Pane Golgo, zdalipak se BL omluví ze to, že šířily hororovou propagandu Hamásu???:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-blizky-a-stredni-vychod-zapadni-media-selhala-pri-interpretaci-snimku-z-gazy-fotka-ditete-nahrala-hamasu-40532614

Hned mi bylo jasné, jak to s těmi fotkami bude a že se z nich vyklubou hoaxy.

V arabských a obecně v orientálních zemích se díky endogamii (příbuzenským sňatkům) rodí obrovské množství defektních dětí, které nemohou normálně prospívat či přijímat potravu (je tu samozřejmě i spojitost s nedostatkem zdravotní péče). Arabské obyvatelstvo je doslova prostoupeno střevními parazity (hlísty, amébami atd.), střevní infekce jsou v podstatě chronickou záležitostí. Obětí střevních onemocnění jsou nejčastěji právě děti.

 
U arabských, afgánských a indických vesnic nikdy nechybí hřbitůvek se stále čerstvými hroby malých dětí. Nelze se tomu ani divit při strašlivém stavu tamní hygieny, kdy např. lidé odebírají veškerou vodu z téže morové strouhy, která teče uprostřed bazáru: na jednom místě ukoptění prodavači vysypávají do vody hnijící odpadky, hned vedle si jiný tmavý člověk myje nohy a "spodní část těla" a pouze o kousek dál po proudu obyvatelé klidně vodu nabírají a pijí.  V koránu se totiž píše, že "tekoucí voda je čistá" a muslimové (i jiní Orientálové) se podle toho řídí. A to často i v krajích, kde není nouze o zdroje pramenité vody a stačilo by navrtat artézské studně. Občas se stane, že běloši nebo židé takovou studnu vyvrtají, ale místní se o ni nestarají, studna zajde. (Celý Orient je jedna velká "tragedy of the commons").

 
K tomu lze připočíst, že v Orientu platí zásada "Kulu mustarah!"- všude je záchod. Zdravotní policii obstarává jen slunce, vítr a prašiví toulaví psi.

Proto v Orientu není nikdy nouze o vyhublé zbědované umírající děti nebo živořící mrzáky. Nejde proto nutně o příznak akutního hladomoru, ale o trvalou podobu života v Orientu, kde většina lidí netečně dřepí v nepředstavitelné bídě, tělesné i mravní.

Moje odpověď:

Vy jste opravdu chodící učebnice toho, jak se dá skloubit hospodský rasismus, eugenické bláboly a argumentační fauly do jediného výlevu nenávisti. Představujete si, že když vytáhnete jedinou fotku, která se ukázala jako hoax, tak tím magicky smažete tisíce skutečných případů umírajících palestinských dětí. To je přesně ten logický faul, kterému se říká „unáhlené zobecnění“ – nebo jak se říká – jedna vlaštovka léto nedělá.

A teď k té vaší „vědecké analýze“:

> „Defektní děti kvůli endogamii“ – Tohle už jsme slyšeli v učebnicích rasové hygieny za Protektorátu. Stejně jako tehdy, i dnes je to pseudověda. Kdyby to byla pravda, české vesnice 19. století, kde se bratranci a sestřenice brali na každém rohu, by musely být přeplněné „defektními“ lidmi. Ale ono nic, že? (Až na tu habsburskou bradu – to je mimochodem učebnicový příklad degenerace z endogamie, když už chcete hrát na genetiku.)

> „Arabové promoření parazity, pijí z morových struh“ – Tohle není argument, to je jen vaše koloniální fantazie. Děti neumírají v Gaze proto, že by byly „špinavé tmavé bytosti“, ale proto, že jim bombardování a blokády zničily infrastrukturu, vodovody a nemocnice. To, co popisujete, není „orientální povaha“, ale výsledek letitých válek a systematického ničení základních podmínek pro život.

> „Trvalá bída a mravní úpadek Orientu“ – To už není ani argument, to je jen čistý rasismus. Podle téhle logiky byla Evropa ve středověku taky „mravně zbědovaná orientální díra“, kde se epidemie šířily rychleji než rozum. Rozdíl je jen v tom, že Evropa měla štěstí na koloniální drancování jiných národů, díky čemuž se vyškrábala z té „orientální špíny“, o které teď vy tak nadřazeně kážete.

A než začnete dál mudrovat o „defektních dětech“ a „genetice Orientálců“, možná si nejdřív zamést před vlastním českým prahem:

Česká republika je první na světě ve spotřebě alkoholu, což má za následek stovky dětí ročně s FAS (fetální alkoholový syndrom). Podle vaší logiky by tedy český národ byl geneticky „degenerovaný“.

Češi se nechali tak nadchnout eugenikou, že když přišli nacisti, poslušně dělali testy lebek, jen aby jim pak samotní nacisti řekli, že jsou „podlidi“. A vy teď s hrdostí oprášil tenhle „vědecký“ styl argumentace. Gratulace.

Takže, shrnuto:

Fallacy: Unáhlené zobecnění (jedna fotka ≠ všechno propaganda)

Rasismus: Redukování celých národů na „defektní mrzáky“ a „špinavé parazity“

Eugenická pavěda: Neexistuje žádný genetický důvod, proč by arabské děti měly umírat hladem – důvodem je blokáda a záměrné ničení civilní infrastruktury.

