Tiskové prohlášení

Včera v odpoledních hodinách jsem se setkal s premiérem Petrem Nečasem. Od schůzky jsem očekával alespoň základní nástin budoucího chodu či existence SLP (Sekce pro lidská práva) při Úřadu vlády. V úvodu jednání mi pan premiér poděkoval za vše dobré, co jsem pro ochranu lidských práv v ČR udělal a vyzval mne, abych k 15. nebo 30. září na svoji funkci rezignoval. Svůj návrh nezdůvodnil mojí nekompetentností, či zásadními rozdíly v pojetí ochrany lidských práv, ale plány na restrukturalizaci SLP, se kterými bych, dle jeho názoru, asi nesouhlasil. Zároveň mne však ujistil, že post zmocněnce zůstane zachován a poradní orgány vlády, které jsem měl v gesci, také, i když s možnými drobnými úpravami a že hodlá pokračovat i v projektu „Agentury“ i na přípravě Strategie boje proti sociálnímu vyloučení.

Jménem Společnosti Regio Štiřín si Vás dovoluji požádat o možnost informovat veřejnost i prostřednictvím Britských listů o skutečné podstatě a hodnotách zámku Štiřín, jemuž hrozí nepochopitelný prodej, přestože jeho účetní hodnota v současnosti je kolem 2 mld Kč a investice státem do jeho rehabilitace a revitalizace vložené v posledním deceniu dosahují řádu stovek milionů. V mediích se ovšem objevují rozmanité polopravdy a malverzace, směřující k tomu,aby v očích veřejnosti šlo o "zanedbatelnou" transakci, které této zemi bude jen ku prospěchu. Proto jsme v Regiu připravili připojené Tiskové prohlášení, píše Václav Větvička:

tisková zpráva

Zastupitelstvo Městské části Praha 4 v čele se starostou p. Horálkem (ODS) schválilo 17. 9. 2010 „Prováděcí předpis pro 4 c) vlnu privatizace bytového fondu“. Tento předpis umožňoval, poprvé v historii obce Prahy 4, prodej bytu i s nájemníkem bytovým spekulantům. Normálně uvažující člověk si totiž kupuje volný byt. Pouze spekulant si kupuje byt i s nájemníkem (podstatně levnější cena) a následně se snaží všemi prostředky dosavadní nájemníky z bytu dostat (v lepším případě např. do domova důchodců, v horším na psychiatrii či nejlépe rovnou na hřbitov). Tuto zvrhlost schválili zastupitelé za ODS, ZELENÍ, KSČM, KDU-ČSL. Jediní, kdo byl proti, byla ČSSD.

Nicméně, následně již rukou společnou a nerozdílnou, všichni společně, všemi hlasy schválili dne 4. 12. 2009, hezky před Vánoci, jakožto vánoční dárek prodej bytu bývalému politickému vězni panu Milanovi Matějů, 77 let. V podmínkách prodeje bylo uvedeno, že buď uhradí pan Matějů do půl roku 824.800 Kč, nebo může být prodán spekulantům s byty. Zatímco všichni ostatní nájemníci, kteří obdrželi stejnou nabídku, po dvacetiletém vymývání mozků sklonili poslušně hřbet s tím, že mohou být následně prodání i s bytem, pan Matějů se nedal.

Obnovený mírový dialog mezi Izraelem a Palestinou si žádá podporu celého mezinárodního společenství. Česká republika by měla deklarovat připravenost pomoci ke zklidnění situace na Blízkém východě politickými a hospodářskými kroky, ale i bezpečnostními opatřeními.

Tisková zpráva Iniciativy Ne základnám

V sobotu 4. září zahájí Iniciativa Ne základnám svou kampaň proti plánovanému zřízení centra raketového systému USA v České republice. Akce se bude konat v horní části Václavského náměstí (u koně) od 14h do 18h. Jan Májíček, mluvčí Iniciativy k zahájení řekl: „Iniciativa Ne základnám zahajuje svou kampaň tím, co bylo pro nás vždy nejtypičtější, tj. přítomností v ulicích, debatování s lidmi, šířením informací a sběrem podpisů pod novou petici, kterou v sobotu představíme.“

Iniciativa Ne základnám připravuje i další protestní akce, které se budou konat v průběhu podzimu.

