Odhaleno: Izraelská armáda ve svých vlastních údajích uvádí, že při jejích útocích v Gaze zahynulo 83 % civilistů

22. 8. 2025

 
Tento zjevný poměr civilistů a bojovníků mezi mrtvými je v moderní válce extrémně vysoký, a to i ve srovnání s konflikty známými bezohledným zabíjením, jako jsou občanské války v Sýrii a v Súdánu.

„Tento podíl civilistů mezi zabitými je neobvykle vysoký, zejména vzhledem k tomu, že se to děje již tak dlouhou dobu,“ uvedla Therése Pettersson z Uppsala Conflict Data Program, který sleduje civilní oběti po celém světě. „Pokud vyberete konkrétní město nebo bitvu v jiném konfliktu, můžete najít podobné poměry, ale celkově je to velmi vzácné.“

V globálních konfliktech sledovaných UCDP od roku 1989 tvořili civilisté větší podíl mrtvých pouze v Srebrenici – i když ne v bosenské válce jako celku –, při genocidě ve Rwandě a během ruského obléhání Mariupolu v roce 2022, uvedla Petterssonová.

Mnoho odborníků na genocidu, právníků a aktivistů za lidská práva, včetně izraelských akademiků a aktivistických skupin, konstatuje, že Izrael páchá genocidu v Gaze, a jako důkaz uvádějí masové zabíjení civilistů a umělé vyhladovění.

Izraelská armáda existenci databáze ani údaje o úmrtích členů Hamásu a PIJ nezpochybnila, když ji o komentář požádaly Local Call a +972 Magazine. Když Guardian požádal o komentář k těmto údajům, mluvčí uvedl, že se rozhodli „přeformulovat“ svou odpověď.

Krátké prohlášení zaslané Guardianu se přímo nezabývalo otázkami týkajícími se databáze vojenského zpravodajství.

Uvedlo, že „údaje uvedené v článku jsou nesprávné“, aniž by upřesnilo, které údaje izraelská armáda zpochybňuje. Dále uvedlo, že čísla „neodrážejí údaje dostupné v systémech IDF“, aniž by upřesnilo, o které systémy se jedná.

Mluvčí neodpověděl na otázku, proč armáda poskytla různé odpovědi na otázky týkající se jednoho souboru údajů.

Databáze uvádí 47 653 Palestinců považovaných za aktivní členy vojenských křídel Hamásu a PIJ. Je založena na údajných interních dokumentech těchto skupin zabavených v Gaze, které Guardian neviděl ani neověřil.

Několik zpravodajských zdrojů obeznámených s databází uvedlo, že armáda ji považuje za jediný autoritativní seznam obětí mezi militanty.

Armáda také považuje údaje ministerstva zdravotnictví v Gaze za spolehlivé, jak uvádí Local Call, a bývalý šéf vojenské rozvědky se o ně nedávno opíral, i když izraelští politici tyto počty pravidelně odmítají jako propagandu.

Obě databáze mohou počty obětí podhodnocovat. Ministerstvo zdravotnictví v Gaze uvádí pouze osoby, jejichž těla byla nalezena, nikoli tisíce pohřbených pod troskami. Izraelská vojenská rozvědka nemá přehled o všech úmrtích militantů ani o všech nových rekrutech. Tyto databáze však izraelští důstojníci používají pro válečné plánování.

Izraelští politici a generálové uvádějí různé počty zabitých militantů, které dosahují až 20 000, nebo tvrdí, že poměr civilistů k bojovníkům je pouze 1:1.

Vyšší počty uváděné izraelskými úředníky mohou zahrnovat civilisty s vazbami na Hamás, jako jsou vládní úředníci a policisté, i když mezinárodní právo zakazuje útočit na osoby, které se neúčastní bojů.

Pravděpodobně zahrnují i Palestince, kteří nemají žádné vazby na Hamás. Izraelské jižní velení povolilo vojákům hlásit osoby zabité v Gaze jako militanty bez identifikace nebo ověření.

„Lidé jsou po smrti povýšeni na teroristy,“ řekl jeden zdroj z tajných služeb, který doprovázel jednotky v terénu. „Kdybych poslouchal brigádu, dospěl bych k závěru, že jsme zabili 200 % členů Hamásu v této oblasti.“

Itzhak Brik, generál ve výslužbě, řekl, že izraelští vojáci si byli vědomi toho, že politici zveličují počet obětí Hamásu. Brik byl na začátku války poradcem premiéra Benjamina Netanjahua a nyní patří k jeho nejostřejším kritikům. „Mezi oznámenými čísly a skutečností není absolutně žádná souvislost. Je to jen jeden velký bluf,“ řekl.

