Co bylo neuspokojivé na nedělní demonstraci
3. 2. 2026
čas čtení
7 minut
Jan Bělíček:
Čtu hodně kritiky – a často oprávněné – na nedělní demonstraci v
Praze. Možná jsem příliš velký cynik, ale ani na mě vůbec nefungují
slova o morálce, slušnosti a dobrotě. Mám samozřejmě rád slušné a
morální lidi, ale do slušnosti si každý z nás projektuje své vlastní
představy a je otázka, co by v politice měla vlastně znamenat. I tak
jsem ale rád, že demonstrace proběhla a že na ní přišel tak obrovský
počet lidí, přestože byla svolaná velmi narychlo. Je skvělé vidět, kolik
lidí trápí Macinka na ministerstvu zahraničí, zmocněnec Turek a zcela
mimo realitu se pohybující lidé jako Ševčík, Rajchl a mnozí další. Mně
vadí taky a všechny do jednoho považuju za krajní pravičáky a fašisty a
nikoho takového v čele státu nechci. Jsem rád, že v tom nejsem sám. To
je asi ten nejdůležitější význam demonstrací, přestože si často říkáme,
že jsou zbytečné a k ničemu – vidět, že ani ostatním nejsou tyto věci
lhostejné a že jdou svůj názor vyjádřit i v současných mrazech.
Chtěl bych tady ale naznačit několik bodů, které v neděli na demonstraci nezazněly a zaznít by podle mě měly, protože spojují zájmy českých liberálů, levičáků i dalších lidí, kteří to s touto zemí myslí vážně. Přes všechnu kritiku jsem totiž přesvědčený, že s těmi lidmi, kteří v neděli stáli na náměstí a protestovali, máme mnoho společného a měli bychom tyto společné body zdůrazňovat. Na nedělní demonstraci toho předně nezaznělo tolik, kolik bych si představoval, o Donaldu Trumpovi a o tom, jakou hrozbu jeho vláda představuje pro evropský projekt. Nikdo se nepozastavil nad tím, že Babiš, ani Macinka nepodpořili Grónsko v jejich sporu s Donaldem Trumpem. Nikdo nepromluvil o tom, že Andrej Babiš o Trumpovi, který nechává momentálně zabíjet a mrzačit lidi v ulicích amerických měst, v listopadu 2024 prohlásil, že je „největší patriot ze všech“ a že Babišova eurofrakce Patrioti pro Evropu je otevřeným Trumpovým spojencem v Evropě.
Nikdo nemluvil o tom, že zatímco Babiš dál sní o sympatiích amerického prezidenta a raději se k jeho krokům nijak nevyjadřuje, aby ho náhodou nenaštval, jiní evropští politici už začínají plánovat, jak posílit evropskou bezpečnost a ekonomiku takovým způsobem, aby Evropa nebyla Trumpem snadno vydíratelná. Všem je jasné, že poklidné vztahy se Spojenými státy jsou minulostí – tedy až na Babiše, Macinku, Turka a spol., pro které je Donald Trump stále nedostižným politickým vzorem. Z východu se blíží hrozba Ruské federace, ze západu vydírání Donalda Trumpa a jeho nároky na území evropských států. Co bude v této situaci dělat Andrej Babiš? Nejspíš vůbec nic.
Pravdou ovšem je, že řada evropských politiků dnes mluví o hlubší integraci jádrových zemí Evropské unie tak, aby mohly postupovat jednotně a mohly společně čelit hrozbám, které nový světový řád vytváří. Nedokážu si představit, že s klausovskými Motoristy a pro-ruským SPD v takovém evropském projektu budeme. Měli bychom tedy skutečně vést debatu o tom, co chce naše vláda dělat, do jakého kontextu nás chce zavřít a jak chce uchránit suverenitu naší země v novém mezinárodním řádu, kde vládne právo silnějšího. Bude spoléhat na to, že se Trump dobře vyspí a rozhodne se nás neobětovat? Samé otázky.