Těsně po 11. září 2001 nařídil Tony Blair britské vojenské stihačce, aby sestřelila dopravní letadlo nad Londýnem, přiznal ve svých memoárech. Rozkaz zrušil jen pár vteřin před jeho provedením.

Tony Blair ve svých memoárech hovoří i o tom, co může vést politiky k tomu, aby byli nevěrní manželce. Jeho vláda se musela potýkat s několika skandály manželské nevěry jeho ministrů.

Znova se zvedá veřejná diskuse o možných útocích na íránská jaderná výzkumná zařízení. To už se dělo i předtím. Při několika příležitostech informační úniky ohledně možných náletů vyvolaly atmosféru blížící se války. Tyto úniky normálně korelovaly s diplomatickými iniciativami a byly navrženy tak, aby zastrašily Íránce a usnadnily řešení příznivé pro Spojené státy a Izrael. Takové iniciativy se v minulosti nevydařily. Je tedy rozumné spojovat současnou záplavu zpráv s uvalováním sankcí a považovat ji za pokus o zvýšení tlaku na Írán, a to buď za účelem vynucení změny jeho politiky, nebo kvůli využití rozdílů existujících v rámci režimu.

Dovolte mi úvodem několik poznámek k mé osobě. Jmenuji se Jana Bobošíková, nejsem Sarah Palinová, nejsem bigotní katolík ani evangelík a nejsem tmář. A kdo to o mně tvrdí, tak vědomě lže. To jenom aby bylo jasno, že nic z toho, co jste se o mně v posledních dnech mohli dočíst, nemá oporu ani v mém životě, ani v mých názorech. Nejsem v žádném případě proti tomu, aby školy našim dětem poskytovaly co nejpodrobnější a co nejkvalifikovanější informace o světě, ve kterém žijí. Informace odpovídající současné úrovni vědeckého poznání. A to včetně informací o sexuálním životě člověka. Ale jsem zásadně proti tomu, aby škola nutila naše děti sdělovat učitelům a svým spolužákům informace, které se týkají jejich nejintimnějších míst a prožitků.

K TOMU: 1. 9. 2010 Fabiano Golgo: Bobošíková je česká Sarah Palinová ZDE

Dne 16. 8. 2010 uveřejnil magazín CounterPunch kritický článek Imperiální extáze od Paula Craiga Robertse, který byl redaktorem Wall Street Journalu, autorem mnoha knih, náměstkem ministra financí pro hospodářskou politiku v Reaganově (!) vládě a přednášel politickou ekonomii na Stanfordově a Georgetownské univerzitě. Článek je radikálně kritický k vývoji ve Spojených státech a k politickým reprezentacím Republikánské i Demokratické strany a ukazuje k jaké výbušné, revolucionářské terminologii (zejména závěr Robertsova článku) přivedl politický a ekonomický vývoj člověka, který dřív sám působil ve velké politice – a dokonce v tom konzervativním (v USA „červeném“) týmu…

To je v posledních dnech v Británii aktuální téma, poté, co vyšlo před čtrnácti dny najevo, že výuka cizích jazyků na britských středních školách dále poklesla a univerzity v rámci své "modernizace" ruší katedry cizích jazyků.

Na toto téma se konala v anglickém Sheffieldu ve dnech 1. a 2. září interdisciplinární konference, které se účastnili univerzitní učitelé z Británie, kteří vyučují středo a východoevropské jazyky, arabštinu, japonštinu a čínštinu. Hlavní referáty přednesli Sir John Boyd, bývalý britský diplomat (mj. dlouholetý britský velvyslanec v Číně), profesor James Dickins z University v Leeds, profesorka Anne Pauwels z londýnské Školy orientálních a afrických studií a Jan Čulík z Glasgow University.