Tohle všechno, co jste napsal, není „odhalování pravdy“. To je jen český pivní rasismus, který se zoufale snaží maskovat jako genetická analýza. Realitu tím ale nezměníte – umírající palestinské děti nezmizí jen proto, že si potřebujete zvednout ego nad „Orientálci“.

Kdyby lidská hloupost byla geneticky dědičná, vy byste byl ukázkový důkaz – učebnicový případ endogamie, která místo „defektních dětí“ produkuje defektní myšlenky. Vy tady děláte genetické soudy o celých národech, zatímco vaše vlastní argumenty jsou tak degenerované, že by je ani nacistický antropolog nevzal do ruky bez rukavic.

Až příště budete chtít mluvit o „mravním úpadku Orientu“, zkuste se nejdřív podívat do zrcadla – uvidíte tam tragédii, která nepotřebuje žádný Orient, aby smrděla bídou ducha.

Pane Golgo, na Vašich výrocích je patrné, že nevíte nic o kulturních dějinách Evropy a Evropanů. Vaše znalost českého prostředí evidentně začíná u Karla Gotta či Hanky Zagorové a končí u býv. starosty Novotného. Těmto výtečníkům ovšem předcházely dlouhé generace kulturních lidí, kteří v potu tváře obdělávali českou zemi a prolévali svoji krev za její svobodu. Dnešní liberálové nemají naprosto právo provádět výměnu potomků těchto statečných českých lidí za potomky loupeživých beduínů a lidožroutů z pralesa.

Pokud jde o multi-kulti provokace na festivalu populární hudby v anglickém Glastonbury, doporučuji Vám rozhovor britského spisovatele Douglase Murrayho s australskou novinářkou perského původu Reetou Pannahy:
https://www.youtube.com/watch?v=IxD4S_lewE8
Pan Murray se mimochodem v mládí také projevil homosexuálně, ale včas si nezdravé výstřelky zhnusil a od gay aktivismu se distancoval. Posléze se pustil do kritiky liberální a "woke" ideologie jako takové. Zejména Vám doporučuji jeho esej "Podivná smrt Evropy".
https://www.databazeknih.cz/knihy/podivna-smrt-evropy-383332

děkuji za Vaši reakci, která by se s trochou snahy mohla stát povinnou četbou v kurzu „Jak neargumentovat, aneb když se předsudek tváří jako historické poznání“.

Začněme Vaší poetickou představou kulturních dějin Evropy. Je fascinující, jak snadno lze ignorovat celá staletí intelektuální, vědecké i kulturní výměny, díky níž Evropa nabrala dech. Evropa nebyla nikdy izolovaným skanzenem bílých rolníků ve vyšívaných košilích. Arabská filozofie, perská astronomie, africká hudba a asijská matematika přispěly ke vzniku „západní“ civilizace stejně jako ti Vaši „kulturní lidé v potu tváře“. Bez Averroa, Avicenny nebo Ibn Khaldúna by renesance nejspíš vznikla tak nanejvýš v nějaké pivní básni v Kutné Hoře.

Vaše metafora o „výměně potomků“ působí, jako byste ji odposlouchal někde mezi dechem Viktora Orbána a výpary Facebookových diskusí. Jen pro upřesnění: migrace není výměna toneru v tiskárně. A rozhodně to není výměna „českých potomků“ za „lidožrouty z pralesa“ – což mimochodem vypovídá více o Vaší představivosti než o realitě. Skuteční lidožrouti dnes sedí spíš v představenstvech nadnárodních korporací, nikoliv v azylových centrech.

Co se týče Vašeho svatého grálu – Douglase Murrayho – chápu, že Vám dělá radost, když někdo vzdělaně zní a přitom potvrzuje Vaše instinkty. Je to jako když si někdo přečte čtyři strany Mein Kampfu a začne si myslet, že rozumí geopolitice. Murray je mistr alarmismu, ale argumentačně se často spoléhá na vetché statistiky, účelové selekce dat a spíše náladu než logiku. V jistém smyslu je to publicistický ekvivalent člověka, který má panickou hrůzu z toho, že jeho oblíbená hospoda bude podávat humus místo tlačenky.

A ano – to, že byl v mládí homosexuální, ale „si to zhnusil“, je věru fascinující údaj. Ne snad kvůli obsahu, ale protože to zní jako něco, co by s vážnou tváří pronesl farář z Alabama ve 30. letech. Díky za úsměvný výlet do minulosti.

Na závěr snad jen malá připomínka: skutečná „kulturní Evropa“ není ta, která staví ploty a třese se strachy před barvou pleti. Je to Evropa, která umí přemýšlet, diskutovat a pochybovat. A přesně toho se Vy a Váš intelektuální guru Murray bojíte nejvíc – že by svět nebyl tak jednoduchý, jak by se Vám líbilo.

S přáním klidného večera bez multikulturních nočních můr,
Fabiano Golgo

Pane Golgo, vidím, že Vám Vaši homosex. přátelé na filmovém festivalu podstrčili něco silnějšího, nač nejste zvyklý. Moje argumenty ohledně kriminality migrantů a inkompatibility kultur jste ponechal bez povšimnutí a svévolně jste přesměroval celou diskuzi jinam. Váš poslední mail je snůškou psychadelických halucinací, z nichž jen vyplývá, že vůbec nemáte představu, jak se zde žilo před rokem 1989. 