Měli bychom se taky konečně pořádně bavit o českých miliardářích, kteří nám skrze své politické projekty postupně ukradli stát. Logicky bychom se měli bavit o Andreji Babišovi, ale také o Pavlu Tykačovi, jehož peníze pomohli lidem jako Petr Macinka k moci. Musíme nastavit jasná pravidla a mechanismy pro to, aby nejbohatší v budoucnu nemohli takto brutálně ovlivňovat nejvyšší politiku v naší zemi. Řešení tohoto problému je politické a v české politice se o tomto tématu mluví stále málo nebo vůbec. Vstup boháčů do politiky je celosvětový trend a nejvíce patrný je aktuálně opět ve Spojených státech, kde se celá vláda točí kolem toho, jak pomoci největším americkým korporacím a jak by bylo možné americkým miliardářům přihrát ještě nějaké miliardy dolarů navíc, případně jak zlomit evropské regulace, aby se zde mohli chovat jako doma.
Mně osobně se taková politika hnusí a jde proti všemu, co bych od politiky očekával a my se bohužel k americkému scénáři hodně přibližujeme. Věřím, že s protestujícími Chvilkařemi bychom se mohli třeba shodnout na tom, že je v Česku potřeba vytvořit férové společenské i hospodářské prostředí, v němž má šanci uspět každý a kde nerozhodují jen klientelistické vazby a politické krytí. Že chceme bojovat proti monopolům, za funkční stát, který je schopný svým občanům pomáhat v nesnázích, kvalitní a všeobecně dostupné vzdělání, bezplatnou a kvalitní zdravotní péči pro všechny, zajištění důstojných pracovních podmínek pro všechny, kteří chtějí a mohou pracovat. Všechny tyto principy na evropském projektu hrozně rozčilují Donalda Trumpa, J. D. Vance a další členy Trumpovy administrativy a přejí si jejich konec. Vliv nejbohatších lidí na českou politiku a jejich sebeobohacování se na úkor státu jde přímo proti těmto principům. Bez vyřešení těchto problémů se bohužel vůbec nikam neposuneme.
Hlavní část kritiky aktivit Milion chvilek pro demokracii podle mě vychází z toho, že je tento projekt až příliš spojený s vládou Petra Fialy, který Chvilkám do velké míry vděčí za to, že se stal premiérem. A řadu lidí také rozčiluje neschopnost Chvilkařů podívat se jasně a kriticky na chyby, které minulá vláda udělala, a nahnala tak voliče do náruče krajní pravice. České politice poslední roky dominují dva hlavní politické bloky: autoritářský (který reprezentuje ANO a krajní pravice) a pravicově neoliberální (který reprezentují STAN, ODS, TOP 09 a významná část Pirátů).
Pokud si přejeme nějakou zásadní proměnu české politiky, je potřeba vytvořit alternativu k těmto dvěma dominujícím blokům. To znamená oslovit lidi z jednoho i druhého tábora a nabídnout jim společenskou vizi, která je zaujme a která nebude stále dokola opakovat jen nefungující recepty. Jen tak je možné českou politiku přerámovat a změnit. Ta alternativa se může rodit i během protestů proti fašistům v aktuální vládě.
Každý zdravě uvažující člověk by chtěl Česko pevně ukotvené v evropském prostoru, které se nemusí bát výhrůžek Trumpa, ani Putina. Babišova vláda nás bohužel od takového Česka aktuálně vzdaluje, a proto jsem rád, že se proti tomu ozvalo takřka sto tisíc lidí v pražských ulicích. Jen by bylo dobré se posunout od slušnosti a morálky ke konkrétním vizím toho, v jaké společnosti chceme žít a jak toho můžeme dosáhnout. A rozhodně nezapomínat na to, že svět, tak jak jsme ho znali, se radikálně mění a že Česko rozhodně není a nebude izolovaný ostrov uprostřed ničeho.
744
Diskuse