobními invektivami. Proč tedy najednou tolik strachu před dvouhodinovou diskusí?

Fiala, který se tváří jako muž konsensu, mezitím Babišovi vmetá, že jediným režisérem předvolební kampaně je právě on. Premiérův dopis je přitom dokonalou ukázkou politického zmatku: nejprve veřejně vyzve opozici k dialogu, a když ta nesouhlasí, obviní ji z nezodpovědnosti. „Hledáme shodu,“ prohlašuje Fiala, ale jeho dopis je zároveň seznamem ran pod pás - od výdajů na letouny F-35 po tanky Leopard, které ANO podle něj kritizuje bez ladu a skladu.

Skutečnost? Oba vědí, že dopisy nejsou určeny sobě navzájem, ale voličům. Babiš, jehož popularita v průzkumech kolísá jako teploty v českém dubnu, potřebuje ukázat, že „nechodí na Fialova loutková představení“. Fiala zase musí přesvědčit veřejnost, že vláda nezaspala dobu, kdy Evropa čelí bezprecedentním hrozbám.

Zatímco se však špičky ODS a ANO přetahují o to, kdo je větší vlastenec, otázka zní: Kdo vlastně řeší, jak zajistit, aby česká armáda nebyla jen drahým skanzenem? A proč se o osudu obrany země rozhoduje v dopisech plných osobních výpadů, místo v jednacím sále?

Fialův závěr, že je třeba „elementární shody“ ve vysoce nestabilním světě, zní jako krásná teze z diplomové práce. Realita je ale taková, že v české politice se shoda hledá jen tehdy, když se hodí do krámu. A dokud si budou hlavní aktéři této šarvátky hrát na hrdiny vlastního románu, zůstane bezpečnost země spíše kulisou než hlavním dějstvím.