Jak nešťastník z Parlamentních listů ignoroval nejdůležitějšího člověka na zasedání v Poslanecké sněmovně

26. 8. 2015 / Jan Čulík

čas čtení 2 minuty

Po mnoha týdnech (Parlamentní listy nečtu, umazal bych se, a kromě toho je to zbytečné, neobsahují totiž žádné informace) mě kdosi upozornil na článek Jiřího Hroníka o prezentaci Konvičkovy protiimigrantské petice v petičním výboru Poslanecké sněmovny dne 23. června 2015, s názvem "Takové veselí sněmovna dlouho nezažila. Dupání, křik, hlasitý smích. Konvička totiž přinesl petici proti migrantům, přišel také Jan Čulík a na starosti to měl Martin Komárek".

Opravdu to byla scéna k popukání. :) Nepřekvapuje, že Konvičkovy bláboly a výroky zosobňující skutkovou podstatu trestného činu vyvolávání nenávisti proti určité skupině obyvatelstva Hroník prezentuje zcela nekriticky jako by to byly seriozní argumenty. Tomu, co ve sněmovně říkal Jan Čulík, už tak podrobně pozornost nevěnoval, především zaznamenal, jaká to byla legrace, když se omezení Konvičkovi stoupenci smáli věcným argumentům.

Ale to na Hroníkově článku nebylo to zajímavé. Naprosto fascinující bylo, že Hroník ve svém textu naprosto pominul nejdůležitějšího účastníka tohoto zasedání petičního výboru, totiž Andrewa Stroehleina, evropského ředitele globální lidskoprávní organizace Human Rights Watch a jeho vystoupení. Jestliže se šéf globální organizace rozhodne kvůli Konvičkovým extremistům přicestovat do Prahy, kterou mezinárodní činitelé normálně ignorují, znamená to, že situace je už vážná.

Není ovšem překvapivé, že shromáždění xenofobů včetně reportéra Parlamentních listů dokázaly ignorovat nejdůležitějšího přítomného a jeho vystoupení. Byl to přece Nečech, a kdo není Čech, není člověk, a není třeba ho brát vážně.

Obávám se, že česká společnost na tento způsob "zpravodajství", šířených Parlamentními listy, velmi rychle dojede. Není totiž možné existovat jen v síni ozvěn vlastních předsudků, bez schopnosti vnímat vnější svět.

0
Vytisknout
10032

Diskuse

Obsah vydání | 31. 8. 2015