Pro Vaše konkrétní poučení: a) pionýři žádné čepice nikdy nenosili b) korupce samozřejmě byla, ale v nepoměrně menší míře, než v tomto režimu, kde už nejde o stovky, ale o miliardy c) domácího násilí bylo myslím méně než dnes- lidé prožívali menší stres, žilo se pomaleji d) alkoholismus komunistický režim dost účinně řešil - měl v tom o dost větší úspěchy než dnešní režim ohledně drog (i z důvodu nízkoprahové ústavní péče, zatímco dnes se na hospitalizaci čeká na pořadníku dlouhé měsíce a roky).

 
Uveďte prosím jedno literární a jedno výtvarné dílo z doby po roce 1989, které není modernistickým brakem.
Uveďte jediný velký vynález po roce 1989 který lidem skutečně změnil život k lepšímu (ne zlobítka jako internet, sloužící k větší debilizaci).

Zajímavá je Vaše fascinace líbáním homosexuálů na ulici. Abyste věděl, normálním lidem je to jedno, jen si pomyslí, že nemáte žádné vychování a schválně s tím provokujete. Ostatně starší heterosexuální páry také nepovažují za úplně vkusné se na veřejnosti líbat. Z Vašich výroků je dobře patrný exhibicionismus, infantilismus a narcismus homosexuálů, které kritizují např. Douglas Murray a David Starkey.

děkuji za Váš další výlev frustrace, který by možná mohl být zajímavý pro odborníky na patopsychologii, ale jinak jen opakuje obehrané stereotypy a osobní mindráky převlečené za „kulturní kritiku“.

Začněme fakty. Ne tím, co se Vám zdá, co si myslíte, nebo co Vám naposledy sdělil někdo na chalupě u piva. Tvrdíte, že jsem „ponechal Vaše argumenty bez povšimnutí“. Ale jak se vyrovnat s „argumenty“, které se skládají výhradně z hořkých zjednodušení a faktických nesmyslů? Vyřizovat Vaše dojmy o pionýrských čepicích (ne, nebyly povinné – ale byly a nosily se, viz fotodokumentace), nebo že komunismus řešil alkoholismus účinně (prosím Vás, přečtěte si něco o spotřebě lihu v 70. a 80. letech, kdy český stát vyráběl levnou kořalku jako sociální sedativum – viz studie z UK a MZ ČR)?

K Vašemu oblíbenému tématu – migrace. Ne, kriminalita migrantů není vyšší než u původní populace, pokud to opravdu měříme a ne jen hystericky čteme titulky z Aeronetu. Doporučuji například statistiky německého ministerstva vnitra, nikoli dojmy z diskuze na Facebooku „Naštvané matky“.

Ona „kulturální inkompatibilita“ je oblíbený výraz lidí, kteří v životě necestovali dál než do Bibione. Možná Vás to šokuje, ale většina migrantů chce žít v klidu, chodit do práce a starat se o rodinu – víc než můžete říct o lecjakém „slušném Češstvu“, které se válejí u automatů na okraji města a volí SPD, protože „ti aspoň řeknou pravdu“.

A teď k Vašemu kulturnímu kvízu:
Jedno literární dílo po roce 1989, které není „modernistický brak“? Dobře. Jáchym Topol – „Noční práce“. Existenciální síla, jazyková vynalézavost, a autenticita, o které si může Vaše socialistické kýčovitosti typu „Jak se kalila ocel“ nechat zdát.

Jedno výtvarné dílo? Krištof Kintera – „My Light is Your Life“. Civilizační monument, mrazivě přesný komentář ke konzumu, energiím a smrti. Ale chápu, že pokud je pro Vás umění něco, co „má být hezký obraz nad gaučem“, tak Vás to mine.

„Jeden vynález po roce 1989, který změnil lidem život“?
Řeknu tři.

> mRNA vakcíny, které během 10 měsíců zachránily miliony životů.

> CRISPR/Cas9, revoluce v genetickém inženýrství.

> A ano, internet – i když chápu, že pro Vás znamená hlavně „větší debilizaci“, což je jen Váš způsob, jak říct, že svět už s Vámi dávno nepočítá a Vy to cítíte.

A konečně: Vaše posedlost homosexuály. Píšete o „fascinaci líbáním homosexuálů“. Zajímavé. Já jsem o ničem takovém nepsal, ale Vy jste to sám otevřel a věnoval tomu polovinu odstavce. To je jako když někdo tvrdí, že ho „nechává naprosto chladným“, a pak si na to stěžuje v každém druhém e-mailu. Doporučuji se upřímně zamyslet, odkud se ta posedlost bere. Vaše citace Murraye a Starkeyho jsou stejně bizarní – prvního jste nejspíš nečetl, a druhého očividně nepochopil (ani jeden z nich by s Vámi do debaty nešel, mimochodem).

Ne, líbat se na veřejnosti není projev narcismu, infantilismu ani exhibicionismu. Je to úplně normální součást života v civilizované společnosti, kde se nikdo nehroutí z toho, že jiní lidé existují jinak než Vy.

Přeji Vám méně hořkosti, více informací a pokud možno nějakého kvalitního terapeuta – ideálně ne bývalého důstojníka StB, jak bývá u Vás v kruzích zvykem.