Ve svém příspěvku, nazvaném Britain: Overcoming isolation in international discourse se zabýval Jan Čulík celou řadou případů, kdy v důsledku neznalosti češtiny a domácího kontextu britský tisk interpretoval události, odehrávající se v ČR, naprosto opačně, než jaký mají význam. Zmínil se v této souvislosti o rebelii v České televizi na rozhraní let 2000 - 2001, kterou britská média, pokud si jí povšimla, interpretovala jako "boj za demokracii" - BBC si vůbec nevšimla, že rebelie se vzedmula proti jmenování dlouholetého zaměstnance BBC, který do ČT plánoval zavést principy profesionality BBC; o široce publikované zprávě, že nové české poslankyně vydaly "erotický kalendář", což některá anglosaská média paradoxně interpretovala jako "vzrůst vlivu žen v české politice" (ve skutečnosti ve vládě žádné ženy vůbec nejsou), vyzval výzkumníky z vnějšího světa, aby podrobněji analyzovaly příčiny zuřivého klimaskeptismu v České republice a středoevropských zemích vůbec, a ptal se, zda britské vládě nevadí, že premiér z ODS (ODS je partnerem britských konzervativců v poslaneckém klubu v Evropské unii) jmenoval do funkce poradce pro lidská práva Romana Jocha, který pohrdá demokracií. Čulík připomněl, jakým způsobem klip "Přemluv bábu" byl typickou českou verzí amerického klipu komičky Sarah Silvermannové a že je tato změna důkazem, že české prostředí přijme jen takové hodnoty, které už v něm existují, ostatní odfiltruje. Závěrem pohovořil o tom, jak západní média po zrušení Bushova projektu výstavby amerického radaru v Brdech drtivou většinou informovala, že Češi jsou zrušením tohoto projektu "zklamáni", zatímco realita je zcela jiná, jak dokazuje např. film Klusáka a Remundy Český sen, promítnutí tohoto klipu, které vyvolávalo salvy smíchu v sále, zakončilo Čulíkovo vystoupení v Sheffieldu.

Čulíkův příspěvek, přednesený na konferenci v Sheffieldu, je ZDE

Stále častěji se ve svém okolí setkávám s absolventy vysokých škol, kteří mají znalosti s bídou středoškoláka, přičemž absolventi soukromých VŠ v tom zpravidla vynikají. Totéž už lze přiměřeně prohlásit i o řadě dnešních absolventů středních škol. Prostě znalosti bídné, očekávání velká. Proto jsem rozhodným zastáncem jednotné maturity, coby srovnávacího etalonu znalostí, samozřejmě ve variantách pro různé typy školství, píše Karel Kameník.

Otázka ctěným návštěvníkům fóra: Jak by naše životy vypadaly, kdyby nebyla válka?

Jaký byste žili život, lepší nebo horší, pakliže může být horší než ten, do něhož nás stará dáma Evropa zavřela jako psy do kanálu? Kde by dnes byli Željo, Sarajevo nebo Basketbalový klub Bosna? Jak by vypadala kulturní scéna tohoto města, kdyby z něj neodešli Bregović, Čolić, Kusturica, Nele Karajlić… odešli i Đuro, Loša, Žera, celá armáda novinářů, umělců, hudebníků, spisovatelů… Do mé části města už nejezdí trolejbusy. A tam, kde byla továrna, v níž pracovali moji rodiče, dnes soukromníci otevírají kavárny a „zastoupení“ cizích firem dovážejících laciné zboží, které by nepřešlo ani přes uzbeckou hranici. Zaměstnance, včetně mého otce, samozřejmě propustili – to je asi účelem privatizace.

Kdyby nebyla válka, fungovaly by ty tehdejší továrny na plný výkon, místo aby v nich dnes panovalo hrobové ticho?

Není to tak dávno, kdy Arsen Dedić zpíval písničku „Rychlíkem přes Bosnu“ („Brzim preko Bosne“). Píseň, kterou napsal a zazpíval, připomíná šťastné časy, kdy se ze Záhřebu přes Sarajevo jezdilo do Ploče k moři, „rychlíkem přes Bosnu“ . „V tomhle kraji už nepotkáš smutek / Potkáme slunce, vlakem na jih / Zapomeňme chudé dny a roky / rychlíkem přes Bosnu“. Pamatujete se na tyto úžasné verše velkého mága lidských duší? Vlaky v Bosně a Hercegovině dávno nejezdí rychlostí 190 km v hodině, někde „zlaté koleje“, o nichž Dedić zpíval, zarostly trávou, někde jsou tratě zrušeny, s nimi zmizely i vlaky. V opuštěných nádražních budovách nejčastěji žijí bývalí železničáři.

