Krátkodobě mohou cla Americe přilepšit ve federálním, těžce deficitním rozpočtu. Stovky tisíc firem, které se v dodavatelském řetězci podílejí na tom, že výsledně putuje zboží do USA, se nemohou přeorientovat ze dne na den. Zatnou zuby, někde něco pošetří, o něco sníží ceny i svou marži, druhou (někdy větší, jindy menší) část pak zaplatí američtí spotřebitelé. Zřejmě utrpí finanční ztráty. Ale začnou pracovat na jiném řešení - takovém, které zemi, ve které teď panuje Král Blázen, vynechají ze svých plánů. Koneckonců bez Ameriky pořád na světě zbývá 6.6 miliardy dalších zákazníků... 

Dlouhodobě to Ameriku poškodí. U zemědělských produktů je to úplně typické: tam je výrobní cyklus dán kalendářem a ne počtem fabrik, plánuje se dlouho dopředu. Produkce velkých farem a výrobců je kontraktovaná roky dopředu - přináší to totiž jistotu oběma stranám. U výrobních firem je to trochu flexibilnější, ale i zde je výrobní proces vyladěný na extrémně vysoké "flow", na tok produktů od surovin přes komponenty přes výsledný produkt až k rukám spotřebitele. Málokdo si umí představit, jak brutálně je toto vyladěné na efektivitu, jejímž výsledkem jsou nízké ceny na pultech (tlak na ceny je enormní a vždycky bude). I tohleto má ale stejný háček: flow musí být spolehlivý, předvídatelý, stálý, dlouhodobě dohodnutý. Jede se na vysokých objemech a malých maržích - cokoli, co do toho náhle hodí vidle (jako jsou Trumpova cla), vymaže zisky a vytvoří ztráty. A to nikdo nechce. 

Pro Čínu, ale i pro evropské země je toto, jak už jsem psal vícekrát, historická příležitost. Vyřadit zešílevší Ameriku ze svých plánů, obejít ji, stát se součástí value chainu, vyrábět, kompletovat, distribuovat, prodávat. Čína toto pochopila okamžitě: myslím, že ze zvolení Trumpa musí v Pekingu bouchat šampaňské každý den. A reaguje okamžitě a strategicky: posichruje si dodávky a ještě navíc získá země, které jí budou nakloněny obchodně... i diplomaticky. 

Evropa taky koná. Není ale totalitním státem jako je Čína, takže nemůže činit

jednotná rozhodnutí za celý kontinent (malé připomenutí, jak by větší úroveň integrace EU opět pomohla!), rozhodnutí jsou na jednotlivých firmách. Vím z první ruky, že firmy už konají, takže Evropa nespí. Jen to není tak efektní jako tato čínská rozhodnutí. Přesto by bylo fajn, aby i administrativa EU v tomto působila podpůrně ve vztahu k producentským zemím třetího světa. Na konci dne je vždy smlouva firma-firma, ale s podporou vlád či vlády na jedné a EU na druhé straně to jde snáze.