S pozdravem,
Fabiano Golgo

Pane Golgo, fakt si myslíte, že vrcholem umění je poskládat panáka ze starých lamp nebo plechovek? Co je na tom prosím "uměleckého", když takové "umění" dokáže bez přípravy každý nedovedný žáček? Navíc všechny výtvory pana Klintěry, či jak se jmenuje, jsou neuvěřitelně chtěné, bez originality, nestojí ani za ušklíbnutí. Totéž platí o režimním literátovi Topolovi, který sepisuje stále tutéž groteskní pornografii o narkomanech a feťácích ve stylu tzv. undergroundu a režim jej za to odměňuje různými cenami. Tento "génius průměrnosti" zaměstnaný v knihovně Václava Havla (typický režimní pašalík) nedávno měl tu drzost prohlásit, že v Česku neexistuje cenzura. Pěkně mu to natřel KLAUS:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/spolecnost-smi-spisovatel-topol-napsat-roman-citlivy-clovek.A170713_225746_p_spolecnost_wag

Vážený pane ****,

děkuji za další příspěvek do sbírky názorů, které dělají z pivních řečí na vesnické zabijačce téměř filozofický seminář. Pojďme si ale tentokrát vaše kulturní nářky trochu rozebrat – a to důkladně, fakticky a bez slitování, když už jste si o to koledujete.

UMĚNÍ Z LAMP A PLECHOVEK?
Vyjadřujete se o umění Kristofa Kintery (ne „Klintěry“, prosím, alespoň si přečtěte jméno, které haníte) s opovržením, které se zjevně opírá o nulové pochopení současného umění.

Ano, Kintera pracuje s objekty denní potřeby – právě v tom spočívá jeho síla. Neposládá panáčky, jak si myslíte. On vytváří interaktivní, často kinetické sochy, které pracují s ironií, kritikou konzumu, energetiky, ekologických katastrof i manipulace médií. Viz například:

> "Reaktor" – objekt vyjadřující kolaps lidské technologie a energie.

> "My Light Is Your Life" – pomník spotřeby a závislosti na elektřině.

> "Postnaturalia" – dystopická krajina přírody prorostlé technologickým odpadem.

→ Pokud tomu nerozumíte, v pořádku. Ale neplivejte po tom jako maloměstský škarohlíd, který si myslí, že umění skončilo u Alfonse Muchy.

Zkuste někdy navštívit Museum Tinguely v Basileji nebo MOCO v Barceloně. Zjistíte, že Kintera je respektovaný jménem i mimo „režimní“ Česko, což se bohužel o vašem estetickém vkusu říct nedá.

TOPOLOVA LITERATURA A „REŽIMNÍ PAŠALÍK“?
Jáchym Topol je literát, jehož styl nemusí být pro každého – to uznávám. Ale nazývat ho „režimním autorem“, který „píše pornografii o narkomanech“, je stejně laciné, jako by někdo označil Kunderu za „porno emigranta“.

Topol získal Cenu Jaroslava Seiferta, Cenu Vilenica, a byl přeložen do desítek jazyků (mimochodem: Francouzi, Němci i Poláci jeho dílo vysoce oceňují – asi že nemají pana ****, aby jim vysvětlil, co je „brak“).

Jeho román „Citlivý člověk“ byl oceněn jako nejlepší česká kniha roku 2017 a přeložen do němčiny, angličtiny, italštiny.

→ A co se týče „režimního pašalíku“, tedy knihovny Václava Havla – vy to zjevně považujete za nadávku. Ale třeba v civilizovaném světě se Havlova knihovna považuje za prestižní kulturní instituci, kde se mimo jiné uchovává i paměť svobody a exilu, což se zjevně neslučuje s vaší nostalgickou adorací předlistopadového mlácení lidí na Václaváku.

CENZURA? COŽE?
Topol měl „drzost“ říct, že v ČR není cenzura? A vy to považujete za urážku svobody slova? Tak si to zopakujme:

> V ČR nikdo nezakazuje knihy.

> V ČR nevydávají noviny státní ideologové.

> V ČR můžete svobodně psát blogy, komentáře, články – dokonce i ty hloupé, jako je ten, který sdílíte z Neviditelného psa.

→ To, že někdo zkritizuje něčí názor, není cenzura. Je to diskuse. Vy jen zjevně nejste zvyklý, že vám někdo oponuje – protože v časech, na které s láskou vzpomínáte, se oponenti zavírali.

NEVIDITELNÝ PES? NEVIDITELNÁ KVALITA
A ano, argumentujete Neviditelným psem. Pseudointelektuální web, který začal jako zajímavý pokus a skončil jako domov pro ukřivděné, zestárlé a nepochopené kazatele kulturního škarohlídství, kteří si pletou kritiku společnosti s nenávistí k jejímu vývoji.

→ Když se Klaus s někým „shodne“, znamená to obvykle, že buď:
a) dotyčný právě popřel realitu,
b) nebo mu dochází publikum, a potřebuje vyvolat aférku.

Z vaší frustrace prosakuje, že vám nejde o umění ani literaturu. Jde vám o pocit, že svět se změnil a vy už mu nerozumíte. Ale místo abyste se s ním pokusil znovu spojit, zavíráte se do bubliny nostalgie a výsměchu.

Umění má provokovat, otvírat, ptát se. A vy jste zjevně z těch, kteří mají panickou hrůzu z otázek, na které odpověď neznají.

