Co se děje, když politikové mlčí aneb Stigma ABL nahrazuje vyčpělé stigma členství v KSČ

16. 5. 2011 / Karel Hoff

Politické mlčení může znamenat, že hoši a děvčata na sebe hledají nové svinstvo, to v tom lepším případě, nebo se snaží naznačit, že tiše, ale zarputile řeší problémy, které zdánlivě pod koberec zameteny; jestli si toto má volič opravdu myslet, tak to je ta horší varianta. Nicméně naši političtí baviči si rychle uvědomili, že ohroženo jejich dobré bydlo, takže se už běžnému voliči nevyplatilo permanentní sledování vysílání Čt 24, jež to té chvíle dávalo vzpomenout skvělé silvestrovské skeče J. Sováka a V. Menšíka; presumpce viny létala sem a tam tak rychle, že by se i Mistr Horníček zakuckal, a z výkonů K. Kočí by F. Holzmann a I. Janžurová vytvořili scénku, jež by možná předčila slavné kupování lístku na v sobotu večer či neděli ráno. Navíc se blížily Velikonoce a preference koaličních stran padaly kosmickou rychlostí. Aktuálně.cz - Britský The Economist napsal: "Nová vláda je rozvrácena hádkami, před veřejností se odhaluje jako rukojmí obchodních zájmů a selhává při snaze uskutečnit své velkolepé sliby."

Jenom zatvrzelost socdem, která nepodpořila komunisty s peticí o vyvolání hlasování o nedůvěře, právě proto, že s tím přišli komunisté, hloupost tzv. bohumínského usnesení vládu nejspíše zachránilo. Když pak socdemáci přišli se svou iniciativou, vyděšená koalice už byla zkonsolidována a hladce se ubránila. Jediným povyražením staly se oslavy dvacátého výročí založeni ODS. Poněvadž platí Murphyho zákon: čím více televizních stanic, tím menší výběr, sledoval jsem debatu s otci zakladateli ODS. Nic moc, akorát mě zaujal jeden z tatíků privatizace T. Ježek. Docela mě překvapil tvrzením, že on to byl, kdo trval na tom, aby právo (zákon) předcházelo akt privatizace=zlodějny. Už si přesně nevzpomenu kdy, ale jistě jsem slyšel dotyčného dobráka, jak prohlašuje, že zhasnutí světel při oné zlodějně bylo nezbytné. Že by zmiňovaného doběhla budoucnost, jíž se on ani já nedožijeme, která se bude ptát, kde a jak zmizely komunistické biliony? Totě nikoli můj výmysl. S tímto výpočtem přišel pan ing. František Nevařil CSc, člen štábu ekonomických poradců tří premiérů (L. Štrougal, L. Adamec, M. Čalfa). Proto, ať hovoří on: "Komunismus vůbec po sobě zanechal značný majetek. Koncem roku 1989 - v reálném ocenění podle spolehlivých výsledků účetnictví - činila jenom hodnota základních fondů (po odpočtu jejich opotřebení) a zásob více než 3 biliony Kčs. K tomu je nutno připočíst hodnotu pozemků, armádní výzbroje a kulturního dědictví - budeme-li se držet hodně při zemi, pak šlo nejméně o další bilion Kčs (při spolehlivém ocenění lukrativních stavebních pozemků však spíše o několik dalších bilionů). Celkem tedy šlo o majetek za mnohem více než za 4 biliony Kčs, resp. v současných cenách už více než za 12 bilionů Kčs. Tento majetek nebyl nikomu "ukraden" jak se nyní často lživě skloňuje, protože v období vlády komunismu se celková hodnota staveb, budov, strojů, zařízení a zásob proti výchozímu stavu (včetně dodatečných "znárodnění") zvýšila 7 až 8 x. Takže vznikl jen a jen ze "společenské" práce našich obyvatel v tomto období." Sehnat práce F. Nevařila není snadné, vydávat je nikdo nechce, publikovány byly jen: Žaloba 1994, Bilancování naší první kapitalistické pětiletky 1995, K české otázce dnes I a II 1995, Velká loupež aneb bourání státu 2004, Svět a jeho problémy 2004 - ostatní k sehnání jen jako samizdat a na internetu.

