Jak politická přetahovaná mezi USA a Ruskem může zruinovat Venezuelu

10. 5. 2019

Pokud Venezuela upadne do pasti zprostředkovaného konfliktu mezi Moskvou a Washingtonem, výsledek slibuje pro zkoušený národ i vnější pozorovatele jen malou úlevu, napsali Clay Fuller a Ryan Berg.

Venezuelský lídr Juan Guaidó hraje na to, že masivní civilní protesty a celostátní stávky otřesou loajalitou armády k diktátoru Nicolási Madurovi a ukončí politický pat v Caracasu. Několik lidí již zemřelo a zdá se, že další násilí je nevyhnutelné. Ale vyhýbat se mu je klíčem k úspěchu, protože nenásilí utahá diktátory lépe, než cokoliv jiného.

Za trajektorii domácích protestních hnutí je často považována konfrontace, násilí a zahraniční intervence. Nicméně ve Venezuele se již osobně angažoval Vladimir Putin a údajně vyzval Madura, aby neustupoval, zatímco poslal ruské operativce a zbraně. Venezuelské Národní shromáždění zvažovalo odvolání na ústavu při výzvě k zahraniční vojenské pomoci podle koncepce odpovědnosti za ochranu (responsibility to protect, R2P). A někteří vyzývají prezidenta Donalda Trumpa, aby ukončil neplodné hrozby. Avšak invaze do Venezuely není odpověď; přinejmenším prozatím.

Studium úspěšného úsilí připomínajícího Guaidóa a jeho příznivce odhalí fungující model: Aby bylo hnutí úspěšné, musí disponovat počty, disciplínou - a co je nejdůležitější, musí inspirovat změny loajality uvnitř státních bezpečnostních složek.

V literatuře věnované občanskému odporu figuruje pravidlo 3,5 %. Žádné hnutí, které dosáhlo aktivní a vytrvalé participace 3,5 % obyvatelstva nikdy neselhalo - a řada z nich uspěla s daleko nižšími počty, uvádí Erica Chenowethová z Harvard Kennedy School.

Ve venezuelských ulicích jsou desetitisíce lidí. Jak mnoho je třeba ke svržení Madura? S ohledem na jednadvacetimilionovou populaci (poté co tři miliony nebo více již utekly) jednoduchý výpočet říká, že magické číslo činí zhruba milion. Je obtížné počítat ve fluidním prostředí, ale kritického množství může být brzy dosaženo, pokud se tak již nestalo. Ale nejde jen o absolutní čísla. Aby lidé donutili Madura k odstoupení, davy musejí být pestré - s ohledem na sociální třídu, věk, gender - a geograficky rozprostřené. Krátce, výzkum naznačuje, že pokud hnutí proti diktatuře vypadá méně jako průměrný protestující a spíše jako koláž z venezuelské společnosti, je pravděpodobnější, že Maduro stáhne ocas a odejde.

Násilní demonstranti mají sklon snižovat počet protestujících, protože ti mírnější se rozhodnou zůstat doma v relativním bezpečí. Násilí také podporuje použití děsivých opatření ze strany bezpečnostních sil. Venezuelský lid byl až dosud neuvěřitelně disciplinovaný.

Ale pokud, a možná spíše když, v beznadějných situacích jako tato začne být opozice definována násilím, šance na Madurův odchod bez zahraniční intervence klesnou. Jinými slovy, výzkum ukazuje, že násilí snižuje počty protestujících, situace se velmi rychle zhorší a pak obě strany - Maduro a Guaidó - pravděpodobněji požádají o zahraniční intervenci, z Ruska a USA.

Změní armáda stranu? Nejzásadnější otázkou vždy byly dezerce. Dosud se ukazuje, že Maduro je schopen potlačit revolty. I když dezertovalo 1 500 vojáků, špičky stojí neochvějně. To se ale může rychle změnit prostřednictvím koncepce zvané "selhání" definované sociologem Kurtem Schockem. Jde o pokles moci a legitimity u autority, která využívá násilné represe proti civilistům zapojeným do nenásilných protestů.

Když se režimní bezpečnostní síly dopustí neospravedlnitelného násilí vůči nenásilným demonstrantům, přivede to do ulic více lidí. Pokud se objeví více snímků režimních tanků najíždějících do davu, vojáků bijících neozbrojené civilisty a střílejících z budov, počty demonstrantů narostou. To může změnit kalkul bezpečnostních sil, způsobit rychlý a bezprostřední nárůst dezercí.

Existují známky trhlin uvnitř elity. Zmatené propuštění klíčového lídra opozice Leopolda Lópeze z takřka pětiletého domácího vězení a neschopnost režimu vydat byť jen zatykač na Guaidóa signalizují nejednotu v okolí diktátora.

V tuto chvíli nikdo nemůže spolehlivě předvídat budoucnost demokracie kdekoliv, a ještě mnohem méně ve Venezuele. Ale některé obecné myšlenky ohledně Madurovy budoucnosti lze odvodit z politologického výzkumu.

USA zpřísnily sankce proti venezuelské ropě - jednomu z posledních zdrojů příjmu pro režim. Mnozí intenzívně pátrají po tom, kde v zahraničí se nacházejí všechny peníze naloupené režimem. Toto ukradené bohatství má zásadní význam pro přežití kteréhokoliv diktátora.

Pokud Venezuelané dokážou udržet den za dnem rostoucí počty nenásilných a diverzifikovaných demonstrantů, zatímco Washington utahuje šrouby zvenku, pak Maduro s hanbou uteče na Kubu nebo do Ruska. Ale pokud Venezuela upadne do pasti proxy konfliktu mezi Ruskem a USA, pak výsledek slibuje malou úlevu jak pro zkoušený lid, tak pro ty, kdo se obávají nepřátelského předmostí na jižním křídle USA.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3030

Diskuse

Obsah vydání | 14. 5. 2019