David Blanchflower, bývalý člen Rady Anglické banky pro měnovou politiku, se vyjádřil, že "chudí dotují bohaté už příliš dlouho".

Blanflower argumentuje v neděli v týdeníku Observer, že by bohatí studenti měli platit vyusoké univerzitní školné a měli by tím dotovat chudší studenty. Předložil svou argumentaci v době, kdy britská vláda chce vnutit anglickým (ne skotským) univerzitám škrty ve výši 135 milionů liber na příští školní rok.

Bez většího zájmu evropských médií, která byla v té době zcela vytížena klimatickou konferencí v Kodani, proběhla událost, která může mít neočekávané a dalekosáhlé důsledky pro další vývoj exportu ruského a středoasijského zemního plynu do Evropy a rusko-evropských vztahů obecně. 14. prosince se na turkmensko-uzbeckých hranicích sešli presidenti Číny, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Kazachstánu, aby slavnostně spustili provoz plynovodu, který bude dodávat turkmenský zemní plyn do Číny.

Zdroje ZDE ZDE ZDE

Po mnoha měsících intenzivního vyjednávání stoupenců prezidenta Obamy v americkém Senátu se na Štědrý den ráno tam podařilo hlasováním schválit rozsáhlý návrh zákona o reformě amerického zdravotnictví. Zákon, schválený Senátem, však neumožňuje vznik státního zdravotního pojištění, o něž usiloval Obama a levicoví poslanci v Kongresu.

Zákon nicméně poprvé v historii poskytuje zdravotní péči 30 milionům Američanů, kteří ji v současnosti nemají. Poprvé v historii bude povinností amerického občana mít zdravotní pojištění a pojišťovnám bude zakázáno zdravotní pojištění odmítat na základě toho, že pojištěnec trpí určitými chorobami.

Žena přeskočila zábrany v bazilice sv. Petra v Římě a srazila k zemi papeže Benedikta XVI., když kráčel hlavní lodí chrámu a chystal se zahájil štědrovečerní mši. Dvaaosmdesátiletý papež rychle vstal a byl nezraněn. Žena, která srazila papeže k zemi, byla (prý) duševně nenormální a byla zatčena vatikánskou policií. Srazila k zemi také sedmaosmdesátiletého kardinála Rogera Etchegaraye, který byl odvezen do nemocnice; bylo zjištěno, že utrpěl zlomení kyčle. . V posledních dvou letech se tento incident stal podruhé. Není jasné, zda ho loni způsobila tatáž žena.

Žena byla posléze identifikována jako Italo-Švýcarka Susanna Maiolo. Trpí prý psychickými problémy.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

V Kodani se stalo toto, píše v deníku Guardian Mark Lynas: Čína zlikvidovala rozhovory, mezinárodně znemožnila Baracka Obamu a trvala na nepřijatelné "dohodě", aby si západní politikové odnesli břemeno viny. Vím to, protože jsem byl přítomen v místnosti a viděl jsem, jak se to děje.

Strategie Číny byla jednoduchá: Blokovat čtrnáct dní vyjednávání a pak to narafičit tak, aby dohoda uzavřená za zavřenými dveřmi vyvolávala dojem, že se Západ znovu vykašlal na chudé země. Všichni jim na to skočili. Bylo to ale přesně obráceně. Byl jsem svědkem toho, jak se Obama zoufale snaží dohodu zachránit, a čínský delegát neustále opakoval "ne".

KD│ Čína se stává nejmocnější a nevlivnější zemí světa, tvrdí proslulý žurnalista bývalého časopisu Marxism Today, expert na asijskou modernu působící na London School of Economics a hostující na několika asijských univerzitách - Martin Jacques. Podle oficiálních prognóz bude čínská ekonomika v roce 2050 dvakrát tak velká jako americká. Co bude Peking se vší tou mocí a vlivem dělat? S Martinem Jacquesem si o tom za redakci magazínu Truthdig povídal Robert Scheer. Přinášíme překlad první části rozhovoru věnované kulturním rozdílům mezi Čínou a Západem. Další části rozsáhlého rozhovoru budou následovat.