V Praze dne 2. 9. 2010

Vážený pane premiére,

obracíme se na Vás s žádostí o schůzku a dále s žádostí o Vaše jasné stanovisko k postu zmocněnce pro lidská práva, včetně lidsko-právní agendy v gesci zmocněnce.

Premiér Petr Nečas odpověděl na otevřený dopis Petra Štengla, zveřejněný v Britských listech týkající se jeho jmenování Romana Jocha do funkce poradce pro lidská práva a zahraniční politiku.

Díval jsem se na úterní odpolední zprávy na Nově a teprve zpětně jsem si uvědomil, jaké poselství mi tři po sobě jdoucí reportáže vyslaly. Ta první byla o tom, že v Brně tři policisté ukopali k smrti bezmocného Vietnamce a jako bonus do něj nechali kopat i dámu, která je k údajnému rušení klidu přivolala. Ta druhá mě informovala, že se v jakési základní škole uhnízdili hadi, ale podle stanoviska veřejné správy je nelze ze školy odstranit natož zabít, protože jsou chránění. Důvodem k odstranění respektive odbornému přenesení hadího hnízda může být až celková rekonstrukce školy. A do třetice jsem se dozvěděl, že snad v Pardubicích padají sloupy veřejného osvětlení, že jich už letos spadlo deset, vyměnit jich potřebují tisíce, ale dělat se to nebude, protože nejsou peníze.

Antidiskriminační zákon – zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), byl schválen 23.4.2009, platný je od 29.6.2009 a účinný je od 1.9.2009, vyjma části druhé (upravující působnost Veřejného ochránce práv a další detaily týkající se VOP), která je účinná až od 1.12.2009. Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a na vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, blíže vymezuje právo na rovné zacházení.

Společnost BBC je ohrožena vlnou stávek poté, co tisíce novinářů, techniků a dalších zaměstnanců hlasovaly ve velkém počtu ve prospěch stávek na obranu starobních důchodů.

William Hague, konzervativní britský ministr zahraničí, vydal veřejné prohlášení, v němž popírá, že je homosexuál. Spekulace o tom se rozšířily na internetu poté, co jmenoval svým třetím poradcem pětadvacetiletého Christophera Myerse s platem asi 30 000 liber ročně. Během předvolební kampaně Hague a Myers několikrát přespávali ve společném pokoji. Hague uznává, že to neměli dělat, avšak důrazně popírá, že by měl sexuální vztah s Myersem či jakýmkoliv jiným mužem. Hague prozradil, že jeho manželka utrpěla už několikrát spontánní potraty a že jejich pokusy mít dítě byly dosud nepúspěšné.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Na můj článek o trampech a bezdomovcích mi napsalo hodně lidí a kladou mi velmi podobné otázky, proto jsem se rozhodla odpovědět všem najednou. Velmi si vážím toho, že o tématu čtenáři přemýšlejí a že chtějí znát odpovědi na otázky, které vyvstaly.

Ke článku "Podivné zranění starosty Vodrážky" od Petra Jánského z 1. 9. 2010 bych chtěl jenom dodat, že autor, ač cyklista si asi nikdy nenamlel budku z pádu na kole (nebo třeba jiným způsobem a staví jen na omezené zkušenosti – jako i já, ač má zkušenost je jiná).

Podobná věc se mi taky jednou přihodila. Byl únorový večer, padal mokrý sníh, na silnici břečka, jel jsem z kopce a najednou nevím. Nevím kde. Nevím, co. Nevím, do čeho. Nevím, jak, svědčí Josef Polách.

Už jsem si několikrát všimla zajímavého faktu na Britských listech. Když se objeví nějaký článek od pana Čulíka, přečte si ho hodně lidí, ale když k tomu někdo napíše dodatek faktů nebo některá fakta vyvrací, nepřečte si to ani polovina čtenářů.

Politika není selankou pro romantické snílky. Hledáme-li program pro socdem, pak na rozdíl od románů z červené knihovny vězme, že idealismus se jak v matérii, tak i cílech krutě nevyplácí. Není možno vysnít si ideální svět a ideální cíle, ke kterým by měl svět směřovat. V lepším případě taková politika skončí trpkou blamáží, jakou dnes zažívá česká levice. V horším případě je to cesta do nikam, vedoucí přes vražedná pole Kambodži. Česká společnost je dnes svou podstatou středostavovská. Je středostavovská, ať se to radikálním levičákům líbí nebo ne, protože se takovou subjektivně cítí, protože se tak sama interpretuje.