Ale to není chyba Kintery, ani Topola. To je jen důkaz, že vkus není totéž co pochopení. A kritika není totéž co pomstychtivost.

Fabiano Golgo

Pane Golgo, vážně si myslíte, že skládání z plechovek je srovnatelné, řekněme, s tímto:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bom_Jesus_do_Monte
??
K Topolovi a k dalším z té polistopadové party "umělců" kolem Havla se ani nemá cenu dál vyjadřovat. Od Vás jako cizího pozorovatele bych čekal větší schopnost prokouknout faleš a prázdnotu "havlárny".

 
Myslím, že si do názorových oponentů promítáte vlastní nepříjemné pocity stárnoucího "gaye", v jejichž komunitě se tolik cení krása a mládí.
Svět se opravdu mění, ale přesně opačně, než si přejete
https://www.youtube.com/watch?v=TNJZNCSvOXg

děkuji Vám za další výživnou ukázku české intelektuální frustrace maskované jako „kritika kultury“. Když dojdou argumenty, sáhnete po baroku, Wikipedii a osobní urážce. Tak to vezměme postupně, ať v tom chaosu uděláme aspoň trochu světla.

1. Plechovky vs. Bom Jesus do Monte
Srovnávat konceptuální umění 20./21. století s barokním schodištěm z 18. století, které navrhli architekti v režimu církevní moci a koloniálních peněz, je jako chtít po punkové kapele, aby zněla jako Händel. Jiný kontext, jiný účel, jiná doba. Pokud jste si nevšiml, baroko vzniklo jako estetické vyjádření náboženské dominance, často sponzorované otrokářskými impérii. To, co dnes tak obdivujete, je svým způsobem architektura útlaku – jen krásná. Plechovky jsou možná ošklivější, ale jsou svobodnější.

Navíc zpochybňovat současné umění jen proto, že „to přece zvládne každý“, je přesně ten typ myšlení, který by v roce 1917 vysvětloval, proč není Duchampův pisoár uměním. A víte, kdo dneska rozhoduje, co je důležité umění? Ne ti, co křičí „to zvládne každý“, ale ti, co pochopili, proč to tehdy udělal jen jeden.

2. Topol a „havlárna“
Ano, Jáchym Topol píše o narkomanech, outsiderech a lidském rozkladu. A ano, je to nepohodlné čtení – právě proto je to literatura. Co čekáte? Epično o vojácích z Donbasu? Čítankovou idylu pro morální rekreanty? Ludmila Pelikánová? 

Vaše označení „režimní literát“ je komické. Režimní byli ti, kteří psali oslavné básně o traktorech a SSSR, ne ti, kteří dneska dostávají grant na knihu, protože jejich jazyk má sílu, obrazotvornost a originalitu. Pokud chcete mluvit o skutečně režimní kultuře, podívejte se na svou vlastní ikonografii – Zeman, Klaus, Babiš, národovec s kytarou a dojem ze ztraceného dětství pod Husákem.

A ta Vaše slavná „havlárna“? Pokud Havlova kulturní síť tolik nenávidíte, co vlastně navrhujete místo ní? Nacionální folklorismus, historky z pivnice a mužné výkřiky o tom, jak „přesně to bejvávalo“?

3. Ad hominem: „stárnoucí gay“
To, že se potřebujete uchýlit k osobnímu útoku na základě domnělé sexuality, je učebnicový příklad kulturní bídy, kterou reprezentujete. Co je příště? Útok na cizí jména? Náznak, že Židé vládnou galeriím?

Především, viděl jste mou fotku? Vážně si myslíte, že se cítím jako stárnoucí muž? Myslím, že si do mě nejspíš promítáte sám sebe, protože v Česku se díky zakyslé kultuře stárne poměrně brzy. Pokud jde o Latinoameričany, my stárneme mnohem později. Nejenže mám stejné tělo jako ve třiceti, ale mám i stejné životní tempo a všichni moji boyfriendi jsou okolo třiceti let, což odráží nejen to, jak skvěle vypadám, ale i to, jak jsem mladý srdcem a chováním. Takže se stěží cítím jako stárnoucí gay a rozhodně na základě toho nemám žádný výsledek ve svých názorech. Vy jste naopak zřejmě velmi starý člověk - vaše mysl patří do 19. století.

Použít „stárnoucího gaye“ jako argument svědčí o tom, že Vaše maskulinita je tak křehká, že se rozpadá při pohledu na každého, kdo se nevejde do Vaší škatulky. Mimochodem, ano – v queer komunitách se cení mládí a krása. Stejně jako v každé chlap: posedlé vizuálem. Rozdíl je v tom, že queer lidé s tím umí žít bez mindráků. Což, zdá se, není Váš případ.

4. „Svět se mění – opačně, než si přejete“
To je možná Váš největší omyl. Svět se opravdu mění – směrem k větší diverzitě, větší individualitě, větší toleranci a větší kreativitě mimo rámec jedné pravdy a jednoho vkusu. To, že se Vám v tom světě nelíbí, ještě neznamená, že se otáčí špatným směrem. Znamená to jen, že jste si spletl vlak a teď nadáváte, že Vám nikdo nechce přidržet dveře do historie.