Mark Lynas, redaktor deníku Guardian pokládá pár zásadních otázek, na něž si není schopen odpovědět, byť se chlubí, kterak byl osobně přítomen jednání špiček velmocí na summitu v Kodani ohledně dalšího směřování světa s ohledem na ochranu pozemského klimatu – rozuměj životního prostředí- mezi nimiž byla i Čína (a Čína velmocí byla, je a bude…byť se to leckomu nelíbí a takto ji neoznačuje a mezi velmoci nezahrnuje),a kterému právě Čína udávala tón i dikci výsledného výstupu, což pro redaktora Guardianu byla jakási potupa, rozuměno z jeho mediálního výstupu.

1) Mark Lynas není redaktorem Guardianu, ale poradcem vlády Malediv ve věci ochrany klimatu. Z jeho článku to je zjevně patrné.

Na rozdíl od Jana Rovenského se přece jen domnívám, že prvotní chybu a zmatení debaty o roli Číny na kodaňské konferenci bychom neměli hledat v textu Martina Groha, ale již v článku Marka Lynase. Ne že bych se chtěl hlásit k vyprávění o zlém Západu, nicméně Lynasův text o čínském belzebubovi pokládám za neudržitelně jednostranný - a hned vysvětlím, proč.

Anglické univerzity budou zřejmě donuceny zredukovat vysokoškolské vzdělání na dva roky. Britská vláda se totiž rozhodla drasticky omezit výdaje na vysoké školství.

Pro příští školní rok zamýšlí vláda snížit rozpočet univerzitám v Anglii o 398 milionů liber (původně včera oznámila, že snížení bude 512 milionů liber; ve středu v poledne vydala informaci, že se spletla :) a skutečné snížení bude 398 milionů liber). Vyvolalo to rozhořčené protesty od rektorů, studentů, univerzitních učitelů i opozičních poslanců.

Sally Huntová, generální tajemnice odborového svazu univerzitních učitelů University and College Union varovala: "Bude to znamenat propouštění vysokoškolských učitelů, studenti budou muset navštěvovat přednášky a semináře ve velkých počtech a vysoké školy nebudou schopny tolik přispívat ekonomice a společnosti."

Podstatou plánu, který zveřejnil Peter Mandelson, labouristický ministr pro podnikání a školství, je likvidace nynějších tříletých kursů na anglických univerzitách a jejich nahrazení kursy dvouletými. Univerzity, které přijmou více studentů ke studiu, než kolik určuje vláda, budou za to tvrdě pokutovány. Rektoři univerzit hodlají naléhat na vládu, aby školám povolila drastické zvýšení univerzitního školného. To je nyní 3240 liber ročně (97 000 Kč ročně), rektoři požadují školné až 6500 liber ročně (195 000 Kč ročně).

Britští konzervativci okamžitě zaútočili na labouristickou vládu, že trestá univerzity, které se snaží splnit vládní cíl zpřístupnit vysokoškolské vzdělání 50 procentům mladé populace. I se vzrůstem počtu studentů od podzimu 2009 studuje na britských vysokých školách dosud jen 43 procent mladé populace, i když v důsledku velké nezaměstnanosti mohla vláda realisticky rozšířit příležitosti pro vzdělávání mladých lidí na plných 50 procent. Konzervativci chtějí nabídnout dalším 10 000 mladých lidí přístup na vysoké školy od podzimu r. 2010.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

posílá čtenářům šéfredaktor. Fotky pořízeny 25. 12. 2009 po poledni.

FOTOGALERIE

Posloucháte v hromadné dopravě nebo v restauraci rozhovory, které vedou lidé o politice? Většinou vypadají následovně: „Oni se stejně starají jen o sebe“, nebo „oni to zase rozkradou“, nebo „oni a jejich kamarádi...“. Ale to není jen otázka politiky. Když se budeme chtít vyjádřit k tomu, co to vlastně jíme, do čeho se oblékáme, jak je nakládáno s naším zdravím, jak spolu komunikujeme, budeme muset použít opět značně neosobní a neautentické „oni“. „Oni“ jsou totiž ti, kdo do značné míry dávají rámec našim životům a kdo mají na náš život v mnoha ohledech vliv.

Ovládají nás nesignifikantní druzí a jediné, co s tím děláme, je rezignace na společnost jako takovou a trvající atomizace identity, zájmů, cílů.