A dokud „nebude rýt držkou v zemi“, svůj sebeidentifikační mýtus stěží opustí.

Původně jsem nechtěl reagovat na jízlivou repliku pana Kotrby „Trhejte trávu zubama“ na článek Borise Cveka „Sekejte trávu kosou, ne sekačkou“, po dnešní poznámce na BL od p. Mikulenka „Jako na Hungaroringu“ bych však rád podotkl, že pan Cvek má naprostou pravdu v „ekologičnosti“ a vhodnosti sekání kosou oproti sekačce. Jen je samozřejmě pohodlnější použít tu sekačku než kosu.

Tentokrát bych se pana Cveka zastal. Vztahují se vůbec na motorové sekačky nějaké normy? Když spustí několik sekaček současně, bývá to hluk příšerný. Na vesnicích to často vypadá jako na Hungaroringu při závodu F1, píše Michal Mikulenka.

"Důvěřujte mi! Kniha bude připravena na křest za 45 minut," zní legenda pod touto karikaturou.

KOŠ│Konzumaci marihuany nebo hašiše přiznalo celkem 28% respondentů. Osobní přímou zkušenost mělo 54 % ve věku 15-19 let , 55 % ve věku 20-29 let, ve věkové kategorii od 30 do 44 let to bylo 35 %, mezi lidmi od 45 do 59 let mělo přímou zkušenost s marihuanou či hašišem 15 % a mezi lidmi staršími 60 let jen 5 %. 26 % respondentů považuje užívání měkkých drog za přijatelné. Vyplývá to z výzkumu veřejného mínění CVVM , zveřejněného v červenci 2010 bez jakéhokoliv zájmu mainstreamových médií...

CVVM: Názory občanů na drogy ZDE

Úterek 7. září 2010 bude pro Poslaneckou sněmovnu mimořádným dnem: poprvé po sedmi letech osloví poslance prezident Václav Klaus a současně proběhne druhý letošní pokus o zvolení veřejného ochránce práv.

Obě světové války 20. století byly před svým vypuknutím horečně připravovány během srpna. Ta první z obou velkých válek začala vyhlášením války Srbsku Rakousko-Uherskem sice již 28. 7. 1914, ale teprve začátkem srpna začalo se s vyhlašováním mobilizace na různých stranách a s vyhlašováním války dalším státům. Už s ohledem na nebývalé technické prostředky k vedení války se mělo za to, že se válečná vřava rychle ukončí.

Diskriminace, nedostatek vzdělání, převážně rodinná struktura komunit, kulturní a sociální bariéry mezi většinou Romů a českou společností - to vše způsobilo, že romská politická uskupení už od Listopadu 89 kontrastovala se stranami majority. Nezkušeností a neprofesionalitou, rodovou rivalitou a do též chybějící „základnou“. Až na výjimečné situace si totiž vrstvy obyčejných Romů z velké části uchovávaly od politiky odstup. Považovaly ji za „gádžovskou,“ neznaly příliš romské elity, nerozuměly zákonům a předpisům, nespatřovaly v ní prostředek jak zlepšit svou situaci.

Ani ta malá část, ochotná přijít k volbám, nehlasovala „etnicky“. Řada Romů si uchovala sympatie ke KSČM kvůli nostalgii po systému zajišťujícím práci a bezpečí, jiná část volila naopak velké strany.¹⁾ Strany, prohlašující se za romské, získávaly jen minimum hlasů Romů a téměř žádné hlasy Neromů. I přes viditelný nástup v 90. letech zůstávala politická reprezentace Romů nepatrná. Navíc někteří lídři ve spolcích a stranách kombinovali osobní, rodinné, politické i obchodní zájmy, jak zjistíme z následujícího přehledu.

