Jediný, komu ruské nálety v Sýrii reálně prospívají, je "islámský stát"

10. 10. 2015 / Karel Dolejší

Islamisté využili oslabení povstaleckých frakcí ruskými nálety a zabrali několik vesnic severovýchodně od Aleppa ZDE ZDE. Není tedy divu, když se objevují (nadsazené) názory, že ruské letectvo je de facto letectvem islamistů ZDE.

Ruští generálové spěchali s válkou. Sotva několik dní po zahájení značně nepřesných náletů vedených vesměs ze středních výšek neřízenou leteckou municí, a také plošného ostřelování kazetovou municí z dělostřeleckých platforem ZDE - což obojí především masivně dopadá na civilisty a motivuje je k útěku ze země ZDE - nahnali pracně vyškrábané zbytky Asadových rezerv do útoku v okolí Hamy a Latakíje, na pozice "umírněných" povstalců podporovaných sunnitskými monarchiemi Perského zálivu. Čerstvě vycepovaní rekruti, milice provládních neonacistů (Syrská strana sociálních nacionalistů) či zastaralé tanky označené křesťanskými symboly dohromady vytvořili malou útočnou vlnu, která se rychle rozbila o postavení povstalců. Územní zisky jsou do této chvíle marginální a část jich navíc mezitím byla zlikvidována ZDE. Internet je plný videozáznamů ničení režimní obrněné techniky, k němuž dochází v dvouciferných počtech ZDE. Stručně řečeno, vládní ofenzíva se navzdory ruské intervenci vyvíjí katastrofálně.

Takže komu vlastně prospívají ruské nálety? V taktické rovině do této chvíle především "islámskému státu", na který míří jen mizivá část z nich. Žádná jiná ozbrojená frakce na bojišti nedisponuje takovou strategickou mobilitou jako IS, prakticky všechny, včetně proasadovských sil s postupně mizející pravidelnou armádou, tvoří převážně lokální milice nepříliš ochotné bojovat daleko od domova. Jakmile někde dojde k oslabení obranných postavení takových milic, slabého místa využije frakce s největší mobilitou. To znamená ve většině případů islamisté schopní soustředit síly do jednoho těžiště - islamisté, proti nimž údajně přišli Rusové bojovat. Vždyť Írán má v Sýrii nanejvýš 7 000 vojáků a Rusové zatím jediný prapor námořní pěchoty. Asad už mobilními rezervami v potřebné kvantitě nedisponuje. Jako spojenec v boji s "islámským státem" je k ničemu. 15 % území někdejší Sýrie drží jen díky masivní zahraniční pomoci a intervenci spojenců a patronů. A i tyto zdroje vysychají. Libanonský Hizballáh utrpěl takové ztráty ZDE, že jeho cena jako spojence Bašára Asada rychle klesá a v útoku už je nepoužitelný ZDE.

Nicméně pokud Asad alespoň udrží své stávající území a s pomocí ruských náletů dosáhne zničení oslabených povstaleckých frakcí "islámským státem" ZDE ZDE, načež dorovná vlastní území do jakéhosi bránitelného tvaru, naplní jeho patron Putin geopolitický cíl operace ZDE, který se "islámského státu" dotýká jen okrajově. Když bude Kreml moci zřídit v Sýrii trvalé letecké a námořní základny, dosáhne svého. (Z islamistů ho reálně zajímají pouze Čečenci.)

Putin se snaží zaplnit mocenské vakuum vznikající ústupem USA ZDE. Může se však brzy ukázat, že bez masivního nasazení ruských pozemních sil v Sýrii nakonec vakuum vesměs zaplní někdo jiný - přesně ten "islámský stát", kvůli němuž Kreml údajně poslal vojáky do země, s níž nemá společnou hranici a nedokáže tam zásobovat větší intervenční armádu ZDE.

0
Vytisknout
4756

Diskuse

Obsah vydání | 13. 10. 2015