Své estetické a ideologické odpory máte plné právo vyjádřit. Ale když do nich mícháte latentní homofobii, kulturní povrchnost a pseudokonzervativní ublíženectví, nedivte se, že to zní ne jako „kritika havlismu“, ale jako zoufalý vřískot muže, který celý život žárlil na ty, kteří uměli něco vytvořit.

Fabiano Golgo

Pane Golgo, pusťte si toto video, jehož autor vše výborně shrnuje do 10 minut. Nic dalšího k "uprchlíkům" už nepotřebujete vědět:
https://www.youtube.com/watch?v=R62Gsgl6kL8

Vaše kulturní preference jsou projevem mysofilie - záliby v ohavnostech. Bylo opakovaně vědecky popsáno, proč je část homosexuálů takto zaměřena (typickým příkladem byl ten mizera Foucault) - homosexuální akt je svojí povahou vždy zahanbující a homosexuál se s tímto zahanbením snaží vyrovnat přijetím ohyzdnosti a zvrhlosti jako normy. Záměrně si pěstuje deviantní identitu tím, že odmítá vše vznešené, dobré a krásné. Orientuje se na nejpokleslejší konzum. Vyhledává ty nejrizikovější známosti. Doslova si libuje ve zlořádu velkoměsta i ve rmutu periferie...Jako inteligent pak planě glorifikuje šeredné, zatímco vše ušlechtilé chce strhnout z piedestálu; rád pokálí i rodinný erb, staletou kulturní práci předků hodlá zohyzdit a zesměšnit .

Naopak nadaní homosexuálové se snaží té špíně, zlu a surovostem uniknout sublimací do světa skutečného ryzího umění (ne pornografie či nihilismu ze starých plechovek!). Díky vysokému umění mnozí z nich překonají i strach ze stárnutí a ze smrti, který jejich plemeno jinak pronásleduje.

Jako dobrý příklad hodný následování lze uvést např.  nedávno zesnulého německého historika umění Carla Ludwiga Fuchse,
https://www.youtube.com/watch?v=FOpF0LwofQU
básníka Jeana Cocteaua
https://www.youtube.com/watch?v=bCchnOFETYA
nebo herce Richarda Chamberlaina
https://www.youtube.com/watch?v=E1GPGE1Y2wk

Velice Vám radím, pane Golgo, abyste se napříště ubíral spíše jejich cestou.

Doporučená četba pro Vás:
Stefan Zweig: Zmatení citů
Thomas Mann: Zpověď hochštaplera Felixe Krulla
Franz Kafka: Proměna
Otakar Dorazil: Vládcové v dějinách Evropy; Kroniky mluví; Květy nevadnoucí
Franz Werfel: Sjezd Abiturientů
Gustav Meyrink: Kabinet voskových figurín (Wachsfigurenkabinett); Preparát
Josef Aul: Dervíš na poušti
Stanislav Komárek: Evropa na rozcestí, dále jeho cestopisy, eseje z 90. let atd.
Emanuel Rádl: Západ a Východ
Josef Štolba: Ze západní Indie a Mexika
M. Šárecká-Radoňová: Z kulturních dějin lidstva
Richard Muther: Dějiny malířství
Josef Šusta: Dějiny Evropy v letech 1812-1870
Jakub Deml: Mé svědectví o Otokaru Březinovi
+v podstatě cokoliv od F.X. Šaldy, Vrchlického, Wolkera
Stanislav Holubec: Výměna elit
a vše od Jana Kellera, Petra Hampla a Petra Druláka

děkuji za další dávku kulturní hysterie, osobních urážek a dojmologie servírované v intelektuálním balení jako z roku 1938. Už dlouho jsem nečetl text, který by tak zoufale volal po Freudovi, sprše a tichém místě v přírodě.

Vaše obsesivní agenda, obalovaná do kulturní erudice
To, že svou posedlost sexualitou druhých balíte do seznamů knih, není důkazem vzdělanosti. Je to jen laciný způsob, jak se pokusit dodat intelektuální legitimitu něčemu, co je v jádru mizogynní, homofobní a patologicky resentimentální nářek muže, který si plete kulturu s osobními traumaty a masturbací nad minulostí.

Opravdu děkuji za linky na Chamberlaina a Jeana Cocteaua – mám je dávno přečtené, dokonce i v originále, ale je roztomilé, že si myslíte, že mě můžete „napravit“ skrze seznam doporučené četby jako na pionýrském táboře.

Diagnostická část: „Homosexuálové vyhledávají špínu“
Promiňte, ale kdo přesně tu má nezdravou fascinaci špínou, perverzí a „rmutem velkoměsta“? Váš text připomíná víc zápis z inkvizičního tribunálu než seriózní diskusi.

Nacpat do jediného odstavce Foucaulta, zahanbení, smrad, zlořád, smrt a staré plechovky je tak výživné, že bych to klidně otiskl jako umělecký manifest patologického resentimentu.

Je fascinující, jak přesně víte, co „homosexuálové cítí“. Mám podezření, že Vám toho někteří řekli víc, než jste chtěl slyšet – nebo víc, než byste přiznal. Jinak si Vaši posedlost nevysvětluji.

