Nebrala jsem covid vážně. Pak jím onemocněla moje sestra

26. 9. 2020

čas čtení 4 minuty

To, co jsem se dověděla o dlouhém covidu, mě přimělo radikálně změnit můj přístup k rizikovým faktorům a k tomu, co se bude odehrávat v budoucnosti, píše Hadley Freeman.


Moje sestra, mladá lékařka ve velké britské nemocnici, kde se účastnila od března léčby pacientů s koronavirem, tehdy covidem-19 také onemocněla. Dodnes trpí tzv. "dlouhým covidem", lékaři tomu říkají "post-akutní covid-19". Podle časopisu British Medical Journal pokračují příznaky covidu-19 ještě po třech týdnech u asi 10 procent nakažených lidí. V případě mé sestry tyto příznaky trvají už šest měsíců. Když v březnu covidem onemocněla, počítala s tím, že na podzim bude zase v pořádku a bude zase jezdit na dlouhé výlety na kole. Ve skutečnosti ani nyní nedokáže dojít na konec ulice, aby nepopadala dech. Nezlepšuje se to. Ta situace trvá.

 

Minulý týden publikoval British Medical Journal dopis od skupiny lékařů, kteří všichni trpí post-akutním covidem-19. Jsou frustrováni tím, že se zdravotnictví zaměřuje na počet pozitivních testů nákazy, na hospitalizace a na úmrtí, ale v podstatě zcela ignoruje, co se děje nakaženým osobám dlouhé týdny po nákaze.

Částečně je to proto, že je to obtížné sledovat. Mnoho lidí, kteří trpí dlouhým covidem, nebylo hospitalizováno nebo testováno. Ale je to také proto, že nikdo vlastně neví, co s tím dělat. "Je to jako HIV nebo syfilis, nemoc se totiž projevuje jedním způsobem, ale má dopad mnoha jinými způsoby. Poškozuje nejen plíce, ale i srdce, ledviny, centrální nervovou soustavu, mozek." Jiný lékař projevil obavu, že dlouhý covid se stane "jedním z těch onemocnění, která se řádně nedají léčit, jako chronický únavový syndrom". Jiný popisují, že museli dlouho čekat, než byli přijati na post-covidovou kliniku, a tam jim  bylo prostě řečeno, aby jen odpočívali a čekali - protože co jim mají vlastně říkat? Je známo, že určité faktory zhoršují riziko úmrtí na covid - věk, špatný zdravotní stav, etnicita - ale dlouhý covid, pokud víme, žádný takový vzorec nesleduje. Může jím být postižen každý - a  lékaři zdůrazňují, že to musí vláda veřejnosti sdělovat jasněji.

Přiznávám se, píše autorka, že jsem se vůči covidu původně stavěla dost blazeovaně. Musela jsem to riziko přehodnotit. Budu ještě za dva měsíce moci své děti vodit do školy? Budou vůbec za dva měsíce ve škole?

Celé poslední čtyři roky jsou velmi vyčerpávajícím úsilím dokázat stát na neustále se přesýpajících píscích. Referendum o brexitu a následný chaos, a volba Donalda Trumpa americkým prezidentem změnila to, jak mnoho z nás v Británii a v USA vnímá vzniklou nestabilitu v zemích, v nichž žijeme. Nikdo nedokáže předpovědět výsledek amerických prezidentských voleb, dosud ale bylo přijímáno, že ten, kdo prohraje, svou prohru přijme. Trump ale ne. Jeden známý mi řekl, že zrušil svou pracovní návštěvu v USA po listopadových prezidentských volbách, protože se obává naprostého chaosu v USA. Ta obava se mi už nezdá přehnaná.

Nebýt schopna plánovat pro budoucnost je vyčerpávající a dezorientující. Budeme moci navštívit příbuzné o Vánocích? Kdo ví. A tak dále.

Zatímco je moje sestra stále ještě nemocná, snažím se na situaci pohlížet pozitivně. Avšak jak ona ví lépe než mnozí, neexistují záruky, že se vůbec někdy vrátí do stavu, v němž byla před onemocněním covidem.

Všichni si teď uvědomujeme, že musíme opustit své přesvědčení, že se někdy budeme moci vrátit k našim starým způsobům jednání, jaké existovaly ve světě před covidem.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
7779

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2020