15. 8. 2018
Mezinárodní měnový fond má jistě v zásobě záchranný plán pro Turecko, ačkoliv právě teď to nechce nikdo potvrdit. MMF měl takový plán i v roce 2002, když bylo Turecko nestabilním státem s 40 % inflací a vysokou nezaměstnaností.
Jedině díky půjčkám MMF se tehdy podařilo vyhnout se bankrotu. Současně v tomto roce přišla k moci Erdoganova strana AKP. Tehdejší vláda pod vedením premiéra Erdogana se držela podmínek fondu.
Turecké hospodářství poté prosperovalo. Vznikla řada nových pracovních míst a inflace byla sražena pod 10 %, když se Turecko stalo atraktivním místem pro zahraniční investory. Byli mezi nimi i německé společnosti. Lidé si opět slušně vydělali a vůči Erdoganovi byli vstřícní. Koneckonců, zajistil jim prosperitu a politickou stabilitu.
Nezapomínejme, že když začala krize eura a zdálo se, že Řecko je odsouzeno k neúspěchu, Turecko bylo často označováno za příklad toho, jak se země může vymanit z těžké krize. Ale to vše je nyní ohroženo.
Vyšší americká cla na tureckou ocel a hliník jsou samozřejmě nejčerstvější známkou krize v Turecku, ale visela ve vzduchu po celé měsíce. Od počátku roku lira ztratila vůči dolaru takřka polovinu své hodnoty. Inflace dosáhla 15 % a Turci to dříve či později pocítí na vlastní kůži.
Ti kdo chválili Erdogana jako velkého reformátora se k němu zřejmě otočí zády, pokud ztratí práci a pokud uvidí, že se jejich životní úroveň snižuje.
Nicméně turecký prezident obviňuje druhé a označuje dolar, euro a zlato za zbraně používané proti jeho zemi v tom, co považuje za ekonomickou válku. Současně často zpochybňuje nezávislost centrální banky, což znepokojuje investory. A stále tvrdí, že úrokové míry je třeba snížit a nikoliv zvýšit, aby se omezila inflace a podpořila národní měna. Výsledkem je, že investoři ztrácejí důvěru.
Existuje masivní únik kapitálu z Turecka, který ovlivňuje i jiné rozvíjející se ekonomiky. A Turci, které prezident vyzývá, aby měnili dolary a eura za liry, dělají přesný opak, když si vyzvedávají zásoby tvrdé měny a drží je doma.
Samozřejmě, že Evropou obchází strašidlo nákazy. Investoři se obávají o své peníze. Únik kapitálu a devalvace liry vyvolávají strach, že společnosti a banky nedokážou splatit půjčky v eurech a dolarech. Ale až dosud vypadá situace zvladatelně.
Podle údajů společnosti ABN Amro nároky evropských bank dosahují 143 miliard eur, přičemž nejhůře zasažení jsou španělská BBVA a italská Unicredit. Pro německé banky jde celkem o částku 18 - 20 miliard.
Na masivní ekonomické krizi v Turecku nemůže mít nikdo zájem. A nikdo v Evropě se nemusí obávat. Ekonomiky eurozóny jsou opět dostatečně stabilní.
Na druhé straně úplná turecká krize by se připojila k dalším významným problémům v Evropě, jako je nejistý osud vyjednávání o brexitu a nepředvídatelná politika americké administrativy.
Je na Erdoganovi, aby turecké hospodářství opět uvedl do pořádku. Už jednou se mu to podařilo.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
Diskuse