Vládnoucí oligarchie vám nakonec ukradne dům

16. 7. 2025 / Pavel Veleman

čas čtení 9 minut

“I uvnitř profese se odehrává část společenského boje o průběh hranice mezi systémem a životním světem. Tento boj může být vyloučen pouze tehdy, jestliže profesní síla popře svou roli jednající osoby.”
(Geert van der Laan, Otázky legitimace sociální práce, 1998)

Jestli nějaká část politiky je v současné ČR opomíjená a přitom stěžejní pro uchování funkční demokracie, je to komplexní změna sociální politiky.  

Otočit však společenský diskurs v této skoro již čtyři desítky let ideologickém/neoliberálním vidění světa, který funkční sociální stát bere jako největší zlo, je vlastně stejně těžké, jako otočit kormidlo sociální politiky totalitního státu. Jít od zdi ke zdi je snad údělem této země.

Už se i probouzí občanská společnost - nešťastní nájemníci se začínají opravdu sdružovat, v akademické obci se snaží stateční jedinci upozorňovat na nutnost komplexního řešení sociální politiky v ČR, jelikož všichni vidí, že situace v sociální oblasti je stále horší.

Avšak česká politicko-sociální koncepce je již desítky let nahrazována pouze nahodilým, účelovým jednáním politického okamžiku. Zcela je dnes podřízena zájmům politických podnikatelů nebo velkých investičních skupin, kteří cítí kořist například v stárnoucí generaci “Husákových dětí.”

Jsem přesvědčen, že jde o propojený cíl těchto skupin, parazitujících na sociálně-zdravotní oblasti, jelikož zde vidí obrovské finanční možnosti směrem k budoucnosti.

A tak nám jako houby po dešti vznikají například velmi ziskové pobytové služby naprosto mimo finanční možnosti velké skupiny obyvatel - 70 000 Kč měsíčně je zde standardní platba. Další cesta například k získání pobytové služby bude předcházet vzdání se klientů toho jediného, co chtějí předat potomkům (byt, dům).

(Viz. koncept Asociace poskytovatelů sociálních služeb tzv. Desatera pro rozvoj sociálních služeb v ČR určené vedení MPSV ČR v letech 2025 - 2029, kde se dočteme v části věnované úhradám klientů i toto: “Je nutné zrušit maximální úhrady v pobytových službách…Je nutné otevřít odbornou diskuzi o využití finančního a nemovitého majetku při stanovení úhrad a povinnosti participace rodinných příslušníků… “)

Ten byznys již opravdu začal a je ostudné, jak v současné době tyto skupiny spojených politiků, ředitelů a prezidentů různých sociálních, profesních asociací, prostě podnikatelů v sociální oblasti lobbují o prolomení dveří regulací v sociální oblasti (zlaté žíle zisku).

A političtí machři dělají vše pro to, aby se vždy stát ukázal jako totální břídil. Je to kombinace účelovosti a neschopnosti. Co je horší - nevím.

A tak vznikají během jednoho funkčního období takové sociální příšernosti, jako je tzv. „Superdávka“, která má jediný cíl: Snížit účetně příspěvky na bydlení a přinutit občany vzít prekarizovanou práci, která je stejně neuživí. To vše ostatní je jen účelová buzerace sociální policie, do které obléká své sociální prací nepolíbené zaměstnance od dob “Drábkových” Úřad práce ČR v plné spokojenosti politiků.

Stejně tak dopadne nejspíše i Zákon o dostupném bydlení. Zde opět pod patronací nelidského Úřadu práce ČR se bude lidem dávat naděje jakési podpory, kterou opravdoví sociální pracovníci již dělají v komplexní sociální práci desítky let, leč chybí potřebné nástroje k této činnosti (legislativně dobře ošetřené nájemné, sociální byty…).

Když si pročítám zákon o dostupném bydlení, vidím jak je vše nachystáno tak, aby bylo zaděláno na státní fiasko a již slyším vzdálený smích té staré, dobré, neoliberální party napříč politickým spektrem. Mysleli jste to dobře, leč dopadlo to jako vždycky.

Politikům se podařilo vykopat další byrokratickou, v praxi nerealizovatelnou jámu marnosti, do které nechá s chutí spadnout všechny ty různé v zákoně popisované síťovací skupiny, (ne)poskytovatele dostupných bytů, koordinátory zabydlování a nešťastné pracovníky kontaktních míst pro bydlení, kteří budou čekat na závazné stanovisko opět od zcela asociálních Úřadů práce ČR a čelit rozlíceným občanům… {

Proč si necháváme například i jako profesní organizace sociálních pracovníků toto vše líbit?

Moje dlouholetá pracovní zkušenost právě v těchto institucích mi snad dává určitou legitimitu k vlastnímu názoru.

