Klausovy "tradiční" hodnoty

29. 9. 2011 / Boris Cvek

Mluvil o vlastenectví a demokracii, ohrožených nadnárodními organizacemi, které prý nikdy nemohou získat legitimitu demokratickou cestou. Míři zde zjevně na EU.

Když se však podíváme do historie, jakou "tradiční" Evropu bychom vlastně chtěli? Evropa národních demokratických států vznikala složitým způsobem během 19. století jako popření tradičního uspořádání feudálního, jež v Evropě vládlo po mnoho staletí od vzniku a rozpadu Francké říše.

Průvodními jevy tohoto procesu byly napoleonské války, sjednocení Itálie a Německa, francouzsko-německé nepřátelství a 1. světová válka.

Výsledkem se stalo meziválečné uspořádání Evropy na základě principu "národního sebeurčení", který vedl k Hitlerovým nárokům na Rakousko a Sudety.

Ale ani v této možná pro Klause blažené době nebyly samozřejmostí hodnoty, jako jsou rovnost mužů a žen, rovnost mezi rasami, rovnost lidí s různou sexuální orientací, začleňování tělesně a duševně postižených lidí do společnosti, práva pracujících, práva starých lidí na důchod atd.

Krátká doba "demokratické Evropy národů" skončila dosud nejstrašnějším světovým konfliktem "tradičních" hodnot tribalistických společností, jež zastával nacismus a fašismus, s liberálními hodnotami Západu, které byl nucen díky Hitlerově akci Barbarossa hájit i Sovětský svaz.

V poválečném období byly "tradiční" hodnoty zdiskreditovány právě nacismem a fašismem a "pokrokářům" se podařilo prosadit mnoho hodnot, jež dnes považujeme za samozřejmé, ale které rozhodně nebyly samozřejmé před válkou. Mnohé z nich jsem už zmínil.

Poválečné uspořádání v západní Evropě je přitom bytostně spojeno s projektem Evropské unie a pokusem o překonání zejména francouzsko-německého nepřátelství z 19. století (jednotné Německo bylo vyhlášeno na začátku roku 1871 ve Versailles, kdy Bismarck nezapomenutelně ponížil francouzské císařství).

Jedná se o navázání na křesťanský (sv. Pavel z Tarsu) a osvícenský impuls (sdílený a ztělesněný např. Komenským) reformy všech věcí, překonání starých předsudků ve jménu svobody a dospělosti lidstva.

V tom ohledu jsou liberální hodnoty Západu, hájené ve 2. světové válce spojenci, mnohem tradičnější a typičtější pro Evropu, než "tradiční" hodnoty tribalistického typu (hodnoty rasy, půdy a krve), jaké hájil nacismus a fašismus a jaké lze najít u různých typů tzv. "uzavřené společnosti" na všech kontinentech, jak ji charakterizoval K. R. Popper ve svém díle "Otevřená společnost a její nepřátelé".

Prezident Klaus svým voláním po "tradičních" hodnotách hledá cestu zpět, která ale nikam nevede, protože před 2. sv. válku se vrátit prostě nelze, zároveň se ale staví na stranu těch nejhorších evropských tradic proti těm nejlepším.