Čemu slouží rozprávěnky o ničem

13. 8. 2018 / Karel Dolejší

Česká republika leží na evropském rozvodí - minimum vody do ní přitéká ze zahraničí, zde spadlé srážky naopak vesměs území státu tak či onak opouštějí. Část ČR se s postupující změnou klimatu pomalu mění v polopoušť ZDE. Přesto z nejvyšších pater politiky přichází podpora budování ekonomicky nesmyslného průplavu Dunaj-Odra-Labe, který by odvádění povrchové vody z ČR do zahraničí ještě výrazně zrychlil ZDE (pdf). Také zbylé zásoby spodní vody jsou již v důsledku masivního použití agrochemikálií při pěstování řepky vážně kontaminovány, což představuje i v tom nejlepším případě děsivý problém jedné příští generace ZDE. - To dá rozum, že v takové zemi se lidé ze všeho nejvíce bojí takřka neexistujících migrantů.

Politický paradox může mít řadu podob. Například hysterickou mobilizaci proti přistěhovalcům tam, kde se nosná kapacita prostředí - tj. maximální počet obyvatel, kteří se ještě na daném území uživí - začíná tak jako tak rychle snižovat, čili atraktivita pro potenciální přistěhovalce, stejně nevelká, dál rychle klesá. Nebo obavy z pouštní kultury tam, kde se místní minimálně polopouště stejně brzy dočkají - sami ovšem v takových podmínkách žít nedovedou, na rozdíl od některých cizinců, kteří by to svedli.

Většina obyvatel České republiky ignorováním klimatických změn, jejich příčin a souvislostí sama pomáhá vyrábět osudovou krizi, která může "český národ" postupně vymazat z mapy kontinentu. Na rozdíl od imaginárních mas přistěhovalců z islámského světa, proti nimž místní populisté politicky mobilizují.

Kdybych byl řekněme oligarchou, který se z beznadějné díry mezi Aší a Starým Hrozenkovem snaží ještě na poslední chvíli něco vyrazit, postaral bych se, aby imaginární strachy spolehlivě odvedly pozornost davu od skutečného aktuálního ohrožení.

Docela určitě bych vyčistil policii a tajné služby od osob vyšetřujících můj vlastní jánabráchysmus. Dosadil bych všude vlastní kádry. Novinářům bych zákonem nasadil náhubek, aby nemohli psát o nepříjemných a nežádoucích tématech. A nepochybně bych štval proti neziskovkám, které si dovolují do veřejné rozpravy vnášet méně otřelá témata či perspektivy, než jaká lze probírat při pojídání koblih.

Soustředil bych se plně na dobré načasování vyvedení nahrabaných zisků někam do daňových rájů, jakmile situace "doma" jednou opravdu začne kolabovat.

Rozprávěnky o ničem, v nichž statečný český národ hrdinsky čelí imaginární invazi muslimských přistěhovalců, by pak vlastně tvořily klíčovou součást obchodní strategie mojí soukromé firmy - ve státě na jedno použití.