Invitation to a lecture: Karel Čapek, Democracy and the Human Condition
14. 9. 2026
Závan z minulosti
14. 9. 2026 / Jan Čulík
čas čtení
2 minuty
Jak informujeme zde na jiném místě, ve středu 23. září od 16 hodin středoevropského času bude na Glasgow University přednáška Kláry Kudlové a Michelle Woods o recepci některých Čapkových děl v anglosaském prostředí. Bude to v angličtině a bude to přístupné i online. Kdo má zájem, můžete se k účasti na této přednášce registrovat.
Dr. Klára Kudlová cestuje do Skotska, protože tam bude především dělat výzkum o milovaném skotském básníku Edwinu Muirovi. Napadlo mě, že ji upozorním na článek, který o svých zkušenostech s Edwinem Muirem napsal můj otec, dr. Jan Čulík senior (1925-1995), který ho v Praze v letech 1945-1948 znal a chodil na jeho přednášky. Jde o přednášku, kterou můj otec přednesl v Glasgow na konferenci Scotland and the Slavs v roce 1990 a která posléze vyšla ve sborníku, věnovaném této konferenci.
Než jsem článek poslal Kláře Kudlové, znovu jsem si ho po letech přečetl.
Velmi mě zaujal jako závan z minulosti. Obsahuje náznaky celé řady traumatických zkušeností, které Češi zažili během dvacátého století. je to podle mě pozoruhodně živým svědectvím o atmosféře v Česku v letech 1945-1949, ale také v roce 1990, kdy byl tento článek napsán.
Mimpo jiné, z přednášky je zjevné, že můj otec nemohl v roce 1950 podat svou doktorskou práci, protože na něho řval na filozofické fakultě profesor Zdeněk Vančura, že v ní nemá žádné citace z Marxe, Stalina a Lenina. Doktorát můj otec obdržel až v roce 1968.
Protože byl můj otec nekomunista, nemohl nikdy dělat práci vysokoškolského učitele, ale protože znal několi jazyků, zaměstnávali ho v zahraničním obchodě. Paradoxně pak v čedesátých let zjezdl jako zástupce československých státních obchodních zájmů celý svět.
Taková drobnost, proč byl mimo jiné velmi spokojen, že dostal v roce 1968 za svou doktorskou práci z roku 1950 konečně doktorský titul. Před tím ho totiž v práci k jeho vzteku oslovovali "soudruhu Čulíku". Po získání doktorátu, i v normalizačních husákovských sedmdesátkách a osmdesátkách, "soudruh" z oslovování zmizel, oslovovali ho v těchto dvaceti letech "pane doktore".
Vydávám tento článek z minulosti a všechny tyto kontextové informace i proto, že je dnes vážně ohrožena pražská filozofická fakulta, na níž jsme oba vystudovali. Možná je dobré si připomenout minulost.
91
Diskuse