Channel 4 News: Řadoví Izraelci vůbec nevědí, co se děje v Gaze (skoro jako Češi)
22. 3. 2024
čas čtení
7 minut
Reportér Channel 4 News, Jeruzalém: Před branami izraelské vojenské věznice čekají dva hrdí rodiče na propuštění své dcery.
"Pojďte. Pojďte. Už jde."
Reportér: Osmnáctileté Sophii právě skončil dvacetidenní trest vězení.
Reportér: Její
zločin? Je jednou z pouhých dvou odpíračů vojenské služby, kteří od
začátku války v Gaze odmítají povinnou vojenskou službu v Izraeli.
Reportér: "Jak se cítíte? Stálo to za to?"
Sophie: Ano, stručná odpověď, ano, ano. Dlouhá odpověď je, že je to těžké. Pro mě
osobně je to důležité. Udělat ten postoj a vzepřít se představě,
že všichni vojáci jsou hrdinové a chrání zemi, místo toho, že pokračují v
cyklu násilí.
Ve vězení mě přímo nazvali zrádcem. A myslím, že většina země mě
považuje za zrádce, protože lidé to rozdělují na my versus oni. A já to
tak vůbec nevnímám. Já tady žádné my a oni nevidím."
Reportér: Ale jen málo Izraelců vidí konflikt tak, jak ho vidí Sofia. Tel Aviv leží pouhých 80 km po pobřeží od severní části Gazy.
Ale nepoznali byste, že nedaleko zuří válka. Plakáty vyzývající k propuštění izraelských rukojmích, které Hamás stále zadržuje, připomínají trauma z útoků ze 7. října.
Obrovské trauma, kterým Palestinci v Gaze v důsledku izraelského útoku denně trpí, většina lidí v Izraeli prostě nevidí. Dívali jsme se na zpravodajství o válce v izraelské televizi a analyzovali jsme hlavní večerní zpravodajské relace z minulého týdne na všech nejpopulárnějších kanálech. Během pěti dnů, které jsme zkoumali, se neobjevil jediný klip, v němž by Palestinec v Gaze popisoval, čím prochází. Jen občas se objevily záběry lidí spěchajících za pomocí nebo destrukce.
Existuje spousta reportáží o válce, ale až na několik výjimek je to vše optikou izraelských vojáků nebo rodin rukojmích. Některé noviny sice zaujímají kritičtější postoj, ale jejich čtenářská obec je relativně mnohem menší.
Reportér: Může být reálné, že lidé nemají představu o tom, co se skutečně děje?
Alon Pinkas, spisovatel a bývalý diplomat: "Je to reálné, protože víte, lidé tu žijí v komfortní zóně popírání a nechtějí vědět nic, co by mohlo ovlivnit jejich postoje. Izraelská veřejnost dostává z izraelských médií velmi vojensky orientovaný obraz orientovaný na vládu."
Reportér: Proč tomu tak je?
Alon Pinkas: "Kvůli té devastaci, ponížení a hněvu, které 7. říjen vyvolal."
Reportér: Dalo by se říci, že i nyní existuje velká část izraelského obyvatelstva, která považuje celou Gazu za spoluviníka 7. října?
Alon Pinkas: "Jistě, to je pořád. Můžete se ptát. Zeptejte se tady toho člověka, který teď přecházel ulici, řekne vám, že jsou všichni stejní. V Gaze žije 2,5 milionu Palestinců. Všichni jsou to Hamás, což samozřejmě není pravda, ale takový je sentiment."
Reportér: Prostor pro nesouhlasné hlasy se zmenšuje. Když tento izraelský filmař získal v Berlíně mezinárodní cenu za dokumentární film s palestinským kolegou ze Západního břehu Jordánu, byl jeho projev označen za antisemitský a bylo mu vyhrožováno smrtí.
Filmový režisér Yuval Abraham: "V této zemi se mohu svobodně pohybovat, kde chci. Basel je jako miliony Palestinců uvězněný na okupovaném Západním břehu. Tato situace apartheidu mezi námi, tato nerovnost, musí skončit."
Reportér: Izraelci vycházejí do ulic každý víkend. Jedná se o demonstrace vyzývající k okamžitému uzavření dohody o návratu rukojmích domů.
Tahle demonstrace o kousek dál vyzývá premiéra Benjamina Netanjahua, aby odstoupil.
Jistý soucit s civilisty v Gaze se sice projevuje, ale pozornost se soustřeďuje především na utrpení Izraelců.
Je to. jen mnohem menší nedaleká demonstrace, která konkrétně kritizuje vedení války.
Reportér: "Jaký je rozdíl mezi vámi tady a tou větší hlavní demonstrací tamhle?"
Demonstrantka: "Spousta pravicových lidí nás vnímá jako teroristy, jako Hamás, jako že jsme proti Izraeli, což je směšné, protože když řeknu, že Palestinci mají práva, neznamená to, že jsem proti Izraelcům. Já jen věřím, že každý člověk má svá práva."
Reportér: "Pokud jde o protesty hlavního proudu, které vidíme v ulicích. je to opravdu jen o utrpení Izraele nebo ohledně domácí, vnitřní politické dynamiky, ne kolem toho, proti čemu lidé protestují v. Británii nebo v Evropě?"
Alon Pinkas: "Na sto procent. Ve skutečnosti v okamžiku, kdy se začne mluvit o genocidě a válečných zločinech, lidé si okamžitě proti tomu postaví vozovou hradbu. Lidé mají pocit, že OK, tohle už je moc. A pak začnou tvrdit, víte, tohle je antisemitismus a pak ýe tihle lidi vždycky byli protiizraelští a že nechápou realitu."
Reportér: Vracíme se k Sophii. Ta se připravuje na další pobyt ve vězení. Do vězení ji budou posílat tak dlouho, dokud buď ona, nebo armáda neustoupí.
Reportér: "Co podle vás vysvětluje rozpor mezi tím, jak vidíte dění v Gaze vy, jak vidí dění v Gaze většina světa a jak ho vidí většina izraelské společnosti?"
Sophie: V Izraeli obecně panuje velmi, velmi silná dehumanizace Palestinců. A zatímco ostatní svět vidí, jak jsou v Gaze zabíjeny, zraňovány a vysídlovány tisíce lidí. Lidé v Izraeli, spousta z nich, vidí jen nepřítele. Když je vám tak silný rasismus vnucován jako správný narativ od velmi, velmi útlého věku, je opravdu těžké to zlomit.
Reportér: V Izraeli převládá názor, že za všechno krveprolití může Hamás a jeho brutální řádění. Dusno, vztek a existenční strach z prvních dnů války už začaly odeznívat, ale hněv a trauma ze 7. října jsou nyní zakořeněny v psychice tohoto národa a převažují nad vším ostatním.
1765
Diskuse