„Experti predpovedajú, že ak by sa podobne [jako v Československu v roce 1968] postavili civilisti na odpor americkým ozbrojeným silám, napr. v Iraku, počet mŕtvych sa odhaduje od stotisíc do päťstotisíc…“, píše Tibor Ivan. Americká invaze do Iráku ovšem není pouhou teorií. V roce 2003 k ní skutečně došlo. Důsledkem je minimálně okolo sto tisíc mrtvých, přičemž některé zdroje uvádí až desetinásobek. V každém případě to není hezké číslo. Zajímalo by mě ale, co vede panem Ivanem blíže neuvedené experty k závěru, že počet obětí by byl srovnatelný i v případě, kdy by američtí vojáci čelili podobné situaci jako jejich sovětští kolegové v Československu v roce 1968. Tj. v případě, kdy by se irácký odpor omezil na amatérské zapalování tanků, rozbíjení oken vozidel a skandální zesměšňování obrovské vojenské síly. A kdyby invaze neuvolnila cestu sektářskému a náboženskému násilí, které stálo mnohem více životů, než konfrontace s americkými okupanty.

Předpokládám, že pan Ivan nenapsal svůj článek proto, aby nahradil jednoho Goebbelse druhým.

Karel Dolejší píše:

Taková logika je samozřejmě naprosto neprůstřelná. Sugeruje například, že suchozemské organismy vznikly především z toho důvodu, aby mohly lépe konkurovat rybám ve světovém oceánu. Jak vlastně došlo k tomu, že konkurence vyprodukovala svou vlastní nepřítomnost, tím už si hlavu lámat nemusíme. Od nynějška můžeme - v rámci pokrokové obrany darwinovské tradice - vysvětlovat rozvoj savců ochromující konkurencí dinosaurů, multikulturalismus rasismem a kulturu přírodou. Jakými konkrétními mechanismy vzniklo to opravdu nové nás přece zajímat nemusí...

Nové vědecké důkazy o škodlivých účincích bisfenolu A (BPA) se objevují jak houby po dešti, avšak Česko jen netečně přihlíží, vyčkává a bez rozpaků nechává kojence nadále vystavené účinkům této nebezpečné látky. Maminky s dětmi dnes proto zahájily sběr podpisů pod petici organizace Greenpeace vyzývající ministra zdravotnictví k zákazu prodeje kojeneckých lahví s obsahem BPA. První podpisy získaly právě před budovou Ministerstva zdravotnictví ČR.

24. srpna měl David Vodrážka (starosta Prahy 13) údajně pád na kole. Řada věcí kolem této nehody nesedí.

1.Vodrážka si nepamatuje, kde a jak k nehodě došlo. Není schopen určit místo nehody.

An English version of this article is in

Úvahy, které uvádí slovenské SLOVO, se možná mnohému čtenáři BL zdály poněkud vzdálené a jakoby se nás netýkaly. Je to však velmi inspirující čtení a to v několika směrech. Minimálně proto, že také naše současná pravicová vláda hledá inspiraci ve slovenských „reformách“ a dokonce to ani neskrývá. Proto je možná dobré se zamyslet nad tím, co tento článek zatím jen naznačuje. V prvé řadě jde o důchody.

Jsem velmi rád, že byl zveřejněn článek Lukáše Rázla, protože v našem veřejném prostoru zatím nikdo nepřišel s tak jednoznačnou a ucelenou koncepcí proměny české sociální demokracie podle receptu A. Giddense a T. Blaira (tzv. třetí cesta - viz A. Giddens, Třetí cesta a její kritici, Praha 2004; Třetí cesta: obnova sociální demokracie, Praha 2001) o jehož aplikaci se pokoušeli i jinde, mj. také Schröderova SPD. Rázlův text je tak možné považovat za jakýsi „manifest blairizace“ – v ní vidí budoucnost naší ČSSD. Protože jsem se tímto tématem nedávno zabýval, dovolím si na navrhovanou „cestu k renesanci sociální demokracie“ polemicky reagovat. Především je třeba říci, že ve shora zmíněné koncepci se nejedná o žádnou modernizaci, nýbrž „postmodernizaci“ nejen strany, ale politiky vůbec.

Souhlasím s Janem Potměšilem (článek "Liberálové s modrými brožurkami"), že šéfporadcovo modré svazáctví je pro občany ještě nebezpečnější než neudržitelné názory jím navrženého "lidskoprávního kozla-zahradníka" Jocha, jehož si premiér nebude moci dovolit držet na Úřadě vlády kvůli tlakům ze zahraničí, které očekávám poté, co je média rozkřiknou i tam. Z tlaků našich občanů premiéra zjevně hlava nebolí.

