Koutek reklamní tuposti:

Země, která u nás není

8. 11. 2013 / Tomáš Koloc

čas čtení 1 minuta

Výsostným druhem reklamy je propagování vlastní země v zahraničí. Naše republika má s tímto druhem propagace letitý problém, který reflektuje například facebooková stránka Chceme mluvit do dějin, o níž před časem přinesly Britské listy zprávu ZDE.

Když jsem před časem náhodou v Praze zabloudil do ulice, kde sídlí běloruské velvyslanectví, znejistěl jsem. To, že výraz pro Bělorusko ve východoslovanských jazycích zní "Belarus", ví víceméně každý Čech, ale "Bělarus" v češtině? Ale věda, že například oficiální název Řecka zní česky "Helénská republika", informoval jsem se raději v poradně Ústavu pro jazyk český, kde mi sdělili, že slovo Bělarus v češtině skutečně neexistuje. Stejný výsledek mi potvrdil i Český národní korpus.

Běloruské zastupitelství v Praze zkrátka stvořilo pro označení své země v jazyce hostitelské země neologismus -- což není právě nejlepší způsob sebepropagace na cizí půdě.

Jen doufám, že se něco podobného ze zahraničního tisku nedozvím o českém velvyslanectví v některé ze světových zemí...

Proč tento koutek?

Reklama je součástí veřejného prostředí. Ovlivňuje naši řeč a vnímání estetiky, ať chceme nebo ne. Proto by měla dodržovat aspoň základní kulturu vyjadřování. Budeme publikovat takové příklady firemní komunikace, kde neschopnost jejího tvůrce či zadavatele překročila míru jazykové či jiné normy. Snad to přispěje ke kultivaci okolí nás všech.

0
Vytisknout
11673

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2013