A teď jen mezi námi, pane Hořáku: být homosexuál je, z hlediska životního stylu, v mnoha ohledech jednoduše lepší obchod. Neplatím alimenty. Nemusím kupovat školní aktovky, řešit přijímačky ani financovat dětské ortodontisty. Můj rozpočet není sežrán neustálými náklady na „rodinný život“ definovaný nudou, kompromisy a frustrovanými manželkami. Díky tomu mám čas, prostředky i chuť na cestování, kulturu, kvalitní jídlo, a ano – i sex, o kterém většina heterosexuálních mužů může jen snít.

Váš ideál „ušlechtilého, sebezapírajícího Čecha“ většinou skončí jako opotřebovaný chlapík s pivním mozolem, který už v pětatřiceti ví, že manželství je tichá smrt a sex je jednou za čtvrt roku s někým, kdo se dívá na hodinky. My žijeme v kultuře, která staví mládí, krásu, volnost a tělesnost na piedestal – což je v mnoha směrech zdravější než žít v neustálém potlačení a přetvářce.

A ano – homosexuálové mají více sexu, a často i kvalitnějšího, než ti heterosexuální „nositelé morálních hodnot“. A protože sex není jen tělesný akt, ale potvrzení živelnosti, touhy, přijetí i osobní svobody – je logické, že homosexuálové bývají často vnitřně šťastnější, živější a duchaplnější. To, co Vy označujete za „zvrhlost“, je ve skutečnosti důkaz životní odvahy, autenticity a zdravého hedonismu. Jen lidé, kteří se celý život bojí svého vlastního těla, to neunesou.

Jediné, co je na homosexualitě skutečně obtížné, je občas se prokousat žlučovitými dopisy lidí, jako jste Vy – kteří, ač bez přiznání, už dávno pochopili, že z našeho světa víc svobody, radosti i sexu nikdy neukrojí.

Mimochodem, pane ****, nedá mi to — čím dál víc z Vašich textů cítím cosi jako projekci krize středního věku. Jako byste vkládal do mé osoby obavy, se kterými zápasíte Vy sám. Zahořklost, obviňování kultury, sexu, mladých, liberálů, deviantek, a samozřejmě homosexuálů… to vše působí jako zoufalý pokus přenést svůj vlastní strach z fyzického úpadku na jiné.

Já Vám ale musím sdělit něco překvapivého: žádnou krizi věku neprožívám. V těle necítím žádný rozdíl proti době před dvaceti lety – naopak. Moje energie je vyšší než kdy dřív, netrápím se malichernostmi, vím přesně, co chci a hlavně co už nechci. Přestal jsem žít podle cizích představ. A i ta závislost na vzhledu nebo značkových věcech – to všechno zbytečně vysává člověka ve dvaceti. S věkem přichází sebevědomí, klid a ostrost. A také, kupodivu – násobně větší libido.

Ano, čtete správně. Mám dnes asi trojnásobně víc sexu než ve třiceti. A to už tehdy jsem měl velmi aktivní život. Co se ale změnilo, je úroveň kreativity, svobody a radosti, která s tím přichází. Pokud si myslíte, že sexuální život geje s věkem končí – jste úplně mimo. Zjevně jste zaspal tak dvacet let.

A taky Vás zklamu v další Vaší představě: to, že gay komunita „uctívá mládí“, je dávno překonané klišé. V Praze je dnes víc podniků zaměřených na starší gaye – tzv. bears, daddies, mature crowd – než na ty mladé a „dokonalé“. A víte co? Mladí kluci tam chodí. A s očima dokořán. Protože v roce 2025 je snem mnoha mladých gayů mít „daddyho“ – muže se zkušeností, energií a sebedůvěrou, která se nedá koupit v žádném gymu ani u barbera.

Takže než mi příště začnete opět rozepisovat své teorie o „zanikající civilizaci“, zamyslete se, jestli náhodou netruchlíte nad vlastním životem – a nepřejete si ve skrytu duše mít alespoň zlomek svobody, vášně a tělesné radosti, kterou prožívám já. Bez viny, bez pokrytectví, bez zahořklosti.

YouTube jako poslední záchrana duševního světa
Váš odkaz na „všeshrnující video o uprchlících“ z YouTube je perla – 10 minut a hotovo. Tomu se říká hloubka studia, že? Ať žije doba, kdy lidé nahradili knihovnu náhodným mužem, co si koupil mikrofon a ví, že „to za Husáka nebylo“.

Připomínáte mi ty pány v tramvaji, co čtou Protiproud a myslí si, že Jan Amos Komenský by dnes volil Okamuru.

Pozlátko, ale duté
Ano, Váš seznam literatury je působivý – jako seznam knih, které jste kdysi zahlédl v Levných knihách a hned připsal na seznam „duchovní elity národa“. Kdybyste ale alespoň některé opravdu četl, věděl byste, že třeba Mann nebo Kafka by Vaše moralistické výlevy považovali za maloměšťácké běsnění nepochopeného náboženského nadšence.

Vaše chápání kultury jako „ohrádky, do které nepatří nic nepříjemného, tělesného, konfliktního či současného“ je opakem všeho, čím kultura kdy byla a je. 🤣😂😅😁😆

Shrnutí – zrcadlo, které odmítáte vidět
Pane ****, nejste obráncem kultury. Jste jejím hrobníkem.

Zakonzervovaná estetika, povýšené moralizování, zběsilý strach z těla, sexuality, jinakosti – to není kultura. To je duchovní sterilita v přestrojení za hodnoty. Nechcete chránit národ – chcete ho proměnit v neživou vitrínu pro Váš osobní sentiment.