An English version of this article is in

Z nedávného výzkumu vyplývá, že každý třetí člověk nad šedesát let mluví s přítelem či rodinným příslušníkem méně než jednou týdně a každý desátý nemluví s nikým jiným po celý měsíc, píše Jonathan Freedlander v deníku Guardian. Z toho vyplývá, že existuje 850 000 Britů, kteří jsou drasticky osamělí.

Vánoce, jak je známe z křesťanského světa, jsou zvláštní směsicí evangelního poselství a lidových tradic. I když vlastní křesťanský význam Vánoc spočívá v oslavě narození Ježíše Krista, tedy oné části vyznání víry "skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem", tento vtělený Bůh pozdějí umučený na Golgotě nemá žádnou přímou vazbu na Ježíška či Santa Clause nebo Dědu Mráze, kteří rozdávají dárky v den jeho narození.

< Šéf charitativní organizace Seyi Obakin a princ William u popelnic, u kterých na ulici spali

Všechna hlavní britská média včetně televizí informovala v úterý večer, že anglický princ William (27), syn princezny Diany, strávil minulý týden ve spacím pytli noc na ulici u popelnic nedaleko londýnského mostu Blackfriars Bridge. Zorganizovala to charitativní organizace pro bezdomovce Centrepoint.

Je až úsměvné, jakých demagogií se lze dočíst na Vašich stránkách i v předvánočním čase. Útočit na K. Schwarzenberga, proč nespí s bezdomovci jako anglický princ, to je věru povedené. Proč se však neptáte, proč se s nimi nevyspí Ing. Paroubek? Vždyť ten má plná ústa soucitu s bezbrannými, nuznými a chudými lidmi. Je to Ing. Paroubek, kdo by měl toto své zaujetí spíše demonstrovat, než předseda konzervativní strany. Ale já jsem zapomněl, pan Ing. Paroubek je předseda soc-dem, má přece právo večeřívat v hotelu Kempinski. To už Blistům divné nepřijde, píše Ondřej Szalonnás.

Poznámka JČ: Ne, pane Szalonnási. Šlo o příslušníky šlechtických rodů, pokud jste si toho nevšiml. Kupodivu, princ William má se slabými empatii. Čím to, že Schwarzenberg ne? A samozřejmě, Paroubek by tam měl jít spát taky. Ta poznámka funguje jako metafora, že české politické třídě je úplně jedno, co se děje bezbranným lidem. A že jinde to tak nutně není.

Myslíte si, že konzervativní politikové ve světě neprojevují účast se slabými?

Ve svých úvahách (nejen v těchto krásných Blistech) se nyní zaobíráte samými ušlechtilými tématy současného světa. Ošklivé sobecké lhostejnosti Vás neponechají nafouklá bříška dětí v Keni. Nepropásnete ani jednu megatunu uhlíku v ovzduší na víc. Neunikne Vám žádné blátíčko, které tak rádo třísní domácí „veškerenstvo“, tu z levé, tu z pravé strany a nebo i z prostředka. Jste se svými texty a úvahami někde vysoko nad průměrným uvažováním.

Já hlupák takto vysoko neuvažuju. Mým hlavním (poněkud nízkým) tématem dne je, sehnat něco na zub.

Dvě věci ukazují v zimě naprosto jasně, jak je to v České republice špatné v porovnání s jinými státy Evropy. Bezdomovci a chodníky, které šlapou. Na počátku let devadesátých vyhlásil velký český kormidelník liberalismu bez hranic heslo své britské učitelky: Společnost neexistuje!

Nemám nic proti Ježíšovi z Nazaretu. Na svou dobu splňoval zásadu španělského básníka a nositele Nobelovy ceny Juana Ramóna Jimenéze "Dají li vám nalinkovaný papír, pište napříč." Nepotřeboval bramborovej salát s kaprem, kterýho kosti vás dovedou k doktorovi, ani dárky zabalený v papíru dražším než dárek sám. Nepotřeboval koledy ani svařák. Miloval lidi a lidi si vážili jeho. Naslouchali naději na zlepšení života těch nejpotřebnějších a rozuměli mu. Pak se do toho vložili všemožní poradci a ti, co si mysleli, že jsou poradci. Ti, kteří chtěli být poradci. A z příběhu nadšeného poctivce a protifarizejskho politického revolucionáře udělali dva tisíce let trvající byznys. A tak je tomu dodnes.

