Když chcete postavit letadlo a zapomenete, že jste z Ruska

7. 5. 2019 / Jiří Hlavenka


Havarovaný Suchoj Superjet ukazuje na neschopnost Ruska vyrobit cokoli složitějšího, možná s výjimkou mašinek na zabíjení lidí. Velkolepě se tvářící vývoj "národního letadla", který porazí západní výrobce se spíš bllíží k velkolepému selhání.

 

Vývoj začal před dvaceti lety a stál 1.5 miliardy dolarů. To není zas tak moc, ale nejsložitější věci Rusové kupují od zlého Západu, protože sami je vyvinout a vyrobit neumějí: motory dělá francouzská Snecma (v joint venture s ruskou firmou), avioniku španělsko-francouzský Thales, Messier-Bugatti přistávací část, Honeywell přídavnou energetiku, Liebherr řízení letu, atd atd., dokonce i interiéry jim dodává B/A Aerospace, takže si nejsou schopní vyrobit ani sedačky. Podíl západních technologií na celém letadle se odhaduje na 55-60%. Vývoj na ruské straně se ale i tak prodražil čtyřnásobně proti odhadům a ruská státní firma s hrdým názvem United Aircraft Corporation, která letadla vyrábí, je hluboce zadlužená, dluh převyšuje vlastní jmění a nadále roste.

Z plánů (osm stovek letadel celkem, pět set do zahraničí) jsou zatím jen zlomky: 186 vyrobených, a v zahraničí nelítá ani jeden a na domácím trhu jich desítky neprovozuschopných sedí trvale na zemi. Pár aerolinek, které je objednaly a zkoušely lítat, je jedna po druhé vrátily zpět. "Věrný" je ruský státní podnik Aeroflot, který to ovšem dostal befelem; jenomže Suchoje jsou průměrně ve vzduchu tři a půl hodiny, což je fatálně málo, u Boeingu a Airbusu to je třikrát více. (Letadla si aerolinky pořizují na leasing a každá ztracená hodina, když stroj sedí na zemi, je čistou ztrátou; letadlo musí vydělávat, být ve vzduchu). Dle ruských strojů polovina suchojů, které si Aeroflot koupil, vůbec nelétá, protože mají různé poruchy a nejsou jak náhradní díly, tak opravárenské kapacity. (Ruská letuška Aeroflotu, která si v tweetu postěžovala na žalostnou kvalitu Superjetů, dostala padáka, doufám že ne z letícího letadla).

Příběhy suchoje jsou takové typicky ruské. V sibiřské fabrice suchoje se provalilo, že 70 "inženýrů" uplatilo místní papaláše, aby jim zfalšovali inženýrské diplomy - jinými slovy, nebyli to žádní inženýři, ale konstruovali. V předváděcím testovacím letu v Jakartě to Superjet napálil přímo do hory (45 mrtvých); ukázalo se, že palubní přístroje hlásily v husté oblačnosti překážku, ruští piloti ale varovné hlášení vypnuli, protože mu nevěřili - это ничевó! - a dál plkali s potenciálními zákazníky, kteří byli v kabině pilotů. Zahraniční vlastníci ještě v době, kdy Superjety používali, rozebírali hotové stroje na náhradní díly, aby jimi mohli zprovoznit aspoň zbývající část flotily. Západní piloti odmítají se Superjety lítat s odkazem na jejich leteckou nespolehlivost. Zahraniční partneři si nejdříve suchoje pochvalovali, protože jsou levné: "deset suchojů nás stálo tolik co jeden boeing; je to stroj na peníze", hlásil šéf mexického Interjetu v době, kdy stroje nakupoval. Většina těchto strojů na peníze ale dnes stojí na zemi nebo je rozebraná na součástky a Interjet se bude vracet k Airbusu. Superjety se nepodařilo kvůli technickým problémům prodat dokonce ani do Íránu, který je pod tvrdými sankcemi a nemá moc možností kde brát.

Smutný příběh Suchoje Superjetu, jehož poslední kapitolu napsala nynější tragická nehoda, je dobrou ilustrací nemožnosti, abych tak řekl, řídit stát jako firmu. V centralizovaném ruském systému můžete z Kremlu slavnostně vykřikovat rozkazy a vydávat dekrety, ale neznamená to, že budou splněny, neboť o úrovně níže se to ztratí v labyrintech státních zaměstnanců, v lhostejnosti, korupci a chlastu. V centralizovaném systému chybí osobní motivace i osobní zodpovědnost, o to více je tam korupce. Můžete nakoupit nejlepší západní technologie, ale je to málo platné, když vázne domácí poslepování do funkčního celku. Můžete to pak i nějak přes obtíže rozchodit, ale selže vám to na běžných opravách a údržbě, tedy na takzvaném "lidském faktoru", jak se říkávalo ještě za socialismu. Jenomže hlavní problém lidského faktoru není dole u zaměstnanců, ale nahoře u cara, který se snaží všechno sám řídit a o všem rozhodovat.

0
Vytisknout
8624

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2019