Levičáctví NENÍ out, ale...

14. 6. 2010

Ráda bych reagovala na článek, který mě velice zaujal a to 'Levičáctví je OUT` od slečny Karolíny Křišťanové, se kterou se osobně znám, píše studentka Veronika Krupová.

Nejdříve bych chtěla Karolíně vyjádřit uznání, že přestala skrývat své politické názory před svými rádoby kamarády (proboha -- píši toto skutečně v roce 2010?) a sepsala článek, ve kterém vyjádřila názory nejen levicového tábora. I když jsem z druhé strany politického spektra -- tedy pravicová volička -- `odéesačka`, musím s Karolínou souhlasit v několika bodech:

Za prvé -- média jednoznačně ovlivňují postoje jednotlivců, a to nejvíce samozřejmě v politické oblasti. Není ovšem pravda, že by byla všechna média pravicová, v tom smyslu, že by psala na objednávku pro pravicové strany. Například v Respektu (který Jiří Paroubek zavrhl v rámci své 'předvolební kampaně` a přestal s ním komunikovat) jsem před volbami rozhodně nepostrádala objektivní rešerše jednotlivých stran, jejich programů a lídrů.

Dále je pravda, že současná mládež formuluje své politické názory podle skupin na Facebooku. Proč si číst články, knihy, analýzy, poslouchat zprávy, zajímat se o zahraniční politiku, když to někdo shrne do jedné (velice inteligentní) věty na Facebooku 'Volím Paroubka, chci se mít dobře jako v Řecku' a podobné.

Možná by pomohlo vést mladé k vytváření vlastních názorů a ne prostoduše opakovat to, co zaslechli doma od rodičů, ve škole od kamarádů nebo co si přečetli na sociálních sítích.

Za třetí -- musím potvrdit, že na české politické scéně potřebujeme sociální demokracii nebo lépe řečeno jakoukoliv volitelnou stranu v levé části spektra (omlouvám se stoupencům KSČM, ale tato strana pozbývá jakékoliv atraktivity pro mladé voliče).

Ovšem současná ČSSD (respektive ta za Paroubkovy éry) je dle mého názoru výsměch všem evropským sociálním demokraciím. Obecně sociální demokracie mají v Evropě dlouholetou tradici a jsou to plně respektované politické strany. Již od první světové války se jedná o tradiční koloběh, kdy jsou u vlády ony (sociální demokracie) a kdy pravicové strany, což je značně propojené s ekonomickou situací země.

Proto mi přijde přirozené, že spousta lidí dnes volí pravicové strany v souvislosti s jejich prosazovaným neoklasickým pojetím ekonomiky -- tedy minimálního zásahu státu do ekonomiky, který je dle mých úvah na místě. Strašit druhým Řeckem je nadnesené.

Ovšem není ještě více přehnané to, co předváděl po celou dobu politické kampaně Jiří Paroubek? To, že lidem v současné zadluženosti nabízel ještě větší výhody od státu? (Poz. red. Česká republika není výrazněji zadlužena, jak vyplyne z jakéhokoliv srovnání hospodářské situace ČR s jinými evropskými zeměmi, viz např.ZDE ZDE)

Nehledě na to, že se rétorika J. Paroubka nesla po celou dobu v duchu kritiky pravicových stran, médií a bohatých. Ovšem mým cílem není omílat populistické vize J. Paroubka, stejně tak bych se mohla zaměřit na bývalého lídra ODS Mirka Topolánka, který se v politické historii také 'vyznamenal`. Budiž oběma věčná sláva, jedno z nejmoudřejších rozhodnutí bylo (i když pod značným tlakem a po dlouhé době) rezignovat. Otázka ale spíše visí nad budoucností české politiky.

V této souvislosti mi na mysl vyvstává především úroveň politické kultury v České republice. Vrátím-li se zpětně k politické kampani, dala by se popsat jedním slovem -- NECHUTNÁ. Pro nestranického voliče - či použijeme-li Paroubkův obrat - obyčejného člověka a také pro prvovoliče musela být značně zavádějící. Kampaň naprosto bez náplně, kampaň, kde se žádná ze stran nesnažila prodat samu sebe skrz smysluplný volební program.

Nicneříkající hesla - typu PROTI KORUPCI, PROTI ZADLUŽENÍ, NADĚJE atd. rozhodně nepovažuji za dostačující. Není se proto čemu divit, že se spousta lidí rozhodla na základě sympatií (nesympatií) jednotlivých lídrů -- viz úspěch TOP 09 (kolik lidí ji asi tak volilo kvůli knížeti). Zato špíny na sebe házely strany jedna přes druhou a předháněly se, kdo vymyslí více 'originální` a zesměšňující billboard.

Na druhou stranu za to, jak současná politická scéna vypadá, si mohou Češi sami. Podle mě se česká povaha vyznačuje jedním rysem a to -- neustále si na něco stěžovat. Češi tak trochu přeformulovali význam svobody slova na kritizování. Ja vidím takového 'obyčejného člověka`, jak sedí u televize a nadává na politiky (hokejisty, fotbalisty -- doplňte si sami) stylem, jaká je to jedna a ta samá pakáž. Být tam u toho on, to by jim ukázal, jak se to dělá. Zásadní otázka je -- proč se tedy nezvedne a opravdu s tím něco neudělá?

Já se vzhlížím v `naději`, že ODS do příštích voleb zeslušní snad pod vedením Petra Nečase. Co se týče Karolíny a ostatních pro levicově smýšlejících -- možná bycho, se konečně mohli dočkat nějaké nové levicové politické strany -- co myslíte?

Autorka je studentka mezinárodních vztahů a evropských studií, Metropolitní univerzita Praha.

(Pozn. red.: Redakce text na několika místech jazykově upravila a přizpůsobila ho normě spisovné češtiny.)

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 14.6. 2010