Na počátku adventu přistál v mém počítači dokument, který předkládám čtenářům Britských listů tak, jak jsem to obdržel. To že se ke mně dokument vůbec dostal, přičítám mimo jiné tomu, že jsem se několikrát ve svých příspěvcích dotkl problému vody, její kvality a v neposlední řadě i otázky sporu kolem vody balené s vodou z kohoutku a související marketingové kampaně. Vypadal takto:

¨ Tak máme zase Vánoce. Občan jihne. I slza v oku dravce se objeví. Konečně si můžeme pár dní odpočinout v nelítostném boji o přežití. Pár dní budeme mít pokoj od reálné svobody a demokracie, a například i od hypoték – abychom je někomu vnutili, nebo je sami splatili.

Budeme poslouchat reprodukované rolničky z televize a sledovat pohádky o čertech, princeznách, počasí a politice. Nebýt Ježíška, který se prý před více jak 2000 lety narodil, a pak se za nás obětoval, nemohli bychom si dnes užívat pohodu Vánoc. Vezměme tedy nůž, obětujeme alespoň kapra a žlučník, a oddávejme se pohodě Vánoc.

Nejsem stoupenec přeposílání mailového smetí, nicméně jsem přesvědčený o tom, že je dobré vědět, kdo byl kdo v době, která byla v roce 1993 ze zákona označená za zločinnou a temnou. Neměli bychom zapomínat. Jen tak se stáváme méně manipulovatelní.

Ač vím, že nízkost, sprostota a ubohost se mají ignorovat, vím také, že nepovšimnuté zlo se stává zlem požehnaným, pokud jenom přihlížíme a netrestáme ho. Proto poslušen svému českému dědovi Karlovi, reaguji na hrubou díru hrubou záplatou, odpovídám na Rejžkovu ubohost, uvedenou níže, vytětím políčku.

Přece jen jsem musel v tyto dny zajít do supermarketu, v dobré víře, že letos bude klidněji. Každý je otřesený z něčeho jiného, mně chvilku trvalo, než jsem se vzpamatoval, uvařil si doma meltu a rozhodl se napsat vánoční Monitor, vzkaz svým spoluobčanům. To, co jsem viděl, lze bez obav označit jako bohapusté přejídání. Vozíky přeplněné k prasknutí nejnemožnějšími nesmysly a stále je málo, ještě tohle a toto a taky tamto, když už jsou Vánoce. Kam se ty zaručeně nejkvalitnější jedy do lidí vůbec vejdou?

Očistit se ne přemírou dárků, ale pohlazením,
které jsme dlouho neučinili.
Tichým zamyšlením nad vším,
co jsme správného neudělali
a nad tím, co jsme udělali špatně.
Kde jsme se odvrátili od někoho,
kdo potřeboval pomoci a šli jsme tam,
kde jsme něco lacino získali,
ač nám toho nebylo zapotřebí.
Rozsviťme vedle symbolických svíčiček

• 23. 12. 1996    Strašidelný příběh: O ulici v Edinburku, postižené morem, jejíž obyvatele zazdili zaživa
• 30. 12. 1996    O nesamozřejmosti existence českého národa: novoroční zamyšlení s Milanem Kunderou
• 24. 12. 1997   Vánoční čtení: Jan Ámos Komenský (1592 - 1670): Labyrint světa a ráj srdce. Poutník prohlédá ryňk světa a z světa utéci chce
• 31. 12. 1997   Karel Čapek: Hovory s TGM - O kritickém myšlení
• 23. 12. 1998   Zamyšlení s vynikajícím básníkem - Jiří Orten: Jeremiášův pláč
• 31. 12. 1998   Jan Hus : Proti slepé poslušnosti
• 31. 12. 1998   Bohumil Hrabal: Bambino di Praga
• 24. 12. 1999   Adam Michna z Otradovic
• 30. 12. 1999   Jaroslav Durych: Budějovická louka

Vánoce roku 2000 byly zcela pohlceny rebelií v České televizi.