V tradici nacionalistických politiků (kteří jsou populární u méně vzdělaného obyvatelstva), jako Jean-Marie Le Pen, Jorg Haider, Franjo Tudjman, Vladimír Mečiar či George W. Bush zneužívá v České republice Jana Bobošíková nejhorší lidské pudy, které u svých spoluobčanů dokáže najít. V pondělí se podepsala pod konzervativní a zpátečnický dokument nazvaný Manifest D.O.S.T. Její politická mytologie líčí současnost jako vyvrcholení období úpadku, proti němuž Bobošíková nabízí jako spásu záchranu starého a odmítání nového, jinak nás totiž všechny čeká katastrofa v podobě rozkladu a zmizení ve "velkém evropském moři".

Během nadcházejícího století dojde k oteplení světa o 3,5°C, i pokud budou splněny přísliby, uzavřené loni na klimatické konferenci v Kodani. Vyplývá to ze série vědeckých analýz.

Včera vysílal radiožurnál ČR zprávu o nové taktice ministra dopravy Bárty vůči stavebním firmám. Aby je donutil snížit ceny zakázek, přestal jim proplácet faktury.

Podle Radiožurnálu tak stát dluží firmám po lhůtě splatnosti přes 2 miliardy Kč, domnívá se čtenář Josef Vančura.

Když z dílny ctihodného Hegela vyšla protoidea evoluční levice, zdálo se, že společnost má funkční vizi procesu, jímž by mohla vědomě formovat svůj budoucí vývoj; ku pomoci jí měl být nástroj nadevše vhodný - stát. Představme si: moudří páni reprezentanti - požívající všeobecného respektu – družným dialogem tříbí své názory o funkci společnosti a neomylně ji vedou cestou stále dokonalejších forem směrem k "ideálnímu". S tak ostrou municí jakou je rozmysl v akci tomu nemůže být jinak, vždyť sám "živoucí duch" tímto nekompromisně dochází k (sebe)poznání. Dvoutaktní dialektický motor libozvučně vrní a žene vše vpřed.

Studentské hemžení v Brně bylo a ještě pořád je především záležitostí centra, kde se rozkládá většina škol a kolejí. Tento „brnocentrismus“ zatím trochu narušoval hlavně areál VUT pod Palackého vrchem, naprosto autonomní území se školou, kolejemi, kinem, kluby, hospodami i kopcem s hustými keři, odkud po dobu studia nemusel a nemusí budoucí inženýr vystrčit směrem do centra nos a měl zde zajištěny všechny odpovídající požitky studentského života. Snad jen těch strojních inženýrek tam vždy bývalo poskrovnu, to revoluce nezměnila...

Michael Kroh ve svém příspěvku polemizuje pouze s tiskovou zprávou, která uvádí a shrnuje stanovisko iniciativy ProAlt k programovému prohlášení vlády v oblasti životního prostředí. I tak jsme ale rádi za reakci, která nám dovoluje naše stanovisko dovysvětlit.

Především kdyby ProAlt cokoliv od kohokoliv přebrala, pečlivě a jasně by to vyznačila. Zveřejněné stanovisko je původní a vlastní, vzniklo v široké a demokratické diskusi.

O míře svobody občanů vypovídají zdánlivé maličkosti. Zkuste třeba nevhodit do parkovacího automatu 5.-Kč. Městská policie, která má na stanovišti kameru, vám do 5 minut nasadí botičku. Zdá se vám 300.- za sundání moc? Ve správním řízení zaplatíte 2600.- Kč. Jo, „mít tak v rukou justici a malou policejní stanici,“ jak zpívá Pavel Dobeš.

An English version of this article is in

Mark Fisher: Kapitalistický realismus. Přeložil Radovan Baroš. Praha, Rybka Publishers, 2010. 212 s.

Kniha Kapitalistický realismus svou rozmanitostí působí jako jedna z dalších postmodernistických esejí, jež je plná pozoruhodných myšlenek a mostů mezi světy, které jsou na první pohled neslučitelné. Ačkoli je text psán, jak je dnes zvykem, s mnoha příklady z filmů, knih a statistik, není ochuzen o čtivost, naopak, je díky těmto ilustracím poutavější.

