Romové jsou nuda, Kalousek je dlouho mimo politickou moc, islám byla spása z čistého nebe...

13. 7. 2017 / Jiří Hlavenka

Kdo po Zemanovi

Průzkumy popularity prezidentských kandidátů i diskuse k nim opomíjejí jednu důležitou věc: stěžejní událostí budou podzimní parlamentní volby. Jejich výsledek, ještě víc pak sestavení vlády a možná ještě víc i její první kroky výrazně ovlivní volbu prezidentskou. Voliči u nás jsou zvyklí vyvažovat - "vítěz bere vše" není v naší povaze - takže pokud například zvítězí Babiš velmi silně a sestaví vládu s jediným partnerem, může se klidně prezidentem stát i stranický kandidát opozice, což se dnes jeví jako nereálná varianta.

Jedna divočejší úvaha k samotnému Zemanovi. Nejenom že nezvítězí, ale ani nebude kandidovat. Nejenom že nebude kandidovat, ale ani ve skutečnosti kandidovat nehodlal, když kandidaturu oznamoval. Proč? Zná svůj zdravotní stav, který mu už znemožní úřad vykonávat a umí odhadnout šance, které stále klesají a klesat budou. Jenomže pokud by oznámil konec ve funkci, byl by po zbytek volebního období už "prezidentem na odchodu". Prezidentská pravomoc má svou silnou neformální stránku, danou reputací jeho úřadu. Prezident na odchodu je takový poloprezident - není brán zcela vážně, těžká váha v politice se hraje podstatně hůře. A on - či spíše jeho okolí - to chce dohrát do poslední minuty.

Burkini jako poslední útočiště

Odpůrci islámu mají u nás neradostný osud. Tak tím žijí, tak to prožívají, tak se těší, až budou moci nabrousit kosy a sekery a na nějakého Mustafu vyrazit... ale kde nic tu nic. Žádný džihád není, žádné mešity nerostou, jenom kebab voní po ulicích. Až přišla spása - veškerý tekutý hněv, nervózní z toho, že nemá kam téct a zahnívá na místě, se může zkoncentrovat v boji proti dlouhým plavkám. Je to dokonale směšné a smutné zároveň. Virtuální hnutí "Nasraní lidé" potřebuje nepřítele. Romové jsou nuda, Kalousek je dlouho mimo politickou moc, islám byla spása z čistého nebe. A zase nic. Neradostný život, když chcete nenávidět a nemáte koho.

Agrofert, firma chráněná státem

Trochu mimo pozornost významných médií (proč asi, že) šly zprávy o úsilí Evropského parlamentu o subtilnější definování konfliktu zájmů a jeho odstranění. Do hlasování půjde norma, dle které nemohou obdržet evropské dotace subjekty, které mají - přímo nebo nepřímo - samy jakoukoli rozhodovací pravomoc ve veřejné sféře. V ČR by se to týkalo mj. všech podniků Andreje Babiše, a to bez ohledu na to, zda je vlastní sám, přes svěřenecký fond, převedl je formálně na manželku či spřáteleného právníka.

Domnívám se, že problém je ještě hlubší. I kdyby měl mocný podnikatel jen ty nejčistší úmysly a neusiloval o "speciální zacházení" státu s jeho firmami, i pokud by mu šlo pouze o věc a osobně postupoval metodou padni komu padni, konflikt zájmů by stejně nezmizel. A čeští úředníci by stejně postupovali vůči firmám svého šéfa odlišně než k firmám jiným, či dokonce šéfovi konkurenčním - i když by to po nich nikdo nežádal, a i když by jim to třeba dokonce šéf vytýkal. Takové je chování lidské: je to šéf, takže servilita ("služebnost") nezná mezí. Já úmysly Andreje Babiše neznám, do hlavy mu nevidím a mohu se pouze něco domnívat. Ale dosti věřím, že to, že najednou jeho podniky dostávají více dotací než před vstupem do nejvyšší politiky, je z větší části dáno samozřejmou služebnou snahou vyhovět než přímými příkazy shora. Velká politika a velké podnikání se skutečně nesnesou. Ani u andělů.