A já nesmím ani Trochu + Ťuknout, kde jsou na webu k nalezení: ať žije svoboda slova -- ovšem naše, nejsme přece jako oni! Dvanáct bilionů je dost, neokapitalistická privatizace pánů Klause, Ježka etc. snese srovnání toliko s komisí pobělohorskou Karla z Lichtenštejna, Albrechta z Valdštejna, žida Baševiho, Pavla Michny z Vacínova, nizozemského obchodníka Hanse de Witte, a dalších deseti poctivých šlechticů zúčastněných, a dodnes neznámých, že by to v dobových dokumentech nebylo, to se mně nezdá, že by novodobý prstéček tytyty, dej si bacha. Císař Ferdinand II. (1578--1637), který finanční konsorcium zřídil, jenom zíral, jak pracovití pánové tzv "dlouhou mincí" s malým obsahem drahého kovu skvěle se obohacují a vedou finance k státnímu bankrotu (kalada), což se stalo roku 1623. Mikuláš Dačický z Heslova (1555 - 1626) napsal: "A ti toho užili, kteříž tou mincí nabytou a lehkou dluhy své platili a statků nakoupili. Skrze kteroužto minci ... ta přehozená drahota rozmáhati se nepřestávala...".

Zavedeno vyšetřování, jež vedeno mdle, po smrti ředitele konsorcia Karla z Lichtenštejna roku 1627 obnoveno šetření s jeho dědicem Karlem Eusebiem až do zametení pod koberec. Proces veden též s Hansem de Witte, kterýž nemaje výrazných šlechtických koutů za zády, raději roku 1630 skočil do studny na svém Kacovském zámku. Ještě že naši současní politikové mají ocelovější nervy, jinak voda u nás nepopitná. Došlo i na Baševiho, jinak Jakub Šmiles (1570 - 1634), jenž pocházel z Verony. Do Prahy přišel se svým bratrem Samuelem v 90. letech 16. století a již r. 1599 získali od Rudolfa II. spolu se svými rodinami a čeledí  řadu těžkých výsad: právo svobodného obchodování, právo volného pohybu po rakouských a německých zemích bez zvláštního označení, žluté kolečko, čepice aj., právo být souzeni samotným císařem atd. Matyáš bráchova privilegia potvrdil a povýšil Jakoba na svého dvorského Žida (Hofjud). Ferdinand II. mu 18. ledna 1622 za finanční podporu udělil dědičný šlechtický titul s přídomkem z Treuenburgu a erb, čímž Jakob Baševi získal všechna privilegia aristokracie a dřívější výsady tak rozšířil o další milosti jako např. svobodný obchod, možnost stěhovat se, kupovat domy a pozemky po celé říši, osvobození od daní a mýt. Baševi podporoval své soukmenovce, dal postavit lázně, špitál a Velkodvorskou synagogu; Pražany však rozvzteklil tím, že využiv svého postavení, umožnil židům zakoupit 39 domů, jež dříve patřily pobělohorským exulantům. Za operaci "dlouhá mince" si odseděl deset měsíců. Pak se přesunul k Valdštejnovi a se svým strýcem Leonem rozjeli rozkvět frýdlantského panství. Zavražděním Valdštejna Šmilesova kariéra skončila, zemřel v Mladé Boleslavi ve věku 64 let.

