Od pondělí do středy se na nemocného Ukrajince sebralo více než 120 000 Kč

23. 6. 2011

Informovala o tom nemocniční kaplanka Anna Šourková, z jejíhož mailu vyjímáme:

Ve středu dopoledne bylo na účtu Kosťa přes 120.000,- Kč a peníze stále přicházejí. Patří Vám velký dík a ocenění, díky Vašemu deníku se informace dostaly mezi velké množství dobrých lidí.

Kosťa měl sjednané pojištění tzv. základní, které stálo do deseti tisíc korun na dva roky. Je to smluvní komerční pojištění na neodkladnou akutní lékařskou péči do max. výše 1 200 000 Kč. Lékaři od nás s pojišťovnou vedou jednání a zdá se, že se jim podařilo dojednat zaplacení dvou chemoterapií místo zamýšlené jedné.

Myslím si, že je špatný systém, který takovéhle věci umožňuje, který nutí cizince platit pojištění na dva roky dopředu. Myslím si, že to není dobré ani pro náš zdravotní systém jako takový, že je velká skupina cizinců nucena využívat komerčního pojištění, ze kterého mají komerční pojišťovny velké zisky. Kdyby Vás zajímaly tyto otázky do hloubky, toto je studie o komerčním pojištění cizinců, která je z loňského března. Od té doby je změna pouze v novele zákona, která od ledna 2011 zavádí povinnost doložit k žádosti o pobyt potvrzení o tom, že žadatel má zaplaceno pojištění na celou dobu pobytu a to v rozšířeném rozsahu, tzv.komplexní pojištění. To je pojištění, které by Kosťovi zajistilo např chemoterapii, ale už ne transplantaci, protože výjimek z něj je oproti veřejnoprávnímu pojištění habaděj. Ale tohle pojištění Kosťa zaplacené neměl, protože ho uzavíral před lednem 2011 a měl ještě na výběr.

Pozn. JČ: Mluvil jsem o Kosťově případu v Glasgow znovu ve středu s britským právníkem, a ač není odborníkem na problematiku lidských práv, vyjádřil názor, že neposkytnutí potřebné lékařské péče Kosťovi je podle evropské legislativy zřejmě opravdu porušením zákona.

Všichni, s nimiž o tomto případu v Británii mluvím, jsou šokování, jak je něco takového v České republice možné. Zmíněný univerzitní právník často pracuje v Německu a poukázal na to, že v Německu by se podle něho pacient podle zákona nikdy nemohl dostat do takovéto situace, přestože je zdravotnický systém, vzniklý v ČR po roce 1989, vlastně obšlehnutý z Německa.

Závěrem musím poznamenat jedno: Absolutní nezájem českých politiků o Kosťův případ, ať už jako jednotlivý lidský osud, anebo jako precedenční generický skandál, je otřesný.

Podrobnosti o případu nemocného Ukrajince, jemuž české úřady odmítají léčení ZDE