24. 7. 2025 / Bohumil Kartous
Pro Tchaj-wan a jeho zhruba 23 milionů obyvatel je budoucnost otázkou světové nenahraditelnosti. Ta je v současnosti založena na produkci počítačových čipů a je takřka ohromující, jak se Tchaj-wanu podařilo dosáhnout tak výlučného postavení: vždyť tato relativně malá země, populačně pouze zhruba dvakrát větší než Česko, produkuje podle The Economist necelé dvě třetiny celkového množství této vysoce žádané komodity a 90 % těch nejvyspělejších. Ostatně továrna na čipy, která v současnosti vzniká v německých Drážďanech a je předmětem přeshraniční spolupráce, vzniká na základě spolupráce s Tchaj-wanem, který se se snaží prostřednictvím svého průmyslového “klenotu” rozvíjet vztahy s klíčovými partnery.
Tito partneři nejsou zdaleka jen ekonomičtí. Ne náhodou mají USA na Tchaj-wanu jedno z největších diplomatických zastoupení na světě. Právě USA jsou s ohledem na svou dominanci ve vývoji digitálních technologií významným odběratelem tchajwanských čipů (a zároveň se snaží prostřednictvím této komodity zasáhnout Čínu, která je největším odběratelem tchajwanských čipů vůbec). Závislost těchto dvou diametrálně odlišných zemí je přitom oboustranná, byť poněkud asymetrická. Zatímco USA potřebují čipy, Tchaj-wan potřebuje ochranu. Letmý pohled na mapu vysvětluje proč. Malý ostrov, na němž se suverénní demokratická republika Tchaj-wan rozkládá, dělí od Číny pouze úžina široká několik desítek kilometrů. A Čína samostatnost Tchaj-wanu, který má vlastní ústavu, demokraticky zvolenou vládu, vlastní měnu, vlastní ekonomiku, vlastní kulturu a vlastní diplomacii (byť neoficiální), neuznává. Sousedící totalita se naopak freneticky snaží hledat mezi svými vazaly na mezinárodní scéně podporu pro “politiku jedné Číny”, ve které pochopitelně samostatný Tchaj-wan nemá místo.
Vazba mezi Tchaj-wanem a USA je pro malou zemi klíčová dlouhodobě, nicméně s nástupem krajního populisty Trumpa do úřadu prezidenta USA nabrala novou dynamiku. Na jednu stranu dochází podle očekávání k eskalaci ekonomického a bezpečnostního soupeření mezi USA a Čínou, což může být z pozice Tchaj-wanu vnímáno jako prioritizace tchajwanských bezpečnostních záruk. Zároveň ale Trumpova administrativa, vysoce ovlivňovaná americkou technologickou oligarchií a jejími zájmy, nutí Tchaj-wan, aby kromě exportu samotných čipů více investoval do výroby přímo v USA. Tchaj-wan, chce-li nadále udržet bezpečnostní záruky, nemá příliš možnost takovou “nabídku” odmítnout. Nicméně z dlouhodobého hlediska může být přenos výroby (a tedy i know-how) do USA velmi zrádný, jelikož v případě výroby přímo v USA nelze vyloučit únik průmyslového vlastnictví, a tedy ztrátu pomyslných “karet”, o kterých populista tak rád hovoří, když svým jednoduchým jazykem popisuje způsob vyjednávaní se zahraničními partnery (případně vydírání, záleží na úhlu pohledu).
Tchaj-wan se pochopitelně snaží svou mezinárodní spolupráci (a tedy i zvýšení záruk případné bezpečnostní ochrany) diverzifikovat, čehož důkazem je snaha o posílení spolupráce s Evropskou unií (pozn. autora, v době, kdy jsem byl v Tchaj-peji jako součást mise českých vysokých škol probíhala v hlavním městě Tchaj-wanu také jednání s oficiální delegací Evropského parlamentu). Jen tak mimochodem, Tchaj-wan je z hlediska ekonomické bilance pro samotné Česko mnohem významnějším partner než mnohonásobně větší Čína. Z velkohubých slibů Miloše Zemana a velmi pochybných podnikatelských kruhů, které ho obklopovaly, o mnohamiliardových investicích Číny se naplnil jen malý zlomek, což je pro bezpečnost Česka nepochybně dobře. Naopak investice Tchaj-wanu se realizují a s přeshraniční spoluprací na výrobě čipů v Drážďanech tato spolupráce dvou demokratických zemí ještě posílí.