Naši borci "ochránce rodinného stříbra" = zmiňovaný "razitel práva" a hradní "penofil" nemusí mít strach do té doby, než si statní čeští junáci troufnou navázat na pozapomenutou tradici někdy účinných defenestrací. K tomu však dlouho nedojde. Zdá-li se komu tento historický exkurs zbytečnou vatou, dovoluji si upozornit, že dějiny nezačaly roku 1989 a neskončí rokem 2011. Tak jako se každý dožije smrti fyzické, dožijí se grázlové smrti dějinné, i když tu fyzicky nebudou. Slavnostní shromáždění nejsilnější pravicové strany s ďábelskou dvacetiletou tradicí proběhlo bez viditelnějších karambolů, poněvadž organizátorům se podařilo sladit zasedací pořádek i časový harmonogram příchodů a odchodů otců zakladatelů i pokračovatelů tak obratně, že se zmiňovaní nesetkali a nemohli si ani brevi manu (zkrátka, krátce, stručně, bez okolků) vyměnit pár bonmotů in bono sensu (v dobrém smyslu), ba ani brachiálně (silou ruky). Politická zábava tím vyčerpána, čekalo se na parlamentní schůzi o vyslovení důvěry či nedůvěry vládě. Co socdemáci získali koaličním seppuku (harakiri), svým naivním fanfarónstvím lehce ztratili. Ač bylo zřejmé, že koalice vyděšená možností předčasných voleb sevřela se v nedrolnou falanx, nad níž by uznale mlaskl i Filip Makedonský, čímž fec. ČSSD pod zmršeným dílem potvrzeno; fec. = fecit (signatura udělal, vytvořil u uměleckého díla), mohl se v přímém přenosu oblbovaný volič smutně bavit při orgiastických hubomlatech svých zástupců, žonglujících se stejnými čísly buď v pravém, nebo levém gardu, aníž by ovšem ten neb onen přesvědčil. Kdo si chce pošmáknout na úrovni české politiky in natura a má k dispozici prostředky (tv a čas), tomu doporučuji čtvrteční interpelace, tj. veřejné dotazy poslanců na členy vlády. Varuji však před přílišným očekáváním politických řešení in concreto. Přítomní navzájem neodhadují rétorickou sílu svého oponenta, hazardérsky si zvyšují krevní tlak vzájemným přepočítáváním, k čemuž stačí trivium, a poslechem předsedajícího, jenž monotónním hlasem čte omluvenky členů vlády a poslanců. Ten vítá delegaci, onen se s jinou loučí, tento odejde, aby ještě důležitější přivítal, tamten náhle ochořel, jiný má někoho chorého doma, ti zbývající, kdož tu nejsou, topí se v pracovních povinnostech. Že přítomnost v sněmovním sále v danou chvíli jest pracovní povinnosti prvořadé důležitosti přehlíženo jako zvlněná dálnice. Neveselo, truchlivo..., ale pravdivo!

