Gaza je varšavským ghettem našeho století

25. 7. 2025 / Fabiano Golgo

čas čtení 4 minuty
 
Jsou chvíle, kdy eufemismus není jen zbabělostí, ale spoluvinou. Když se prostá slova stanou nebezpečnými, první obětí je pravda. Říkejme tedy věci pravými jmény: Gaza není pouze „v humanitární krizi“, není „na pokraji hladomoru“. Gaza hladoví. Ne kvůli neúrodě. Ne kvůli kolapsu ekonomiky. Gaza hladoví, protože byla zavřena za zdi a ponechána smrti.

V zimě roku 1940 německé úřady uzavřely část Varšavy, vtěsnaly do ní stovky tisíc židů a systematicky je zbavily prostředků k přežití. Příděly jídla byly záměrně pod hranicí životních potřeb. Ghetto bylo zapečetěno. Nemoc a hlad nebyly vedlejšími účinky – byly nástrojem. Svět to věděl – a většinou odvracel zrak.

 

V létě roku 2025, za ploty a zdmi pásma Gazy, oblasti o velikosti Bruselu, žije přes dva miliony Palestinců. Většina z nich jsou uprchlíci nebo jejich potomci. Nemohou odejít. Nemohou volně dovážet zboží. Nesmějí rybařit v moři, Izrael jim to zakázal a zatýká kohokoli, kdo se vydá s rybářskou lodí na moře.. Elektřina kolísá. Voda je převážně nepitná. Léky chybí. Jídlo se zadržuje. Děti chřadnou, jejich těla jsou kostnatá a křehká. Humanitární pracovníci sami omdlévají hlady. A stejně jako ve Varšavě, i tady je lidem uvnitř podsouváno, že za svou zkázu si mohou sami.

Jenže architekti zkázy dnes žijí za zdmi.

Izrael kontroluje hranice Gazy, její vzdušný prostor i pobřeží. Kontroluje veškerý pohyb zboží. Určuje, které kamiony projedou, které potraviny jsou „povolené“, kolik kalorií smí překročit hranici. Podle OSN více než 6 000 kamionů s jídlem, vodou a léky čeká na povolení na straně Egypta a Jordánska. Nejsou obětí logistiky ani náhody. Jsou vězni rozhodnutí.

Stejně jako nacisté nutili Judenrat k ponižující spolupráci, je dnes OSN tlačena k tomu, aby fungovala v rámci humanitárního systému navrženého Izraelem – systému, který umisťuje potravinové sklady do bojových zón, omezuje přístup k bezpečným koridorům a poté se „diví“, že lidé hledající jídlo jsou zastřeleni.

Tohle není humanitární pomoc. To je její karikatura. A svět se opět dívá jinam.

Ve Varšavě byl hlad předehrou ke konečnému řešení. V Gaze není koncentrační tábor. Není tu pec. Ale logika – pomalé, byrokratické škrcení života – je děsivě podobná. Moderní krutost nosí uniformu a nese tablet. Mluví jazykem nařízení: „bezpečnostní prověrky“, „koordinace přepravy“, „alternativní distribuční mechanismy“. Vždy tvrdí, že se jen brání.

A přesto děti dál umírají.

Izrael totální blokádou, systematickým odpíráním a proměněním hladomoru ve zbraň  dosahuje něčeho, co dříve vyžadovalo otevřenou válku: přeměny lidí v trosky. V „chodící mrtvoly“, jak je nazývají i samotní humanitární pracovníci.

Pokud Gaza není ghettem podle jména, je jím podle podstaty. Je výsledkem ideologie, která v každém Palestinci vidí potenciálního nepřítele, v každém dítěti hrozbu a v každé matce vedlejší škodu.

V Americe a Evropě je dnes módní vyhýbat se „přehnaným srovnáním“. Říká se, že holocaust je posvátný – že jej nelze použít jako příměr. Ale co je posvátné, musí být také varováním. Varšavské ghetto nebylo jen zločin – bylo to memento. Upozornění, co se stane, když je populace uzavřena, démonizována a zbavena života – nikoli pro to, co udělala, ale pro to, kým je.

Porovnávat Gazu s Varšavou není zlehčování historie. Je to přiznání, že jsme se z ní nepoučili. Kdy se z „nikdy více“ stalo fráze beze smyslu? Kdy se náš smutek pro mrtvé změnil v lhostejnost k umírajícím?

Blokáda Gazy musí skončit. Okamžitě a bez podmínek. Proud jídla, vody a léků nesmí být blokován. Pracovníci humanitárních organizací musí být chráněni, nikoli zadržováni. Děti musí být krmeny, ne fotografovány po jejich smrti. A svět musí najít odvahu říci, co to je: ne humanitární krize, ale záměrné vyhladovění.

V Gaze nejsou dobytčí vagóny. Nejsou tu plynové komory. Ale jsou tu zdi. Je tu ostnatý drát. Je tu přídělový systém, zužování života a svět, který sleduje – a diskutuje.

Chodící mrtvoly Gazy nežádají náš soucit. Žádají naši paměť. Ptají se, zda historie, která už jednou zaklepala, musí klepat znovu.

2
Vytisknout
962

Diskuse

Obsah vydání | 25. 7. 2025