Na zajímavý a podnětný text „Čtverce, probuďte se: Krychle existují“ politologa Pavla Barši reagoval dne 30.8.2010 V Britských listech ekonom Matěj Šuster článkem „Neoliberalismus a neúprosná logika trhu: odpověď Pavlu Baršovi“. Pavel Barša (velmi zjednodušeně řečeno) varuje před tendencí vnímat veškeré oblasti života pouze ekonomickou optikou a před snahou podřizovat vše „ekonomické racionalitě“, vedoucí k pohlcení politiky i dalších sfér života ekonomikou – (mými slovy) dle imperativu „vše vyřeší trh a vše je třeba trhu podřídit“, a to i tam, kde „trh“ nemá či nikdy neměl co dělat.

Vývoj politické situace v ČR v několika posledních letech umocněný současnou povolební situací směřuje k zásadnímu okleštění parlamentní demokracie. Již předchozí politické garnitury bez ohledu na pravolevé dělení nebyly ochotny řešit zásadní společenské problémy jak uvnitř země, tak i pokud jde o klíčové otázky mezinárodní politiky.

Ale povedzte mi, prečo má súdruh Žižka v ruke hen takú onú vyrezávanú halúzku? Veď to nebol voľaký kapelmajster alebo farár. Dajte mu do ruky aspoň ľahký guľomet! Výzvu majora Terazkyho k inovaci Vločkova obrazu Jana Žižky si možná vybavil kdekterý čtenář zprávy o tom, že v Ústí nad Orlicí nechal starosta Pešek kvůli Klausově návštěvě přemalovat rudý prapor mozaiky starého kulturáku namodro. Logika je věru táž: Přesvědčivosti propagandy má pokaždé napomoci ahistorické "vylepšení". Jen v jednom případě byl výsledkem bratr Žižka se sovětským kulometem, zatímco ve druhém nevěřícně zíráme na čerstvý skvost kapitalistického realismu oslavující radostné budování společnosti rozpočtové odpovědnosti pod praporem modré, nikoliv zelené planety - skvost, před jakým není hanba vyfotografovat ani samotného prezidenta.

Pokračující výzkum a rozvoj alternativních zdrojů energie brzy povede k tomu, že se solární a větrná energie - spolu s úsporami - stanou hlavním motorem nové civilizační éry, je přesvědčen Walter Kohn, laureát Nobelovy ceny za chemii v roce 1998.

Mediální aktivity staronového ministra nespravedlnosti Jiřího Pospíšila jsou zcela mimořádné. Není téměř dne, aby nevystoupil před novináři a neseznámil veřejnost jejich prostřednictvím se stále dalšími dobrými skutky, jimiž chce vylepšit stav součástí svého resortu. Ve všech jeho projevech je slyšet slovní obraty, jež lid obecný rád slyší: finanční úspory, zrychlení soudního řízení, generační obměna soudců, zvýšení výkonnosti soudů, odchod soudců, kteří studovali za totalitního režimu, odvolání Renaty Vesecké, vydání nových zákonů, úplný přechod exekucí ze soudů na soukromé exekutory, zrychlení pozůstalostního řízení a jiné. Není divu, že v anketách oblíbenosti se drží na výsluní přízně lidu.

Před šesti lety vedl šejk Mohammed Naji svůj kmen v Iráku do velké bitvy proti Američanům. Nyní z Iráku odcházejí a on by chtěl, aby raději zůstali.

"Bojoval jsem proti Američanům a považuju to za věc cti," zdůraznil.

"Ale teď chci, aby tu zůstali."

Desetitisíce státních úředníků, které chce v důsledku finačních škrtů současná britská vláda propustit, nedokáže absorbovat soukromý sektpor, varoval Alistair Cox, generální ředitel podniku Hayes, největší britské zprostředkovatelny práce.

V červenci 2010 přispělo finančně na Britské listy 234 osob celkovou částkou 57307.45 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 31.7. 2010 částku 324 934.53 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 2041,81 euro. Jsme plni uznání vůči čtenářům Britských listů, že na nedávno zveřejněnou prosbu o finanční podporu reagovali během několika týdnů darováním celkové částky více než půl milionu korun. Mnohokrát děkujeme a prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.