Ať už jde o průmyslové investice, o diplomacii nebo o spolupráci na úrovni vědy a výzkumu a internacionalizace studia, Tchaj-wan se důsledně snaží o maximální propojení se světem daleko za vlastními hranicemi (a daleko za hranicemi kontinentální Číny). Tchajwanské univerzity a výzkumná centra jsou špičkovými producenty nových patentů a startupů v oblasti polovodičů a produkce čipů, což dělá z Tchaj-wanu skutečně velmi “bohatou nevěstu”. Tchaj-wan zároveň přistupuje k jednání o spolupráci s velkou vážností a upřímným zájmem. Státy, které Tchaj-wan podporují a neobávají se agresivních reakcí Číny, požívají mezi tchajwanskou reprezentací velké vážnosti. Česká republika by ze spolupráce s Tchaj-wanem mohla těžit mnohem více, vzhledem k současnému oficiálnímu postoji české zahraniční politiky. Nicméně to se může po volbách změnit, záležet bude, nakolik předpokládaná populistická vláda Ano sklouzne zpět do zemanovských kolejí trapného podlézání Číně, pro kterou je Česko jen nějaká nepatrná šmouha na mapě Evropy, dobrá maximálně jako užitečný idiot uvnitř EU (a NATO).
Ani politická situace na Tchaj-wanu v současnosti není úplně jednoduchá. Ačkoliv prodemokratická a prosuverenistická Demokratická pokroková strana (tzv. zelená strana) drží po volbách prezidentský úřad, a tedy i exekutivu, ztratila většinu v parlamentu, kterou drží opozice, tedy zejména “modrá” strana Kuomintang společně s Tchajwanskou lidovou stranou. Ačkoliv je Kuomintang stranou navazující na odkaz generála Čankajška, v současnosti paradoxně zastupuje ten proud tchajwanské společnosti, který je buď opatrný a bojí se eskalace vztahů s Čínou, nebo je vysloveně pročínský. Tchajwanská společnost v je v tomto směru politicky rozdělena a část obyvatel buď přímo ekonomicky těží ze vztahů s Čínou (např. zemědělství), nebo se opírají o kulturní blízkost mezi kontinentální a ostrovní zemí. Kulturní blízkost je dána nejen jazykem, ale částečně také sdíleným náboženských kultů, které vycházejí ze stejných kořenů.
Právě v těchto dnech probíhá na Tchaj-wanu politická kampaň za odvolání několika členů strany Kuomintang z Legislativního dvora (místního parlamentu). Tchajwanská ústava umožňuje z celosvětového pohledu raritní možnost lidového hlasování o odvolání členů parlamentu, případně jiných politických reprezentantů, v průběhu jejich mandátu. Vládní “zelená” strana se snaží využít této možnosti a získat zpět parlamentní většinu, která by jí umožnila prosazovat vlastní politiku a odstranila obstrukce, které opozice díky parlamentní většině prosazuje (téma přehledně a detailně vysvětluje Tobiáš Lipold z českého think-tanku Sinopsis).
Pokud se podaří některé z opozičních poslanců odvolat, znamenalo by to pro vládu značnou úlevu a uvolnění rukou v exekutivních krocích. A ve vztahu k Číně by to znamenalo posílení postoje Tchaj-wanu v posledních více než deseti letech, kdy “zelená” strana pravidelně vítězí ve volbách. Podařilo by se tak politicky zhodnotit obavu velké části tchajwanské společnosti, že by se země mohla vydat cestou Hong Kongu, který reálně ztratil svou mnohaletou autonomii (i svobodu) poté, kdy kontrolu nad ním převzala v roce 1997 od Velké Británie Čína (zejména po roce 2020). Udržení politického kurzu je pro Tchaj-wan stejně důležité, jako udržení ekonomického (vlivového) trumfu v podobě čipů. A pro demokratický svět je budoucnost Tchaj-wanu neméně důležitá. Pokud Čína podnikne uvažovaný útok na suverenitu Tchaj-wanu, ať už bude vypadat jakkoliv, bude to nejen pravděpodobný konec místní demokracie, ale i další průlom v bezpečnostní rovnováze světa ve prospěch nedemokratických struktur.
Diskuse