Izraelské ústupky v oblasti pomoci pouze nabízejí obyvatelům Gazy minimální přežití pod izraelskou kontrololu
6. 8. 2025
čas čtení
7 minut
Aby odvrátil mezinárodní pobouření, je izraelský postup jasný: udržet si dostatečnou kontrolu, aby mohl beztrestně zabíjet, a poskytnout určité množství pomoci, aby při tom vypadal humánně, píše izraelský list +972
V
posledních několika týdnech se stalo nemožný, ignorovat záběry
přicházející z Gazy, a to i pro nejvěrnější spojence Izraele. Vyhublé
děti, novorozenci umírající na dehydrataci a zprávy o dospělých
kolabujících z hladu se dostaly na titulní stránky novin po celém světě.
Více než 100 významných humanitárních organizací podepsalo společné
prohlášení, v němž vyzývají k „rozhodným krokům“ k ukončení blokády,
zatímco Světový potravinový program OSN varoval, že třetina obyvatel
Gazy je již několik dní bez jídla. Dokonce i celebrity, které se dva
roky nevyjádřily k pokračujícím útokům Izraele na Gazu, se cítily
povinny odsoudit jejich poslední fázi.
Několik západních vlád, které se obvykle zdráhají otevřeně kritizovat Izrael, začalo vydávat prohlášení vyjadřující znepokojení a vyzývající k neomezenému proudu pomoci. Británie a Francie se připojily k tomuto sboru – Francie navíc oznámila, že uzná palestinský stát – a dokonce i americký prezident Donald Trump nyní veřejně odsoudil izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a označil situaci v Gaze za „skutečný hladomor“.
Jakékoli uvolnění izraelské blokády enklávy je vítáno, zejména po týdnu, během kterého desítky Palestinců zemřely hlady. Přestože se do pásma opět začalo dostávat malé množství potravin pro 2 miliony lidí trpících těžkou podvýživou, tento krok se jeví spíše jako strategické rozhodnutí než jako gesto dobré vůle ze strany Izraele – snaha odvést pozornost od rostoucího mezinárodního pobouření, aby mohl Izrael pokračovat ve vyhlazování Gazy. To izraelští ministři otevřeně přiznali v květnu, kdy Izrael mírně uvolnil dvouměsíční blokádu pásma, a totéž dělají i nyní.
Konečná změna izraelské politiky přišla jen několik hodin po krachu posledního kola jednání o příměří mezi Izraelem a Hamasem v Dauhá. Načasování nebylo náhodné: bez vyhlídky na příměří a s eskalací vojenské kampaně v Gaze potřeboval Izrael změnit rétoriku. Povolení dodávek pomoci, byť omezené, bylo koncipováno jako způsob, jak předvést odpovědnost a zároveň pokračovat v cíli učinit pásmo neobyvatelným. Humanitární pomoc se v tomto kontextu stává jak štítem proti kritice, tak dalším nástrojem nadvlády.
„Nechají nás jíst, abychom před kamerami neumřeli hlady.“
Zatímco obnovení pomoci bylo prezentováno jako záchranné lano, její rozsah zůstává naprosto nedostatečný. Podle OSN potřebuje Gaza denně 600–800 nákladních vozů s pomocí, aby byly pokryty základní potřeby. Včera, první den nového systému, však do pásma vstoupilo pouze 73 nákladních vozů a tři letecké zásilky, jejichž celková nosnost odpovídala pouze dvěma dalším nákladním vozům. Ačkoli jsou letecké zásilky vizuálně působivé, pokrývají jen zlomek toho, co je potřeba, a často dopadají do nebezpečných nebo nepřístupných oblastí, kde dokonce zabíjejí Palestince, když se padáky úspěšně neotevřou.
A zatímco v posledních týdnech dominovaly titulky novin zprávy o potravinách, zhroutily se i další základní pilíře života v Gaze, často s mnohem menší pozorností. Nedostatek vody dosáhl katastrofálních rozměrů poté, co Izrael vyřadil z provozu téměř všechny odsolovací zařízení v Gaze, a to buď bombardováním, nebo omezením dodávek paliva. Podzemní zdroje vody jsou stále více znečištěné a statisíce lidí jsou odkázány na špinavou vodu plnou bakterií, která představuje vážné zdravotní riziko, zejména pro děti. Agentury OSN varují, že v přeplněných útulcích a uprchlických táborech se již šíří nemoci přenášené vodou.
Elektřina je stále téměř nedostupná. Od října 2023 je pásmo Gazy ponořeno do téměř úplné tmy, s pouze sporadickým přístupem k solárním bateriím nebo generátorům na palivo, které jsou v důsledku zesílené blokády také na pokraji vyčerpání. Internetové připojení mezitím téměř zmizelo: již tak křehká telekomunikační infrastruktura Gazy byla zničena útoky a nyní je nefunkční, což izoluje lidi od sebe navzájem i od vnějšího světa. Někteří obyvatelé Gazy našli omezená řešení – používají pašované E-SIM karty připojené k egyptským nebo izraelským sítím, když je na krátkou dobu dostupný signál, nebo sdílejí vzácné satelitní připojení prostřednictvím nevládních organizací a novinářů. Tyto prchavé signály poskytují jen dostatek šířky pásma pro odeslání hlasové zprávy, obrázku nebo krátkého videa.
Navíc, zatímco píšu tento článek, Izrael každý den zabíjí desítky Palestinců v humanitárních centrech v Gaze a izraelské tanky pokračují v postupu do centrálních částí Gazy, které dosud byly ušetřeny nejhorších bombardování, a tlačí Palestince do stále se zmenšujícího úzkého pruhu enklávy. V tomto světle se zjevná změna postoje Izraele k humanitární pomoci příliš nemění: pomoc možná dorazí, ale stejně tak i granáty.
Pro ty, kteří nesou hlavní nápor izraelského útoku, je obnovení pomoci pouhým přežitím na vodítku. „Nechají nás jíst, abychom před kamerami neumřeli hlady,“ řekla mi Nihal, matka žijící v uprchlickém táboře Nuseirat v centrální Gaze, která si přála uvést pouze své křestní jméno. „Stále usínáme za zvuku dronů a probouzíme se za zvuku výbuchů.“
Zdroj v angličtině ZDE
255
Diskuse