• 21. 12. 2001   Místo, kde je domov Vánoc (Jan Čulík)
• 21. 12. 2001   Chtíc, aby spal (Adam Michna z Otradovic)
• 21. 12. 2001   Černěť já se přistrojím (Jan Josef Božan)
• 21. 12. 2001   Kapka rosy tekoucí (Bedřich Bridel)
• 21. 12. 2001   Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka (Kathryn Murphy)
• 21. 12. 2001   Zdeněk Kalista: Baroko se v nejistotě přibližovalo k Bohu skrze tento svět
• 20. 12. 2002   Komenského dvě cesty, to jest kterak skrze Labyrint dnešního světa objeviti Ráj svého srdce (Jakub Žytek)
• 18. 12. 2002   Vánoce, Vánoce přicházejí (Štěpán Kotrba)
• 23. 12. 2003    Proglas
• 30. 12. 2003    Smělýmu srdci štěstí spomáhá
• 23.12. 2004    Vánoční vydání BL v roce 2004
• 23. 12.2005     Václav Vratislav z Mitrovic, O českých špionech v 16. století
• 30. 12. 2005    Václav Vratislav z Mitrovic, Jak tomu bylo ve vězení
• 22. 12. 2006    Daniel Strejc-Vetterus, (1592-1669) První Čech na Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Krátké vypsání ostrovu Islandu, v němž věci divné a zvláštní, v krajinách těchto našich nevídané očitě spatřeny a některé od obyvatelův ostrovu toho hodnověrných slyšány i pravdivě poznamenány
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, Vypsání krátké ostrovu Islandu a věcí některých zvláštních, kteréž v něm spatřeny býti mohou. A nejprvé o jménu ostrovu toho, proč slove a nazývá se Island
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O živnostech Islandských
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,O rybách a potvorách mořských okolo Islandu
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus, O vrchnosti a řádu, kterého v zemi své ostříhají
• 22. 12. 2006     Daniel Strejc-Vetterus,Náboženství v Islandu a jaký způsob při něm zachovávají
• 29. 12. 2006     Karel IV., Vita Caroli Quarti
• 24. 12. 2007    Giovanni Batista Manni, Věčný pekelný žalář
• 24. 12. 2007    Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
• 31. 12. 2007    Jindřich Hýzrle z Chodů, Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého
• 31. 12. 2007    Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta
• 23. 12. 2008     Kosmas: Jak muži nezvládli schopné ženské
• 31. 12. 2008     Kosmas: Co dělat proti chtíči

Vánoce, svátky míru a konzumerismu TÉMA BL

Technika nás zachrání - tohle zaklínadlo je slyšet po celém světě, když přijde řeč na klimatickou změnu, vyčerpání fosilních paliv a spoustu jiných potíží v oblasti životního prostředí a zdrojů. Toto zaklínadlo je však málokdy slyšet s výhradou, že technika má často nezamýšlené nebo dokonce nepříznivé důsledky, píše Kurt Cobb na webové stránce Resource Insights.

KD│ Nové vědecké objevy mohou posunout společnost do éry "personalizované solární energie", v níž se ohnisko produkce elektřiny přesune z velkých centrálních elektráren k jednotlivcům, jejich domům a komunitám. Tvrdí to zpráva zveřejněná v časopise ACS' Inorganic Chemistry.

Arabština jemenské zpěvačky Ashwaq prolínající se s moderními aranžemi elektroniky a živých nástrojů představovala 14. listopadu v klubu Fléda originální prvek brněnského Django Festu. Víc nám řekl Aleš Hyvnar, kapelník této mezinárodní hudební formace nazvané Al-Yaman.

Každá společnost si v rámci upevnění své ideologie připomíná heroická a chrabrá vítězství. Dvacet let po Listopadu je vhodná příležitost se po nějakých poohlédnout a trochu si zavzpomínat. Jistěže v rámci ekologického hnutí, píše Miroslav Patrik.

Prodělal jsem asi prasečí chřipku. Výtěr z krku na prokázání přítomnosti viru H1N1 mně sice obvodní lékař nedělal, protože ten se provádí hlavně při komplikacích, ale asi to prasečí chřipka byla. I hlavní hygienik ČR Michael Vít říkal, že nyní už u většiny nemocných chřipkou převažuje prasečí vir. V každém případě už léta jsem neprodělal tak silné virové onemocnění. Pět dní vysokých horeček, pro bolest se nedalo chodit a navíc zánět horních cest dýchacích.

