Segev Shalom, známý také jako Shaqib al-Salam, beduínské městečko jihovýchodně od Be'er Shevy, nebyl zdaleka výjimkou.

Podobné scény se odehrávaly v beduínských komunitách po celém Negevu: dlouhé fronty, celé rodiny mířící k volebním místnostem a především atmosféra politické oslavy a naděje.

Děti jely na velbloudech v tričkách Sjednocené arabské listiny a dokonce i dopravní značky byly vyzdobeny barvami této strany. Po ulicích se objevovaly obrazy beduínského poslance Walida Alhwashly. Pro mnohé je více než jen zástupcem strany – je to někdo, kdo dává jejich komunitě hlas v politickém systému./

Pro mnoho obyvatel, zejména žen, to bylo poprvé, co šli volit. Pro jiné to bylo poprvé, co vnímali hlasování jako čin, který může podstatně ovlivnit jejich životy.

Za nynější izraelské vlády prožily beduínské komunity v Negevu jedny z nejtěžších let od založení Izraele. Celé vesnice byly zbourány, aniž by bylo zajištěno náhradní bydlení, čímž tisíce lidí přišly o domov. V některých případech demolice uvolnily místo pro nové židovské komunity.

Ničení domovů se stalo stále častějším jevem v krajině a zanechalo po sobě nejen trosky, ale i to, co obyvatelé popisují jako hluboký pocit opuštěnosti a diskriminace. Byla to také jedna z hlavních sil, které přivedly beduínské voliče k volebním urnám.

„Beduíni jsou ti, kteří byli vládní politikou zasaženi nejvíce,“ řekl Rashid Alnabari z neuznané vesnice Tel Arad.

Loni v červnu byli on a další rodiny z vesnice nuceni zbourat své domy v rámci vysídlení komunity založené před 75 lety, aby uvolnili místo pro židovskou osadu.

„Zažili jsme to na vlastní kůži,“ řekl Alnabari. „Pro nás byly tyto volby skutečně otázkou života a smrti, základního práva mít střechu nad hlavou.“

Uvedl, že obyvatelé se obávali, že po demolici domů by mohla následovat ještě přísnější opatření.

„Především jsme chtěli, aby Ben-Gvir odešel z funkce,“ řekl. „Byl to právě on, kdo přivedl davy k volebním urnám. Měli jsme v rukou zbraň – náš hlas.“

„Lidé prostě chtějí být součástí společnosti a mít vyhlídky do budoucna“

Místo toho, aby se však představitelé koalice soustředili na stížnosti, které přivedly beduínské voliče k urnám, nyní vznesli obvinění z volebních podvodů.

V předvečer voleb deník Haaretz informoval, že Likud se chystá obvinit arabské strany z „ukradení voleb“, pokud výsledky přinesou vládní koalici ztráty. V den voleb začal Netanjahu veřejně vznášet tvrzení o možném zmanipulování voleb a strana Likud později obvinila arabské strany z účasti na tom.

Obvinění eskalovala ve čtvrtek, kdy předseda Ústřední volební komise, soudce Nejvyššího soudu Noam Sohlberg, zaslal dopis šéfovi Shin Betu Davidu Zinimu s výzvou k vyšetřování „vážných podezření z nepatřičného ovlivňování voleb prostřednictvím zahraničního financování ze strany subjektů jednajících proti zájmům Izraele“.

Deník Haaretz uvedl, že podle zdroje z komise zazněla obvinění, že Katar financoval snahy o zvýšení volební účasti v arabských komunitách. Představitelé koalice rovněž tvrdili, že byly rozdávány palivové karty a dárkové poukázky výměnou za hlasy pro Sjednocenou arabskou listinu.

Vysoký policejní úředník však deníku Haaretz sdělil, že neexistují žádné náznaky volebního podvodu. Také Shin Bet uvedl, že jeho vyšetřování bylo „cílené a omezené“, a zdůraznil, že „nehaní ani neobviňuje celou skupinu, která šla volit demokraticky a legálně“.

Tři obyvatelé Negevu byli v den voleb zatčeni pro podezření z volebního úplatkářství a propuštěni byli až v pátek. Další podezřelí byli zatčeni ve čtvrtek a později propuštěni do domácího vězení.

U mnoha beduínských obyvatel tato obvinění jen prohloubila jejich rozhořčení.

Marwan Algadifi, obyvatel Segev Shalom, uvedl, že tato obvinění odvádějí pozornost od důvodů, proč lidé šli volit v takovém počtu.

„Lidé šli volit ne proto, že by hledali peníze,“ řekl. „Šli volit, protože už měli té situace dost. Jednali z instinktu přežití.“

Poukázal na rostoucí kriminalitu, demolice domů a nedostatečně financovaný vzdělávací systém.

„Lidé tedy vyšli do ulic, aby něco změnili, a teď jsou vykreslováni jako zločinci a teroristé,“ řekl. „Je to v každém ohledu neúctivé. Bolí to.“

Algadifi také namítal proti jazyku, který se používá k popisu politické participace Arabů.

„Objevují se nové výrazy, které jsem nikdy předtím neslyšel, jako ‚teror ve volebních místnostech‘ a ‚demokratický teroristický útok‘,“ řekl. „Proč? Protože lidé šli volit? Je to nepochopitelné.“

Domnívá se, že tato rétorika má také za cíl vyvinout tlak na Gadiho Eisenkota, aby nespolupracoval s arabskými stranami.

Pokud jde o zatčení provedená v souvislosti s těmito obviněními, zůstává skeptický.

„Je to všechno nesmysl,“ řekl. „Hledají senzační titulky a právě k tomu slouží ta zatčení. Není náhoda, že podezřelí byli propuštěni do domácího vězení.“

Mazen Abu Siam, člen městské rady v Rahatu, rovněž vnímá nárůst volební účasti arabských voličů jako protest proti vládní politice, zejména proti demolici domů.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout