Sýrie je hromosvodem mezinárodního napětí - jako Španělsko 30. let
14. 7. 2012
Od začátku povstání proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi v březnu 2011 bylo zabito asi 16 000 lidí. Posledními oběťmi je 200 zabitých ve vesnici Tremseh v severní provincii Hama. Ve čtvrtek byla vesnice obklíčena a poté bombardována dělostřelectvem a raketami z bitevních vrtulníků. Všichni přeživší byli jednotlivě popraveni alávitskými milicemi rekrutujícími se z místních vesnic. Čtyřicet obětí bylo nalezeno mrtvých v řece.
Jak je zvykem, syrská vláda se snaží obvinit opozici, že provedla diskreditační akci pod falešnou vlajkou. To ovšem nevysvětluje dělostřelectvo a vrtulníky...
K masakru došlo na jedné z hlavních dělících náboženských linií, protože sunnité žijí na pláních, zatímco vládnoucí menšinoví alávité bydlí ve výše úmístěných vesnicích. Bez ohledu na výsledek rebelie je pravděpodobnější, že Sýrie v budoucnosti zakusí více násilí podle těchto dělících linií.
Sýrie se také stala "řídící kabinou" mnohem větších regionálních konfliktů podobně jako Španělsko během 30. let. V tomto případě se Írán a libanonský Hizballáh snaží udržet režim alávitské menšiny zajišťující Teheránu přístup ke Středozemnímu moři. Naproti tomu sunnitské mocnosti jako Saúdská Arábie a Katar podporují povstalce a snaží se Írán oslabit.
V saúdském případě to znamená vyzbrojování některých mimořádně pochybných džihádistů, jak se to dělo v Afghánistánu v 80. letech. Neboť všechny druhy zahraničních bojovníků z Iráku, Jordánska a odevšad se snaží připojit k syrské opozici, patrně v naději na založení džihádistické enklávy, pokud se jednotná Sýrie rozpadne.
Je tu také znepokojivý americko-ruský a americko-čínský aspekt konfliktu. Ačkoliv prezident Obama nemá v úmyslu do Sýrie intervenovat, nejméně ze všeho pár měsíců před volbami, je polapen do humanitární rétoriky své vlády.
Tím se dostává do konfliktu s Rusy a Číňany, kteří jsou přesvědčeni, že byli v Libyi Západem podvedeni. "Povinnost chránit" civilisty se proměnila v podporu jedné ze stran občanské války a změnu režimu. Rusko obzvláště není ochotno něco takového znovu dopustit, zejména když Tars je jeho jedinou středomomořskou námořní základnou a Latakíja významnou elektronickou odposlouchávací stanicí podobnou Kypru. Pokud má prezident Putin obecnou diplomatickou strategii, je to praštit Západu jednu na oko při každé příležitosti, jednoduše připomínat USA, že Rusko je stále velmocí.
Mezitím vyslanec OSN Kofi Annan cestuje po světě jako Létající Holanďan a snaží se zajistit zastavení palby, o které žádná ze stran neprojevuje moc velký zájem. Ačkoliv Asadův režim utrpěl další dezerce na vysoké úrovni, dosud se drží.
Bude Rusko připraveno jít v ochraně Sýrie až na doraz? A jak Sýrie ovládaná sunnity ovlivní širší region, pokud Asad padne? Povstalci nikdy Hizballáhu neprominou podporu, kterou poskytoval Asadovi. A mohou se rozhodnout podpořit své sunnitské bratrance v šíity ovládaném Iráku.
Vzhledem k těmto velkým komplikacím nepřekvapuje, že se velmoci nesnaží v Sýrii "něco udělat", i když přibývá masakrů a mediálního povyku.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse