Koronavirus a "čínské století"

3. 2. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Jednotlivé země, kultury a civilizace mívají četná specifika, která při pohledu zvenku nemusejí být vždy snadno pochopitelná. Angličané si i na vrcholu imperiálního rozmachu v zimě ve svých domech libovali v teplotách, které bychom dnes očekávali spíše v chladničce; osmanští Turci zase v odpovídající periodě největšího bohatství své říše jídávali mimořádně skromně; Američané dodnes "vynikají" existencí občanů bez zdravotního pojištění, což nepochybně představuje značný civilizační hendikep ZDE. - Pak jsou tu ovšem ještě anomálie, které vedou k otázkám, nakolik je vůbec samotná představa vyspělosti slučitelná s tím, co právě pozorujeme.


Když Sovětský svaz vypustil první umělý satelit Země mnoho let předtím, než vůbec zahájil výrobu toaletního papíru ZDE, vypovídalo to nikoliv o specifických zvycích a kultuře, ale o celkovém pořadí priorit režimu. Přípravy k válce (na jejichž okraji probíhal kosmický program využívající vojenských mezikontinentálních raket) a imperiální ambice měly v každém případě absolutní přednost před potřebami běžného občana a spotřebitele. Válečné zprávy německých vojáků o chybějící kanalizaci v moderních sovětských budovách zjevně indikovaly širší a přetrvávající trend. - Ostatně při pohledu na dnešní Putinovo Rusko nacházíme opět víceméně totéž ZDE ZDE.

Globální krize vzniklá epidemií čínského koronaviru ZDE, kde počty obětí jsou zřejmě soustavně podhodnocovány ZDE, také velmi úzce souvisí s katastrofálními hygienickými podmínkami, v nichž mnozí obyčejní Číňané dnes a denně žijí - zejména na venkově ZDE.

Čínský komunismus, jenž nyní u vesničanů sází na kombinaci kolektivizace a mechanizace s elektronizací, zjevně nenabízí dobrý recept na zlepšení veřejné hygieny. O tom svědčí nejen kauza poslední epidemie, ale také fakt, že Čína pravidelně představuje epicentrum nových chřipkových infekcí ZDE ZDE ZDE.

Jakkoliv životní úroveň obyvatel městského pobřežního pásu postupně roste, vnitrozemské oblasti a venkov představují poněkud jiný příběh, zdaleka ne tak úspěšný. Na jeho pozadí vznikají rostoucí napětí mezi regiony i masivní migrační tlaky, s nimiž se zatím úřady horko těžko vyrovnávají typicky komunistickým byrokratickým přístupem. Protože v Číně zcela chybí nezávislý tisk coby korektiv notoricky se chvástajících komunistických pohlavárů, "úspěchy" (reálné i imaginární) mívají zpravidla absolutní přednost před reflexí problémů - o nichž se pak hovoří teprve tehdy, když úřadům dočista přerostly přes hlavu. Epidemie koronaviru zde představuje názornou ukázku.

Čína se možná stala druhým největším výrobcem zbraní na světě a postupně dohání americkou ekonomiku; dokonce je už možná světovou jedničkou ve špionážním softwaru i hardwaru. To vše se ale děje na pozadí života venkovanů, do nějž od středověku přibyl pouze traktor a mobilní telefon. Nějak kulturně či civilizačně povzneseni tito lidé dosud rozhodně nebyli.

To vytváří v životě čínské společnosti silnou nerovnováhu, s níž bude neobyčejně obtížné se vyrovnat.

Ambice snící o "čínském století" se dost možná nakonec smrskne na dvě tři dekády regionální dominance v asijsko-pacifické oblasti, po nichž nastoupí pomalejší či rychlejší úpadek v důsledku přibývajících vnitřních problémů.

Tento scénář je ovšem vhodné pravidelně připomínat těm, kdo se tak nadšeně "jezdí do Pekingu učit, jak stabilizovat společnost".

0
Vytisknout
16958

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2020