Jak by se Andrej Babiš mohl stát naším nejrelevantnějším politikem od doby TGM
5. 11. 2025 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
4 minuty
Programovému
prohlášení aktuálně domlouvaného vládního uskupení nelze
upřít, že jsou tam věci, které se trochu snaží narovnat naše
sociální prostředí. Čert ví jak vše nakonec bude, ale náznak
nezní špatně. Určitě lépe než snažení současné vlády
včetně jejího absolutního sociálního excesu v podobě odchodu
do důchodu v 67 letech v situaci, kdy lidé trpí masou zejména
civilizačních chorob a velké množství placené práce se chystá
převzít „RUR“ (to není jen asociální, to je hloupé).
Jenže současně se
lze dočíst, že korporátní daň (daň z příjmu právnických
osob), kterou trochu nečekaně a zcela pozitivně Fialova vláda
zvedla z 19 na 21%, chce Andrej Babiš vrátit zpět. Proč asi...
Celé to tedy pro pozorovatele vyznívá tak, že trochu poladíme
problémy „chudých“, ale současně „malá (velká) domů“
druhé straně majetkového spektra. Obereme příjmy státu o nějaké
peníze od bohatých a pak je rozdáme chudým... :-) Vím, že
zjednodušuji, ale v jádru to tak je. To že třeba návrat EET
mírně přispěje do rozpočtu státu je nejspíš realita, ale nic
zásadního to nevyřeší.
„Recyklovaný Babiš“
přichází v době, kdy tady máme blízkou válku, prošel tudy
devastační covid, stát má dluh někde kolem 3,5 bilionu korun a
roční obsluha státního
dluhu se nezadržitelně blíží 100
miliardám. Aktuální schodek státního rozpočtu (tj. za 2024)
činil 270 miliard Kč, což je další masivní zadlužování
státu. V téhle situaci by miliardář (tj. znalý „finančník“),
který sestavuje vládu, měl překročit svůj stín a zapracovat na
„zvýšení daní bohatým“, tedy „průmyslníkům“ za účelem
sanace státního dluhu a státního rozpočtu.
Když se podíváme do
historie třeba na hojně citovaného exprezidenta USA Roosevelta,
vidíme, že lze vládnout i proti vůli průmyslníků, pokud má
politik potřebnou dávku odvahy. Dokonce si pak může být skoro
jistý, že se ho leckdo (například jako u Roosevelta vedení
armády) zastane, pokud by na něj snad ostatní oligarchové chtěli
páchat nějaký „pogrom“. U Babiše by to navíc znamenalo
vládnout chvíli proti svým vlastním „kapitálovým“ zájmům,
což je právě ten okamžik, který by ho mohl učinit podobně
nesmrtelným jako třeba zmiňovaného amerického prezidenta. A
nemusí to být nutně nárůst korporátní daně, tam asi v dané
chvíli postačuje na ni nesahat; ale třeba taková progrese daní z
majetku a spotřeby nejbohatších, která by pokryla potřebné
navýšení příjmů státu.
Když se vrátím k
úžasnému příměru Wabiho Daňka, kdy v jedné své písni vidí
život jako pískoviště a trochu modifikuji... máme tu řekněme
dvě stejně velké hromady písku. Na jedné si hrají třeba stovky
„chudých“ dětí a po druhé pobíhá s bábovičkami jen
několik málo dětí bohatců. Pana Babiše vidím zatím jako
člověka, který chce pohlídat, aby na prvním pískovišti nebylo
žádné dítě, které si aspoň chvilku nepohraje, že se tam
nebudou krást hrabičky ani bábovičky a že tam nikdo nebude
nikomu házet písek od očí. Rád bych ale, aby se stal politikem,
který zajistí, že značná část písku z dětmi nevytížené
hromady se přesune na tu frekventovanou a nebude se bát že bude
oněch pár bohatých dětí hodně křičet. Je nasnadě, že pro
takové rozhodnutí by bylo hledání shody v parlamentu složité,
ale co je v politice jednoduché? A kdyby to snad nevyšlo, byla by
to alespoň nápověda pro další rozumné směřování politiky v
Česku. A jak říkám – panu Babišovi by to přineslo
„nesmrtelnost“.
432
Diskuse