Někam to napsat musím
21. 6. 2023
čas čtení
4 minuty
Pozor long read, ale někam to napsat musím, napsala v úterý Magda Faltová.
Dnes
je mezinárodní den uprchlíků, pracuju v migraci a uprchlictví už hodně
let (asi 17, to je možná už moc) a situace se globálně ani lokálně
nezlepšuje.
V českém rybníce se za ten rok od války na Ukrajině stalo hrozně moc. Česká společnost se ze dne na den proměnila na vítače 
, v prvním okamžiku války nahlédla na utrpení, strach, ohrožení Ukrajinců, kteří ve statisících přišli k nám, cíleně si nás vybrali a chtějí tu žít natrvalo nebo přečkat válku a vrátit se.
, v prvním okamžiku války nahlédla na utrpení, strach, ohrožení Ukrajinců, kteří ve statisících přišli k nám, cíleně si nás vybrali a chtějí tu žít natrvalo nebo přečkat válku a vrátit se. A česká společnost se snaží, snaží se politici, vláda, kraje, obce, úředníci, hasiči, tisíce dobrovolníků, obyčejných lidí, snaží se nevládní sektor a hrozně se snaží samotní uprchlíci.
Děláme, co můžeme v obrovském tempu a vypětí, řešíme problémy, které jsou s uprchlictvím spojené, kapacity bydlení, škol, spolupráce aktérů na všech úrovních, hasíme problémy, čas od času nám někdo poděkuje, určitě i upřímně, společnost nás celkem přijímá, aspoň nás nehejtuje.
Ale celou dobu se od státu něčeho doprošujeme, skoro nikdy nejsme partnery, pokoutně se v mnoha případech dostáváme k informacím, "tajně" se k nám dostávají různé strategické dokumenty, zápisy.
Nebýt práce zmocněnkyně a jejího týmu, tak se s námi v podstatě stát nebaví. Novinkou nyní je, že se scházejí krajské platformy k situaci ukrajinských uprchlíků a NNO a další aktéři nejsou přirozenou součástí, ale účastníci je musí schválit a organizace, které v regionu působí již x let mají obhajovat svou práci.
Tahle instrukce jde z OAMP. Je to ponižující, nepartnerské a frustrující. Odvedly jsme (hlavně naši zaměstnanci a dobrovolníci) obrovský kus práce a partnery jsme se nestaly. Ne jen, že to je urážlivé, ale vede to také k nefunkčním opatřením, špatné komunikaci a nedorozuměním.
Na hranicích EU umírá stále více lidí, zapomínáme na uprchlíky z jiných zemí než Ukrajiny, kteří prožívají stejně tragické osudy, mají za sebou dlouhou a nebezpečnou cestu, na které zažívají pravidelně extrémní násilí, znásilnění, mučení v detencích, bití. A my jsme si na to už asi zvykli.
Minulý týden u břehů Řecka zahynuly zřejmě stovky lidí, zapsali jsme si to do statistiky a hotovo.
Na hranicích Polska a Běloruska probíhá tragédie už přes dva roky a vlastně to nikoho nezajímá.
Svádíme ale i na lokální úrovni úplně zbytečné bitvy o vstup do detencí, trvalý vstup na letiště do tranzitu, abychom mohli poskytovat poradenství těm neukrajinským uprchlíků, lidem, kteří mají, mohou mít nebo nemají azylové důvody, ale rozhodně mají právo na právní pomoc. Jsou to žabomyší války, které nás vyčerpávají. Stále také řešíme situaci afghánských tlumočníků, které jsme neevakuovali před dvěma lety a některých jejich příbuzných. Chápu, že se na ně tak trochu zapomnělo, ale je to pár lidí, vůči kterým máme dluh.
Takže letošní mezinárodní den uprchlíků je pro mě obrovskou frustrací a je mi to líto. Nezměníme globální konflikty, asi ani nedokážeme zatím přerámovat politiku na úrovni EU směřující k potlačování práv migrantů, ale mohli bychom se pokusit společně zlepšit život uprchlíků v ČR, otevřeně spolupracovat a hledat řešení, využít veškerý potenciál občanské společnosti, státu a samospráv, protože právě to "řešení" je v mezioborové spolupráci různých partnerů.
Tak třeba za rok no. Meantime, podpořte dneska organizace, skupiny, kteří s uprchlíky pracují u nás i ve světě. Do komentářů nasdílím tipy, kdyby někdo nevěděl. Staňte se dobrovolníky a podpořte uprchlíky u nás, může to být dvě hodiny týdně, může to být výlet nebo káva nebo konverzace v češtině. #worldrefugeeday
3976
Diskuse