Kryptofašistická rétorika a zároveň Izrael jako vzor
7. 9. 2026
/
Bohumil Kartous
čas čtení
4 minuty
AfD představuje novou kolekci extremismu pro nadcházející sezonu aneb zapomeňte na hranice někdejších ideologií a historických animozit. Vše běží na principu hlubinné xenofobie a sobectví vytěžované prostřednictvím algoritmů.
Německá zpravodajská služba BfV označila AfD, stranu, která drtivě zvítězila ve státních volbách v Sasku - Anhaltsku, jako krajně pravicově extremistickou. Bylo by dobré pochopit, co to znamená v kontextu současného světa, neboť tento typ extremismu významně ohrožuje současnost a budoucnost demokracie v euroatlantickém prostoru.
Český uhel pohledu je jednodušší díky vysoké míře shody, kterou AfD má s politickým businessem Tomia Okamury, alespoň ve vnějších projevech:
- antiimigrační demagogie a hledání “konečných řešení”
- xenofobie orientovaná na různé další menšiny
- boj proti udržitelným formám energetiky
- falešný pacifismus
- ochota kolaborovat s nepřátelským Ruskem
Shoda mezi AfD a různými populisticko - extremistickými subjekty v Česku (nejen SPD, ale i Motoristé nebo Stačilo) je krom exploatace xenofobie do značné míry postavena na vytěžování sentimentu posttotalitní mentality. V Německu se dokonce používá termín „ostalgie“, který spojuje dohromady nostalgii a východ (německy “ost”), jímž se označuje právě tento druh sentimentu deformovaného prostřednictvím fragmentovaného a k manipulacím stvořeného algoritmizovaného informačního prostředí do kvazi politického programu. Mimochodem, leader AfD v Magdeburku jezdil během kampaně na skútru ze socialistické éry…
Existují samozřejmě odlišnosti dané různými kulturně historickými trajektoriemi. Ostalgie jako volání po „světu, který byl v pořádku“, v sobě nutně musí snoubit jak éru podřízenosti SSSR, tak postnacistickou pachuť porážky v části Německa, v níž společnost neprošla autentickou katarzí a přiznáním si vlastní viny za holocaust a další hrůzy druhé světové války. Proto je také AfD významně úspěšnější na území bývalé NDR.
Pravicový extremismus současnosti má ale svá významná specifika. Jak poukazuje Lars Rensmann, politolog z Pasovské univerzity, v článku The Jerusalem Post, AfD dokáže jedním dechem skloubit:
- relativizaci nacistické minulosti ve jménu „národní hrdosti“ (což má vést k omezení výchovy k demokratickému občanství, nebit vzdělávací systém v Německu je významně podřízen politickému rozhodování jednotlivých spolkových zemí),
- vytěžování původně antisemitských konspirací, které transformovaly do generalizací o „globalismu“, světových elitách a zákulisních finančních silách
- a transparentní dávání Izraele za vzor pro „boj s muslimskou imigrací“.
Je nutné si na tomto příkladu uvědomit, že extremismus současnosti nekopíruje hranice historických ideologií a spojenectví či nepřátelství. Antisemitismus AfD je zároveň antiislamismem i nenávistí vůči lidem s odlišnou sexuální orientací, je v zásadě akcelerovanou všeobecnou xenofobií, poháněnou posttotalitním sentimentem a zbytnělou destrukcí odpovědnosti za to, co hraničí s mým vlastním zájmem jako mocné reziduum totality, je tmářstvím, které dokonale zapadá do představy o „normálním světě“, k jemuž je třeba se vrátit. Toto sobectví a omezenost rake vedou k legitimizaci „mírového řešení“ ruské agrese proti Ukrajině, figury promptně poskytnuté ruskou propagandou, protože dokonale ladí s vnitřním přesvědčením nepomáhat a nechat bližního vykrvácet, jelikož v totalitě i taková pomoc může mít nepříznivé důsledky pro toho, kdo pomáhá (nehas, co tě nepálí).
Toxicita této formy extremismu je nebezpečná v algoritmické podlézavosti a ve snaze urvat si pro sebe status demokracie (Okamurovy politické hrnce to mají dokonce v samotném názvu). Představa, že když znormalizujeme extremismus a rozevřeme Overtonovo okno politice přijatelnosti, tak se takové subjekty deradikalizují je zoufale hloupá. Stačí se podívat na jednání extremistických nominantů v české vládě: čistky, systematická destrukce demokratických principů a ohrožování funkčních mezinárodních vazeb demokratických superstruktur.
Jediné řešení je mobilizace demokratických sil ve společnosti a odmítnutí extremizmu ve volbách. A je pouze na demokratických společnostech Evropy, jestli se na takový odpor zmůžou.
383
Diskuse