Ale skutečná kultura… žije. A nevypadá podle toho, co si přejete Vy. A to Vás děsí.
Golgo

Pane Golgo, to je mi zase analýza, děkuji Vám za tak podrobný náhled do světa Vaší komunity. S těmi ženami a bezvýchodností života většiny ženatých mužů Vám musím dát zapravdu. Bohužel liberální systém roztočil tuto smrtící spirálu proti normálním mužům. A netýká se to ani zdaleka jen těch stárnoucích a ženatých. Jistě jste jako populární novinář slyšel o "hnutí" incelů. Je otázka, jak dlouho může taková společnost ještě fungovat, zejména, když selhává ve výchově dětí a dochází k úplnému kulturnímu přetržení. Už teď se blížíme stavu, kdy 1/3 lidí jsou různí psychopati napdající druhé a 1/3 jsou různí depresivní "závisláci". Je s podivem, jak Vy porůznu líčíte různé příznaky úpadku, útlaku, anomie, sociální dezorganizace atd., ale vůbec se Vám tato mozaika nespojí dohromady, natož, abyste hledal nějaká řešení (Tím nemám na mysli nějaké konspirace, ale také ne nekonečné manipulace a ohlupování liberálním mainstreamem nebo obviňování hnutími typu woke/green/ gender atd.).

Seznam literatury jsem vybral pozorně ze svých oblíbených knih, které buď
a) vypovídají o české národní kultuře, vzdělanosti a jejím světovém kontextu
b) z originálního českého hlediska se zabývají konfliktem kultur
c) dotýkají se vkusně a zasvěceně problému tzv. gay komunity

Ještě bych si dovolil připojit např. paměti Benvenuta Celliniho, film Hannibal a zejména povídku Stanley Ellina "Specialita šéfkuchaře". Doporučuji ke shlédnutí i její velmi dobrou adaptaci formou rozhlasové hry s hercem Josefem Somrem a dále TV inscenaci s hercem Lábusem (jeho jedna z mála velkých rolí, kromě potvorných figurek:
https://www.youtube.com/watch?v=11T3VORvrVc
https://www.youtube.com/watch?v=cRMcsP1nGc8&t=644s
Příběh "Specialita šéfkuchaře" může být interpretován jako metafora/ podobenství o
a) vztahu starého a mladého homosexuála (Mr. Laflair a Mr. Costain)
b) vztahu gay komunity a uprchlíků (šéfkuchař Sbirro a jeho crew).

Ach, pane ****, jsem rád, že jsme se konečně dostali ke kořenům Vaší hluboké existenciální úzkosti – tedy k fenoménu incelů a „smrtící spirále proti normálním mužům“. Váš tón stále více připomíná poslední monolog císaře Nerona – v obležení, v županu, se sklenkou otráveného vína, a samozřejmě s celou svou osobní knihovnou rozestavenou kolem jako ochranný kruh proti realitě.

Je pozoruhodné, jak bolestně Vás dráždí samotná existence lidí, kteří žijí jinak než Vy – a přitom jsou šťastní. To se totiž do Vašeho světového názoru nehodí. Tam je přece štěstí vázáno výhradně na „národní kontinuitu“, „vznešené ideály“ a „dobře vychované děti“, které, jak se zdá, dnes už ani samy nechtějí být vychovávány tak, jak si Vy představujete.

Zatímco Vy cítíte krizi systému a blížící se apokalypsu, já kolem sebe vidím něco úplně jiného – rozpad pokryteckých rolí, osvobození lidí od kulturního diktátu a možnost žít s radostí i bez nutnosti se stylizovat do ušlechtilé sochy předků. A víte co? To není úpadek. To je vývoj.

Vaše literatura, kterou mi opakovaně podsouváte jako elixír proti mé deviaci, je v mnohém krásná – jen škoda, že ji používáte jako zbraň místo mostu. Přesto děkuji za doporučení – zrovna Cellini mě baví. Velký egomaniak, promiskuitní, výbušný a s nápadně barvitým vztahem k mužům... myslím, že právě on by se mnou v baru náramně rozuměl. A rozhodně bych ho nepodezíral z toho, že tajně touží po vepřové konzervě a televizním pásmu o dějinách české heraldiky.

A jestli Vám rozhlasové hry s Lábusem připadají jako zasvěcený vhled do „problematiky gay komunity“, pak chápu, proč si myslíte, že konec civilizace klepe na dveře. Mě osobně mnohem víc osloví životní příběhy živých, radostných, odvážných lidí – ne alegorická kázání v metaforách o kanibalismu. Vy si z gay světa vybíráte jen to, co potvrzuje Vaši úzkost. Já v něm žiju. A místo moralizování si ho užívám – smíchem, sexem, láskou, upřímností a svobodou.

Jestli si opravdu myslíte, že tohle všechno je známka úpadku, pak Vám nezbývá než se modlit, aby to s Vámi do civilizační tmy padalo co nejpomaleji. Já mezitím půjdu na večeři s mladým krásným klukem, který miluje starší muže a který umí víc citovat Kanta než Vy Rádla. A ano, po večeři zřejmě přijde i ta "sociální dezorganizace", o které tak rád píšete. V praxi je totiž mnohem zábavnější než ve Vaší teorii.

S pozdravem,

Golgo