Kodaňský klimatický summit skončil historickým neúspěchem. V našem kulturním okruhu se nicméně schyluje k hlavním svátkům roku - od léta mohutně marketingované iluzi smíření konzumentů, na kterémžto pozadí bude zoufalé volání Afriky, stejně jako dalších regionů v tuto chvíli odsouzených k pomalé likvidaci, coby nepříjemný detail snadno zatušováno. Spíš si Číňan pochutná na sýru, než aby v zemi, kde jsou peníze teprve na prvním místě, nalezla ohlas myšlenka, že bychom měli lidem, jejichž země se stávají neobyvatelnými, z humanitárních důvodů pomoci. Idea lidských práv čas od času skýtá příležitost k pronášení vzletných projevů pro pobavení lepší společnosti či ke psaní povznášejících esejů - když však přijde na věc, nepohne jehličkou na vánočním stromku, natož pak svědomím těch, kdo rozhodují o praktických věcech. Jenže vidíme to celé opravdu správně? Skutečně jde o výstřední nápad posílat naše vlastní peníze na druhý konec zeměkoule - jen kvůli neurčitým tuchám krasoduchů?

CIA používala na Litvě nejméně dvě tajné věznice pro "osoby podezřelé z terorismu". Zjistilo to vyšetřování litevského parlamentu. R. 2005 a 2006 měly svolení letadla CIA přistávat na Litvě. Žádní litevští činitelé neměli k letadlům přístup ani nedostali informace, kdo je na palubě. Ani litevský prezident nevěděl, co přesně Spojené státy na území Litvy dělají. Podobné věznice měla CIA podle zpráv také v Polsku a v Rumunsku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pákistán trpí největší humanitární pohromou od konfliktu v Bangladéši v roce 1971. Pákistánská armáda s významnou vojenskou a diplomatickou podporou Washingtonu letos provedla dvě rozsáhlé „protiteroristické“ kampaně v údolí Svát a v Jižním Vazíristánu. Terčem operací se staly buňky pákistánského Talibánu a Al-Kajdy. Podle odhadů přišlo jen v údolí Svát o život 1 400 bojujících tálibů. Přes mediální velebení vojenského tažení vysídlila pákistánská armáda téměř tři miliony lidí. Zatímco milion vnitřních uprchlíků obdržel humanitární pomoc od Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, většina z nich našla nejisté útočiště v improvizovaných stanových městysích či na periferiích velkých měst. Pákistánská armáda v mnoha případech klade zábrany humanitární pomoci a zabraňuje západním nevládním organizacím a novinářům vstupu do postižených oblastí.

Jan Potměšil by byl jistě rád, kdybych se nechala zlákat do debaty o srovnatelnosti komunismu a nacismu, ale neučiním tak. Každopádně bych chtěla konstatovat, že jsem proti zákonům, které ustavují jediný možný pohled na jakoukoli historickou událost a trestají pohledy odlišné, byť sporné či přímo nesmyslné. Zajímalo by mě, jestli bychom také měli uzákonit Jedinou Správnou Interpretaci absolutistických monarchií - ač nešlo o režimy totalitní, šlo o režimy, které zásadně popíraly rovnost lidí před zákonem a moc v nich byla z principu arbitrární (ač v praxi značně limitována).

Naposledy, kdy se takto rozložila globální vyjednávání, to bylo v Doze r. 2001. Světová organizace pro obchod nás pak ujistila, že to nic není, že se mezinárodní dohoda o obchodu dojedná o rok později v Mexiku. O rok později se v mexickém Cancúnu rozhovory o mezinárodní dohodě o obchodu rozložily už stoprocentně a od té doby žádná smlouva uzavřena nebyla. Uplynulo osm let a nic nebylo dohodnuto, píše George Monbiot v deníku Guardian.

KD│ Jednání Moskvy s Washingtonem o nové smlouvě týkající se kontroly jaderného zbrojení čelí potížím, avšak měla by počátkem příštího roku skončit dohodou, řekl v pondělí v Moskvě AFP velitel generálního štábu ruských ozbrojených sil armádní generál Nikolaj Makarov. Obě delegace před Vánocemi opustily řadu měsíců trvající ženevská jednání a vrátily se domů bez definitivního výsledku. Mezi přetrvávající problémy mimo jiné stále patří celkový povolený počet strategických nosičů, jaderných hlavic, ale i otázka telemetrického zaměřování raket.

Vycházejí najevo důkazy, že britská armáda v sedmdesátých letech v Severním Irsku mučila během výslechů své vězně technikou tzv. "waterboarding", dušením vodou. Ukázalo se to poté, co se nyní jedna její oběť odvolala proti svému odsouzení za vraždu.