Brik velel izraelským vojenským akademiím a uvedl, že je v kontaktu s aktivními důstojníky. Popisoval setkání s vojáky z jednotky, která identifikovala Palestince zabité v Gaze, kteří mu řekli, že „většina z nich“ byli civilisté.

I přesto, že velká část Gazy byla zničena a desítky tisíc lidí zabito, tajná databáze uvádí téměř 40 000 lidí, které armáda považuje za militanty a kteří jsou stále naživu.
 
Odhady obětí ze strany členů Hamásu a PIJ také naznačují, že izraelští představitelé ve veřejných prohlášeních nadhodnocují počet militantů, uvedl palestinský analytik Muhammad Shehada.

Do prosince 2024 bylo podle členů těchto skupin zabito odhadem 6 500 lidí z vojenských a politických křídel obou skupin. „Izrael rozšiřuje hranice, aby mohl každého člověka v Gaze označit za člena Hamásu,“ řekl. „Všechno je to zabíjení v daném okamžiku z taktických důvodů, které nemají nic společného s likvidací hrozby.“

Podíl civilních obětí mezi mrtvými se od května, kdy se Izrael pokusil nahradit OSN a humanitární organizace, které během války zásobovaly Palestince, mohl ještě zvýšit. Izraelské síly zabily stovky lidí, kteří se pokoušeli získat jídlo z distribučních center v vojenských zakázaných zónách.

Nyní hladovějící přeživší, kteří byli již tak nuceni žít na pouhých 20 % území, dostali rozkaz opustit sever, protože Izrael se připravuje na další pozemní operaci, která bude mít pravděpodobně katastrofální důsledky pro civilisty.

Rozsah zabíjení byl částečně způsoben povahou konfliktu, uvedla Mary Kaldor, emeritní profesorka LSE, ředitelka Conflict Research Programme a autorka vlivné knihy New Wars o válčení v období po studené válce.

Mezinárodní humanitární právo bylo vytvořeno na ochranu civilistů v konvenčních válkách, v nichž státy nasazují vojáky, aby se střetli na bojišti. To je stále do značné míry modelem ruské války na Ukrajině.

V Gaze Izrael bojuje s militanty Hamásu v hustě osídlených městech a stanovil pravidla boje, která jeho silám umožňují zabíjet velké množství civilistů při útocích i na militanty nízké hodnosti. „V Gaze se ve skutečnosti nejedná o boje, ale o kampaň cílených vražd, které jsou prováděny bez ohledu na civilisty,“ uvedla Kaldorová.
 
Podíl civilistů mezi mrtvými v Gaze byl podle ní srovnatelný s nedávnými válkami v Súdánu, Jemenu, Ugandě a Sýrii, kde byla většina násilí namířena proti civilistům. „Jsou to války, ve kterých ozbrojené skupiny mají tendenci vyhýbat se bojům. Nechtějí proti sobě bojovat, chtějí ovládnout území a dělají to zabíjením civilistů.

Možná je to stejné i v případě Izraele a tento model války [v Gaze] je o ovládnutí obyvatelstva a kontrole území. Možná bylo cílem vždy násilné vysídlení.“

Izraelská vláda tvrdí, že válka je sebeobranou po útocích Hamásu ze 7. října 2023, při nichž zahynulo 1 200 lidí.

Politici a vojenští představitelé však pravidelně používají genocidní rétoriku. Generál, který vedl vojenskou rozvědku na začátku války, prohlásil, že za každého člověka zabitého toho dne musí zemřít 50 Palestinců, a dodal, že „teď už nezáleží na tom, jestli jsou to děti“. Aharon Haliva, který odstoupil v dubnu 2024, v nahrávkách odvysílaných tento měsíc v izraelské televizi uvedl, že masové zabíjení v Gaze je „nezbytné“ jako „vzkaz budoucím generacím“ Palestinců.
 
Mnoho izraelských vojáků dosvědčilo, že všichni Palestinci jsou v Gaze považováni za cíle. Jeden z vojáků, který byl letos nasazen v Rafahu, uvedl, že jeho jednotka vytvořila v písku „imaginární čáru“ a střílela na každého, kdo ji překročil, včetně dvou dětí a jedné ženy. Stříleli, aby zabili, ne aby varovali, řekl. „Nikdo nemířil na nohy“.

Neta Crawfordová, profesorka mezinárodních vztahů na Oxfordské univerzitě a spoluzakladatelka projektu Costs of War, uvedla, že izraelská taktika znamená „znepokojivé“ opuštění desítek let praktik vyvinutých na ochranu civilistů.

V 70. letech minulého století donutila veřejná odezva na americké masakry ve Vietnamu západní armády změnit způsob boje. Nové politiky byly sice nedokonalé, ale odrážely snahu omezit škody na civilistech, což podle ní již není součástí izraelské vojenské strategie.