Cenzura se provádí v redakcích

1. 7. 2014

čas čtení 5 minut

Typickým příkladem je britský bulvární deník Daily Mail (podobný svým zaměřením a obsahem Mladé frontě Dnes, pozn. JČ). Často Daily Mail brojí proti údajným útokům vlády proti svobodě projevu. Jenže soudě podle toho, co publikuje, v těch novinách není vůbec žádná svoboda, píše George Monbiot. Noviny Daily Mail mají jedinou, jednoduchou linii: proti Evropské unii, proti sociálnímu zabezpečení, proti státním výdajům, proti daňové regulaci, proti přistěhovalectví, proti odborům a proti zaměstnaneckým právům. Britská Labouristická strana je pro tento list vždycky jen extremě levicová, a to i tehdy, když nemá žádný názor. Viz absurdní titulek v Daily Mail zveřejněný v pondělí: "Rudý Miliband nezveřejní žádný politický program, aby si neodradil voliče". Miliband je podle Daily Mail rudý, i když je vlastně šedivý.

Z toho vyplývá, že každý článek, který by obsahoval nějaký jiný názor, je buď zcenzurován s totalitní tvrdostí, anebo zděšení otroci generálního tajemníka Paula Dacra (majitele listu) dobře vědí, co se od nich očekává, a tak nikdy neudělají takovou chybu, že by do listu vpustili jiný názor.

Takováto politická monokultura ochromuje většinu tisku. Reportáže, které by odhalily jiný úhel pohledu, se nepíší. Svobodný trh s informacemi není totéž jako svobodný tisk, ledaže definujeme svobodu tak úzce, že platí pouze pro vládní moc a pro moc peněz.

Tato monománie majitelů britských novin - a jejich šéfredaktorů, jmenovaných k obrazu majitelů, je prohlubována doslova incestní kulturou. Proces s hackery v Murdochově listě News of the World odhalil svět, kde novináři večeří a přestávají u politiků, nosí si vzájemně květiny a dárky - skutečné přátelství tam nahradilo networking jako z noční můry. Je to svět, v němž se premiér stává kmotrem dítěti majitele novin a jiný politik si vypůjčí koně vlastněného šéfredaktorem jiných novin. A to se děje v oboru, který má fungovat jako hlídací pes mocných. Je to integrované spiknutí peněz a vládní moci.

Majitelé novin jsou, jak se jednou vyjádřil Max Hastings, někdejší šéfredaktor deníku Daily Telegraph, členové "odborového svazu bohatců", kteří pociťují "instintivní sympatie k ostatním multimilionářům". Novinářská scéna je nevyvážená jako celek.

Tak všudypřítomné jsou tyto hlasy, že dominují i médiím, které nevlastní. Jak na to poukázal minulý měsíc hospodářský analytik společnosti BBC Robert Peston, zpravodajství BBC "je naprosto posedlé agendou, kterou určují noviny.... Když dospějeme k názoru, že Daily Mail a Daily Telegraph použijí tuto zprávu jako úvodník, děláme to i my."

Vědci na Cardiff University zjistili, že BBC projevuje silnou a prohlubující se zaujatost ve prospěch šéfů firem a proti odborům. V televizním zpravodajství v 18 hodin na BBC 1 byla tato zaujatost v roce 2007 šest ku jedné. V roce 2012 byla 19 ku jedné. Vysílání o bankovní krizi, kterou způsobili bankéři, dominovaly drtivou většinou - ehm - rozhovory s bankéři. Proto nikdo vážněji nezpochybnil jejich požadavky, aby stát jejich soukromé banky zachránil před bankrotem miliardami z kapes daňových poplatníků, ani jejich odpor vůči přísnější regulaci. Mike Berry, který provedl tento výzkum, poukazuje na to, že BBC "opakuje konzervativní, euroskeptický a propodnikatelský pohled na svět".

Minulý týden vyhodili z deníku Times po 32 letech brilantního a populárního komentátora, Simona Barnese. Zajímalo by mě, jestli to mělo něco společného s jeho ostrou kampaní, kterou vedl proti vlastníkům tetřevích vřesovišť, kteří likvidují chráněného jestrábího dravce, ptáka s názvem moták pilich, protože se živí jejich tetřevy. Na první pohled se to zdá absurdní: proč by vyhodili z novin někoho za to, že psal o tetřevech? Avšak když jsem se stal terčem zuřivého baronského hněvu od bývalého editora deníku Times Magnuse Linklatera, s nímž tento muž odpověděl na mé dotazy, proč nedeklaroval, že vlastní ve Skotsku panství o velikosti 4000 akrů, a že tedy měl přiznat střet zájmů, když kritizoval snahu ochranářů tohoto vzácného ptáka ochránit, už si nejsem tak jist. Otázka tetřevů je pro členy odborového klubu bohatců velmi důležitá. Na můj dotaz, proč Simona Barnese z deníku Times vyhodili, jsem dosud nedostal odpověď.

Během několika posledních týdnů publikoval satirický čtrnáctideník Private Eye několik alarmujících článků o tom, co charakterizuje jako cenzuru v deníku Daily Telegraph, cenzuru ve prospěch jeho inzerentů. Private Eye píše, že k filmovým recenzím byly přičleněny dodatečné hvězdičky a že článek o tom, že banka HSBC lhala o velikosti svého kapitálu, byl potlačen, aby se inzerent neurazil. Daily Telegraph se vyjádřil: "Na nepřesné články v satirických časopisech, jako je Private Eye, nereagujeme." Novináři se zjevně velmi rychle naučí poslouchat. Jak kdysi napsala novinářka Hannen Swaffer: "Svoboda tisku ... to je svoboda tisknout takové předsudky majitelů novin, proti nimž zadavatelé reklamy nic nenamítají." Ano, bojujme proti cenzuře. Proti cenzuře tisku tiskem.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
10072

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2014