Jako hlavní problém jsem vždy viděl v naprosto zpolitizované státní správě, samosprávě, ale i v neziskovém sektoru.

Dále osobní nastavení nás, sociálních pracovníků vede spíše k submisivitě, trpíme obrovským nedostatkem kritického myšlení, na sociální odbory absolutně nepronikla škola kritické sociální práce, máme až panický strach o trochu slušně placené místo ve vedení a celý tento mix z nás dělá velké posery.

Ta obrovská arogance politické moci přes primárně přímý tlak jako zaměstnavatele nebo sekundárně ekonomický na nezisk (pomocí dotační politiky) moc dobře ví, s kým má tu čest. Stačí dát palec dolů a už se vezete z kopce.

A tak tam, kde se má ve svých výstupech rodit pro státni správu hlavní proud pravdy z terénu, všichni dělají paradoxně úplně pravý opak.

A zde je  ta promarněná síla vedoucích sociálních odborů, kteří mají přece povinnost právě v rámci přenesené působnosti popsat politikům a veřejnosti zásadní sociální rizika, požadovat pro své podřízené nutnost funkčních nástrojů k práci (a není to absolutně jen o počtu pracovníků) a tvrdě je vyžadovat přes krajské úřady a státní správu.

A nepolitičtí tajemníci obecních úřadů a ředitelé magistrátu jim mají zajistit právě politickou nestrannost.

To se však absolutně neděje, kromě několik čestných výjimek, sledujeme naopak co největší snahu zabývat se na sociálních odborech zejména byrokratickými jednotlivostmi, detailem úředního fachidiotismu, zbytečným výkaznictvím, děláme fíkový list politickému marketingu radnic, soutěžíme o úhlednost webových stránek, které se nakonec podobají jako vejce vejci ve své myšlenkové povrchnosti, politické služebnosti a stavění Potěmkinových vesnic, jako falešné iluze opravdového řešení každodenní lidské bolesti, která nás atakuje v kancelářích.

Všichni na úřadě pochopitelně vědí, že jsou to všechno nefunkční rady, které všichni opisují od sebe například pomocí návodných otázek při řešení sociálních problémů.

Cílem je to staré, dobré, úřední - dokázat posunout klienta do jiných dveří, kde sedí stejně bezmocný kolega jako jsem já. Poslat “Černého Petra” dál – tak jsme tomuto úkonu ve své profesní zoufalosti říkali.

Je zde často vědomá snaha minimalizovat jakoukoliv aktivitu, která by vedla k řešení problému komplexně, spolupráce je nulová, jen zbytečné soupeření jednotlivých odborů a oddělení. A tolik stále omílané „cash managementu“ se sociální odbory vzdalují každou tzv. reformou.

A tak nakonec ve své bezmoci se sociální odbory dobrovolně a vlastně s úlevou a radostí zbavují možnosti reálně ovlivňovat i těch posledních sociálních nástrojů, které zde zůstali. Finanční dávky a veškeré příspěvky rozhoduje Úřad práce ČR, případně Česká správa sociálního zabezpečení a nás to vlastně nezajímá.” Paní Vomáčková, běžte si na to řešit na ÚP sama, já nemám žádný vliv toto ovlivnit.”

Bytovou problematiku předáme na kontaktní místa pro bydlení a opět se zbavujeme reálné možnosti ovlivňovat a pomáhat svým klientům. Ono i tak své zbytečné administrativní práce máme až nad hlavu.

A konečný výsledek této letité praxe sociálních odborů:

Sociální pracovník je například opakovaně volán na tzv. zanašeče bytu a absolutně nemá žádný reálný vliv na řešení této tak zátěžové situace pro klienta i jeho sociální okolí.

Během deseti let totiž ztratil sociální pracovník na obci reálný vliv na vyplácení sociálních dávek, přiznání například příspěvku na péči nebo řešení bytového problému svých klientů.

Stává se tak vlastně pošťákem, který jen odesílá dopisy, kde prosí o součinnost…Tam je však cílem nic nedat, klienty zničit, ponížit zašlapat…

A v této zoufalé situaci, kdy sociální pracovník musí předstírat tzv. úřední konání a přitom ví, že nic vyřešit nemůže, slyší z dálky tyto věty vedoucích sociálních odborů a rád se tím nechá nakonec ukonejšit. Supervisor Vám to pochopitelně také potvrdí.

„Děláme jen to, co můžeme…”Netrap se tím, zvykneš si, teď to není už tvoje věc a chápeš, že já Vás vlastně chráním?“

Tak to tady chodí na sociálních odborech opravdu desítky let. Za mojí osobu je cesta jedině rychlá výměna generací.

Držme při sobě, pv

4
Vytisknout
1971

Diskuse

Obsah vydání | 17. 7. 2025