Po desetiletí držela americkou demokracii pohromadě nepsaná dohoda: dvě silné strany – Republikáni a Demokraté – a systém, který jiné hráče prakticky vylučoval. Čas od času se objevil někdo, kdo se pokusil pravidla změnit. V 90. letech to byl texaský miliardář Ross Perot, před volbami 2024 iniciativa „No Labels“, a na státní úrovni třeba bývalý wrestler Jesse Ventura, který se stal guvernérem Minnesoty. Ale každý z těchto pokusů nakonec narazil na neprostupné zdi amerického systému: těžko splnitelné podmínky registrace kandidátů, extrémně drahé kampaně a hluboce zakořeněné kulturní rozdělení společnosti.

Elon Musk – podnikatel, jehož jméno znají i lidé, kteří se o politiku nezajímají – věří, že právě on může být výjimkou.

Oznámení vzniku Americké strany, zveřejněné na jeho vlastní sociální síti X, nepůsobí jako vznik tradiční politické síly. Je to spíš výstřel z děla – signál k povstání. Ne proti levici, ale proti pravici. Primárním cílem není americká Demokratická strana, ale samotný Donald Trump.

To je pozoruhodný obrat. Musk byl největším sponzorem Trumpovy prezidentské kampaně v roce 2024, investoval do ní téměř 300 milionů dolarů – v přepočtu asi sedm miliard korun. Očekával prezidenta, který omezí vládní výdaje, propustí úředníky a podpoří svobodný trh. Místo toho přišel Trumpův „Jeden velký krásný zákon“ – rozpočtový balík v hodnotě bilionů dolarů, který podle Muska zradil všechny principy fiskální odpovědnosti.

Jejich politické manželství skončilo jako mnohá americká spojenectví – v sérii urážek na sociálních sítích.

Teď Musk přichází s odvetou: dobře financovaným povstáním, které si troufá přivlastnit samotnou Ameriku – alespoň podle názvu nové strany. Ale i když Musk doufá v budoucnost, kterou sám vytvoří, čekají ho obrovské překážky. Americký politický systém – na rozdíl od jeho soukromých firem – nelze jednoduše přeprogramovat.

Americkou stranu nelze chápat jako začátek lidového hnutí. Je to spíš rozšíření Muskova osobního impéria. Slogan strany „Zdravý rozum místo konzultantů“ pochází ne z amerického středozápadu, ale z technologických center jako je Kalifornie, odkud pochází většina Muskova vlivu.

Jeho základnou jsou mladí muži, digitálně orientovaní, často technicky vzdělaní, kteří vnímají Muska jako vizionáře – někoho mezi Iron Manem a vizionářem z románu science fiction. Ale mít miliony fanoušků na síti X není totéž jako přesvědčit voliče ve státech jako Wisconsin, Ohio nebo Pensylvánie – takzvaných „swing states“, tedy států, které rozhodují volby.

Musk si to už vyzkoušel: letos na jaře investoval 20 milionů dolarů do soudní volební kampaně ve Wisconsinu, jeho kandidát ale drtivě prohrál. Vliv na internetu se neukázal být přenositelný na reálné hlasování. A pak jsou tu technické překážky. V každém z 50 amerických států platí jiné podmínky pro registraci třetí strany. Potřebujete tisíce podpisů, platby, právní poradenství – vše v systému, který je navržen tak, aby chránil status quo. 

A přesto – i bez vítězství – může Musk změnit pravidla hry.

Podstata Americké strany nespočívá v počtu získaných křesel v Kongresu. Spočívá ve schopnosti narušit rovnováhu. Republikáni mají ve Sněmovně reprezentantů velmi těsnou většinu. Pokud Musk dokáže v několika okresech odčerpat jen 2–3 % hlasů, může to stačit k pádu republikánské dominance – a tím i k oslabení Trumpa.

Americká média a političtí komentátoři to chápou. I Steve Bannon, známý stratég krajní pravice a jeden z architektů Trumpovy první volební kampaně, ostře zaútočil na Muska, přezdívaje mu „Elmo the Mook“ (slovní hříčka odkazující na postavu Elma z dětského pořadu Sesame Street a mafiánský slang). Trump sám naznačil, že by měl být Musk deportován – ačkoli má americké občanství od roku 2002.

To vše jen podtrhuje, jak vážně republikánská elita Muskův projekt bere.

Musk se nesnaží vytvořit politickou platformu v klasickém slova smyslu. On sám je platformou. Jeho značka je směsí technologického optimismu, libertariánského skepticismu vůči státu a kultu individuality. V této kombinaci nachází rezonanci u části americké veřejnosti – zejména těch, kdo se cítí zrazeni tradičními stranami.

To je jeho síla – ale i slabina. Pokud se nestane tváří skutečného hnutí s organizací, kandidáty a lokálními strukturami, Americká strana skončí jako další poznámka pod čarou v dějinách neúspěšných třetích stran. Kdyby byla americká politika softwarovým systémem, Elon Musk by už dávno přepsal její kód. Ale politika není software. Je to hra s omezeními, kompromisy a trpělivostí.

A přesto tento moment nelze přehlédnout. To, že miliardář bez politické zkušenosti, s klesající popularitou a s minulostí v oblasti elektromobilů a kosmických technologií je dnes považován za hrozbu pro prezidenta USA, o něčem vypovídá. O hluboké frustraci amerických voličů. O touze po narušiteli. O tom, že staré jistoty přestávají platit.

Zda bude Americká strana existovat i za rok, nevíme. Ale už dnes je jisté, že v několika klíčových okresech může Musk udělat republice Donalda Trumpa pěknou paseku. A to – jak sám Trump napsal – může přinést „úplnou a totální destrukci“.

Možná právě to je Muskův plán.