Liam Holden byl poslední osobou, která byla r. 1973 odsouzena za vraždu vojáka k smrti, a to na základě nepodepsaného přiznání. Trest smrti mu byl změněn na doživotí a Holden strávil ve vězení 17 let.

Tak trochu, zřejmě, aby nás poučil, poslal Tomáš Koloc mně a zřejmě i historičce Mary Heimannové, autorce široce recenzované knihy o českém nacionalismu Československo: Stát, který selhal, knihu jiného „zahraničního autora“ o Česku a o Češích: text polského novináře Mariusze Szczygiela Gottland, který vyšel r. 2007 v českém překladu v nakladatelství Dokořán.

Szczygielova kniha je docela kvalitně sestaveným kaleidoskopem příběhů či jejich fragmentů z moderní československé historie a jako taková může dobře posloužit k orientaci „romantickým Polákům“ po „nepochopitelné“ české „pepíkovské“ mentalitě, avšak nedá se říct, že by přinášela k diskusi o „české otázce“ příliš mnoho nového. Naopak mi její pojetí připadá dost otřelé.

KD│ Nostalgie je legrační věc; nikdy nevíte, co zaujme místo Proustovy madeleine a katapultuje vás zpět ke vzpomínkám na jinou dobu. Před více než rokem jsem si to připomněl během návštěvy Upland Hills Ecological Awareness Center v michiganském Oakland County. Cesta z parkoviště vedla půvabným podzimním lesem, pak zahnula za roh - a přemístila mě zpátky do 80. let.

Komunismus, socialismus, státní kapitalismus, reálný socialismus, socialismus s lidskou tváří… To vše jsou jména, která zachycují nějakou interpretaci toho, co lidé prožívali v období po druhé světové války až po konec války studené na části zemského povrchu… Nechci se připojovat ani k těm, ani k oněm, protože je to úplně jedno. Jediné, co je pravdivé, jsou slova Jana Čulíka, který prostě a jednoduše tvrdí, že na Západě se tomu říká tak a tak. Dodám jenom, že Západ v zásadě jen opakuje terminologii sovětské a především stalinské propagandy, na kterou tak úspěšně navázala ta brežněvovská. Nějaké drobné nuance Západ nikdy nevnímal, snad mimo socialismu s lidskou tváří, který ovšem zapadl v daleko významnějším a hlubším společenském kvasu na Západě a pozdější perestrojky, která ale byla vnímána jako labutí píseň komunismu, předzvěst vítězství ve studené válce a konce bipolárního světa. Slovo socialismus, pokud bylo používáno, tak výhradně v souvislosti se socialistickými hnutími a stranami na Západě.

Izrael přiznal, že jeho patologové odebírali tělesné orgány mrtvým Palestincům i příslušníkům jiných národností bez souhlasu jejich rodinných příslušníků. Jde o praxi, která prý skončila v devadesátých letech.

Ctihodné čtenářstvo. Jednou za čas odhlédnu od svých vlastních potíží (...a že jich mám se svými záležitostmi víc než dost) a zacílím svoje skoro slepé virtuální vševidoucí oči na to, čemu intelektuálstvo říká nálada ve společnosti. Do bufferů si s nevelkou periodou ukládám headlines (nadpisy v internetovém tisku či výkřiky v televizi) a některé obsahy článků z webových portálů či rozhovorů, breafingů nebo monologů ze zpravodajství z televizních stanic a jednou za čas svoje buffery (rozuměj krátkodobou paměť) vezmu, jejich obsah naparsuji (rozuměj zamyslím se s určitým nadhledem) a pokusím se vyvodit si z toho určité závěry, určitý kompilát. O to se teď ve stručnosti pokusím. Jsem motivován velmi silnou averzí vůči všemu co smrdí socialismem a komunismem (neplést s levicí), to jen kdyby náhodou nebyly moje pohnutky zřejmé, píše Čeněk Svoboda..

Příští rok budou volby. Celkový součet 50 procent socialistů (netvrdím, že celá ČSSD je ve své podstatě a ve všech částech koncentrované zlo, ale momentálně prostě je socialistická) a komunistů smrdí strašným průserem, takže se dopustím určité (možná trochu účelové) analýzy přítomnosti.

