Můj názor je ten, že většina politiků, kteří v roce 1993 odhlasovali vznik NP Šumava, ani pořádně nevěděla, o co se jedná. Že národní parky jsou zřizovány UNESCO za přísných mezinárodních pravidel, podobně jako jiné kulturní dědictví lidstva. Patrně si ani oni ani jejich nynější nástupci takové základní znalosti dosud neosvojili. Jsou jim Šumava fuk...

Tyto znalosti ale mají jiní, jako například lesník Karel Schwarzenberg, který jako jediný vládní politik tehdy aktivisty podpořil, nejen u Modravy, ale také na hraničním hřebenu u Hochfichtu, kde se lyžařsko-těžařská lobby pod záminkou boje s kůrovcem chystá kácet a stavět lanovku. Také ministr ŽP Brabec (ANO), který vládní návrh zákona o národních parcích předložil, má dost informací a lidí, aby uměl věc dobře posoudit.

Etikettenschwindl je česky švindl s etiketou. Podobnost senátního švindlu s NP a pančováním alkoholu není náhodná. Jenže mezinárodní společenství a UNESCO nejsou spolky alkoholiků a ošvindlovat se nedají. To ví dobře jak Schwarzenberg, tak Brabec. Doufejme, že svůj návrh obhájí...

Konec konců by se mohli vyjádřit občanky a občané. Národní parky mít nemusíme, nikdo k tomu Českou republiku a její obyvateke nenutí. Jen si nalít čistého vína a neoblbovat sami sebe ani mezinárodní společenství.

Možná by stálo za to udělat průzkum především mezi letními návštěvníky Šumavy, co by se jim víc líbilo: Divoká příroda přístupná po vyznačených cestách, vycházky a pozorování zvěře za asistence strážců NP anebo zákazy typu: soukromý pozemek, průchod zakázán, tak jako to známe z mnoha míst v české přírodě. "Hlasování nohama", jak se kdysi říkalo, už myslím každou sezónu probíhá  a čísla návštěvníků divoké Šumavy rostou.