Je po 10. květnu a stigma ABL opět zpátky. Hlavní protikorupční válec R. John vykřikuje, že mu v novém úřadě nebude nikdo předepisovat spolupracovníky, ať se premiér více stará o výměnu ministrů dle diktátu V V. Má-li snad na mysli stále ministra financí, tož ať na to rychle zapomene. Vracející se stěhovaví ptáci špitli našemu kníračovi, že s tutovou nevyletitelností našeho ministra financí počítají američtí vulkanologové, kteří v případku, že začne zlobit magmatický krb pod Yellowstonským jezerem, počítají s tím, že tam našeho ministra posadí a ono to betonově nevyletí. Cejch ABL zatím vypalován na osobách vysoce či výše postavených, což zajisté závažné z mnoha hledisek, ale ta pravá sranda nastane, až si nový ministr vnitra, mimojiné též spjatý s bezpečnostní agenturou, začne všímat lidí politicky i mocensky nevýznamných, ale z merita věci všímavých. Mám na mysli mraveniště vrátných, asistentů, uklízeček, svačinářek a dalších. Z historie víme, jak se vyšvihli služebník Kašpar Rucký nebo topič Markert na dvoře císaře Rudolfa II. (1576 -- 1612). Tito lidé vědí zpravidla více než všichni mocní dohromady. A když jim někdo vezme i to málo, co mají, proč by drželi hubu, když znají o tom to, o oné tamto... Sranda ještě neskončena! A vskutku: »Vyšetřování obchodu s transportéry Pandur přineslo dramatický zvrat. Manažer rakouské firmy Steyr vypověděl, že po něm a jeho firmě žádal lobbista Marek Dalík na podzim 2007 osmnáct milionů eur (podle tehdejšího kurzu cca 480 milionů korun) jako provizi za uskutečnění obchodu. Další případ pravdivé pomluvy, i když z trochu jiného soudku. MF DNES, která na novém vývoji kauzy pracuje už týden, získala protokol z výslechu vysokého manažera Steyru, který letos 25. března vedli společně rakouští i čeští policisté a žalobci ve Vídni. Manažer rakouské zbrojovky, který měl na starosti celý projekt obchodu s Českou republikou, do protokolu popsal průběh vyjednávání. Mluvil o dvou schůzkách v Brně (26. 10. 2007) a v Praze (8. 11. 2007). "Dalík uvedl, že pokud máme zájem na další realizaci projektu, je prý nutná platba celkem 18 milionů eur," uvedl do policejního protokolu manažer firmy. Na dvou zmiňovaných schůzkách bylo evropské vedení společnosti General Dynamics (pod niž firma Steyr spadá). Českou stranu měli zastupovat náměstek ministryně obrany Martin Barták, lobbista Marek Dalík a významný slovenský obchodník se zbraněmi Miroslav Výboh. Když se pražská schůzka chýlila ke konci, náměstek Barták požádal Johna Ulricha, prezidenta evropské větve General Dynamics, o soukromý rozhovor. Když odešli z místnosti, vznesl podle rakouského manažera Dalík svou žádost o mnohamilionovou sumu. "Řekl nám, že pokud máme zájem o pokračování projektu, bylo by nutné zaplatit třikrát šest milionů eur," vypověděl manažer a dodal: "Požádal jsem jej, aby to nějak blíže vysvětlil, protože hovoří o enormní peněžité částce za velmi nejasné plnění. On v podstatě ještě jednou řekl totéž. Rozhovor trval asi deset minut." V té chvíli u toho podle něho byli čtyři muži. Kromě něj a Dalíka ještě bývalý americký diplomat a poradce General Dynamics Victor Jakovich a Miroslav Výboch« - relata refero, prodávám, jak jsem koupil.

Den nekončí, John sám údajně odchází z vlády, Bárta bombarduje novináře loajalitou k Johnovi, stahuje kandidaturu na předsedu V V. Prý chtěl kandidovat proto, že ministerstvo vnitra řídil nejdokonalejší ministr vnitra v dějinách planety. Že by tedy John nebyl tak dokonalý předseda strany? Mně se tito kluci a holky líbí, hlas jsem jim nedal a v životě nedám, ale to jejich brojení proti korupci, to je záležitost haškologické studie. Jejich neochvějná víra, že je český člověk z ulice blbcem na kvadrát, toť hodno pozornosti a řádného ocenění v nejbližších volbách. Možná si potom zbudují nějakou sesterskou stranu na Slovensku nebo v Polsku, a budeme mít pokoj do dalších Tý, Tý. Na druhou stranu: přijdeme o srandu, ODS a Top tak zábavní nejsou! O to jsou nebezpečnější: korupce je nebere, ale obyčejnému člověku jsou přínosem asi jak peronospora a padlí ve vinohradě. Postříkat a vyvést na hnojiště. Možná by se poučili i dva zbývající! Hned by byla pryč blbá nálada z politiky! Já ten článek nedokončím. Průšvih Dalíkův rozšířen o svěží vánek jménem Míra Topolánek, John se prý šprajcl kvůli Morozovi (ABL). Véčkaři však z vlády neodejdou, ještě že... Zajisté s výkřiky: bude-li prvořadý boj proti korupci a dalšími průvodními žvásty pro foro externo (navenek, pro veřejnost). Nečas je mně šumafuk, ale už by měl bacit do stolu a dělat premiéra! Anebo od toho stolu odejít!

0
Vytisknout
5363

Diskuse

Obsah vydání | 18. 5. 2011