Od 18. prosince 2009 je v Rakousku „pilulka poté“ k dostání bez receptu, aby se zabránilo nechtěnému těhotenství v Německu a v některých jiných zemích ženy v časové tísni tenhle lék zatím k dispozici nemají. Že se to může stát lidským problémem, o tom něco v téhle poznámce…

Není jednoduché vzpomenout si na hlavní mezníky této své činnosti, když už to bude 20 let, co jsem zanechal cvičitelství. Začátky mé aktivity cvičitele přitom spadají do doby před již čtyřmi desítkami let. Asi se hodí připomenout některé osobně prožívané paradoxy, které někdy stimulovaly a jindy nepředstavitelně brzdily rozvoj tohoto zpočátku v českém prostředí zvláštního počínání.

V románu Thomase Wolfa O času a řece vystupuje výstřední strýc, který se uprostřed velkoměsta živí výhradně vlastnoručně nastrouhanou syrovou zeleninou, protože trpí paranoiou maloměstského Středozápaďana vůči všemu neosobnímu - včetně potravin, o nichž neví, kdo na ně sahal a co do nich přidával. U newyorského rodáka a "fermentačního fetišisty" Sandora Ellixe Katze bychom takovou anamnézu hledali marně. Jeho výzkumy v oblasti fermentace potravin naopak navazují na zkušenosti z kosmopolitního prostředí východního pobřeží.

Ovšem kdo se nikdy nesetkal s Američanem úzkostlivě shánějícím výhradně potraviny zalepené v originální plastové fólii, jež pro něj představuje div ne obdobu židovského košer certifikátu, a kdo neviděl statistiky spotřeby antibakteriálních prostředků po vlně mediální masáže ohledně biologických zbraní v souvislosti s 11. zářím, těžko si asi představí, jak kacířskou knihu vlastně Katz čtenáři předložil.

Během klimatické konference v Bali byl před dvěma lety schválen plán nahrazení dosluhujícího Kjótského protokolu - mezinárodního dokumentu z roku 1997, jenž směřoval k zastavení změn klimatu. Jednu z hlavních vad protokolu představovala skutečnost, že prudce se industrializující země v bývalé koloniální sféře Západu nebyly zahrnuty do skupiny těch, kdo jsou povinni omezovat emise. Druhou vadou byl fakt, že řada zemí - například USA, až donedávna největší světový znečišťovatel - řadu let stála mimo kjótský proces a v podstatě jej (až do přistoupení Ruska v roce 2004) blokovala. V Bali se tedy sešla OSN coby jakási akciová společnost a dohodla se, že na příští schůzi nově a lépe zformuluje závazky, ale i práva všech akcionářů. Na konci kodaňské konfererence však vidíme, že společnost byla fakticky vytunelována a kmenové jmění v poslední chvíli přešlo na novou společnost založenou USA, Čínou, Indií, Brazílií a Jihoafrickou republikou. Zmíněné země uzavřely dohodu, která místo toho, aby zpřesnila povinnosti a práva akcionářů stojících dosud "mimo hru" se snižováním emisí, tyto - ale také některé významné průmyslové země - kompletně vyloučila z rozhodování. Navíc se USA coby insider fakticky vyvlékly i z těch závazků, které jim měly příslušet podle původního Kjótského protokolu. Zatímco zrušený podnik byl čímsi jako akciovou společností s nedokonalými, ale relativně přesně formulovanými pravidly, nový subjekt ze všeho nejvíc připomíná společnost s ručením omezeným. "Liga superznečišťovatelů", jak ji pojmenoval Bill McKibben, vydala politickou deklaraci obsahující "tak velké díry, že by jimi mohl prolétnout letoun Air Force One", říká výkonný ředitel Greenpeace International Kumi Naidoo - a neobsahující žádné emisní cíle ani závazný plán dalšího postupu. Členové klubu těch, kdo spolu mluví, nyní ručí za budoucnost planety pouze do výše vlastního vkladu.

An English version of this article is in

Nesmírně zavazující byla reakce čtenářů na náš nedávný apel, že potřebujeme dva nové servery. V listopadu 2009 přispělo finančně na Britské listy 348 osob celkovou částkou 123 717.57 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31. 10. 2009 částku 148 397.73 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a €1600.09. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že umožnili další provoz našeho časopisu. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.